juckey juckey komentáře u knih

Klub rváčů 2 Klub rváčů 2 Chuck Palahniuk

CHUCKU, TY VOLE! Ze začátku se všechno zdálo v poho. Vypadalo to, že Chuck našel způsob, jak to smysluplně dát dohromady a napsat dílo hodné jeho génia (jakože ne něco, co by se vyrovnalo Fight Clubu, ale stejně... víte jak to je, ty druhé díly se málokdy vyrovnají prvním dílům). Ale byly tam náznaky, že všechno OK nebude. Dozvěděli jsme se jméno Vypravěče, furt tam byly jenom scény z toho, jak Marla souloží s Tylerem a navíc tam nebylo moc pracováno s tím, jak skončila první knížka (na film vám seru). Podle očekávání to nakonec fakt dopadlo divně (nebo vlastně nevím, taky jsem to moc nepochopila). Tak a teď jdu obhajovat, proč jsem dala 4 hvězdičky: A) kresby, to je síla. B) sem tam místy nějaké to překvapení. C) takový ten boj proti tomu, co se z Vypravěče zase stalo. D) celkem vtipné zapojení Chucka jako postavy. E) vytěžili z toho tématu co nejvíc ( co se týče kreseb), páč ztvárnit v komixu rozdvojenou osobnost je podle mě fakt dost těžké.

09.01.2018 4 z 5


Gauč Gauč Benjamin Parzybok

Nevím, co se pokazilo. Roztomile realisticky divné postavy, kterým byste dali pětikorunu za to, že vám mluví z duše to nebyly. Celkem vtipně lehké psaní taky ne. Možná dějové linky nedotažené do konce, sled prapodivných náhod á la deus ex machina, spousta faktů visících ve vzduchoprázdnu. Jo, možná proto jsem se nějak nemohla začíst. Jo a taky to není moc humorné, takže pokud jste si tuto knížku vybrali v oddělení "Humor", vězte, že vás podfoukli.

09.01.2018 2 z 5


Zatracení Zatracení Chuck Palahniuk

Bohužel musím konstatovat, že toto není perla Palahniukovy literatury. Předvídatelné, divné (ale ne v dobrém, Palhaniukovském smyslu slova), jen těžko se dokážete ztotožnit s hlavní postavou. SPOILER ALERT: Ďábel je fakt hajzl a vzhledem k tomu, co se událo v prvním díle, mi tady nic nedává smysl. Zejména další postavy nějak nechápu, takovou tu připravenost osudů všech a vůbec hodně dalších věcí. Co mi ale nejvíc nedává smysl, je Chuck. Nemůžete ho někdo probrat, prosím?

09.01.2018 3 z 5


Tess z d'Urbervillů Tess z d'Urbervillů Thomas Hardy

Člověk si říká, že něco jako naturalismus, co už všichni znají jako své boty, a navíc něco, co nám cpali brutálně nudní učitelé češtiny jako povinnou četbu, nám v dnešní post-postmoderní době nemá co nabídnout. Opak je pravdou a ti z vás, pro koho je Tess prvním setkáním s naturalismem (nebo ti, kdo hledají informace do referátu z češtiny) vězte, že krev a dekadentní popisy opilých lidí fakt nenajdete. Jakože alkoholismus a znásilnění to jo, ale ne popsané do nějakých velkých detailů. Hardy to spíš nechává ve vás vydusit a vám to všechno připadá podivně přirozené, ještě když to Tess nějak zvlášť neprožívá. Největší znak naturalismu je ovšem sama Tess, která je neschopná, nebo možná ani spíš nechce, změnit svůj osud a všechno to nakonec skončí, jak jinak než ve s**čkách. Možná že se naturalismus vyznačuje tím, že máte chuť hlavní postavy (Tess a Angela, Angela ale značně víc) počastovat tupým úderem do hlavy, aby se konečně vzpamatovali. Cože? Že to mám u každé druhé přečtené knížky? Oops.

26.07.2017 5 z 5


To je Život! To je Život! Dan Rhodes

Kategorie "příjemná odpočinková četba", bohužel sledu bláznivých událostí jsem se nedočkala. Je tam tajemství, to jo, je to místy dojemné a celé je to laskavé, až hanba, ale to je tak všecko. Smysl života jsem neobjevila, smysl Života ano. Tož, co víc si asi přát.

19.06.2017 3 z 5


Jako zabít ptáčka Jako zabít ptáčka Harper Lee

Jak jednoduché a přitom tak geniální! Postavit kritiku rasismu a zkostnatělého systému, založeného na předsudcích, na pohledu nevinného dítěte a jeho vzpomínek ze "šťastných let dětství". Určitě všichni máme podobné vzpomínky na hrozné události, které nám hrozné nepřišly, anebo přišly, ale řešení pro nás bylo tak snadné. Myslím, že proto je kniha tak úspěšná, každý jsme si to zažili, každý ví, o čem Čipera mluví. Nejlepší postavou nominuju Bubu, škoda jen, že kromě "Doprovodíš mě?" neřekl nic jiného. Konec byl vůbec nějaký uspěchaný, ale neva. Pět hvězd pro rodinu Finchovic.

09.06.2017 5 z 5


Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá Jack Thorne

Co to je? Ty brďo. Děj neuvěřitelně trpí formou a forma kurňa trpí dějem. První knížka, kterou jsem si přečetla po státnicích, na kterou jsem se těšila půl roku a jsem zklamaná jak malý Kája, když mu babička řekne, že dědu odvezla záchranka s akutní cirhózou všeho a při tom mu přejela psa. Je tam pár světlých okamžiků, ano, ale ty nepříliš kvalitní převažují. *SPOILER ALERT* Sice se na chvilku vrátil Snape a Brumbál, ale taky Voldemort a to, co se kolem nich točí, to je tak neuvěřitelně vycucané kdoví z kama (z prstu teda rozhodně ne), až to fyzicky bolí. Dialogy slabé jak sviňa, postavy ujdou, a to je všechno. Ponaučení: rýžování se nevyplácí.

30.05.2017 1 z 5


Anděl Esmeralda Anděl Esmeralda Don DeLillo

Melancholicky zavzpomínejme na dobu, kdy člověk byl tím nejzajímavějším námětem pro člověka. Ne peníze, ne moc, ne politika. DeLillo popisuje tak nevšedně ty všední pocity, kterých si nějak přestáváme všímat sami u sebe. Jak jsme sami, jak se bojíme, jak jsme paranoidní a jak proti tomu nemůžeme nic dělat. Konečně si odpočiňte od debat nad uprchlíky a zamyslete se nad tím, že stejně jako vy, i uprchlík je člověk a že pravděpodobně třeba má strach oslovit holku z vedlejší vesnice, že je pro něj svět šedý a že to je normální, cítit se vykořeněně, nejistě a osaměle. Ono to totiž asi přeci jen stojí za to. Hlavně, když to popisuje DeLillo.

09.07.2016 4 z 5


Zvláštní smutek citronového koláče Zvláštní smutek citronového koláče Aimee Bender

Kouzelně okouzlující a hluboce smutné. Původně jsem si myslela, že jsem si pořádně naběhla, když jsem se odhodlala, že si ji přečtu, ale opak je pravdou. Napětí mě přimělo zůstat, osvěžující styl psaní vyrovnával důvěrně známé tíživé pocity a já se do knížky zamilovala. A nejen proto, že i když fantaskně, popisovala můj příběh.

23.02.2016 5 z 5


Tvé překrásné já Tvé překrásné já Chuck Palahniuk

Navzdory tomu, že se jednalo o poměrně zdařilou parodii na erotické romány, nemůžu jinak, než hodnotit na Palahniuka podprůměrně. Já vím, že to byl všechno záměr - ten nudný jazyk, ta odporná klišé, ta předvídatelná zápletka, ta absurdita (ta není u Palahniuka ničím neobvyklá, ovšem Chuck je pořád natolik skvělý spisovatel, že lze odlišit parodickou absurditu od smrtelně vážně míněné absurdity. Díkybohu.) Taky musím ocenit nápad - kdyby opravdu na světě existoval muž, který by dokázal ženy tak spolehlivě přivést k orgasmu (jak je tomu v erotických románech), proč by toho nemohl zneužít, žejo. A musím uznat, že parodický záměr je dotažený až do konce - hrdinka se zbaví hlavního padoucha, ale nakonec není schopná vymanit se ze zázračné moci potěšení, chacha. No. Jenomže příběh má pár trhlin. A taky mě štve, že od společenských problémů se Chuck zaměřuje spíš na společenské fenomény. Jak laciné. No tfuj.

08.02.2016 3 z 5


Hermafrodit Hermafrodit Jeffrey Eugenides

Je neuvěřitelné, jak vyprávění, které zahrnuje tolik událostí, postav a odborných lékařských termínů může být tak intimní a niterné. A je neuvěřitelné, jak vyprávění, které obsahuje tolik tajemství, strachu a předsudků může být tak dojemné a jímavé. Eugenides tedy opět nezklamal a po dvou krutých sondách do americké společnosti se mu podařil epos jak od Homéra. Musím ocenit, jak krásně se knížka četla, i když autor šetřil s přímou řečí. Příběh nebyl tak pronikavý jak u Sebevražd panen, ale i přesto se zapíše hluboko do čtenářovy mysli a (říkám to nerada, zvlášť když Eugenides nepoužíval žádná klišé ani vyděračské emoce) srdce. Jo a pokud můžu doporučit, v angličtině má Hermafrodit tak nějak větší váhu..:)

20.01.2016 5 z 5


Otec prasátek Otec prasátek Terry Pratchett

Proč mi nikdo dřív neřekl, že je Pratchett tak vtipný! Bych ho hltala a smála se od rána do večera a nebála se Smrti a čekala, až se zjeví oh god of hangovers. Co se možná bude líbit i vám, pokud se chystáte na prvního Pratchetta, jako se to teď stalo mně, že se nebudete nudit, zapíšete si pár poznámek a užijete si to, jářku, velkolepě..

06.10.2015 4 z 5


Tajemství Tajemství Rhonda Byrne

Tak toto, pratele, musite videt. Knizka, ktera vas nauci jak ziskat bohatstvi. Coze? Ale ne ty prujmy, o kterych se tam doctete, ne. Staci vam vymyslet si par radoby chytrych vet, ktere budete omilat stale dokola, par vymyslenych pribehu, velke pismo, abyste z toho vytriskali aspon 180 stran a voila. Je z vas druhy Coelho. Jedine, za co jsem se rozhodla dat tomuto, ehm, "dilu" 2 hvezdy je to, ze se snazi naucit lidi myslet pozitivne. To zas jo.

03.08.2015 2 z 5


Naháč Naháč David Sedaris

Panu Sedarisovi dávám 4 hvězdičky, páč první půlka knížky pobavila jak nikdy. Ta druhá byla taková jaksi.. jiná. Ani mi nevadí, že tón zvážněl a že styl psaní ztěžknul, ale ta nesourodost, tu neodpustím. Nicméně Divadelní kapitola se zapsala do mého srdce hluboko! A i kdyby se mi v Naháčovi nelíbilo nic jiného, než ona, i tak Naháč stojí za to..:)

30.06.2015 4 z 5


Osamělost prvočísel Osamělost prvočísel Paolo Giordano

Kde je šestá hvězdička, krucipísek, kde je šestá hvězdička? Vlastně kdyby jich bylo 7, bylo by to ještě lepší, páč sedmička je prvočíslo, jak je známo, žeano. Možná se teď ptáte, co se mi na té knížce líbilo tak moc, že jí chci dát nadhodnocení. Je to tak, že jsem ji chtěla hodit do ohňa a opéct si na ní špekáčky, nebo ju roztrhat nebo zničit nějakým jiným, zničujícně zničujícím způsobem.
*POZOR, SPOJLER, ŽEANO* Nenapravitelně osamělé postavy a to všechny bez rozdílu. Jak by to bylo krásné, říkáte si, kdyby aspoň jeden z nich umřel, páč pak byste neměli takovou knižní kocovinu a neusínali byste a neříkali jste si: "Ten Mattio je takový vůl! Však už to skoro dokázal. A ta Alice, kdyby aspoň napravila tu věc s Fabiem, když už to nešlo s Mattiem." Achjo. Je mi smutno. Škoda, že jsme všichni prvočísla a nic na tom nemění fakt, že někteří z nás mají své dvojče, ať už biologické nebo prvočíselné. Nejlepší, co jsem četla za hodně dlouhou dobu. Poznám to podle bolesti hlavy, za kterou může Mattio. Fakt že jo. Že já vůbec ty knížky čtu.

17.06.2015 5 z 5


Oceán moře Oceán moře Alessandro Baricco

Nemám sice ráda, když se o knihách říká, že jsou zvláštní, ale o této to myslím platí beze zbytku.. Nejzvláštnější je to, že si zdánlivě čtete příběhy postav, ale ve skutečnosti je všechny okupuje moře, moře je hlavní postava. Kouzelné.

15.06.2015 4 z 5


Roky pod psa Roky pod psa Markus Zusak

Prošel si tím asi každý. I když možná s o dost chudší slovní zásobou. Ten pocit, že jakmile vás někdo odmítne, váš život končí, hroutí se, nemáte už pro co žít. A že i když kradete dopravní značky, jste strašně dospělí a rodiče ani starší sourozence už nepotřebujete. Ten pocit ukřivděnosti, když si nejlepší kamarád najde novou partu, protože vaše kamarádství mělo přeci vydržet navždy a navždy a navždy! A navždy. Je hezké se znovu vrátit do té doby a podívat se do ztrápené, hloubavé mysli jednoho puberťáka, kterým jste dost možná byli i vy. Jen jsem asi trošku postrádala větší zápletku.

22.04.2015 3 z 5


Sputnik, má láska Sputnik, má láska Haruki Murakami

Je to přesně tak, jak jsem si to myslela. Každá Murakamiho knížka je unikát, neschopná být srovnávána s těmi ostatními. Pro nedostatek jiné, lepší činnosti sem ale malinko srovnání šoupnu, se omluvuju. Sputnik Sweetheart má o dost sympatičtější postavy než Norwegian Wood. Má trošku víc nadpřirozených prvků než Norwegian Wood. Má trošku míň nadpřirozených prvků než Kafka on the Shore. Čiší z něj úplně nejvíc osamělosti. Má nejkrásnější jazyk. Nejvíc se mi líbí.

19.09.2014 4 z 5


Hra o manželství Hra o manželství Jeffrey Eugenides

Je fascinující, jak se příběh, který se svým způsobem stal nám všem, dokáže vysmát červené knihovně, ve kterou ve skutečnosti všichni tajně doufáme. Jak důvěrně známé dilema, jen zasazené do dramatičtějších barev a vyjádřené s o poznání bohatší slovní zásobou, dokáže nechat nás zamyslet se, jestli jsme náhodou taky nedopadli jako Madelaine. Jak si nás příběhy našeho pokrytectví a pozérství dokážou omotat kolem prstu tím, že si z nich dělají srandu. Jak si po přečtení Eugenidova působivého popisu deprese budete taky jednu takovou přát. Nebo jak je Eugenides výborný spisovatel, protože nejenže neopakuje náměty, ale ani formu, což je dnes hodně vzácné. Bonus: konec jsem neuhodla, i když jsem podle svého špatného zvyku nahlédla na poslední stránku. Enjoy.

14.09.2014 4 z 5


Norské dřevo Norské dřevo Haruki Murakami

Jsem mile překvapena. Murakami protentokrát odhodil Marquezovské prvky a ejhle, čtenáři a chvála se jen hrnou. Je to zvláštní, protože mi Norské dřevo a jeho ostatní knížky nepřijdou moc schopné být spolu srovnávány, takže se neodvažuju říct, že například Kafka na pobřeží je horší než Dřevo. Jakože stejně si to nemyslím, ale opravdu to není správné říkat.
No. Watanabe je vážně chudáček tak sympatický, až místy křičíte: "Kopni Naoko do krku, ty troubo," a pak litujete, že to neudělal, třeba by se z toho šoku probrala. Otázka za zlatého bludišťáka: Japonci a sebevraždy, to pokračuje i dodnes? Jsem myslela, že to skončilo po druhé světové válce..:O No neva. Nasajte atmošku 60. let, pornokin a suši restaurací a poslechněte si něco od Beatles!

29.07.2014 4 z 5