Satyrka komentáře u knih

Velmi čtivá knížka, ale žádná jiná se mi ještě nečetla tak těžce. Při čtení jsem cítila bezmoc a vztek, ale musela jsem číst dál, i když bylo jasné, že to bude horší a horší. Číst knihu před spaním taky nebyl dobrý nápad, měla jsem z toho až zlé sny. Každopádně jsem i tak moc ráda, že jsem si knihu přečetla. I když je hodně temná a záblesků naděje je velmi málo.
Co se týče postav, bylo to o to horší, protože jsem si Dörte a slečnu Zahnovou moc oblíbila. A vlastně i Ursel. Grupena jsem nenáviděla a babičku dívek jsem neměla ráda o nic více. Bylo těžké to všechno číst. Jsem ráda, kam jsme se za tu dobu posunuli, přestože ne všechny stereotypy jdou asi úplně vymýtit, navíc i dneska chování některých mužů je dost přes čáru. Každopádně - zopakujte zase někdo, že "dřív bylo všechno lepší"...
Musím říct, že romány z dřívější doby mě dřív moc nebraly, ale teď mě docela začaly zajímat. Knihám s tématikou válek se vyhýbám, ale možná zkusím nějakou další knihu autorky, protože za tohle klobouček.
.
Úryvky z knihy, které jsem si zapsala:
"Bylo možné se ptát. A když pokládáš otázky, občas dostaneš odpověď a pak hodně přemýšlíš, málo spíš a málo jíš. A uvažuješ, kdy se to stalo. Kdy byla překročena hranice a proč jsi tehdy nic neudělala."
.
"..... Sama víš, že příběh lze vyprávět z různých perspektiv..."

01.08.2024

Skoro celou sérii jsem četla minimálně před deseti lety, v době mého dospívání. (Skoro, protože #tým Jacob a kvůli tomu jsem čtvrtý díl nedočetla :D) Tak nějak mi přišlo, že teď je ten čas zkusit ji znovu.
Pamatuju si, že mi díly přišly velmi obsáhlé a že jsem si stěžovala na to, jak je každá činnost Belly popsána nudně do detailu (vaření, sprcha apod.)Teď, po minimálně těch deseti letech, mám na Stmívání nový názor.
A ten je, že teď ještě mnohem lépe chápu větu "Still a better lovestory than Twilight". Co to sakra bylo? :D
Celé mě to přišlo fakt divné, až mnohdy trapné. To, že se Bella líbí všem klukům (typické klišé, ale možná byl tenhle román jeden z prvních co tyhle klišé "zavedl"?) To, jak je strašně nešikovná, to mi přišlo moc, až bych místo té věčné otravné Edwardovy ochrany s ní někam zašla, zda je v pořádku a není trochu postižená. A její vztah s Edwardem... Tři tečky. Nemám slov fakt. Na to už jsem použila tu anglickou větu.
Nejednou jsem si říkala, že na to kašlu a "rereading" se nebude konat. Na začátek jsem byla natěšená, jak mě to vrátí do dob, kdy jsem měla Stmívání ráda, ale bohužel zklamání. Trvalo než to začalo být zajímavější. Ale scény Belly a Edwarda mě hrozně nebavily. Posledních asi sto stran se to ale rozjelo a tak jsem to dočetla - i když úplně posledních asi šest stran bylo utrpení a já se modlila, ať už to skončí.
Další díly jsem myslela, že začnu hned, zkrátka celou sérii najednou, ale to nedám. Kor když zhruba vím, jaké utrpení mě čeká v druhém díle. Sice mě čeká i Jacob a já jsem zvědavá, jak ho uvidím a budu mít ráda po letech, ale pak mě tam taky čeká vztah Belly a Edwarda a co si pamatuju, tak odloučení, a co Bella kvůli tomu všechno nebude dělat.
Chápu všechny ty parodie. Ale nebudu hvězdičkově tak kritická, přece jenom v teenage věku se mi kniha líbila, navíc jde o takovou už klasiku, snad každý Stmívání zná, navíc to byl takový začátek fenoménu upírů trochu jinak.
PS: Ale ten efekt diskotékové koule už byl fakt moc. To i Sims mají drsnější upíry.
Ale zase Bella mě překvapila, měla jsem ji v hlavě mnohem víc tichou a nebojovnou. Ale i tak je otravná.

3 19.07.2024

Knihu jsem si koupila chvíli po tom, co u nás vyšla, za poukaz, co jsem dostala, ale na knihu jsem dostala chuť až teď. Mě hodně zaujala anotace. Tady na DK měla na začátku hezké hodnocení, teď, když jsem se rozhodla ji číst, už to je hodnocení, které když kniha má, tak ji nepořizuji. No, dala jsem se do čtení a doufala, že budu ta, co bude z knihy nadšená. Nestalo se.
Začátek dobrý, ale postupně mi začalo docházet, že rozjetí, co jsem očekávala, se nestane. Strašně zdlouhavé. Teď, když mám dočteno, a shrnu si celý děj, tak skoro o ničem. Strašně detailní popisy, jak ulic, které mi nic neříkaly, tak různých scén. Bylo to, jako bych si pustila video, film, ale někdo mi ho pořád stopuje a nutí mě všímat si všeho okolo, až to bylo otravné. Většinu "bojových" scén jsem si stejně nedokázala představit a jen jsem chtěla, abychom v tom ději pokračovali dál, abychom pokračovali dál s hlavními postavami. Ramola se mi i docela líbila, ale teda Natalie byla příšerná, nesympatická, taková "čus Ram, moje kamarádko, tak jsem tady a starej se, já budu jen remcat". Strašně se mi chtělo knihu odložit, takže pro mě neplatí věta ze zadní strany obálky: "Píseň přežití budete odkládat jen s velkými obtížemi." Naštěstí ve fázi mého největšího zoufalství, kdy jsem říkala, že to prostě nedám, objevila se zajímavější scéna a pak už jsem to prostě doklepala do konce. Samozřejmě jsem velmi cítila inspiraci covidem, i když jsem musela počítat, kdy že to kniha vyšla a kdy začala ta covidová doba.
Na konci knihy mi přišlo až neuvěřitelné, že celý ten děj se odehrál v jednom dni, vlastně pokud si dobře pamatuji, asi v pěti (pěti!!!) hodinách, mně to přišlo jako týdny. Zvlášť když kolony u nemocnice byly popsané na několik stran a pak se určí, že to byla snad ani ne hodina? No. Zkrátka kniha mě moc nebavila a ani ve mně nevyvolávala nějaké srdcervoucí emoce, za to taky asi může chování Natalie.

1 13.07.2024

Přijeli jsme domů z výletu a já byla šíleně utahaná, ale řekla jsem si, že před spaním ještě začnu novou knihu. Jednu, maximálně dvě kapitoly. Jenže to nešlo. Úplně jsem zapomněla na to, jak jsem chtěla spát a vzpomněla si až v půlce knihy. Nedalo se to odložit!! Druhý den jsem knihu dočetla.
Skvělá myšlenka a nápad. Další kniha, která vás opět donutí přemýšlet a vážit si toho, co máte, protože to zní asi na první zamyšlení skvěle, každý den se probouzet jako někdo jiný, nežít "stereotypní" život, ale opak je pravdou. Líbilo se mi i to, že se hlavní postava, která vlastně nemá jméno ani pohlaví, ale říká si A, probouzela i do životů lidí, kteří to nemají jednoduché, nebo byste jimi být nechtěli. Do A se vlastně ani nelze úplně vžít, myšleno tak, že si takový "život" nelze představit, zároveň se do něj ale vžijete a představíte si ho, v rámci příběhu a knihy a popisu. I to zamyšlení, zda byste dokázali milovat někoho, kdo je každý den někým jiným, protože si myslím, že v lásce hraje roli i ta chemie. Zkrátka velmi zajímavé.
Další díly jsem v plánu neměla, při čtení knihy jsem si ale říkala, že je zkusím, ale když si teď čtu hodnocení, tak nevím nevím. Možná časem. Jinak tuhle knihu doporučuji.
PS: Moje malá poznámka (trošku možná možný spoiler, ale spíš ne, jen budu psát o jednom člověku, ve kterém A jeden den pobyl): A popsal své další tělo jako tlusťocha obřích rozměrů, co sotva projde uličkou v knihovně, a každý se na něj zaručeně podívá kvůli jeho šířce, jenže když zmínil, že má velikost XXXL, tak pardón, ale já si představila spíš někoho s mnohem větší velikostí. Znám pár kluků (vlastně mužů) s touhle velikosti a možná jsou při těle, ale ne teda tak morbidně, aby sotva prošli uličkou a každý se na ně znechuceně díval. Ale to je jen malý detail, který jsem si ale musela (spíš pro sebe) napsat.

09.07.2024

Zpočátku se kniha tvářila jako taková pěkná milá oddechovka. Styl vyprávění byl takový jednodušší a milý. Přiznám se, že jak čte člověk knihy převážně z evropského prostředí, těžko jsem se přizpůsobovala na to, že tenhle příběh se odehrává v Japonsku. Kdysi jsem hodně milovala anime a mangu, takže některé ty věci a zvyky jsem si dokázala představit, ale nečekala jsem je, zda chápete.
Vyprávění z pohledu kocoura bylo úžasné, moc moc se mi líbilo a nejednou jsem se zasmála. Já sama kočky miluji a mám tři, takže o to víc jsem byla nadšená. Před touhle knihou jsem přečetla knihu z pohledu a vyprávění psa, takže velmi zajímavě takhle po sobě. Uvěřitelné, že přesně tohle si psi a kočky myslí.
A teď - proč knihu označuji jako "zprvu oddechovku"? Protože posledních asi deset dvacet stran jsem probrečela. Jasně, že mi občas u různých knih a příběhů ukápne slza, tady jich ale bylo mnohem mnohem víc. Cesta tu má více významů.

4 07.07.2024

11. AUDIOKNIHA
Já říkala, že to nevzdám s těmi českými autory! A dobře jsem udělala! Poslední dobou se snažím číst a zkoumat české autory a jejich díla a skoro nikdy to není ono. Ale toto! Nejlepší kniha, co jsem za červen přečetla a jedna z těch nejlepších, co jsem zatím přečetla za tento rok. Naprosto nemá chybu (i Jitka Ježková, která ji namlouvala, byla perfektní)!
Do příběhu mě to vtáhlo už od první věty. Poslouchám v práci a já tam najednou nebyla, fyzicky možná, ale jinak jsem byla ve světě Ilan. Hlavní postavy mi taky vetšinou nesednou, ale Ilan jsem si hned oblíbila. Bavila mě každá část. Scéna, kde se Ilan narodí mě fakt fakt hodně. Pak se nejprve vše vysvětluje a já v tom cítila nějaký, asi nejlépe to popíšu slovem "řád", což miluju a zrovna v předchozí přečtené knize jsem to necítila (což není chyba, já prostě radši ten "řád", ten "srozumitelný postup"). Anotaci jsem si nepamatovala, takže jsem ani nic nečekala. Chování pětadvacítky se mi vlastně dost líbilo, dělo se to, co pro mě bylo... zase, jak to popsat?... uspokojivé (ne ve smyslu hodnocení), co jsem vlastně číst chtěla. A co mě potom dostalo a já si řekla WOW, a bylo to takové wow, že to hned chcete někomu říct, bylo to, když mi autorka připomněla, že ten svět, ve kterém se ocitáme, je ten náš, zmínkou zrovna o něčem, co mě vždycky děsilo a od doby, co to znám, mi to nedá spát. A pak se i ukáže, že to není jen zmínka, ale hraje to velkou roli v ději, až jsem si říkala, jestli tohle vlastně nebylo jednou z velkých inspirací a taková hlavní dějová linka.
No já nemám co dodat, co cítím, se dá velmi těžko popsat slovy (jak jste si určitě všimli).
Stoprocentně jdu do dalších dílů a knihu si určitě musím pořídit i fyzicky, a bude to jedna z těch, co si přečtu znovu.

8 04.07.2024

Tohle pro mě byla docela výzva, protože jsem těžce kočičí člověk, ale ta kniha na mě skákala úplně všude, tak jsem si ji taky pořídila. A zrovna mám období, kdy mám chuť na jiné příběhy než krimi nebo thrillery, které obvykle čtu nejvíce, takže se mi úplně nabízela.
Čekala jsem úplně něco jiného. Nicméně styl mi sedl, i když hodně lidí zde píše, že jim byl proti srsti, mně ne. Mám ráda, když je styl vyprávění jiný a hodí se k celému příběhu, nemusí být vyloženě striktně spisovný. Na to nehraju. Film jsem neviděla, já stejně na filmy koukám velmi velmi zřídka.
Teprve až když jsem překonala ten pocit, že autor se v nás snaží za každou cenu vyvolat pocit viny a nutit nám, že pes je všechno a lidi zrůdy a nezasloužíme si žít, což samozřejmě vím, že tento názor zastává hodně lidí, tak mě příběh pohltil. Jen škoda, že skončil tak nečekaně. Ale i když byl hodně krátký (necelých 90 stran), tak obsahoval hodně, a myslím, že obsáhl vše, co chtěl autor říci. Děsivé pak bylo, že všechny psí osudy z knihy jsou inspirované skutečnými. Ani jsem netušila, že jeden pes může "projít pod tolika rukama", že může mít tolik "páníčků".
Možný spoiler:
Jen jsem si celou tu dobu přála, aby Gump Béďu aspoň ještě jednou viděl, i když bylo řečeno, že ho už nikdy neuvidí.

6 29.06.2024

Moje trochu vystoupení z komfortní zóny, nebo jsem si to aspoň myslela. Potřebovala jsem si odpočinout od krimi.
Po téhle knize bych nesáhla, protože obálky tohohle typu nesnáším, nelíbí se mi, ale po přečtení recenze na knihu ve skupině Knižních závisláků jsem udělala výjimku.
Podle hodnocení jak ve skupině knihomolů, tak tady, jsem čekala nějaký velmi silný dojemný příběh. No já to vidím trochu jinak...
Kniha byla hodně čtivá, asi mi pomohla se dostat z pomalého tempa, které už jsem chtěla začít pokládat za čtecí krizi. Čekala jsem ovšem něco trochu jiného, něco originálnějšího (konec se mi ale originálnější zdál...) a asi i realističtějšího, ale chápu, že někteří čtenáři vyloženě baží po takové romanci plné dokonalosti. (Teda... Ona zas nebyla plná dokonalosti, protože velký AU byly ty hrubky, já mávnu rukou nad drobnými překlepy i chybami, sama je dělám, ale (ne)slovo "JEJÝM" se nedá omluvit.)
Žhavé scény za mě byly popsány velmi dobře a asi bych i použila slovo něžně, neměly chybu.
Viníka jsem neuhodla do poslední chvíle.
Čekala jsem ale epesnější odhalení. Konec to totálně zabil a k celé knize mi moc neseděl.
SPOILER:
Navíc je tu opět hlavní hrdinka, kterou chtějí prostě všichni kluci, protože je boží a dokonalá. Pak tu máme dalšího hlavního hrdinu, a to sexy bohatého týpka. Ono vůbec je všude plno sexy bohatých týpků.
Myslela jsem, že láska mezi nimi bude vzkvétat pomalu, že vztahy budou trošku propletenější, ale už od začátku to bylo jasné. Jen mě překvapilo a moc mi nedávalo smysl jednání Avy na začátku. Ona přijde s tím, že nesnáší Žraloky a hned jak si vedle jednoho sedne, tak na něj mluví a žvaní a žvaní. Taky jsem nečekala, že Knox už do ní blázen je. Myslela jsem, že to půjde postupně, od nenávisti k lásce.
Konec to ale zabil. Já miluju šťastné konce, ale tohle na mě bylo moc sladké a hlavně rychlé. Je hezké, že se Knox ukázal jako rodinný typ, to sice ano, to já jenom podporuji a mám to ráda, ale mně ten konec k celé té knize nějak neseděl. Pro mě by to bylo efektnější a asi bych si i pobrečela, kdyby se prostě po letech nějak dojemně sešli a konec. Maximálně nějaké naznačení, co se bude dít dál.
Ale nenechte se mýlit, i přesto, že to asi zní, že nejsem z knihy vůbec nadšená, není to pravda, dost mě bavila a četla se sama.

1 26.06.2024

Předchozí dva díly mě bavily a když jsem viděla hodnocení tohohle, říkala jsem si, že je asi někde chyba. Ne, není. Nejhorším díl, který mi přišel nekonečný a párkrát jsem si říkala, že ho odložím, ale už jsem byla u konce. Ukázalo se, že kdybych ho odložila, o nic bych vlastně nepřišla. Co mě fakt nebavilo, byly popisy města, vlastně to ani nebyly popisy města jako spíš názvů ulic, částí a metra. Nic mi to neřekne a vlastně mě to ani nezajímá.Tenhle případ byl navíc plný jmen a pro mě to byl jen chaos a přestávala jsem se v tom orientovat. Jak už jsem psala u ostatních dílů, vztah Jane mi byl docela proti srsti a pasáže s Hackem jsem se snažila přečíst co nejrychleji. Tento díl nebyl výjimkou. Jediná část, která mě bavila, byla ta na začátku, kde, teď SPOILER, (unesli Defina). KONEC SPOILERU.
.
Za mě tedy kvalita klesala každý díl. První díl mě donutil pořídit si tyhle další dva, ale tento třetí byl fakt zdlouhavý. Navíc jsem si všimla pár překlepů, ale já to zas tak moc nehrotím. A navíc - bylo zmíněno, že Hack bude mít díky Dni medailí první společnou fotku s Jane, což ale není pravda, tu přece získal už dřív - tuším že hned v prvním díle. No... Další díl není a já bych do něj asi stejně už nešla. Jsem ale zvědavá na další díly bývalé jeptišky.
PS (spoiler): Ale vlastně docela oceňuji konec. Ne v každém případu každé detektivky musí být hlavní hrdina v ohrožení.

23.06.2024

Vyřešení případu, nebo spíš případů (?), v tomto díle mi přišlo mnohem zajímavější než v tom předchozím díle. Narozdíl od předchozího dílu tu je i menší překvapení ohledně pachatele. Nicméně mám pocit, že první díl se mi četl tak nějak lépe a bavil mě víc než tento. Ne o moc, ale o trošku. Co se týče osobního života Jane, je mi trochu proti srsti, i když chápu, že vášeň je vášeň a láska je láska, jak už jsem psala minule, ale věšet takhle bulíky na nos své ženě, která mi dala i úžasné děti... Ale beru to tak, že ta Hackova žena to bez tak ví, a možná dělá to samé, když mají vztah bez lásky a jen kvůli dcerám. Ale i tak, to, jak vodí za nos i ty jeho dcery. Ne, prostě vnitřně cítím, že se mi to příčí a scény Jane s Hackem čtu co nejrychleji, abych je měla za sebou. Samozřejmě vím, že je to jen vymyšlený příběh, ale čteme knihy také proto, že nám připadají tak opravdové a máme z nich nějaké emoce. A koneckonců - jak bych se zachovala já, být v kůži jednoho z nich...
Pokračuji dalším dílem a potom se pustím do dalších dílů s bývalou jeptiškou, která mi je sympatičtější než Jane.

16.06.2024

Tak tahle knížka byla úžasná!
Pořídila jsem si ji spíš, protože obálka... Musela jsem si vygooglit, co je vlastně slovo "queer", protože když mi bylo šestnáct až dvacet, zajimaly mě knihy s tématikou "lgbt"... A ono se tomu teď říká jinak :D Už jsem asi fakt stará..
Původně jsem chtěla dát knize 4/5, protože byla vesmírně (...) čtivá, styl krátkých zápisků každý den/ deníku byl důmyslným tahem, protože mě to chytilo a nechtělo pustit, jako někdo, kdo nesmí zavřít knihu s rozečtenou kapitolou, jsem si mohla knihu otevřít kdekoli jsem chtěla (takže ideál pro mou práci, kde se nezastavím, pokud není na lince malá mezírka), celý ten styl humoru mi dost sedl a já se často zasmála, zároveň to bylo takové jiné a mně sympatické a co se týče lásky, byla nenásilná, netlačilo se na pilu, takže to celé vyplynulo tak přirozeně a něžně.
Jednu hvězdičku jsem chtěla dát dolů za to, že když bych to shrnula, tak obálka, styl humoru i deníkový styl je top, ale ten příběh je oproti jiným příběhům ve finále takový... méně nabitý? Zkrátka si z něj asi moc nevezmete, když nepočítám nějaká různá fakta a moudra. Po přečtení posledních komentářů zde jsem se ale rozhodla dát plný počet hvězd. Někdo zde napsal, že je to taková "chill" knížka a to souhlasím. Proto i doporučuji všem, kteří hledají oddechovou knihu, kde se i můžou zasmát.
PS: Ve Phoebe jsem se občas trochu viděla. (Sebe v těch -nácti)
Všechny postavy byly skvělé.

08.06.2024

7. AUDIOKNIHA
Mě to tak moc mrzí, tohle je další kniha od českého autora, v tomhle případě autorky, u které jsem zklamaná, protože jsem čekala něco mnohem lepšího vzhledem k tomu, jak jsou autoři hodnocení. Za mě asi až nadhodnocení, právě díky tomu, že jsou "naši". Achjo. Já vím, že sto lidí, sto chutí, a já bych fakt chtěla hodnotit naše autory lépe. (Napadá mě jen jedna výjimka, a to kniha Tamařino souhvězdí od Anny Musilové - samozřejmě úplně něco jiného než Krev pro rusalku). Bohužel, asi to pro mě nebylo, ale nevzdávám se.
Ze začátku jsem se sama pro sebe usmála a řekla jsem si, že českého autora už prostě poznám. Ten syrový a surový styl bez servítků vídám u našich autorů víc a víc. Taky mě to ze začátku oslovilo, protože už jen ta myšlenka, ten nápad se mi líbil. Velmi brzy jsem se ale začala nudit, hlavní hrdina byl příšerný, opět (hrdinové českých autorů mi zatím fakt nesedli), jeho chování se mi vůbec nelíbilo, ale chápu, že takový byl schválně, aby se z toho vyvinul takový příběh. Takže začátek super, pak nuda, a kdybych se naučila odložit knihu, když mě nebaví, tak bych tuhle odložila (přestala poslouchat), nakonec jsem aspoň zrychlila čtení, závěr (asi poslední tři kapitoly) byl docela dobrý.
Takže ještě jednou - mrzí mě, že zase vybočuju a jsem trapná, ale pět kapitol z dvaceti osmi za mě bylo dobrých, zbytek mě nebavil. Nechápu to vysoké hodnocení. Ale to je v pořádku.

7 05.06.2024

Když jsem si objednávala první díl krimi série s bývalou jeptiškou, naskytla se mi možnost objednat i tuto knihu od stejné autorky, aniž bych ji měla ve svém knižním "wishlistu", a tak jsem objednala.

Vražda na Velký pátek se mi líbila víc, ale to neznamená, že Vražda v Hell's Kitchen je k zahození. Obvykle čtu spíš krimi novodobou, kde nevíte, komu můžete věřit a vrahem bývá někdo, kdo se už v knize předtím objevil, aby to mělo takový ten "wow efekt". A možná proto se mi líbí i knihy od Lee Harrisové. Jak jsem psala u Vraždy na Velký pátek, pokud se o detektivce dá říct, že je oddychová, platí to pro tuhle knihu.
Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, ale nakonec se to povedlo a já se těšila na každou další stránku. Bohužel jsem neměla tenhle měsíc moc času na čtení, jinak bych knihu přečetla na pár zhltnutí.
Příběh se mi líbil, ale co bylo trochu zklamáním je právě to celé vyřešení toho, kdo je vrah a proč to udělal. To pro mě bylo takové slabé, ovšem celý předchozí proces mě velmi bavil.
Jen drobná věc, nad kterou jsem musela přemýšlet, a kdo víte, chci vědět taky, je možné, že jsem to nějak přehlédla - spoiler! - ten invalidní vozík na konci, díky kterému se odhalilo, kdo je ta mrtvá ze začátku knihy, tak jak? Nemohl to být stejný vozík, ten by přece sbalila policie, nebo ne? Kromě toho, jak by věděli, kam ho vrátit? Nebo ho Jane jen viděla a napadlo jí to? Prostě jak? Jsem zmatená.
A vztah Jane moc komentovat nebudu, mně se takový typ vztahu docela příčí, kór u postav, které jsem si docela oblíbila, i když chápu, že láska je láska, vášeň je vášeň.
Do dalšího dílu půjdu.

1 31.05.2024

6. AUDIOKNIHA
Vlastně jsem ani nevěděla, co přesně čekat, když jsem knihu začala číst (poslouchat), věděla jsem jen to, že na celou sérii často někde narážím a že si chci první díl určitě přečíst.
Zprvu to vypadalo slibně, znělo to zajímavě, mě zajímalo, kam se David v pátrání dostane. Do určité části to bylo i velmi napínavé a já se nemohla odtrhnout. Jenže pak se to začalo hroutit. Přestalo mě to bavit, začalo to být ve stylu, který moc nevyhledávám a David mi začínal být nesympatický. Na mě tam bylo příliš mnoho akce, začalo se to opakovat a nic šokujícího jsem taky nenašla. Celé to ve mně vyvolávalo podivný pocit.
Další díly zkusím, protože vypadají, že by mohly být lepší. Uvidíme.

2 21.05.2024

Moc mě mrzí, že jsem tuhle knížku nemohla číst víc v kuse. Četla jsem ji deset dní, ale jenom protože jsem na četbu měla hrozně málo času. Při každé příležitosti jsem po ní ale sahala.
Pokud se o detektivce dá říct, že je oddychová, pak bych tak určitě označila Vraždu na Velký pátek. Četla se dobře, hlavní postava, bývalá jeptiška, je velmi sympatická postava, a moc se mi líbila, což se mi u hlavních postav moc nestává. Sice zde nebylo moc překvapujících zvratů a šokující závěr jako je u novodobých krimi, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo. A protože čtu spíše ty novodobé krimi, tak to pro mě byla příjemná změna. Chris má zajímavou minulost, ale zase ne temnou jako čítám v těch novějších. Navíc se mi moc líbilo, že příběh byl spíše o obětech vraždy než o samotném vrahovi. A taky to, jak (skoro) všichni byli milí a příjemní, což opět v porovnání s novějšími krimi, není úplně běžné.
Rozhodně si chci sehnat všechny díly a přečíst celou sérii a doporučuji, když chcete něco klidnějšího, ale zároveň v tomto žánru.

19.05.2024

Teda!! Poslední týdny mám štěstí na skvělé příběhy a tohle je jeden z nich! Možná ponurá obálka a název, ale ten příběh..! Úžasný!! 6/5, fakt!
(A i kdybych měla podle komentáře pode mnou nízké IQ, stojím si za tím, pro mě výborná kniha :D)
Od Tess Gerritsen jsem zatím četla celou sérii s Jane Rizzoli a Maurou Isles a už ta mě velmi vtáhla a nadchla, rozhodně nemá chybu. Tohle je můj první samostatný příběh od Tess a neskutečně mě překvapil. Čekala jsem další detektivku, ale tohle bylo mnohem víc a mě si to získalo.
Samozřejmě varování - vykrádají se tu hroby, a jak je u autorky zvykem, je tu dost detailů o různých ne zrovna příjemných procesech. Pitva, mrtvoly, zranění, porody a podobně. Pro mě to má ale přidanou hodnotu, musela jsem víc vygooglit o horečce omladnic a to mě navedlo i dál na O. W. H.
Mě tohle ale bavilo už v sérii s Jane a Maurou, takže jsem tušila do čeho jdu.
Ale kromě toho má kniha i příběh, který mě mimo jiné i dojal. Nečekala jsem, že mě cesta do roku 1830 bude tak bavit, že bude tak zajímavá. Některé věci jsem sice odhadla, ale to na příběhu nic nekazí. Navíc když jsem viděla, ano viděla, protože příběh se mi odehrával před očima, jak věda postoupila, jak to měli lidé kdysi mnohem těžší, a hlavně ženy - co ty porody proboha - , a že stačí jedna základní věc, aby zachránila tolik životů, a to to, že si stačí umýt ruce (jak zde píše pár lidí - ta představa, že nemám ani rukavice a "probírám se" jednou pacientkou, rodičkou, za druhou, to je šílený a nechtěla bych rodit v té době), opět mi to něco dalo a je skvělé, jak dnes už je ta hygiena a sterilizace tak samozřejmá.
Není na škodu si tohle vše připomínat, a ještě takovými příběhy.
To, jak je současnost propletená s minulostí mě fascinuje, a takové příběhy, které to vyprávějí, miluju. Objevená stará zakopaná lidská lebka, kostra nese známky násilné smrti. Ale jak se tam dostala, jaký příběh se za tím skrývá. Miluju. (Nedávno jsem četla knihu Dítě od Fiony Barton, a to mě podobně nadchlo, téma je podobné - nalezená stará kostra, ale jaký příběh vypráví.)
Jak skončí příběh z minulosti jsem nečekala, ale závěr ze současnosti jsem začala tušit a také mě dostal. S postavami jsem se loučila jen těžko.
Takže když to shrnu, doporučuji všem, co mají rádi autorčinu tvorbu, jako já, a lidem, co rádi trochu detektivky, historie, pravdivých faktů, přidané hodnoty, romantiky, ale zároveň dokážou číst i o procesech, které jsou sice na první pohled (nebo přečtení) nechutné, ale k životu, nebo smrti, také patří.
A na úplný závěr jen dodám, co velmi ráda opakuji - sto lidí, sto chutí, a nikdo nemá právo někoho shazovat proto, že se mu líbí něco jiného.

4 09.05.2024

Tak zaprvé - Moje nejoblíbenější knižní krimi série je právě ta od A. Marsons, takže moc netuším, proč je tato kniha popsána jako "napínavý thriller pro fanoušky A.M.", nevidím nic moc společného, kromě takových detailů, co má společné většina krimi. A samozřejmě, že jsou to obě britské autorky.
Zadruhé - Kde je ta slibovaná omáčka okolo, co tu píší ostatní? A zdlouhavé popisy? Já sama moc nemusím popisy okolí, protože si dokážu představit opravdu mnoho, ale popisy budov a míst zrovna moc ne, ale řekla bych, že zrovna v této knize tak dlouhé a nudné popisy nebyly, četla jsem daleko delší a i nudnější.
Zatřetí - Díky hodnocení jsem čekala horší knihu, takže jsem byla mile překvapena, že není zas tak strašná, jak je hodnocená. Mně se kniha četla dobře, bavila mě už od začátku a bavila mě každá její část. Jediné, co mi přišlo hodně brutální, surové a nechutné oproti jiným krimi, byli ty části, které "vyprávěl" vrah. To mě, a to mám v tomto žánru něco načteno, bych řekla, docela šokovalo a přišlo mi to opravdu dost.
Shrnutí - Takže za mě velmi dobrá krimi, zajímavý, ale krutý motiv, který jsem ještě nečetla, ale zároveň je tu samozřejmě plno věcí, co mají i jiné detektivky. Jako třeba hlavní postavu s bolavou minulostí. Vraha jsem vůbec neodhadla a to jsem četla několik krimi, kde byl vrahem právě velmi podobný člověk. Co děsí je taky to, že autorka čerpá z opravdových zločinů, protože sama pracovala jako policistka. Rozhodně si pořídím další díly.
Poznámky obsahující spoilery:
Konkrétně, co mě hodně šokovalo a bylo to něco, co jsem asi zatím fakt jinde nečetla a přišlo mi to dost br, byl ten popis, co "maminka" chtěla a dělala a ty pachatelovy popisy.
Taky za mě krutější závěry - jak s tím, že manžel právničky byl zabit, tak hlavně taky zabitá Gemma. Já doufala a čekala jsem, že ji zachrání. A nejen Gemmu, nečekala jsem tolik obětí. Tahle autorka se s tím ale nepáře. Napsala bych, že aspoň je to jen vymyšlený příběh, jenže je tu jedno velké ALE.

3 04.05.2024

Tak po přečtení této knihy jsem si nechala den na napsání komentáře a stejně se mi nedostává slov. Od knihy jsem čekala rozhodně méně než kolik mi dala!
S touto knihou jsem strávila krásný jarní den na zahradě, což je dost protiklad k tomu, o čem jsem četla a jak jsem se při tom cítila.
Autorka knihu napsala výborně. Téma samo je originální a jak zde píše hodně lidí, i velmi aktuální... bohužel. Kniha je velmi dobře zpracovaná a propracovaná, do detailu, ale velmi čtivá, postavy nejsou na jedno brdo, čteme o emocích vícero z nich. Během čtení se mi střídalo plno emocí, nejsilnější byl asi pocit nespravedlnosti, to, jak to celé vzali hlavně rodiče Valerie, a pak ten pocit u závěru. Drásalo mi to srdce, cítila jsem to, ukápla i nějaká ta slza, a to je pro mě známka velmi dobré knihy, potažmo příběhu, i když to nebylo sluníčkové téma. S Valerií procházíme celým procesem, od samotné události, přes vzpomínky na Nicka a šikanu, přes probuzení v nemocnici, uvědomění si, sezení u Hielera (nevím proč mi to jméno znělo jako Léčitel), a také chození do školy po tom všem. Hned jsem si vzpomněla na to, jak je puberta jedno z nejtěžších období v životě. Knihu určitě doporučuji. Je to jedna z nejlépe napsaných knih, co jsem tento rok četla!

01.05.2024

(SPOILER) Achjo...
Lepší díl než ty předchozí dva, co se týče čtivosti, ale zároveň jsem zklamaná, jak se děj vyvíjel a vyvinul. V tomto díle se mezi Cassie a Isabellou otevírá propast, Cassie se začíná chovat jinak, někdy mi přišlo že až sobecky, a protože má oblíbená postava vždy byla Isabella, samozřejmě se stavím na její stranu. A proto mi bylo krajně nepříjemné, co se stalo na konci. "Dojemná" výměna slov mezi Cassie a Ranjitem na konci mě vůbec nezajímala, mě zajímalo, co je sakra s Jakem, i když to díky "křupnutí lebky" bylo více než jasné. A to mě právě hrozně zklamalo. Isabella je úžasná postava, hodně jsem si ji oblíbila a za mě si tohle absolutně nezasloužila, nemluvě o Jakeových a Jessiných rodičích. Proč nevinná Isabella a Jake dopadli takhle?? A proboha, co to je s Cassie?! Ranjit zabil přítele její úžasné kamarádky, kterou si mimochodem absolutně nezaslouží, a ona na to vše reaguje - "Ó můj bože, snad to nepřišlo vniveč a s Ranjitem jednou budeme žít šťastně až navěky!" Wtf prostě... To mě docela vytočilo! Kromě toho ta Cassiina láska asi nebude tak horká, když je schopná (skoro) si začít s Richardem, zatímco s Ranjitem se stalo/děje bůhví co. A jen tak mimochodem - mezi Cassie a Richardem je mnohem větší náboj a přitažlivost, kterou jsem při čtení přímo cítila, kdežto s Ranjitem je to takové povrchní mi přijde.
No jinak bohužel další díl nemám, a budu si muset někde sehnat, jak to vlastně dopadlo, protože abych si čtvrtý díl koupila za víc než stovku, to mi za to opravdu nestojí. Kniha je napsaná sice čtivě, ale za mě je to pořád průměr. Většina věcí mi byla naprosto jasná už od začátku, a některé scény byly popsány trochu pro mě literárně nedostatečně. Nebo ne nedostatečně, ale nevyzrále? Aspoň takový jsem měla pocit, samozřejmě autorku nehaním, tak to opravdu nemyslím. Co bylo fajn, bylo to, že aspoň trochu chápu, proč byla akademie vždy tak příhodně umístěna.
A opět zdůrazňuji - už mi dávno není náct, takže nejsem úplně cílovka.

28.04.2024

Jestliže se mi v prvním díle Cassie docela zamlouvala, tady už tolik ne. Místy mi přišla dost hloupá, někdy se mi nelíbilo to její jednání, ale omlouvám ji, protože zaprvé v sobě má částečně Estelle a zadruhé je jí šestnáct (nebo tak nějak). Její vztah s Ranjitem jsem absolutně nechápala... První díl jsem četla tak před deseti lety a postupem dalších let jsem bezmyšlenkovitě sbírala další díly. Před pár dny jsem si první díl znovu přečetla, a pokračuju v ostatních. Před těmi deseti lety jsem byla cílovka. Dnes mi je dost přes dvacet, ale i tak si ráda občas přečtu fantasy/YA. Ten vztah s Ranjitem - kdy se to stalo? Oni spolu skoro vůbec nestrávili čas a najednou se šíleně milují? Kromě toho Cassie přitahoval snad každý druhý...? Samozřejmě je Ranjit taky jeden z nejvíc sexy kluků - ale tak v patnácti jsme na to asi každá koukala. Hlavně vzhled, přitažlivost, povahu a zda si sedneme, vyřešíme později. Známe. Takže na druhou stranu Cassie ten věk věřím.
Moje nejoblíbenější a asi i jediná oblíbená postava je Isabella, už od prvního dílu.
Jinak kniha mi přišla možná o kapku horší než první, za mě se to docela táhlo, skoro každý byl špatný a zkažený, rozmanitost povah a osobností taky nic moc, všichni si byli dost podobní, a jak už bylo napsáno, Ranjit s Cassie mě nějak nebrali. Takže mě jejich scény nebavily.
Celkově tedy za mě průměr, ale už mi není patnáct.
Do dalšího dílu samozřejmě půjdu, čtvrtý nemám a ani nemůžu sehnat, takže dalším to asi končím :D

27.04.2024