Nové komentáře u knih Luisella Fiumi
Jako žena nula
„Tahle knížka mě bavila. Trochu mi připomínala Vejce a já. Italská žena s humorem popisuje v krátkých kapitolách sebe i své blízké. Styl i jazyk mi hodně sedly, byla to oddychovka přečtená za pár dní.“... celý text
— ut.la
Jako žena nula
„Pro mě vítaná změna po předchozích knihách z oblasti vážné literatury. Kniha prodchnutá humorem spojeným se situacemi, které ve své rodině prožívá každý z nás. Je ovšem zajímavé srovnat, jak tyto situace popisovala, vnímala a hodnotila autorka v době, kdy kniha vznikla (je tomu už téměř 50 let), a jak bývají často vnímámy a hodnoceny nyní. Ten posun je až neskutečný – co dříve bylo bráno jako normální a běžné téměř v každé rodině a nikdo z toho nevyvozoval žádné vážné důsledky (povahové rozdíly, neshody i v pohledech na důležité věci, fyzické tresty), dnes bývá často důvodem k rozvodu, přerušení vzájemných kontaktů v rodině nebo postihu ze strany státu. Co mi kazilo dojem z četby, byl neumělý překlad (nezdá se mi totiž, že by za některé podivné, šroubované a nevhodně použité výrazy a věty mohla přímo autorka).“... celý text
— Taťka Hraboš
Jako žena nula
„Dočteno. Hurá! Tohle bylo pro mě utrpení. Knížka je psána poměrně čtivě, ale postavy mi jsou prostě neskutečně nesympatické (autorko, promiň, vím, že se jedná o autobiografii), tak nějak ujeté, s děsným vztahem k ostatním členům rodiny a šíleným komunikačním a výchovným módem. Je mi jasné, že se v soužití rodiny promítá i italská nátura, ale celkově mi přijde, že hlavní jádro nesouladu téhle rodiny je v absolutní netoleranci, nepochopení ostatních členů rodiny, osobní bezohlednosti, která díky nulové empatii rodičů v dětech vytváří "podivnost" a nízké sebevědomí už od mala. Manžel je vůl - korunovaný. Nějaká ta úsměvná drobnost se najde, ale v globálu - únavné, dlouhé litanie o nedostatečnosti druhých. Brrr.“... celý text
— mataaskorice
Jako žena nula
„O této knize jsem kdysi četla dobré recenze ještě v Mladém světě (pro mladší ročníky, časopis pro mladé v minulé době) a pak jsem na ni narazila při vyřazování a likvidaci knihovny v domově pro seniory. To už mi bylo 40. Do té doby jsem knihu nesehnala, neb se nevydávala. Ano útlá, možná škoda. V tomto věku se tomu člověk skutečně zasměje a dokáže i porovnat dobu současnou a v letech kdy se kniha odehrává. Navíc zjistíte dost o životě Italů a dost věcí z toho stále platí, neb jsem díky tomu, že tam dcera studovala mohla porovnat resp. souhlasit, že zvyky stále platí. Za mě príma oddechové čtení u něhož se budete usmívat, že je to všude skoro stejný:-).“... celý text
— kytara
Jako žena nula
„Ještě že to je tak krátké, vůbec jsem se nechytla, humorné čtení to oproti očekávání nebylo.“
— martisko3
