Nové komentáře u knih Lina Wolff
Na ostří jazyka
„Zajímavě komponovaný text, tak trochu román o románu, který zde hraje zásadní roli - jednotlivým postavám mění životy.
Kniha se dělí na tři části, z nichž každá má jiného vypravěče: Ellinor, Maxe a Lucreziu. Vyprávění pokaždé zprvu sleduje jednu linii, ale brzy si dovoluje četné úlety do minulosti ze života jednotlivých postav, kdy se o nich dozvídáme stále více. Autorka vytváří netradiční šmodrchanec vztahů: osudy hlavních postav se
jako jakési pomyslné nitky, provázky a provazy různě splétají, proplétají a uzlují. Vzniká tak zdánlivě nepřehledná změť milostných trojúhelníků, které si čtenář zase postupně rozplétá - ale definitivní rozuzlení přijde až se závěrem. Knihu můžeme vnímat jako román milostný - o touze, rozkoši, milostném šílení a živočišném sexu.
Též jako román existenciální - o vzájemném odcizení, nedorozumění, neschopnosti soucítění a o bariérách komunikace, které překonává sex.
Zajímavé jsou četné odkazy na spisovatele, jimiž se autorka nechala inspirovat: Borges, Bolaňo, King, Houellebecq, Baricco, atd.
"Obklopovalo nás naprosté ticho. Jako bychom byly úplně odříznuté od života a ruchu Kodaně, jako bychom si obě zcela nevědomky a ve dvou různých bytech vytvořily něco svého, něco nepříjemného a děsivého. Vlastní vzduchoprázdno, možná vlastní zvrácený vesmír."
"Moje tělo je silnější, než by se čekalo. Je silné a zarputilé jako mraveniště plné žahavých mravencům, kteří se z něj proudem vyvalí ven, když do něj člověk šlápne. Pokoušet se klást jim odpor bolí daleko víc než se jim podrobit. Nikdo nedokáže jen tak v klidu ležet a nechat se sežrat. Naše tělo pořád ještě ovládají instinkty, to ví každý, skrývá se v nás plaz."
"Viděl jsem skutečný stav věcí. Mezi palcem a ukazováčkem jsem držel celou sebedůvěru jedné ženy. Byla naprosto v mé moci. Mohl jsem ukázat slitování. Ale mohl jsem ji i rozdrtit."
"Spisovatelé jsou ve své podstatě ty nejegoističtější bytosti na světě a všichni paparazziové světa jsou ve srovnání s nimi pouhé pohlazení po duši. Když se spisovatel ocitne sám ve své komůrce, nepíše to, co by měl, ale to, co chce. A i když se na povrchu tváří jako ztělesněné přátelství, hluboko v něm může sídlit ďábel. Podle povrchu nelze poznat, co se nachází uvnitř."“... celý text
— Snoopi
Na ostří jazyka
„Přinejmenším zajímavý dílo! Vidím v tom trochu Chucka Palahniuka...“
— mone
Na ostří jazyka
„Číst tuto knihu pro mne bylo jako jet velkou rychlostí po tobogánu. Nejdřív se mi to vůbec nelíbilo a chtěla jsem vystoupit, odložit knihu jako velký omyl. Pak se ale děj rozjel úplně jiným směrem a já si čtenářskou jízdu začala nesmírně užívat. A na konci mi bylo po delší době fakt líto, že už je konec. Za mě chytlavý zážitek. Pro mne jsou zbytečné bulvárně laděné pasáže o sexu a jistá chtěná výstřednost postav, zároveň jsem jednoznačně dostala mnohem víc, než jsem od knihy čekala.“... celý text
— Romarin
Na ostří jazyka
„Kdybych měla v pár větách shrnout, o čem vlastně tahle kniha je, řekla bych o bolesti. O bolesti a o tom, že všichni jsme vlastně jen oběťmi obětí.“
— anna0480
Na ostří jazyka
„Na počátku je nenápadný inzerát v seznamce a nakonec poznání, k němuž vedou tři zdánlivě nesouvisející příběhy. Lina Wolf dokáže udržet pozornost až do poslední stránky. Její postavy se sice chovají pateticky a promlouvají teatrálními dialogy. ve výsledku to ale všechno funguje a nutí číst dál. Na ostří jazyka není kniha ze života, na to jsou postavy příliš výstřední. Je to kniha o touze najít společný jazyk. A ten autorčin mi celkem vyhovuje.“... celý text
— Nefilim
