Satyrka komentáře u knih

Krimi je můj nejoblíbenější žánr, ale teď jsem se dlouho věnovala čtení jiných žánrů. Díky tomu jsem trochu zaspala a když jsem se dozvěděla, že je další díl Roberta Ketta (a taky ještě nové díly jiné krimi série), musela jsem ho mít.
Možná je to paradox, vzhledem k tomu, o čem kniha byla, ale bylo to osvěžující, vrátit se na chvíli k tomu, co čtu nejvíc. Že je Kett mimo službu a hlavními tahouny a hrdiny budou spíš Porter a Savageová bylo pro mě plus, protože je mám radši než Ketta. A taky tu bylo o dost méně Kettových dcer.
Ze začátku jsem měla trochu pochybnosti, měla jsem trošku nutkání vrátit se zase ke zkoumání jiných žánrů, ale nakonec to přešlo, zvykla jsem si a vrátila se moje vášeň v detektivky. Kniha se mi četla sama, žádné hluché nebo nudné místo, jako po másle, jediné co, tak se přiznám, že jsem zapomněla nějaké detaily z minulého dílu, ale naštěstí šlo spíš o samostatný nový zločin. Tenhle díl mě určitě bavil víc než ten předchozí a fakt se těším na další. V komentářích ale někdo podotkl, že příběhu případu moc nevěřil a já to vnímám podobně. Čekala jsem trochu jiné vysvětlení, proč se to vše děje, takové víc "neprůstřelné", ale lidé jsou různí. A musím tedy zmínit i obálku - ta se za mě povedla.
Sérii doporučuji, stala se jednou z mých oblíbených.

1 26.01.2025

Audiokniha (1. v tomto roce)
Urlu už jsem rozposlouchala minulý rok, kdybych ji měla jako knihu, už dávno bych ji dočetla, jenže k poslechu jsem měla jen málo příležitostí, navíc poslouchat knihy dokážu jen při práci.
Co napsat?
Miluji tuhle sérii... Tak moc, že když jsem se nad tím zamýšlela, je to série, kterou plánuji číst čas od času znovu, chci ji mít celou v knižní papírové podobě a vlastně jsem ji tak nějak postavila k mé srdcovce Harry Potterovi, kterého si taky čas od času přečtu znovu, taky je to jedinečný svět plný tajemství, která postupně odhadujeme, patří sem úžasné postavy, které si nejen zamilujete, ale vryjí se vám do srdce, a po dočtení máte pocit, že nic lepšího není.
Čtvrtý díl Naslouchače mě nezklamal a já se dočkala i toho, v co jsem ohledně Ilan doufala. Ilan a pětadvacítka mají v mém srdci místo, ale ovládla ho i Héchají, tu jsem si hodně oblíbila.
Příběh je opět plný situací, kde musíte zalapat po dechu nebo zůstat překvapivě civět, ale taky být dojatý nebo se naopak o postavy bát. Z konce jsem měla husí kůži a o slovo se přihlásilo i to, jak jsem poslední dobou citlivá. Jsem si jistá, že se mi tohle stalo díky tomu, že mám Naslouchače ve čtenářském srdci stejně jako již zmíněného Harryho Pottera, zkrátka by se mi to nestalo, kdybych knihu a její postavy nevnímala tak blízké mému srdci.
Opět a stále musím smeknout autorce, protože to, co vytvořila je originální, návykové a dostane se vám to pod kůži a do srdce, tohle by trumflo celou řadu světových fantasy. Miluji, těším se na další díl a cítím, že si brzo musím knihy přečíst, ne jen poslechnout, přestože Jitka Ježková je výborná a nepochybuji o tom, že mi její hlas k lásce k Naslouchači napomohl.

2 26.01.2025

K této knize bych se asi nikdy nedostala, nebýt mé svědkyně a macešky v jednom, které knihy od této autorky vyhledávám a kupuji, protože ji má velmi ráda. Tentokrát mě zvědavost přemohla a řekla jsem si, že si aspoň jednu knihu přečíst musím.
Poslední dobou mě hodně bavily knihy, kde se prolínala minulost s přítomností, takže jsem se docela těšila.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Přestože mě baví číst o příbězích lidí z minulosti, tak jsem zvyklá spíš na 18. a 19. století. Historie není vůbec má silná stránka, takže musím přiznat, že mě Isobelina dějová linka místy nudila. Zkrátka prvních asi 150 stran jsem se spíš oťukávala. Potom už to ale bylo zajímavější. Hodně se mi to potom střídalo - jednou jsem se těšila na vyprávění z přítomnosti, jindy jsem zase toužila poslouchat příběh Isobel. Každopádně u obou vyprávění se ve mně odehrávalo mnoho pocitů. Bála jsem se o obě hrdinky, litovala Isobel a nadávala na rodinu Clare a často i na ni samotnou, že sebou nechá tak smýkat. Některé postavy mi přišly hodně naivní a zmanipulovatelné, jiné naopak manipulativní. Matka Clare mě šíleně štvala speciálně, o Paulovi ani nemluvím. Na Clare jsem v duchu věčně křičela "nedělej to" nebo "udělej něco" a podobně. Naopak Isobel byla hodně silná a nezlomná osobnost. "Posledních" 200 stran jsem knihu už hltala. Zajímalo mě, jak to vše skončí anebo začne.
Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, hlavně mě překvapilo, že dost z Isobelina příběhu se opravdu stalo. Roberta Bruce jsem si sama vyhledala na wiki, ale o Isobel jsem zmínku v jeho životě nenašla. Z knihy jsem se dozvěděla něco nového a poprvé víc nahlédla i do dějin Skotska a Anglie.
Možná si tedy přečtu i další knihu od autorky, kterou pro macešku seženu.

1 20.01.2025

Zaujala mě anotace a tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem ale čekala víc. Nápad velmi dobrý, ale když si celý příběh shrnu, tak vlastně nic moc. Hodně věcí mě nepřekvapilo, bylo to něco, co jsem četla v každé druhé YA knize. Jen k tomu byla přidaná originální situace. Ale některé situace se daly předvídat. Hlavně ty, kde si Davy řekla "tohle se nestane" a mně bylo hned jasné, že stane.
Každopádně kniha ale emoce vyvolá, v první řadě mi bylo úzko, z toho, jak vláda vlastně luskne prsty a je možné a povolené vše. Řeknete si, že tohle přece nesmí dopustit, udělat, tohle by neprošlo, ale když by někdo chtěl, tak i ano. Sami to vidíme na vlastní oči v reálném životě. Že už to nemůže být horší, ale může. A že je reálné, aby se váš dokonalý život lusknutím prstu proměnil. Cítila jsem i vztek a pocit nespravedlnosti.
Tady už se spoilery:
Co mě hodně vytočilo a přišlo absurdní , bylo to, že nositelka dá facku a je průser. Přitom taková , dá se říct banalita. Kdyby tu facku dala Tori nebo by byl agresivní Zac, tak by to bylo v pořádku, protože nositelé nejsou. Jak mě tohle štvalo!
Zatím úplně nechápu celou myšlenku toho všeho. Chápu, že společnost nositele odsoudila, takoví lidé jsou, je to naprosto uvěřitelné, protože stačí jedna nálepka a pohled na vás se ihned změní, najednou všechno, co jste dokázali, přestane platit. Ale měla jsem celou dobu dojem, že vláda, prostě "ti nahoře", chtějí nositele vyhladit, tak proč výukový tábor, když i tam se z nich snažili udělat vrahy? To je právě ta situace, co se dala předvídat - "tohle se nikdy nestane" a bum, máme to tady. Protože zabíjet můžete z milionu důvodu.
Možná je chtějí vycvičit na nějaké tajné ohavné úkoly, které "obyčejní lidé" nemají žaludek plnit?
Co jsem četla v každé druhé, nejen YA knize, je hlavní hrdinka a kluci. Nebo chlapi tak nějak obecně. O hlavní hrdinku se vždy bude zajímat super hřebec. Že ji zpočátku děsí a potom přitahuje, to je jasné taky. Co mě ale taky na YA trošku štve a je to taky často, je ta zdráhavost. Krutě se přitahují, ale stejně se spolu nevyspí. To dokonalé ovládání bych někdy potřebovala taky (ne jako v tomhle, haha). To je za mě nereálné. Tedy v tak velkém měřítku - skoro každá taková kniha.
Přečtu si další díl? Upřímně nevím. Možná ano, abych se tedy dozvěděla, jak to s nositeli a celým tím problémem dál bude. Ale hned to nebude.

11.01.2025

Na tuhle knihu jsem se docela dost těšila. Takže o to víc jsem zklamaná. Jestli chcete číst knihu o tom, jak jsou všichni bílí zlí, doporučuji.
Ne, tohle je můj názor a já tyhle komentáře píšu spíš pro sebe, abych je u každé knihy měla, tohle nebyla zkrátka kniha pro mě.
Za mě to začalo docela slibně, ale čím jsem byla v knize dál, tím víc jsem měla chuť ji odložit. Někde na stránce 200 jsem si musela hlasitě povzdechnout a zavřít oči, v tu chvíli jsem měla chuť tu knížku vzít a hodit na druhý konec místnosti, jak šíleně mi ta scéna přišla nereálná. Ale když už jsem byla tak daleko, rozhodla jsem se jí dočíst...
Ano, témata, která jsou v knize, se rozhodně nemají zamlčovat a je fajn, že se o nich píše, ale díky tomu, jak tam bylo několik závažných témat ve velkém měřítku, mi to přišlo až moc. Po asi těch sto stránkách jsem začala vážně přemýšlet, že na to kašlu, protože Devon mi lezl šíleně na nervy. Ok, já jsem taky hodně citlivá osoba, někdy přecitlivělá, ale promiňte, on brečel pořád a všude! Machr se snažil být jen na Chi. Navíc jsem ho nedokázala chápat, ne protože je gay, já ráda čtu LGBT romány (dneska se tomu vlastně ale už říká queer?), sama jsem si psala pro své pobavení romány o gayích do šuplíku a milovala to, ale tohle bylo moc. Přemýšlela jsem, že kapitoly s Devonem budu asi přeskakovat nebo je jenom rychle přelétnu. Dějová linka s Chiamakou mě totiž zajímala víc a aspoň narozdíl od Devonovy dějové linky nebyla na jedno brdo. U scény někde u stránce 200 jsem si musela od čtení odpočinout, jak už jsem psala výše, scéna mi přišla jak z nějakého animáku se zlým záporákem. V tu chvíli jsem si říkala, jak je možné, že tohle se vydalo. Ale pak jsem sama sebe okřikla, že nesmím být tak kritická a že vlastně situaci ohledně rasismu a šikany, s tím spojené, úplně neznám, že nejsem černá a že nevím, jak to chodí. I tak mi to ale přišlo neuvěřitelné. A pokud se něco takového děje, tak nemůžu uvěřit, že v takovém rozsahu, nemůžu si pomoct, tohle by přece nemohlo procházet. Málokdy si u knihy řeknu, že je přitažená za vlasy, ale když jsem knihu dočetla, přesně tohle jsem si řekla. Poznámku autorky jsem četla. Takže jsem knihu vlastně jen nechopila a ani nejsem cílovka - ne kvůli žánru. Obálka ale 5/5...
Pokračuji, pozor spoilery:
Jak jsem psala, proti homosexuálům nejsem, ale co je moc, to je moc. Skoro každý zmíněný černoch byl gay, Devon na to, jak pořád brečel, že nikoho nemá, se pořád s někým cucal. Z rozchodu byl nešťastný, ale zároveň si hned našel někoho dalšího. Nebo on jeho. To pro mě taky byla scéna za vlasy přitažená.
Že autorka udělá homosexuálku i s Chiamaky.. Když se objevila Belle dalo se to odhadnout, ale i tak. Mně se líbí pomaleji rozvíjející se vztahy, čtenář si pak ten pár dokáže víc zamilovat, tady se ale odehrávaly veškeré vztahy strašně rychle a jinak.
Že je Belle do té nehody nějak zapletená, jak tu někdo psal, to se dá taky trochu předvídat, vzhledem k tomu jak se mluví o blonďatých loknách jen u Belle a dívky z nehody...
A Niveus. Celou dobu jsem si říkala, proč tak blbý jméno, a ono fakt bylo blbý. Asi jako ples Sněhová vločka - hlavně nenápadně. Někdo zde psal, že mu nedává smysl, proč tuhle rasistickou šikanu provádí jen jednou za deset let dvěma černochům... Napadlo mě, že možná proto, aby jich nebylo moc a aby v tom spolu byli jen dva, takže žádná převaha. Každopádně mi to přišlo prostě zvláštní. Méně je někdy více. Ale jak píše autorka, tohle byla v mnoha ohledech také alegorie.

07.01.2025

(SPOILER) Knihu vypráví střídavě dvě ženy, Emma a Jane, obě v jiném čase. Dost mi pomohlo, že autor to vymyslel tak, abych se vyznala v tom, kdo zrovna vypráví. "Tehdy: Emma" nebo "Teď: Jane". U vyprávění Emmy také nejsou přímé řeči označeny uvozovkami, připadalo mi tak její vyprávění jako bez hlasu nebo jako kdybych koukala na film pod vodou, což je za mě super, protože jde vlastně o nedávnou minulost a ne současnost.
Začátek, krerý začíná prohlídkou bytu, se mi trochu vlekl, ale později příběh nabíral na obrátkách. I přesto, že víte, čí příběh zrovna čtete, párkrát jsem se zamyslela, protože zde bylo hodně podobností. Samozřejmě schválně, to patřilo k příběhu. Klobouček autorovi, vytvořit zápletku, která je časem komplikovanější a komplikovanější, a já bych ji určitě bez pomoci nerozmotala, něco takového nejen vymyslet, ale i napsat, to obdivuji. Poté, co se postavy do domu nastěhovaly, jsem už nedokázala přestat číst.
Edwarda jsem od počátku neměla ráda, můj typ chlapa by to fakt nebyl, právě naopak. Ale to ani ten dům, pro mě by rozhodně nebyl, ale postav, co se mnou názor nesdílí, samozřejmě bylo potřeba. Emma mě zase dost překvapila. Při čtení se fakt nestačíte divit, kniha je tajemstvími, nejen postav, protkaná. A k tomu se pokuste odhalit, kde je pravda a kde lež.
Ačkoliv jsem od začátku naprosto jasně věděla, kdo a kde je nebezpečí, na konci mi autor jasně ukázal, že si můžu přečíst knih, kolik chci, stejně mě dokáže překvapit.
PS: Pozor, kniha obsahuje i peprné scénky, které by podle mě uspěly i v erotických románech - tím chci říct, že já jsem pro.
Poznámky obsahující spoilery:
Co jsem si hodně užila byly i samotné postavy. Každá něco má a rozhodně nejsou nudné. Jak už jsem zmínila, mě nejvíc překvapila Emma. Odhalení její osobnosti jsem nečekala a dokonce jsem ji dost uvěřila, což určitě nebudu jediná. Nevěřit tomu, co vám postava sama řekne, mě absolutně nenapadlo. A ten Simon mě taky ani na chvíli nenapadl. Geniální.

1 02.01.2025

Kříďák měl svoje temné kouzlo a bavil mě, a tak jsem si pořídila i další knihu autorky - Jámu. Pustila jsem se do ní až teď, dlouho po Kříďákovi. Trochu jsem se bála, jaká kniha bude, po přečtení pár komentářů tady. Musím tedy hned zmínit, že já žádnou knihu od Kinga nečetla, takže podobnosti nemůžu vidět.
Jako v Kříďákovi, knihou mě provázela temná, nepříjemná atmosféra, která neslibovala žádné radostné momenty ani výskyt slunečních paprsků, co zahřejí na kůži. Takový byl vlastně i hlavní hrdina. Nebýt jeho osobitého humoru, dost by mi nesedl a otravoval by mě, ale takhle to šlo. Při čtení jsem cítila beznaděj, chlad, všechno bylo v šedivých tónech. Autorka určitě umí navodit a vykreslit atmosféru bezútěšnosti.
Co se týče příběhu, i ten mě vlastně vtáhl a neměla jsem problém se začíst. Ze šikany mi je zle a nesnáším, když šikanátorovi vše prochází a nic ho nemůže zastavit, naopak ho jeho okolí v jeho chování v podstatě podporuje. Rozhodně jsem při čtení scén s tím souvisejících měla zlost.
Tajuplnost se drží knihy celou dobu, ale závěr... Nějak mi to nestačilo, čekala jsem, že se dozvím víc, že závěr bude víc dechberoucí. Takhle mi přišlo, že děj skončil dřív, víc než několik stránek před koncem knihy. Líbí se mi, že autorka se nadpřirozena dotýká jen lehce, neříkám že ne, ale zkrátka jsem čekala něco víc. Víc vysvětlení, aspoň takového, co by stačilo ke čtenářské spokojenosti.
Každopádně i tak mám v plánu si přečíst další autorčiny knihy, protože její styl se mi líbí, i když mi její knihy stačí číst jen jednou za čas, atmosféra je totiž dost deprimující, a tak to v určitém množství stačí.
Původně jsem přemýšlela i nad vyšším hodnocením kvůli čtivosti, ale když si to celé shrnu, příběh je dost důležitý, a tak jsem dala, kolik jsem dala.
PS: Kniha mi trochu připomněla knihu Zimní lidé (Jennifer McMahon), ovšem tam byl, dle mého názoru, děj mnohem víc propracovaný a zajímavější.

31.12.2024

Kniha se dobře četla, ale asi jsem ji úplně nevnímala jako thriller. Spíš jsem ji brala jako takový těžší román pro ženy, o životě jedné ženy, které se zhroutil svět. A jako by to pro jednoho člověka nebylo dost, stalo se něco, co jí život ztížilo ještě víc. A zároveň vlastně ne.
Pro mě byla kniha docela předvídatelná, ale stejně mě bavila číst a zhltla jsem ji docela rychle, protože mě zajímal Tessin život a jak se bude odvíjet dál. Moc jsem ji přála štěstí. Knihu skoro nešlo odložit. Vyvolávala ve mně emoce, hlavně mě šíleně štval Scott a Ellie. Kdykoliv chtěla Tessa Scottovi volat, jen jsem na ni volala, ať to nedělá. Měla jsem chuť mu jednu vrazit, kdyby to snad šlo. Bena jsem si ale naopak moc zamilovala.
Fakt jsem chtěla vědět, jak to celé bude dál, jak to dopadne, ale nejen hlavní záhada příběhu. Tu jsem nějak tušila a pár (možná i víc) kapitol před odhalením jsem ji i odhadla. Ničemu to ale nevadilo, asi jsem od knihy zas nějaký šílený neuvěřitelný zvrat, co mě šokuje, neočekávala.
O otravných novinářích, co se snaží přiživit na něčím neštěstí jsem už četla víckrát, i tak mě to vždy znechutí. Jak těžké to musí být pro osoby jako byla Tessa a pro jejich okolí.
Poznámky obsahující SPOILERY:
Část, kde se Tessa "dala dohromady" s Benem ve mně vyvolala emoce také. Po tom, co se rozhodla, že se vztah pokusí vrátit na úroveň přátelství, jsem obracela a četla stránku za stránkou jen proto, abych se ujistila, že je to neodcizí a že je přece jen může čekat dobrý konec. Nebo jak bylo řečeno na konci, dobrý začátek. Tess si prošla peklem, ale jsem moc ráda, že na ni na konci čekala "odměna".

28.12.2024

Nevím proč, ale obálka by mě sotva přesvědčila, zvolit si tuto knihu. Naštěstí anotace mě přesvědčila, a nebudu si lhát, i to, že se dá kniha všude sehnat za pár korun. Ne že bych byla ten typ, co koupí každou knihu, když je za hubičku, to ne, ale poslední dobou se snažím omezovat a kupovat jen knihy, které mám na seznamu a tato se jen přichomýtla ke koupi jiné knihy. I tak jsem ale čekala něco slabšího. Teď už se na obálku dívám jinak, když znám příběh, který se za ní ukrývá.
Hned na začátku ve mně kniha probudila zvědavost a touhu číst dál. Čuchala jsem nápad a zajímavý příběh. Když se Callie dostala do Banky těl, čekala jsem nějakou akci, ale pak jsem zjistila, že když "půjčuje" své tělo, vlastně spí, takže mi začalo vrtat hlavou, o čem kniha tedy bude. A není lepší způsob, jak to zjistit, než číst dál. A nezklamalo mě to. Brzy mě máloco od knihy dokázalo odtrhnout. Pořád se něco dělo, mělo to nápad a příjemně mě překvapilo, že šlo o další knihu, které se ve mně povedlo vyvolat hlubší emoce a citové propojení s postavami - v tomto případě s Callie. Tu jsem si hodně oblíbila. Další postavy mě bavily taky, hlavně Blake, ke kterému jsem zpočátku byla skeptická. Teď už pokračuji SPOILEREM... Od začátku, kdy se Callie seznámila s Blakem, jsem věděla, že půjde o zásadnější postavu. Ale tušila jsem nějakou nekalost. Pak si ale Blake získal i mé srdce, ale i tak jsem si stále říkala, že by bylo zvláštní (nebo těžké klišé), aby Callie měla to štěstí narazit hned zprvu na tak skvělého člověka. I tak mě odhalení dostalo. Zradu jsem tušila, ale ne takovouhle. Otřáslo to i mnou, protože jsem jim dvěma fandila.
Celkově závěr byl překvapení. Poslední strana byla nabitá pořádně. Michael, Blake a táta?! Asi to bylo trochu moc, to uznávám, ale já bych si i tak chtěla přečíst další díl. Můžu doufat, že ho přeloží, ale vzhledem k roku překladu tohoto dílu, je naděje téměř nulová. Bohužel moje angličtina nedosahuje takových rozměrů, že bych s ní zvládla přečíst celou knihu. Takže... Co teď? Potřebuju se dozvědět i zbytek!

26.12.2024

Kniha mě překvapila. V mnoha ohledech. Zaprvé jsem čekala, že děj se bude odehrávat v nějaké sci-fi budoucnosti, za což může dost i ta obálka (divně dokonalá dívka). Jaké překvapení, že děj se ani nemusí odehrávat v daleké budoucnosti. Další, co mě překvapilo, bylo to, že autorka se s tím zase tak nepárala, moje růžové duhové já, milující šťastné konce bylo zděšené. Teď nevím, jestli to může být spoiler, ale spíš asi varování - já tolik umírání prostě nečekala! A taky jsem úplně nečekala young adult, ale to mi zase tak nevadí.
Jinak jde o další knihu, která nám ukazuje, že internet, sociální sítě a hlavně anonymita můžou být hodně nebezpečné. Líbí a samozřejmě zároveň se mi nelíbí ukázka lidského charakteru, i když jde jen o vymyšlený příběh. Prostě se mi líbí, co tou knihou autorka vyprávěla, co tím asi chtěla říct.
Co se týče čtivosti, začátek se trochu táhl, ale později, co se síť trochu rozjela, nabralo to i na čtivosti. Pro mě až tak, že jsem četla a četla a pak se zděsila, když jsem se podívala, kolik je hodin, a že bych asi měla dávno spát. Kaylee jsem si docela oblíbila, ale její matka mě neskutečně vytáčela, jak se chovala. V postavách se dá časem vyznat, ale musela jsem se občas vrátit, abych si je připomněla. Konec byl za mě možná trošku urychlený, já bych klidně ocenila i víc, ale zase pro některé čtenáře by to zase bylo příliš. Knihu si jednou přečtu znovu, protože je nad čím přemýšlet nejen obecně, ale jak jsem knihu přečetla skoro vkuse, některé informace bych si potřebovala víc utřídit znovu přečtením. Ne vše mi na konci bylo úplně jasné. A já jsem ten typ, který potřebuje, aby mu bylo vše jasné. Co nejvíc. Kdo za tím vším stojí jsem neodhalila, i když mi ta osoba byla nepříjemná.
.
Nic není zadarmo. Za vše se něčím platí.
Dávejte si pozor na to, co si přejete.

24.12.2024

Další z knih, kterou jsem si pořídila chvíli po jejím vydání, ale chuť na ní přišla až teď. Věděla jsem, že je velmi populární a protože mám pro změnu období duchařin, šla jsem do ní.
A fakt se nedivím , proč je tak oblíbená. Tohle je přesně můj šálek čaje. Nedávno jsem byla velmi nadšená z knihy Ztraceni (Anita Frank) a doufala jsem, že někdy narazím na podobnou knihu. A já na ni narazila hned takto brzy, protože kniha Skryté obrázky mi ji v mnoha ohledech připomínala. (I když děj byl vlastně jiný)
Kniha je extrémně čtivá, líbí se mi, jak je rozsáhlá, ale všechno je zajímavé a vše do sebe zapadne, že jsem si i říkala, jak mi tohle či ono nedošlo nebo proč jsem si to nespojila. Obrázky v knize jsou skvělým dokreslením atmosféry, mnohdy z nich mrazilo, a já se vlastně na ty další obrázky těšila, protože nás posouvaly dál a ve mně rostla zvědavost. Konec jsem absolutně nečekala a vlastně jsem se s ním i těžko smiřovala, protože vším těžce zamíchal. Knihu rozhodně doporučuji, mám ráda duchařinu, co nejen trochu vyděsí, ale má i nápaditý a hlubší děj. Ještě jednou - tenhle styl já přesně můžu!
Poznámka obsahující spoiler:
Můj šestý smysl mě trochu upozorňoval na Teda, něco se mu na něm nezdálo, ale zbytek mě ani trochu nenapadl.

4 23.12.2024

Tohle mě tedy bavilo.
Jako vždy jsem čekala něco jiného, po knize jsem sáhla spíš z důvodu, že jsem myslela, že půjde o to, ukázat, že mít dítě je nejlepší volba a nejede přes to vlak, tak to prostě je, nic jiného není přípustné. Říkala jsem si, že to mě osobně aspoň třeba pomůže nebo otevře oči. Ale o tom kniha vůbec není. A já jsem nakonec ráda, protože to díky tomu bylo takové jiné.
Kniha je taková oddechová, vtipná svým vlastním humorem, ale mně se ten humor i docela líbil, bavil mě. Čte se sama, opravdu jsem se nenudila, děj ubíhal. Z knihy mám zvláštní pocit. Přemýšlela jsem, z čeho. A pak jsem došla k tomu, že díky postavám. Bailey a Veronica mi zvláštně přirostly k srdci, oblíbila jsem si je a díky tomu pro mě příběh dostal větší grády. Já se v hodnocení knih vlastně řídím svými pocity, které mám po přečtení. A z téhle knihy mám prostě velmi dobrý pocit.
POZOR SPOILER:
Nějak jsem pořád čekala, že Veronica ten potrat vzdá a v tom bude nějaké poselství. Takže se mi dost líbilo, že potrat podstoupila a v tom poselství bylo také. Pro některé je tohle určitě velmi kontroverzní téma. Já ale mezi tyhle lidi nepatřím.

10.12.2024

Knihu mám doma už dlouho a poslední měsíc jsem ji pořád brala do ruky až na ni nakonec řada přišla.
Ze začátku jsem byla zmatená a musela se občas vracet trochu zpátky, protože jsem měla chaos v postavách - jaký je nebo není mezi nimi příbuzenský vztah. Pak ale stačilo dávat trochu víc pozor - soustředit se, a brzy jsem pochopila a udělala si v tom v hlavě pořádek. (Byla jsem zmatená i věkem Sáry, asi protože začala deník větou: "Bylo mi devět, když..." A začala vyprávět o tom, co se jí v tom věku stalo, takže můj mozek si prostě řekl, že teď je to malá holčička...)
Co se týče příběhu, když si ho přehraju zpětně, je velmi propracovaný, nápaditý a čtivý. Spíš než jako horor bych ho označila jako "mysteriózní". Myšlenka a nápad jsou skvělé. Autorka si s tím opravdu dala práci. Každá postava má svůj důvod a líbí se mi, jak a kam je jejich příběh dovede. Postupně se dozvídáme víc a zkrátka to není kniha jen na postrašení, ale má hlubší smysl.
Závěr mě překvapil, protože jsem dočetla větu, hladově jsem skočila na další kapitolu a... ona to nebyla kapitola, ale poděkování... Jasně, asi se dá lehce domyslet, jak to vše pokračovalo a skončilo, ale i tak... Chyběla větší třešnička, větší zakončení.
Kniha je tedy výborná, ale na plný počet to u mě není. K tomu potřebuju víc, ale vlastně nedokážu říct, co přesně tomu chybělo, čtenář prostě už sám v sobě pozná, kdy je u něho kniha na 5 hvězd a kdy ne. Ještě dodám, že u mě je to něco mezi 3-4, ale ne 3,5... Tři mi přijde málo, tři a půl taky, ale čtyři zase moc. V hodnocení knih se řídím hlavně pocity a moje pocity tentokrát nejsou úplně jednoznačné.
Poznámka obsahující SPOILER:
Mně osobně se moc líbí příběhy s takovými ponaučeními, připomenutími: Všichni bychom chtěli zpět naše milované osoby, ale je to prostě něco, co nejde. Aspoň ne tak, jak bychom si to přáli. Moc se mi líbí, že se tohle poselství v příbězích dodržuje. Že je to takové nepsané pravidlo. Nelze oživit mrtvé bez následků.

3 06.12.2024

Taková young adult dystopická trilogie. Jak vir ničí náš svět - nebo spíš jak postupně snižuje hustotu zalidnění a počet obyvatel Země, je v knize popsáno pomalu, krůček za krůčkem. Ve většině jiných knih takového žánru se na to jde rychleji - něco se stalo a teď to vypadá takto - a přeskočí se nějaké části. Tady v této knize to nehrozí. Tady opravdu postupně čteme, jak jde vše "do kytek".
Na jednu stranu se mi líbilo, že byl děj takový klidnější, myšleno tak, že tu nebylo vše tak vyhrocené a kruté, i když samozřejmě dost kruté je jen to, jak postupně postavy přichází o své blízké. To je určitě to nejhorší na všech koncích světa. V téhle knize je na to kladen větší důraz než obvykle čtu. U ostatních knih tohoto typu třeba víme, že postava přišla o blízké někdy někde v minulosti, jenže v této knize Kaelyn o blízké přichází postupně s námi, a tak víc můžeme být u toho prvotního pocitu žalu a smutku.
Na druhou stranu tomu ale trochu větší drama chybělo. Aspoň mně. Sice jsem spíš člověk , co je za to klidnější a jsem ráda, když jsou oblíbené (dobře, možná i ty méně oblíbené nebo velmi vedlejší) postavy v bezpečí, ale něco knize chybělo. Nějaká šťáva.
Závěr se mi líbil, hlavně ta část, že se nikdy nemáme vzdávat a každý může být užitečný, i když dělá třeba jen zdánlivě malé nebo nepodstatné činnosti.

PS: Prosím, spisovatelé, nemůžete popis postavy hodit hned na začátek? Já si postavu celou dobu nějak představuji a pak průběhem knihy zjišťuji, že vypadá nakonec úplně jinak, než jaká je má představa. To prostě nemám ráda a trochu mi to komplikuje celý zážitek ze čtení...

30.11.2024

23. AUDIOKNIHA
Protože se mi moc líbila audiokniha Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení, musela jsem zkusit i Marka Dvořáka - Mezi nebem a pacientem. A musím napsat, že tohle byla asi ještě větší pecka. Kapitolu o první pomoci jsem si poslechla třikrát - dvakrát sama, a potřetí jsem ji pustila manželovi v autě. Tenhle komentář píšu po týdnu po poslechu a můžu napsat, že o první kapitole i o celé knize vypravím, kudy chodím, všude a všem.
Rozhodně tedy knihu naprosto všem doporučuji!
Dozvíte se hodně moc užitečných až doslova životně důležitých rad a poslechnete si hodně příběhů. Ty jsou dojemné, takže vám ukápne i slza, radostné, třeba díky tomu, jak dopadly, smutné, ale stále se z nich jde poučit, a zároveň jsou i příběhy , kde zakroutíte hlavami nad pár ignoranty. Zkrátka je to celé o životě, jaký je, očima člověka - doktora, který se se smrtí a životem setkává pravidelně.
Jeho humor i myšlení mi moc sedlo. Velký klobouk dolů nad lidmi jako je Marek Dvořák, neskutečné, co jeden člověk může dokázat... Neskutečný obdiv!
Takže přečtěte si, já hltala každou "stránku" a těšila se na každou chvíli s knihou!

10 30.11.2024

Tahle kniha nikdy nebyla na mém seznamu přání, narazila jsem na ni, když jsem kupovala jinou knihu a prodejce měl v nabídce i tuhle. A mně se zalíbila anotace, tak jsem ji vzala taky.
A rozhodně nelituji. Čekala jsem něco úplně jiného - už jen protože jsem zapomněla co vůbec v anotaci stálo, a ta obálka mi vůbec neřekla, co se bude dít. Spíš jsem čekala geniální nadpřirozeně nadané dítě žijící jako pokusný králík nebo tak něco. Nevím proč, anotace dost poví, že půjde o svět s něčím, jakou jsou zombíci. (A opět tu slovo zombie zazní asi jen dvakrát)
Na začátku jsem vůbec nevěděla, o co jde, kde se nacházíme a proč je s dětmi zacházeno tak hrozně. A ta nevědomost a zvědavost mě hnala číst dál. Jen mě velmi mrzí, že teď na čtení nemám tolik času, kolik bych chtěla, takže jsem knihu nemohla číst pořád. Ale pokaždé jsem se na ni těšila. A čím dál jsem byla, tím jsem se těšila víc. Last of us jsem nehrála a ze seriálu jsem viděla asi dva díly a stejně mi ho kniha připomněla.
Přestože je to psané er formou, každá postava má svůj typický pohled. Doktorka je velmi odborná a já většinou spíš hádala, co vykládá, ale částečně jsem něco i chápala. Parks je prostě drsný chlap a Melanie malá holčička. Ne obyčejná.
Konec a nalezení... léku... na nákazu, řešení nákazy, jsem nečekala. Za mě skvělý! Velmi povedená a originální kniha. Rozhodně doporučuji pro všechny milovníky tohoto žánru.

1 16.11.2024

Poslední dobou mě baví knihy z 19. a 20. století, takže když jsem si vybírala další knihu ke čtení, padl mi zrak na Ztraceni. Však ona se přece odehrává v roce 1917!
Kniha je poněkud širší a tak jsem se trochu bála, aby nebyla zbytečně rozvleklá. Po první kapitole jsem si pohrávala s myšlenkou, že knihu odložím, protože na horor vlastně nemám náladu, říkala jsem si, o čem tak může být, že mě beztak bude nudit, ale naštěstí jsem knihu neodložila.
Od dalších kapitol mě totiž vtáhla. Kapitoly jsou krátké a končí tak, že chcete pokračovat dál. Kniha je velmi čtivá a doba, postavy, sídlo, to je přesně to, co mě poslední dobou baví číst nejvíce. Navíc příběh není jen duchařina. Není to jednohubkový horor, co vás na chvíli zabaví, jako jsou pro mě knihy o Domech od Darcy Coates. Za mě je to velmi propracovaný příběh, který vypráví i něco málo o válce, jak je strašná, co za sebou zanechává, o tragédiích, žalu, se kterým se musí postavy vyrovnat, také o mužích a ženách v té době, o nadpřirozenu, ale také záhadě, tajemství a lžích. Kniha je sice delší, ale já si užívala opravdu každou kapitolu, každá mě bavila a rozhodně to nebyla "omáčka okolo", nic bych nevynechala. Promyšlený a spletitý příběh se sice dá napsat i na méně stránkách, ale já jsem se do příběhu "zažrala" a jsem ráda, že jsem se nemusela ihned loučit, že jsem si to celé mohla vychutnat. Že v domě straší a že bude potřeba vyřešit proč, mi bylo jasné. Taky že příběh byl v podstatě rozdělen do dvou částí. Nejdřív musíme společně se Stellou objevit, že se v domě něco děje a uvěřit tomu. A potom můžeme začít zjišťovat, proč tomu tak je, a odhalit, co se kdysi doopravdy stalo. Něco jsem věděla dřív než Stella, ale to příběh neshazovalo.
Za mě výborná kniha, pro mě určitě lepší než zatím přečtené již zmíněné Strašidelné domy, kniha, která toho obsahuje víc než jen děs, přesně podle mého momentálního gusta. Takové příběhy mám opravdu velmi ráda.
PS: Mou nejoblíbenější postavou se jednoznačně stala Annie. Ani nevím proč, ale měla mé sympatie už na začátku.
Poznámky obsahující spoilery:
Co mi trochu vadilo bylo, jak každé odhalení sester bylo odhaleno i ostatním, přestože to odmítali přijímat. Ale chápu, že bez toho by se děj odvíjel jinak.
Jak to bylo s novorozenci mi došlo dřív než Stelle. Takže když volal Tristan Stelle se zjištěním, tolik mě to nešokovalo, protože jsem to čekala.
Voják, kterého Stella vídala s Annie, tam mi bylo snad už od začátku jasné, že to bude tak, jak to nakonec opravdu bylo. Že to byl ale milý kuchařky, to bych nikdy neodhadla.

03.11.2024

Tenhle rok (a určitě i následující) se snažím číst více české autory. Byla jsem převážně zklamaná nebo ne úplně nadšená. Pak přišla na řadu série Naslouchač a tu jsem si neskutečně zamilovala. Knihu Fialová jsem měla v hledáčku už delší dobu. A musím říct, že jsem ráda, že tohle není další kniha od české autorky, co mě vyloženě zklamala.
Kniha mi zprvu připomněla skvělý seriál The 100. Rozhodně mě na začátku zaujala a mě zajímalo, co se bude dít. Jak se postavy časem propojí, potkají. O co půjde, jaký bude příběh. Přiznám se, že jsem se až do setkání hlavních postav rozhodovala, jaký pohled mě vlastně baví víc. Viktorie nebo Asa? Hodně se to střídalo - začetla jsem se do vyprávění Viktorie a najednou mě autorka odmrštila k Ase. Každopádně mě nechápejte špatně, já mám ráda, když je příběh vyprávěn z pohledu dvou i více postav, takže mi to sedlo. Když se ale obě hlavní postavy dostaly do města a začala taková spíš vztahová stránka věci a Aréna, Aréna, Aréna, nějak jsem se zasekla a nepostupovala jsem ve čtení nějak rychle dál. Opět to se mnou bylo jako na houpačce. V jednu chvíli jsem do životů postav byla začtená a začínala jsem si je zamilovávat, jenže potom jsem se zase chvílemi nudila. Některá odhalení jsem tušila, některá ne, a musím říct, že knihu mi to okořenilo. Závěr už mě nepustil a konec trochu překvapil. A naštval. (SPOILER: Velký boj, hlavně psychický, Asa a Viktorie jsou hrdinky a pak si přijede "nějaká ženská" když je po všem a rozhodne o všem? Hlavně nadiktuje Viktorii a Ase jak má pokračovat, nebo spíš skončit, jejich vztah? Bleh. Jako jo, částečně to chápu, ale pokud je jejich otisk takový, že při odloučení cítí propast, tak bych se asi jen tak nevzdala své "druhé polovičky"...KONEC SPOILERU)
Když to shrnu, kniha byla zajímavá, autorka mě mile překvapila, postavy taky super, ale celému tomu příběhu, tomu vyprávění, chyběla šťáva. Mně prostě něco chybělo, špetka něčeho, co to celé vyzvedne na vyšší úroveň. Proto nevím, zda dát 3/5 nebo 4/5. Když to budu brát podle toho, jak jsem se bavila, spíš se přikláním k 3/5. Celé mi to prostě přišlo takové trochu... zdrženlivé? Trošku jak slohová práce? Nevím. Každopádně jako vždy - v žádném případě tím autorku nechci srazit nebo urazit, ona narozdíl ode mě svou knihu vydala, a je povedená, má nápad a pokračování bych si přečetla. Odradit od knihy také nechci. Opět jako vždy - takhle to cítím JÁ.
PS: Jo a Manu. Mám pocit, že to zmíněno nebylo, a jestli ano, nebývám tak nevšímavá, takže jsem ho celou dobu měla za týpka kolem čtyřiceti let, s hnědými vlasy, přívětivým obličejem a strništěm... Když jsem zjistila, jak doopravdy vypadá, už jsem si ho jako čtyřicetiletého nepředstavovala, ale bylo to, jako bych četla o postavě navíc... Achjo já...

1 25.10.2024

22. AUDIOKNIHA
Tahle kniha na Audiotéce nebyla zdarma v rámci klubu. Ani jsem žádné audioknihy neplánovala kupovat. Ale ze zvědavosti jsem zkusila ukázku zdarma. A ukázka mě tak vtáhla, že nebylo o čem. Okamžitě jsem knihu koupila. A opravdu nelituji. A to jsem neměla vysoká očekávání, nečekala jsem, že mě kniha tak vtáhne.
Opravdu výborná kniha, anotace nelže, dozvíte se mnohé, nejen zajímavé historky, ale také užitečné informace, dozvíte se víc a taky pravdivě o práci kriminalisty. Otázky jsou zajímavé a ještě zajímavější jsou odpovědi a vyprávění pana Mareše. Nemohla jsem přestat poslouchat. Já jsem neviděla ani jeden ze zmíněných seriálů, i když jsem o nich měla nějaké povědomí, takže pro mě byl celý rozhovor něco nového.
Ráda čtu krimi, ráda poslouchám podcasty o zločinu, takže doporučuji lidem, které tohle taky baví a zajímá, ale zároveň doporučuji i všem ostatním. Tohle je něco jiného než detektivky nebo vyprávění krimi příběhů, pro mě je to ještě trochu výš. Takže jasný plný počet hvězdiček!
Ráda si někdy v budoucnu knihu pořídím i fyzicky, opravdu ji nemám, co vytknout.
Momentálně mám rozečtenou další knihu od autora, tentokrát o lékaři letecké záchranky a opět jsem velmi nadšená (a často dojatá nebo smutná). Rozhodně si přečtu i další knihy z této série!

8 19.10.2024

Od téhle knihy jsem mnoho nečekala, tušila jsem jen nějaký náznak detektivky, a o to víc mě překvapilo, jak skvěle se četla a jak neskutečně mě bavila. Zvlášť, když se ukázalo, že to detektivka spíš není, a že to vlastně není žádný můj preferovaný žánr, že je to prostě román o jedné urozené rodině, která je dosti nesnesitelná a povýšená, zasazený ve dvacátém století, kde zrovna řádí něco jako covid. A že se autorka inspirovala covidem je jasné i kdybych si nepřečetla poděkování. Nejen tím, jak rodina nemoc zlehčovala, zprávy zase nebyly skoro o ničem jiném, a jak se nedala sehnat mouka, protože se jí všichni snažili zásobit...
Absurdní a úsměvné situace, propletené vztahy a plno, plno tajemství. Mě to fakt bavilo a nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Opět ukázka toho, že to, co máme není samozřejmostí a měli bychom si toho vážit, a pozorovat, dá se říct úpadek, rodiny se šlechtickými tituly, je prostě zajímavé. Postupně snižovat své nároky je těžké, ale když si čtěte, jaké nároky musela snižovat tahle rodina... tak se mnohdy fakt pobavíte. Zároveň zajímavá ukázka toho, že být nevšímavý vůči nejen své rodině, jde bezpečně i bez závislosti na mobilech.
Rozkrývání záhad, tajemství a pletich jsem si užívala a konec se mi moc líbil, i když mě zároveň rozesmutnilo, že je konec. (Kniha, co chci dočíst, ale nechci...) Hlavně mě hodně překvapil doslov, kde se dozvíte, jak celá rodina nakonec dopadla.
(Možný SPOILER: Hlavně mi za celou dobu vůbec nedošlo to s Angusem a Hughem... Zrovna mně... Nečekala jsem to.)
Zkrátka za mě velmi povedená kniha, a ráda bych si zase někdy podobnou přečetla.
PS: A Loch Down - Lockdown... Hm...

2 12.10.2024