Satyrka přečtené 469

Tátovy holky 2021, Sarah Flint

Valnou většinu knihy jsem měla nervy. Nervy na některé postavy dějové linky, která se zpočátku zdála jako vedlejší, ale vlastně se ukázala jako ta hlavní. Název knihy seděl k tomu, že jde spíš o vyprávění příběhu Thomase.... No a pak jsem měla nervy i z napětí a z toho, jak se ten jeho příběh vyvíjel. Párkrát jsem chtěla zvolat něco jako "nedělej to", "nechoď tam" a podobně. Samozřejmě mě ale nikdo neslyšel. Bylo to k vzteku, úplně mě to rozčilovalo, protože já věděla a postavy v nebezpečí ne... Hodnotím stejně jako předchozí díl, protože předchozí díl mě asi víc zaujal ohledně příběhu, v tomhle bylo až moc náhod, ale zároveň tu bylo i něco navíc, něco hlubšího. Na díl Rozbité panenky ale nenavazuje - aspoň ne, co se týče příběhu Caz nebo jak to pokračovalo s Klientem. Každopádně i tento díl slibuje další pokračování, tentokrát v životě Charlie. Takže to už se máme hodně na co těšit. Pokud nebyl příběh Caz úmyslně takto otevřeně uzavřený. No i přes ty nervy mě to bavilo, přečetla jsem docela rychle. Možná právě kvůli tomu, že jsem potřebovala vědět, jak to bude dál, i když plno věcí se dalo předvídat. Určitě se těším na další díly, série s Charlie mě hodně chytla. Líbí se mi i autorčin styl. Přestože už nejsou případy tak brutálně popisovány, baví mě spíš víc. Teď už se spoilery, jen se musím vypsat z dojmů: Thomase jsem litovala možná na úplném začátku, pak už ne. Bylo mi z něj zle, z toho, co udělal Maryanne, i když měl ve své hlavě, že se jedná o jeho ženu. To, jak přemýšlel mě odpuzovalo. Jeho žena nechce, tak ji přesvědčí, nevím, prostě hnus. A to, jak se choval k Emmě a čemu ji vystavil... Jaký táta by tohle dovolil? Aby se pro něj jeho dcera obětovala, a jakým způsobem, že se vyspí s cizím týpkem. Jasně, super, že ji aspoň přitahoval, ale i tak. To nám jen autorka chtěla trochu ulehčit, aby tu nebylo až moc nedobrovolného sexu...? A k té otázce o otci - Ti rodiče někdy stojí fakt za prd... Jinak super náhoda, s Maryanne a jejím hledáním nového bydlení. Já teda v Londýně nikdy nebyla, ale to je to tak malé město? Každopádně náhody se dějí a někdy se v životě stane něco, co nevymyslíš... Takže beru. Ale na to, jak autorka šetřila Emmu a udělala z ní silnou ženu, která Josefovi ani drogám nepropadla, Maryanne teda nešetřila... No co víc napsat... Jen asi, že i když si vylévám pocity a dojmy z příběhu Thomase, na Florence a George nezapomínám.... celý text

Rozbité panenky 2020, Sarah Flint

Líbí se mi, že se autorka nedržela vyloženě jedné šablony, ale že napsala další případ Charlie Staffordové trošku jinak. Ano, máme tu Charlie a její kolegy, ale řekla bych, že jdou lehce do pozadí a autorka vtáhla víc do popředí příběh a hlavně pohled i obětí a jejich trýznitelů. V tomto díle se podíváme zblízka do příběhů žen, které jsou nuceny nebo zmanipulovány prodávat své tělo, nechat se vtáhnout do hnusného světa násilí, drog a nuceného sexu, do světa, z nějž není lehké uniknout. Přišlo mi, že hlavní postavou, ale rozhodně ne hrdinkou, této knihy není úplně Charlie, ale spíš Caz. Kniha byla opět moc čtivá a příběh byl hezky vystavěn. Všechno na povrch vyplulo ve správnou chvíli, postupně a srozumitelně, což jenom oceňuji. Jenom mě trochu drásalo, když jsem věděla, jak to je doopravdy a oni (tým Charlie) ne a tak "dělali chybu". Četla jsem už více knih na toto téma, knih, které ukazovaly něco, co se děje, ale my, obyčejnější lidé, to nemusíme úplně vidět. Opět jsem z toho byla smutná a zděšená, takhle dopadnout nechcete a nechcete tohle pro nikoho. "Dopadnutí" vraha mě bavilo, jsem hodně nadšená z toho, že to nebylo stejné jako vždycky, i když samozřejmě Charlie nesměla chybět, a když jsem si říkala, že vlastně nenastal žádný neočekávaný zvrat, ejhle... Že bych měla nějaká tušení? Vůbec! Rozhodně hodně zajímavá zápletka. Na konci jsem si řekla, že možná trošilinku překombinovaná, ale nerada takhle příběhy označuju a já jsem s příběhem a jeho přečtením moc spokojená. Akorát má otevřený konec a ne vše mi přišlo dořešené. Jsem zvědavá, jak to bude dál. Knihy od Sarah Flint a o Charlie jsem si oblíbila.... celý text

Zmije a křídla noci 2024, Carissa Broadbent

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila. Ale nakonec jsem přišla na to, že to nebyla moje karafa krve... Nemohla jsem se začíst a vlastně jsem se knihou většinu času spíš prokousávala a těšila se na dočtení. Nechci ale říct, že byla vyloženě špatná, byly i scény a nějaké části knihy, které mě ukotvily na místě a já se od knihy hnout nechtěla, bavily mě, ale bylo jich méně. Do druhého dílu se mi vůbec nechce, ale uvidíme. Třeba někdy. Příběh je originální, ale zároveň je tam pár klišé. Děj je předvídatelný možná v jedné, dvou věcech, ale jinak ne. Konec byl rozhodně zajímavý. Tentokrát asi nemám víc slov. Mně to zkrátka nenadchlo, ani se ke knize neplánuji vracet, ale děkuji kamarádce za půjčení. Čtenářům, co rádi kombinaci hodně boje, nesmrtelnosti ve více podobách, monster, žhavosti a hodně krve, sem tam malé klišé, ale doporučuji. PS: Jak může někdo vypadat jako hodně dobrý v posteli? Nemyslím si, že svaly a sexy tělo chlapa hned dělá dobrým v posteli. Ale ok, to už jsem hnidopich.... celý text

Lháři, lháři 2019, Sarah Flint

Tak jsem se vrhla rovnou na další díl. A musím říct, že tenhle mě chytl hodně. Proč vlastně, nevím. Možná protože jsem ho četla víc vkuse? Každopádně mi přišel lepší než předchozí, hlavně po té stránce čtivosti. Ovšem brutalitou už se může rovnat jinému Hunterovi a to tomu od Chrise Cartera. Br... První vražda mi přišla, kromě toho že hodně hnusná, tak taky hodně smutná, vždycky mě tohle sebere, poslední dobou víc a víc. A nemyslím kvůli Casperovi. Ovšem ten mě pro změnu dojal na konci knihy. To se mi zpotily oči. Hodně emotivní případ. Charlie mám raději a raději a moc se těším na její další případy a osobní život. Teď si dám ale na chvilinku pauzu, protože mě čeká jiná kniha půjčená od kamarádky. Jak se mi předtím chtělo spíš do ní, teď se mi chce spíš do dalšího dílu. Ale dojde na obě. Teď už spoilery (PS: ta anotace je taky pěkně spoilerová záležitost, ještě že ji nečtu, když se jedná o další díl nějaké série, která mě chytla): Vzhledem k tomu, v jaké se teď nacházím fázi, bylo pro mě hodně těžké číst o smrti Briana a o tom, jak to ublížilo jeho rodině. Bylo mi hodně smutno z toho, že jeho žena porodila jen den po jeho smrti a že děti zůstaly bez tatínka. Neumím si to představit , dost mě to vzalo. Na konci to bylo dojemné. Casper, který si lehl na hrob páníčka a klučina Bobby, který šel za rakví svého tatínka a byl hrdý na to, kam Brian patřil. Aspoň tak jsem to pochopila. Že se něco chystá na Huntera mi bylo jasné skoro od začátku knihy. Zatím mi přijde, že každý díl byl v ohrožení někdo jiný z týmu. Kdo bude v ohrožení příště?... celý text

Sběratel trofejí 2018, Sarah Flint

Po dlouhé době od přečtení prvního dílu a zakoupení dílů následujících, jsem se konečně pustila do tohoto druhého. Jak už jsem psala u prvního dílu, jsem hodně velký fanoušek Angely Marsons, miluju její knihy s Kim. Tentokrát vidím pár podobností mezi sérií s Kim a s Charlie, ale stejně pro mě na Kim zatím nic nemá. Každopádně mám ale v plánu přečíst si celou sérii, Charlie je mi velmi sympatická, a mám ráda, když tým táhne za jeden provaz a není proti sobě, Ben je taky skvělý, takže ideál. Kniha se mi ale četla trochu pomaleji, první díl se mi četl svižněji. U prvního dílu, já vím, pořád porovnávám, pár lidí psalo, že má zbytečně zdlouhavé popisy, což mi ale nepřišlo. U tohoto dílu si myslím opak. Jen vypustím slovo "zbytečně". Jak už jsem psala předtím, miluju popisy postav, umím si představit mnohé, ale popisy budov a míst nikdy nebyly mou silnou stránkou. Co se týče příběhu, autorka mi umí pohnout žaludkem. Nevím proč, ale části z pohledu vraha jsou opravdu nepříjemné, je mi z nich větší blivno než u série Chrise Cartera, což nechápu, jak se stalo, ale je to tak. Vraha jsem už ani netipovala, nemělo to cenu. Vůbec jsem nevěděla, byla jsem si jen jistá, že ani jeden z podezřelých to není. Plusové body dávám taky za to, že po delší době autorka shrne, jak se celý případ vyvíjí, abychom zůstali v obraze a neztratili se v tom, šikovně s pomocí některé z postav, třeba při jejich poradě. Navíc je vše do podrobna vysvětleno. Trocha spoilerů: Určitě mě zajímá, jak to bude v dalších dílech, zda Charlie bude vždycky ta v ohrožení při dopadení záporáka. Musela jsem si i nahlas postěžovat, jak to, že jsou celou dobu vyšetřovatelé chytří a pak Charlie nedojde něco, co bylo dost zjevné - že si nemá brát nabízenou kávu a podobně. Ale tak bez toho by nebylo napětí a akce, neříkám nic... Že Charlie přijde o prst jsem tak nějak tušila už dřív, ale nedošlo mi, že jde zpátky přišít. No, když to shrnu, rozhodně krimi, která není k zahození, už jen protože autorka, která pracovala 35 let u Metropolitní policie. A pro čtenáře A. Marsons série určitě je. No a další díly čekají!... celý text

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte

Taková detektivka na poklidné chvíle. Napsala bych, že nic pro milovníky Chrise Cartera, ale i já mám ráda jeho knihy a stejně jsem si Smrt přichází na prohlídku přečetla a jsem spokojená. Je to příjemné počtení plné barev. Nádherná obálka, která mě velmi nalákala, zajímavé a různorodé postavy a vykreslené prostředí. Nic brutálního, lehce humorné, slovo příjemné je za mě na místě. Osobně mě kniha bavila, ale ne tak moc jako jiné typy detektivek, já mám asi radši svižnější tempo s hodně wow efekty. Každopádně ani tímhle nepohrdnu, ráda si přečtu další díly a rozhodně hodlám prozkoumat jiné knihy od prvního jmenovaného autora. Určitě je to pěkná změna a teď vím, po čem sáhnout, když chci detektivku, ale klidnějšího rázu. Na vraha jsem měla určité tipy, ale často se mi to měnilo, odhalení jsem si užila, ale úplně mě to nepřekvapilo, vrah patřil k těm, které jsem chvílemi tipovala.... celý text

Šest rakví 2024, Angela Marsons

Fakt jo. Knihy o Kim a jejích případech jsou moc krátké. Patřím mezi těch málo osob, co neskočí hned po dalším díle, když vyjde, ale pěkně si dokážu počkat ještě minimálně na jeden, abych měla do zásoby aspoň dva najednou, přestože je stejně hned zhltám. Stalo se to i teď. Konečně jsem si koupila Uloupené dívky a hned na to i Šest rakví, abych okamžitě po přečtení Uloupených dívek mohla začít další díl. A sakra, trvalo mi to kratší dobu než jsem myslela. Prostě miluju tuhle sérii! Nikdy mě nezklame. Tento díl mě bavil asi o maličko víc než předchozí, přestože se nám opět vrátil záporák z minulých dílů, což úplně nemusím, a přestože mi přijde, že měl tento díl oproti jiným pro mě dost nesrovnalostí. Části s oním záporákem z minulosti jsem se musela nutit číst, protože jsem nechtěla číst o další hrůze, kterou si pro někoho připravil. Případ, který Kim a její tým řešil byl jako vždycky zajímavý, tentokrát ale o trochu víc než některé jiné, protože já ráda zamotaná rodinná tajemství. A i když jsem musela sama sebe trochu pochválit, že jsem některé věci odhadla. A ačkoliv miluju tuhle sérii, pár věcí mě štvalo, protože se opakují v každém díle. Taky mi zůstalo pár nezodpovězených otázek. Dál už se spoilery: Proč jsou jiné týmy tak neschopné? Chápu, kvůli dějové lince, ale přesto... Holčičky by nikdo jiný nedokázal najít, opravdu je jediným schopným vyšetřovatelem Kim? Opravdu jsou pátrači tak k ničemu? Ptám se, protože to není ojedinělé. Stejně tak finální souboje. Pokaždé je to Kim, kdo bojuje s pachateli. Proč ne třeba Bryant? U Symese to chápu, dobře, ale u zbytku? Co se týče mých otázek, možná jsem četla tak rychle, že jsem úplně nedávala pozor, ale to si nemyslím. Jak se stala ta náhoda, že se manželé Daynesovi, Reece a Daryl ocitli ve stejném domě v nejlepší možnou chvíli, tak, aby se tahle dějová linka ukončila na stejném místě ve stejný čas? Mně to přišlo, že o sobě páry ani nevědí. Plus celkově ten Reece mi přišel trochu nedořešený... A to náhlé odhalení přezdívky Martey? Vážně? To se mi vůbec nezdálo věrohodné, že si Stacey tak náhodně zrovna vzpomněla na případ s ruským chlapcem a díky tomu ji pak došlo to jméno Martey... Jinak ten začátek, jo... I když jsem zrovna měla to "štěstí", že jsem knihu četla teď, kdy ještě není další díl, stejně mě autorka neobalamutila. Dobrý pokus. Jakmile se zjistilo, což je hned na začátku knihy, že Symes utekl a chce Kim, věděla jsem, že pohřeb je beztak jen fingovaný, aby si Symes myslel, že je Kim mrtvá. Druhou mou variantou bylo, že zemře Leanne. Uznávám, u 80. kapitoly jsem se trošku obávala, že nemám pravdu, ale pak jsem si řekla, že autorka Alex nenechala propustit z vězení pro nic za nic, určitě si ji nechává pro nějaké budoucí díly. A pro ty je potřeba i Kim. A na závěr - to jen přemýšlím "nahlas". Konec sepisování mých myšlenkových pochodů.... celý text

Uloupené dívky 2024, Angela Marsons

Kim a její případy jsou sázka na jistotu. Nechci se opakovat, vše už jsem napsala u předchozích dílů. Pro mě jsou autorčiny knihy a postavy prostě lásky. Co se týče tohoto dílu, opět zajímavý a bavil mě hodně, víc než některé jiné díly, bála jsem se, že bude trochu jako Tichá modlitba, ve které si pamatuji, že to pro mě bylo trochu zdlouhavé, ale tento díl byl naštěstí svižnější a zajímavější. Další věc je Alex. Pochopila jsem, že někteří fanoušci ji nejspíš vyžadují a i sama autorka nějak přilnula k tomu škorpení Alex s Kim, já uznávám, že někdy je to zábavné, ale mně tedy už Alex leze na nervy. V krimi úplně nemusím neustálé se vrácení k záporným postavám z dřívějška. Ale evidentně to baví i Kim, když pokaždé přiběhne jak pejsek, když Alexandra pískne. Ze začátku mě Alexiny části trochu rušili, brala jsem to jako otravný prvek, zatímco já se těšila na pokračování odhalování případu. Nakonec mě ale její části docela bavili. Ale... Teď SPOILER... Byli by zábavné, kdyby nakonec Alex nevyšla z vězení jako vítěz. Je otravné, jak na každého něco má a jak dosáhne vždy svého. Strašně jsem se těšila, zvlášť v pasáži, kde počítala s tím, že tohle jsou její poslední dny ve věznici a tak může odhalit svou pravou osobnost Emmě - své spoluvězeňkyni, že se jí to vymstí a ředitelka ji zavře pusu. Bohužel se nestalo a já se netěším na další setkání s ní. Každopádně se ale těším na další díl, takže jdu na to!... celý text

Kluci bez srdce 2024, Alexander Gordon Smith

Krimi je můj nejoblíbenější žánr, ale teď jsem se dlouho věnovala čtení jiných žánrů. Díky tomu jsem trochu zaspala a když jsem se dozvěděla, že je další díl Roberta Ketta (a taky ještě nové díly jiné krimi série), musela jsem ho mít. Možná je to paradox, vzhledem k tomu, o čem kniha byla, ale bylo to osvěžující, vrátit se na chvíli k tomu, co čtu nejvíc. Že je Kett mimo službu a hlavními tahouny a hrdiny budou spíš Porter a Savageová bylo pro mě plus, protože je mám radši než Ketta. A taky tu bylo o dost méně Kettových dcer. Ze začátku jsem měla trochu pochybnosti, měla jsem trošku nutkání vrátit se zase ke zkoumání jiných žánrů, ale nakonec to přešlo, zvykla jsem si a vrátila se moje vášeň v detektivky. Kniha se mi četla sama, žádné hluché nebo nudné místo, jako po másle, jediné co, tak se přiznám, že jsem zapomněla nějaké detaily z minulého dílu, ale naštěstí šlo spíš o samostatný nový zločin. Tenhle díl mě určitě bavil víc než ten předchozí a fakt se těším na další. V komentářích ale někdo podotkl, že příběhu případu moc nevěřil a já to vnímám podobně. Čekala jsem trochu jiné vysvětlení, proč se to vše děje, takové víc "neprůstřelné", ale lidé jsou různí. A musím tedy zmínit i obálku - ta se za mě povedla. Sérii doporučuji, stala se jednou z mých oblíbených.... celý text

Urla 2024, Petra Stehlíková

Audiokniha (1. v tomto roce) Urlu už jsem rozposlouchala minulý rok, kdybych ji měla jako knihu, už dávno bych ji dočetla, jenže k poslechu jsem měla jen málo příležitostí, navíc poslouchat knihy dokážu jen při práci. Co napsat? Miluji tuhle sérii... Tak moc, že když jsem se nad tím zamýšlela, je to série, kterou plánuji číst čas od času znovu, chci ji mít celou v knižní papírové podobě a vlastně jsem ji tak nějak postavila k mé srdcovce Harry Potterovi, kterého si taky čas od času přečtu znovu, taky je to jedinečný svět plný tajemství, která postupně odhadujeme, patří sem úžasné postavy, které si nejen zamilujete, ale vryjí se vám do srdce, a po dočtení máte pocit, že nic lepšího není. Čtvrtý díl Naslouchače mě nezklamal a já se dočkala i toho, v co jsem ohledně Ilan doufala. Ilan a pětadvacítka mají v mém srdci místo, ale ovládla ho i Héchají, tu jsem si hodně oblíbila. Příběh je opět plný situací, kde musíte zalapat po dechu nebo zůstat překvapivě civět, ale taky být dojatý nebo se naopak o postavy bát. Z konce jsem měla husí kůži a o slovo se přihlásilo i to, jak jsem poslední dobou citlivá. Jsem si jistá, že se mi tohle stalo díky tomu, že mám Naslouchače ve čtenářském srdci stejně jako již zmíněného Harryho Pottera, zkrátka by se mi to nestalo, kdybych knihu a její postavy nevnímala tak blízké mému srdci. Opět a stále musím smeknout autorce, protože to, co vytvořila je originální, návykové a dostane se vám to pod kůži a do srdce, tohle by trumflo celou řadu světových fantasy. Miluji, těším se na další díl a cítím, že si brzo musím knihy přečíst, ne jen poslechnout, přestože Jitka Ježková je výborná a nepochybuji o tom, že mi její hlas k lásce k Naslouchači napomohl.... celý text

Království stínů 2017, Barbara Erskine

K této knize bych se asi nikdy nedostala, nebýt mé svědkyně a macešky v jednom, které knihy od této autorky vyhledávám a kupuji, protože ji má velmi ráda. Tentokrát mě zvědavost přemohla a řekla jsem si, že si aspoň jednu knihu přečíst musím. Poslední dobou mě hodně bavily knihy, kde se prolínala minulost s přítomností, takže jsem se docela těšila. Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Přestože mě baví číst o příbězích lidí z minulosti, tak jsem zvyklá spíš na 18. a 19. století. Historie není vůbec má silná stránka, takže musím přiznat, že mě Isobelina dějová linka místy nudila. Zkrátka prvních asi 150 stran jsem se spíš oťukávala. Potom už to ale bylo zajímavější. Hodně se mi to potom střídalo - jednou jsem se těšila na vyprávění z přítomnosti, jindy jsem zase toužila poslouchat příběh Isobel. Každopádně u obou vyprávění se ve mně odehrávalo mnoho pocitů. Bála jsem se o obě hrdinky, litovala Isobel a nadávala na rodinu Clare a často i na ni samotnou, že sebou nechá tak smýkat. Některé postavy mi přišly hodně naivní a zmanipulovatelné, jiné naopak manipulativní. Matka Clare mě šíleně štvala speciálně, o Paulovi ani nemluvím. Na Clare jsem v duchu věčně křičela "nedělej to" nebo "udělej něco" a podobně. Naopak Isobel byla hodně silná a nezlomná osobnost. "Posledních" 200 stran jsem knihu už hltala. Zajímalo mě, jak to vše skončí anebo začne. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, hlavně mě překvapilo, že dost z Isobelina příběhu se opravdu stalo. Roberta Bruce jsem si sama vyhledala na wiki, ale o Isobel jsem zmínku v jeho životě nenašla. Z knihy jsem se dozvěděla něco nového a poprvé víc nahlédla i do dějin Skotska a Anglie. Možná si tedy přečtu i další knihu od autorky, kterou pro macešku seženu.... celý text

Nevítaní 2014, Sophie Jordan

Zaujala mě anotace a tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem ale čekala víc. Nápad velmi dobrý, ale když si celý příběh shrnu, tak vlastně nic moc. Hodně věcí mě nepřekvapilo, bylo to něco, co jsem četla v každé druhé YA knize. Jen k tomu byla přidaná originální situace. Ale některé situace se daly předvídat. Hlavně ty, kde si Davy řekla "tohle se nestane" a mně bylo hned jasné, že stane. Každopádně kniha ale emoce vyvolá, v první řadě mi bylo úzko, z toho, jak vláda vlastně luskne prsty a je možné a povolené vše. Řeknete si, že tohle přece nesmí dopustit, udělat, tohle by neprošlo, ale když by někdo chtěl, tak i ano. Sami to vidíme na vlastní oči v reálném životě. Že už to nemůže být horší, ale může. A že je reálné, aby se váš dokonalý život lusknutím prstu proměnil. Cítila jsem i vztek a pocit nespravedlnosti. Tady už se spoilery: Co mě hodně vytočilo a přišlo absurdní , bylo to, že nositelka dá facku a je průser. Přitom taková , dá se říct banalita. Kdyby tu facku dala Tori nebo by byl agresivní Zac, tak by to bylo v pořádku, protože nositelé nejsou. Jak mě tohle štvalo! Zatím úplně nechápu celou myšlenku toho všeho. Chápu, že společnost nositele odsoudila, takoví lidé jsou, je to naprosto uvěřitelné, protože stačí jedna nálepka a pohled na vás se ihned změní, najednou všechno, co jste dokázali, přestane platit. Ale měla jsem celou dobu dojem, že vláda, prostě "ti nahoře", chtějí nositele vyhladit, tak proč výukový tábor, když i tam se z nich snažili udělat vrahy? To je právě ta situace, co se dala předvídat - "tohle se nikdy nestane" a bum, máme to tady. Protože zabíjet můžete z milionu důvodu. Možná je chtějí vycvičit na nějaké tajné ohavné úkoly, které "obyčejní lidé" nemají žaludek plnit? Co jsem četla v každé druhé, nejen YA knize, je hlavní hrdinka a kluci. Nebo chlapi tak nějak obecně. O hlavní hrdinku se vždy bude zajímat super hřebec. Že ji zpočátku děsí a potom přitahuje, to je jasné taky. Co mě ale taky na YA trošku štve a je to taky často, je ta zdráhavost. Krutě se přitahují, ale stejně se spolu nevyspí. To dokonalé ovládání bych někdy potřebovala taky (ne jako v tomhle, haha). To je za mě nereálné. Tedy v tak velkém měřítku - skoro každá taková kniha. Přečtu si další díl? Upřímně nevím. Možná ano, abych se tedy dozvěděla, jak to s nositeli a celým tím problémem dál bude. Ale hned to nebude.... celý text

Pikové eso 2022, Faridah Àbíké-Íyímídé

Na tuhle knihu jsem se docela dost těšila. Takže o to víc jsem zklamaná. Jestli chcete číst knihu o tom, jak jsou všichni bílí zlí, doporučuji. Ne, tohle je můj názor a já tyhle komentáře píšu spíš pro sebe, abych je u každé knihy měla, tohle nebyla zkrátka kniha pro mě. Za mě to začalo docela slibně, ale čím jsem byla v knize dál, tím víc jsem měla chuť ji odložit. Někde na stránce 200 jsem si musela hlasitě povzdechnout a zavřít oči, v tu chvíli jsem měla chuť tu knížku vzít a hodit na druhý konec místnosti, jak šíleně mi ta scéna přišla nereálná. Ale když už jsem byla tak daleko, rozhodla jsem se jí dočíst... Ano, témata, která jsou v knize, se rozhodně nemají zamlčovat a je fajn, že se o nich píše, ale díky tomu, jak tam bylo několik závažných témat ve velkém měřítku, mi to přišlo až moc. Po asi těch sto stránkách jsem začala vážně přemýšlet, že na to kašlu, protože Devon mi lezl šíleně na nervy. Ok, já jsem taky hodně citlivá osoba, někdy přecitlivělá, ale promiňte, on brečel pořád a všude! Machr se snažil být jen na Chi. Navíc jsem ho nedokázala chápat, ne protože je gay, já ráda čtu LGBT romány (dneska se tomu vlastně ale už říká queer?), sama jsem si psala pro své pobavení romány o gayích do šuplíku a milovala to, ale tohle bylo moc. Přemýšlela jsem, že kapitoly s Devonem budu asi přeskakovat nebo je jenom rychle přelétnu. Dějová linka s Chiamakou mě totiž zajímala víc a aspoň narozdíl od Devonovy dějové linky nebyla na jedno brdo. U scény někde u stránce 200 jsem si musela od čtení odpočinout, jak už jsem psala výše, scéna mi přišla jak z nějakého animáku se zlým záporákem. V tu chvíli jsem si říkala, jak je možné, že tohle se vydalo. Ale pak jsem sama sebe okřikla, že nesmím být tak kritická a že vlastně situaci ohledně rasismu a šikany, s tím spojené, úplně neznám, že nejsem černá a že nevím, jak to chodí. I tak mi to ale přišlo neuvěřitelné. A pokud se něco takového děje, tak nemůžu uvěřit, že v takovém rozsahu, nemůžu si pomoct, tohle by přece nemohlo procházet. Málokdy si u knihy řeknu, že je přitažená za vlasy, ale když jsem knihu dočetla, přesně tohle jsem si řekla. Poznámku autorky jsem četla. Takže jsem knihu vlastně jen nechopila a ani nejsem cílovka - ne kvůli žánru. Obálka ale 5/5... Pokračuji, pozor spoilery: Jak jsem psala, proti homosexuálům nejsem, ale co je moc, to je moc. Skoro každý zmíněný černoch byl gay, Devon na to, jak pořád brečel, že nikoho nemá, se pořád s někým cucal. Z rozchodu byl nešťastný, ale zároveň si hned našel někoho dalšího. Nebo on jeho. To pro mě taky byla scéna za vlasy přitažená. Že autorka udělá homosexuálku i s Chiamaky.. Když se objevila Belle dalo se to odhadnout, ale i tak. Mně se líbí pomaleji rozvíjející se vztahy, čtenář si pak ten pár dokáže víc zamilovat, tady se ale odehrávaly veškeré vztahy strašně rychle a jinak. Že je Belle do té nehody nějak zapletená, jak tu někdo psal, to se dá taky trochu předvídat, vzhledem k tomu jak se mluví o blonďatých loknách jen u Belle a dívky z nehody... A Niveus. Celou dobu jsem si říkala, proč tak blbý jméno, a ono fakt bylo blbý. Asi jako ples Sněhová vločka - hlavně nenápadně. Někdo zde psal, že mu nedává smysl, proč tuhle rasistickou šikanu provádí jen jednou za deset let dvěma černochům... Napadlo mě, že možná proto, aby jich nebylo moc a aby v tom spolu byli jen dva, takže žádná převaha. Každopádně mi to přišlo prostě zvláštní. Méně je někdy více. Ale jak píše autorka, tohle byla v mnoha ohledech také alegorie.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Knihu vypráví střídavě dvě ženy, Emma a Jane, obě v jiném čase. Dost mi pomohlo, že autor to vymyslel tak, abych se vyznala v tom, kdo zrovna vypráví. "Tehdy: Emma" nebo "Teď: Jane". U vyprávění Emmy také nejsou přímé řeči označeny uvozovkami, připadalo mi tak její vyprávění jako bez hlasu nebo jako kdybych koukala na film pod vodou, což je za mě super, protože jde vlastně o nedávnou minulost a ne současnost. Začátek, krerý začíná prohlídkou bytu, se mi trochu vlekl, ale později příběh nabíral na obrátkách. I přesto, že víte, čí příběh zrovna čtete, párkrát jsem se zamyslela, protože zde bylo hodně podobností. Samozřejmě schválně, to patřilo k příběhu. Klobouček autorovi, vytvořit zápletku, která je časem komplikovanější a komplikovanější, a já bych ji určitě bez pomoci nerozmotala, něco takového nejen vymyslet, ale i napsat, to obdivuji. Poté, co se postavy do domu nastěhovaly, jsem už nedokázala přestat číst. Edwarda jsem od počátku neměla ráda, můj typ chlapa by to fakt nebyl, právě naopak. Ale to ani ten dům, pro mě by rozhodně nebyl, ale postav, co se mnou názor nesdílí, samozřejmě bylo potřeba. Emma mě zase dost překvapila. Při čtení se fakt nestačíte divit, kniha je tajemstvími, nejen postav, protkaná. A k tomu se pokuste odhalit, kde je pravda a kde lež. Ačkoliv jsem od začátku naprosto jasně věděla, kdo a kde je nebezpečí, na konci mi autor jasně ukázal, že si můžu přečíst knih, kolik chci, stejně mě dokáže překvapit. PS: Pozor, kniha obsahuje i peprné scénky, které by podle mě uspěly i v erotických románech - tím chci říct, že já jsem pro. Poznámky obsahující spoilery: Co jsem si hodně užila byly i samotné postavy. Každá něco má a rozhodně nejsou nudné. Jak už jsem zmínila, mě nejvíc překvapila Emma. Odhalení její osobnosti jsem nečekala a dokonce jsem ji dost uvěřila, což určitě nebudu jediná. Nevěřit tomu, co vám postava sama řekne, mě absolutně nenapadlo. A ten Simon mě taky ani na chvíli nenapadl. Geniální.... celý text

Jáma 2019, C. J. Tudor

Kříďák měl svoje temné kouzlo a bavil mě, a tak jsem si pořídila i další knihu autorky - Jámu. Pustila jsem se do ní až teď, dlouho po Kříďákovi. Trochu jsem se bála, jaká kniha bude, po přečtení pár komentářů tady. Musím tedy hned zmínit, že já žádnou knihu od Kinga nečetla, takže podobnosti nemůžu vidět. Jako v Kříďákovi, knihou mě provázela temná, nepříjemná atmosféra, která neslibovala žádné radostné momenty ani výskyt slunečních paprsků, co zahřejí na kůži. Takový byl vlastně i hlavní hrdina. Nebýt jeho osobitého humoru, dost by mi nesedl a otravoval by mě, ale takhle to šlo. Při čtení jsem cítila beznaděj, chlad, všechno bylo v šedivých tónech. Autorka určitě umí navodit a vykreslit atmosféru bezútěšnosti. Co se týče příběhu, i ten mě vlastně vtáhl a neměla jsem problém se začíst. Ze šikany mi je zle a nesnáším, když šikanátorovi vše prochází a nic ho nemůže zastavit, naopak ho jeho okolí v jeho chování v podstatě podporuje. Rozhodně jsem při čtení scén s tím souvisejících měla zlost. Tajuplnost se drží knihy celou dobu, ale závěr... Nějak mi to nestačilo, čekala jsem, že se dozvím víc, že závěr bude víc dechberoucí. Takhle mi přišlo, že děj skončil dřív, víc než několik stránek před koncem knihy. Líbí se mi, že autorka se nadpřirozena dotýká jen lehce, neříkám že ne, ale zkrátka jsem čekala něco víc. Víc vysvětlení, aspoň takového, co by stačilo ke čtenářské spokojenosti. Každopádně i tak mám v plánu si přečíst další autorčiny knihy, protože její styl se mi líbí, i když mi její knihy stačí číst jen jednou za čas, atmosféra je totiž dost deprimující, a tak to v určitém množství stačí. Původně jsem přemýšlela i nad vyšším hodnocením kvůli čtivosti, ale když si to celé shrnu, příběh je dost důležitý, a tak jsem dala, kolik jsem dala. PS: Kniha mi trochu připomněla knihu Zimní lidé (Jennifer McMahon), ovšem tam byl, dle mého názoru, děj mnohem víc propracovaný a zajímavější.... celý text

Pravá matka 2020, Shalini Boland

Kniha se dobře četla, ale asi jsem ji úplně nevnímala jako thriller. Spíš jsem ji brala jako takový těžší román pro ženy, o životě jedné ženy, které se zhroutil svět. A jako by to pro jednoho člověka nebylo dost, stalo se něco, co jí život ztížilo ještě víc. A zároveň vlastně ne. Pro mě byla kniha docela předvídatelná, ale stejně mě bavila číst a zhltla jsem ji docela rychle, protože mě zajímal Tessin život a jak se bude odvíjet dál. Moc jsem ji přála štěstí. Knihu skoro nešlo odložit. Vyvolávala ve mně emoce, hlavně mě šíleně štval Scott a Ellie. Kdykoliv chtěla Tessa Scottovi volat, jen jsem na ni volala, ať to nedělá. Měla jsem chuť mu jednu vrazit, kdyby to snad šlo. Bena jsem si ale naopak moc zamilovala. Fakt jsem chtěla vědět, jak to celé bude dál, jak to dopadne, ale nejen hlavní záhada příběhu. Tu jsem nějak tušila a pár (možná i víc) kapitol před odhalením jsem ji i odhadla. Ničemu to ale nevadilo, asi jsem od knihy zas nějaký šílený neuvěřitelný zvrat, co mě šokuje, neočekávala. O otravných novinářích, co se snaží přiživit na něčím neštěstí jsem už četla víckrát, i tak mě to vždy znechutí. Jak těžké to musí být pro osoby jako byla Tessa a pro jejich okolí. Poznámky obsahující SPOILERY: Část, kde se Tessa "dala dohromady" s Benem ve mně vyvolala emoce také. Po tom, co se rozhodla, že se vztah pokusí vrátit na úroveň přátelství, jsem obracela a četla stránku za stránkou jen proto, abych se ujistila, že je to neodcizí a že je přece jen může čekat dobrý konec. Nebo jak bylo řečeno na konci, dobrý začátek. Tess si prošla peklem, ale jsem moc ráda, že na ni na konci čekala "odměna".... celý text

Banka těl - Mladší 2012, Lissa Price

Nevím proč, ale obálka by mě sotva přesvědčila, zvolit si tuto knihu. Naštěstí anotace mě přesvědčila, a nebudu si lhát, i to, že se dá kniha všude sehnat za pár korun. Ne že bych byla ten typ, co koupí každou knihu, když je za hubičku, to ne, ale poslední dobou se snažím omezovat a kupovat jen knihy, které mám na seznamu a tato se jen přichomýtla ke koupi jiné knihy. I tak jsem ale čekala něco slabšího. Teď už se na obálku dívám jinak, když znám příběh, který se za ní ukrývá. Hned na začátku ve mně kniha probudila zvědavost a touhu číst dál. Čuchala jsem nápad a zajímavý příběh. Když se Callie dostala do Banky těl, čekala jsem nějakou akci, ale pak jsem zjistila, že když "půjčuje" své tělo, vlastně spí, takže mi začalo vrtat hlavou, o čem kniha tedy bude. A není lepší způsob, jak to zjistit, než číst dál. A nezklamalo mě to. Brzy mě máloco od knihy dokázalo odtrhnout. Pořád se něco dělo, mělo to nápad a příjemně mě překvapilo, že šlo o další knihu, které se ve mně povedlo vyvolat hlubší emoce a citové propojení s postavami - v tomto případě s Callie. Tu jsem si hodně oblíbila. Další postavy mě bavily taky, hlavně Blake, ke kterému jsem zpočátku byla skeptická. Teď už pokračuji SPOILEREM... Od začátku, kdy se Callie seznámila s Blakem, jsem věděla, že půjde o zásadnější postavu. Ale tušila jsem nějakou nekalost. Pak si ale Blake získal i mé srdce, ale i tak jsem si stále říkala, že by bylo zvláštní (nebo těžké klišé), aby Callie měla to štěstí narazit hned zprvu na tak skvělého člověka. I tak mě odhalení dostalo. Zradu jsem tušila, ale ne takovouhle. Otřáslo to i mnou, protože jsem jim dvěma fandila. Celkově závěr byl překvapení. Poslední strana byla nabitá pořádně. Michael, Blake a táta?! Asi to bylo trochu moc, to uznávám, ale já bych si i tak chtěla přečíst další díl. Můžu doufat, že ho přeloží, ale vzhledem k roku překladu tohoto dílu, je naděje téměř nulová. Bohužel moje angličtina nedosahuje takových rozměrů, že bych s ní zvládla přečíst celou knihu. Takže... Co teď? Potřebuju se dozvědět i zbytek!... celý text

Stačí jen chtít 2017, Joelle Charbonneau

Kniha mě překvapila. V mnoha ohledech. Zaprvé jsem čekala, že děj se bude odehrávat v nějaké sci-fi budoucnosti, za což může dost i ta obálka (divně dokonalá dívka). Jaké překvapení, že děj se ani nemusí odehrávat v daleké budoucnosti. Další, co mě překvapilo, bylo to, že autorka se s tím zase tak nepárala, moje růžové duhové já, milující šťastné konce bylo zděšené. Teď nevím, jestli to může být spoiler, ale spíš asi varování - já tolik umírání prostě nečekala! A taky jsem úplně nečekala young adult, ale to mi zase tak nevadí. Jinak jde o další knihu, která nám ukazuje, že internet, sociální sítě a hlavně anonymita můžou být hodně nebezpečné. Líbí a samozřejmě zároveň se mi nelíbí ukázka lidského charakteru, i když jde jen o vymyšlený příběh. Prostě se mi líbí, co tou knihou autorka vyprávěla, co tím asi chtěla říct. Co se týče čtivosti, začátek se trochu táhl, ale později, co se síť trochu rozjela, nabralo to i na čtivosti. Pro mě až tak, že jsem četla a četla a pak se zděsila, když jsem se podívala, kolik je hodin, a že bych asi měla dávno spát. Kaylee jsem si docela oblíbila, ale její matka mě neskutečně vytáčela, jak se chovala. V postavách se dá časem vyznat, ale musela jsem se občas vrátit, abych si je připomněla. Konec byl za mě možná trošku urychlený, já bych klidně ocenila i víc, ale zase pro některé čtenáře by to zase bylo příliš. Knihu si jednou přečtu znovu, protože je nad čím přemýšlet nejen obecně, ale jak jsem knihu přečetla skoro vkuse, některé informace bych si potřebovala víc utřídit znovu přečtením. Ne vše mi na konci bylo úplně jasné. A já jsem ten typ, který potřebuje, aby mu bylo vše jasné. Co nejvíc. Kdo za tím vším stojí jsem neodhalila, i když mi ta osoba byla nepříjemná. . Nic není zadarmo. Za vše se něčím platí. Dávejte si pozor na to, co si přejete.... celý text

Skryté obrázky 2023, Jason Rekulak

Další z knih, kterou jsem si pořídila chvíli po jejím vydání, ale chuť na ní přišla až teď. Věděla jsem, že je velmi populární a protože mám pro změnu období duchařin, šla jsem do ní. A fakt se nedivím , proč je tak oblíbená. Tohle je přesně můj šálek čaje. Nedávno jsem byla velmi nadšená z knihy Ztraceni (Anita Frank) a doufala jsem, že někdy narazím na podobnou knihu. A já na ni narazila hned takto brzy, protože kniha Skryté obrázky mi ji v mnoha ohledech připomínala. (I když děj byl vlastně jiný) Kniha je extrémně čtivá, líbí se mi, jak je rozsáhlá, ale všechno je zajímavé a vše do sebe zapadne, že jsem si i říkala, jak mi tohle či ono nedošlo nebo proč jsem si to nespojila. Obrázky v knize jsou skvělým dokreslením atmosféry, mnohdy z nich mrazilo, a já se vlastně na ty další obrázky těšila, protože nás posouvaly dál a ve mně rostla zvědavost. Konec jsem absolutně nečekala a vlastně jsem se s ním i těžko smiřovala, protože vším těžce zamíchal. Knihu rozhodně doporučuji, mám ráda duchařinu, co nejen trochu vyděsí, ale má i nápaditý a hlubší děj. Ještě jednou - tenhle styl já přesně můžu! Poznámka obsahující spoiler: Můj šestý smysl mě trochu upozorňoval na Teda, něco se mu na něm nezdálo, ale zbytek mě ani trochu nenapadl.... celý text

Netěhotná 2020, Jenni Hendriks

Tohle mě tedy bavilo. Jako vždy jsem čekala něco jiného, po knize jsem sáhla spíš z důvodu, že jsem myslela, že půjde o to, ukázat, že mít dítě je nejlepší volba a nejede přes to vlak, tak to prostě je, nic jiného není přípustné. Říkala jsem si, že to mě osobně aspoň třeba pomůže nebo otevře oči. Ale o tom kniha vůbec není. A já jsem nakonec ráda, protože to díky tomu bylo takové jiné. Kniha je taková oddechová, vtipná svým vlastním humorem, ale mně se ten humor i docela líbil, bavil mě. Čte se sama, opravdu jsem se nenudila, děj ubíhal. Z knihy mám zvláštní pocit. Přemýšlela jsem, z čeho. A pak jsem došla k tomu, že díky postavám. Bailey a Veronica mi zvláštně přirostly k srdci, oblíbila jsem si je a díky tomu pro mě příběh dostal větší grády. Já se v hodnocení knih vlastně řídím svými pocity, které mám po přečtení. A z téhle knihy mám prostě velmi dobrý pocit. POZOR SPOILER: Nějak jsem pořád čekala, že Veronica ten potrat vzdá a v tom bude nějaké poselství. Takže se mi dost líbilo, že potrat podstoupila a v tom poselství bylo také. Pro některé je tohle určitě velmi kontroverzní téma. Já ale mezi tyhle lidi nepatřím.... celý text