Nové komentáře u knih Mads Larsen
Holokoulí
„Po přečtení mě napadá jediný druh komentáře: proč?“
— dollu
Holokoulí
„"Co když je to pravda, co když už nikdy nic lepšího nebude?"
"Cítil sem to dlouhý objetí, který mi věnovala, když odcházela, ale kouzlo toho momentu už zůstalo jenom v mý paměti."
"Vyzkoušet, poučit se a jít dál."
"Něco ve mně mi říkalo, že lepší už to být nemůže. A přece mi to nestačilo."
"Měl bys o tom opravdu vědět, všimnout si toho."
"Nikdo nikomu nic neslíbil."
"Někdy sem cítil vnitřní klid a byl sem rozhodnutej bejt tím, koho potřebuje. A jindy sem zas musel zatnout zuby a bojovat s tou dírou v mý hrudi."
"Jestli se lidi, které potkáš, mají líp po setkání s tebou, tak žiješ jak se má žít. Sobectví je jenom nedorozumění. Tvoje štěstí a štěstí někoho jiného je ta samá věc."
"To přece nemohlo být jenom tím zadkem."
3.5+“... celý text
— aseedi
Holokoulí
„Zaujal mě popis knihy, když jsem stála v knihkupectví. Dobře se to čte a člověk se dokáže vcítit do všech tří hrdinů. Ale řekla bych, že to je pro kluky co neví, co se sebou. S jedním takovým jsem chodila a vím, že by se mu kniha hrozně líbila. Pro mě už to bohužel takové počtení nebylo. Holka jako něco, co musíte uhánět, opícháte ji, je vlastně jedno jestli jí něco uděláte, odkopnete ji a druhý den začnete s novou na novo. Naštěstí se tam prolínal i kariérní růst nebo studentský život a to mě dovedlo k tomu, že jsem knihu téměř dočetla.
SPOILER:
Ovšem když jsem se dostala k tomu, jak jeden z hrdinů opíchal nějakou holku na školním výletě a přitom se mu spustila krev z nosu, takže byla celá od krve a on se udělal a řekl jí jen "Tak čus" a šel do háje rozhodlo to o tom, že už to ani nedočtu.“... celý text
— Fantasmagorka
Holokoulí
„V první řadě mě na knize zaujala ta spousta gramatických chyb, co se tam vyskytuje.“
— magdalena0650
Holokoulí
„Existuje spousta věcí, které je lepší neškrábat. Štípnutí od komára, vaginální herpes a touhou po sexu poznamenané vztahy mezi muži a ženami. Jenomže on málokdo odolá, že ano. Bylo jen otázkou času, kdo se odhodlá poškrábat třetí zmíněnou věc (do úvah o těch prvních dvou bych se pouštěla jen nerada) a ejhle, první, kdo se odvážil (a podle dostupných informací i řádně dostal přes své nenechavé prsty), byl člověk pro mě celkem překvapující. Nor. Vážně? Co se to se seveřany děje? Takoví milí, bezproblémoví blonďáčci, které by každý rád přivítal do svého luxusního letoviska na dovču (jo, dobře, Vikingové se teď už nepočítají) a najednou sžíravý vtip, thrillery a detektivky? A jsou to oni, kdo začne škrábat téma sex a měnící se rodové role? Cha, Amíci - better luck next time. Jenomže jak tak čtete a metaforicky škrábete, dojde vám, že to je bolestivější téma, než si kdo dokázal přiznat. Jestli je pravda to, co tvrdí pan Larsen, máte se na co těšit, chlapi. Sice jsem přesvědčena, že až takový extrém to není (asi zřejmě patřím do té ošklivější části ženské populace, která to nemá tak jednoduché a lusknutí prstů v baru u ní opravdu není ta jediná taktika na sbalení jedince opačného pohlaví), ale do jisté míry Larsen vykopal zakopaného psa a možná že i našel jádro pudla! Zábavným, tragikomickým stylem. A to, že jeho postavy prošly takovým vývojem a došly k hodně zajímavým koncům (i když s takovou spoustou tiskových chyb) nemůžu prostě hodnotit jinak, než vysoko.“... celý text
— juckey
