• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Lucie Mečířová

Příště bez citronu

„O této knize jsem slyšela dost chvály, tak jsem byla ráda, když se mi dostala do rukou. Ze začátku mě příběh bavil, Nancy mi připadala jako normální holka, která se snaží vypořádat s traumatem po svém. Takže jsem její chování a pocity svým způsobem chápala. Zhruba v polovině se ale plynulost děje nějak "zasekla" a já se musela nutit k tomu, abych knížku dočetla. Za mě hodně sexu a ty psychologické vsuvky mně připadaly nějak nešikovně naroubované, jako opsané z učebnice. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu autorky, třeba se ještě na české literární scéně, kde máme poměrně hodně dobrých spisovatelek, prosadí a takzvaně se vypíše. Kniha měla opravdu špatné korektury, já si toho moc nevšímám, ale tady bylo chyb v textu opravdu jako máku.“... celý text
— vikaa

---

Příště bez citronu

„Ze začátku to bylo hodně čtivé a zajímavé, ale postupně mi připadalo, že se to začíná čím dál tím víc tahat a příběh jakoby ztrácel tu jiskru, kterou měl na začátku. Stejně tak to bylo s hlavní postavou Nancy, kterou jsem si po pár stránkách moc oblíbila, ale zhruba v polovině knihy se začala chovat nelogicky a její chování jsem přestala chápat. Zbytek postav byl celkem meh. Další věc, kterou moc oceňuju, ale nakonec mi začala lézt na nervy, jsou psychologické vsuvky na začátku kapitol. Konec mě bohužel taky vcelku zklamal, přišel mi takový uspěchaný a nedokončený.“... celý text
— ElessaRiverbow

---

Příště bez citronu

„Kniha mě příjemně překvapila. Zprvu jsem se trochu bála, že v příběhu bude jenom sex, ale nebylo tomu tak. Dostala jsem čtivý psychologický příběh o nesnadném životě hlavní hrdinky, která si prochází jakýmsi traumatem, ale dlouho nevíme jakým. A mě samozřejmě moc zajímalo jak to vše dopadne. Sledujeme příběh londýnské mladé ženy Nancy, které známosti na jednu noc nečiní problémy. Problémem se naopak jeví cokoli dlouhodobějšího. Čeho se Nancy tolik bojí? Snaží se sama sobě pomoci díky dálkovému studiu psychologie, protože chce přijít na způsob jak zabránit myšlenkám aby se jí nerozutíkaly směrem, na nějž by si tolik přála nemyslet. Kniha Příště bez citronu je příběhem o lásce, o přátelství, o nenávisti a strachu, ale také boji s démony minulosti. Styl vyprávění je velmi osobitý, nebere si servítky, což mi ke knize sedlo. Téma vyústění příběhu je dosti závažné a myslím, že se s ním autorka vypořádala velmi pěkně!“... celý text
— lexikon_tf

---

---

Příště bez citronu

„V rámci mého objevování mladých českých autorů, jsem se dostala i k této knize. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se do ní pustit, protože se mi příběh zdál dost těžký na psychiku a nevěděla jsem, jestli mi to sedne. Nakonec jsem si ale řekla, že to zkusím. Začíst se mi zprvu nedělalo žádný problém. Prvních 100 stran jsem měla přečtených celkem rychle. Děj mi přišel takový chvílemi až moc depresivní, překombinovaný, s občas až přehnaně filozofickými a psychologickými otázkami... ale kupodivu to spolu nějak fungovalo a četlo se to dobře. Střed knihy mi dal zabrat. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi, než jsem se tím nějak prokousala. Už jsem měla pocit, že to asi nedočtu, ale pak nastal zvrat! Možná se něco takového dalo čekat, těžko říct, ale mě to v tu chvíli přišlo jako impuls k tomu to nevzdávat a dostala jsem znovu chuť číst dál a dozvědět se celou pravdu o Nancy a její minulosti. Čtení mi trvalo dost dlouho hlavně kvůli tomu středu. Tam mě hlavní hrdinka vytáčela čím dál víc svým chováním, měla sem chuť ji proplesknout snad na každé stránce a zakřičet ji do tváře: Co to, sakra, děláš za kraviny?! Po tom zvratu, o kterém jsme se zmiňovala, mi ale dost věcí začalo tak nějak dávat smysl i co se týče chování hlavní hrdinky. Je to vlastně ve výsledku celkem dobře promyšlený příběh na to, že je to autorčina prvotina. I to, jak je napsaný, je svým způsobem originální a nepůsobí to zas až tak začátečnicky, jako jiné prvotiny. Má to něco do sebe, i když na zadek jsem si z příběhu zrovna nesedla. Věřím ale, že autorka potenciál má a tato kniha si určitě najde čtenáře, kteří z ní budou nadšeni. Škoda, že v knize bylo tolik chyb a překlepů, ty trochu rušily, ale pokud nejste vysazení na kde jakou chybu a překlep, dá se to přežít. Dneska už jsou ty chyby v knihách bohužel skoro standardem i u knih, co jsou daleko více vidět.“... celý text
— kniznistranky

---

Příště bez citronu

„Ze čtení této prakticky absolutně neznámé české knihy jsem měla původně docela strach. O to víc jsem byla mile překvapená, když jsem zjistila, že jsem k tomu neměla nejmenší důvod. Ano, ta kniha obsahuje opravdu hodně vnitřních monologů hlavní postavy, nicméně v tomto případě to absolutně nebylo na škodu, protože právě díky tomu máme možnost proniknout do myšlení hlavní hrdinky hlouběji a to je přesně to, co vzhledem k tomu, čím si prošla, chcete. Anotace to nezmiňuje a já tu tudíž nechci nic spoilerovat, i když si myslím, že kdyby anotace hlavní téma knihy vyzradila, nalákala by k přečtení mnohem více čtenářů, jelikož právě tohle téma není v literatuře dle mého názoru dostatečně zpracováváno a už vůbec ne v literatuře české. Navíc kniha je v tomto ohledu i sama poněkud předvídatelná, je vidět, že autorka se snažila spíše popsat snahu vyrovnání se s takovou událostí, než že by cílila na takový ten "wow efekt", protože v momentu, kdy je v knize zmíněno, co se hlavní hrdince stalo, je Vám to už stejně dávno jasné. Líbí se mi, že kniha ale nepojednává pouze o tom, ale také o přátelství, o tom, jak těžké je se svěřit či vyrovnat sám se sebou, ať už se jedná o cokoli. A v neposlední řadě mě potěšil také fakt, že kniha nekončí žádným klišé, kdy se vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a všichni žijí šťastně až do smrti. Ne všechno se totiž dá vyřešit tak snadno a rychle, aby se to do této knihy vlezlo, a právě díky tomu kniha působí tak autenticky a realisticky. Nebude se Vám to ale líbit, pokud Vám vadí vulgarismy, špetka erotických scén a hlavně jazyk, který si nebere servítky. Autorka se nebojí nechávat postavy mluvit narovinu, bez eufemismu, cynicky či sarkasticky, ale vzhledem k tomu, že já mluvím stejně, nemůžu si stěžovat :) Vytkla bych snad jen skutečně velké množství chyb, člověk má pocit, že čte rukopis, ne hotovou knihu, nicméně to je chyba spíše nakladatelství než samotné autorky a příběhu to nijak zásadně neubližuje :)“... celý text
— Lejčís