Klub rváčů 2
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313249/bmid_klub-rvacu-2-rNc-313249.jpg
3
144
144
Klub rváčů série
< 2. díl
Je deset let po událostech z kultovního Klubu rváčů. Tyler Durden je mrtvý. Zůstal jen vypravěč původní knihy, který se uzdravil, oženil s Marlou, má syna, bezvýznamnou práci, a polyká prášky aby to takhle zůstalo. Jenže Marla má jiné představy o perfektním manželství a úžasném sexu. A tak začne prášky nahrazovat neškodným placebem. A Tyler Durden se začne opět probouzet k životu. Sám Chuck Palahniuk, autor kultovní knihy, sedl a napsal druhý díl – a to pouze v komiksové podobě! Ta mu umožňuje ještě víc pracovat s žánrem. Zvlášť, když má k ruce cenami ověnčeného kreslíře Camerona Stewarta. Je to pokračování, ve které jste se ani neodvážili doufat – a vezme vás ještě dál, než byste si přáli.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2016 , CrewOriginální název:
Fight Club 2: The Tranquility Gambit, 2016
více info...
Přidat komentář
Obecně chápu, proč je druhý Klub rváčů kritizovaný, ale mě fascinuje, jak moc meta to je. Komiks navazuje na knihu, pracuje s filmem, objevuje se zde autor, který také umírá, vyskytuje se zde i samotný komiks s naštvanými a na konec nadávajícími fandy, jež ani neví, že film je podle knihy. No není to bizár? Udělat pokračování takovým způsobem by si troufl málokdo. Kresba je jinak super, ony pilulky a okvětní plátky překrývající bubliny a obrázky onu meta sféru ještě podporují. Jako regulérní pokračování to brát úplně nejde... čtvrtý Matrix je na tom vlastně i docela podobně. Taky kontroverzní meta šílenost.
Samo o sobě to asi není nejhorší, ale jako pokračování prvního kultovního dílu...je to prostě zmatená potácející znouzectnost. Trochu mi to připomíná to zklamání, když jsem četla pokračování Rosemary má děťátko. Po všech těch juchajících a slibujících recenzích na obálce padne kosa na kámen a přichází 276 stran zklamání. Zároveň taky nechápu ten zvláštní efekt, kdy grafika zakrývá části textu. Překlad taky dost bída, občas zavání google překladačem. Klady: grafické zpracování obálek + alternativní konec původního románu.
Především je třeba říct, že nejsem ukřivděný idealista ani mě nijak nerozdmýchává myšlenka na močení lidem do polévky. Klub rváčů se tak pro mě nikdy nestal biblí, ovšem jeho literární tvůrce bezesporu zaujal. Jenže i když Chuck Palahniuk boduje v trefných komentářích, selhává v roztříštěné zápletce. Pročež jsem u komiksového pokračování dopředu rezignoval na snahu dát obrázkům nějaký řád a možná právě díky tomu se ze tří čtvrtin skutečně bavil. Celkově však na mě vyprávění působilo dojmem, jako by měl autor nápad, jak tragikomedii rozehrát a jen doufal, že jej v průběhu psaní napadne i jak jí smysluplně zakončit. No a nenapadlo. Přestože beru v potaz jeho vnitřní potřebu vypořádat se s kultem, který neplánovaně vytvořil, tím že bude kopat kolem sebe a křičet, že jsou všichni blbci, toho moc nepořeší. Zkrátka, jak říká jedna z postav komiksu, závěr je vážně „moc meta“. Rozhodně ale smekám klobouk před Cameronem Stewartem, protože kresebně se s celým projektem vypořádal na jedničku.
Tato knížka, pokud ji budeme brát jako vytrženou z kontextu Palahniukovi tvorby, pro mě nemá prakticky žádnou uměleckou, či jinou hodnotu. Ale pokud se na ni podíváme jako na pokračování dnes už kultovní knížky možná Vám bude dávat po jejím přečtení smysl. Myslím, že Palahniuk byl už tak otrávený svým, jak to vidí většina jeho fanoušků, největším dílem a rozhodl se zničit jeho původní tvář a to jedním z nejčastějších způsobů, které dokázali zničit už tolik knih a zejména filmů- předem nenaplánovaným pokračováním. Nesovislý děj, do kterého vstupuje sám autor vrhal stín na vizuální stránku, která je poměrně obstojná. Dle mého názoru se mu celkem jeho záměr povedl- ideově zničil kult Klubu rváčů- povrchní lidi, kteří si nechávají tetovat na tělo odkazy z filmu, při čemž ani nevědí, že nějaká předloha vůbec existovala. To je ovšem jen můj názor. Komiks je celkem drahý a myslím si, že když se kouknu nazpět tak se vlastně celkem sám sobě směju, že jsem zaplatil 800 za něco co mi zkazilo relativně fajn přiběh. Pro ty co mají Klub rváčů rádi bych Vám tuto knihu nedoporučoval.
Nesedla mi zejména závěrečná část se vstupy autora. Nic co bych chtěl číst znovu, byť ta forma se mi líbila.
Jako fanoušek a znalec Palahniukovy tvorby jsem byla trochu skeptická vůči zpracování, ve výsledku dost zklamal.
Mr. Palahniuk je naprostou senzací současné americké literatury. Se čtenářem si hraje, nandává pořádnou nálož ironie a sakrasmu a s nikým nemá slitování. A to se mi právě líbí.
Nicméně, Klub rváčů 2 je slabý odvar jedničky. Sice je zde napětí, humor i hrubost, autor neměl tolik prostoru příběh rozvinout. A celé to bylo hektické, uspěchané, myšlenka super, ale nedotažená. :/ Každopádně kniha nepostrádá typické prvky Palahniukovy tvorby - opakovaná slovní spojení, trefné věty, kritiku konzumní společnosti, hrubý slovník.
Na druhou stranu se musím poklonit především tvůrci obálky a tvůrcům kreseb, protože vizuálně je komiks dokonalý.
Líbilo se mi ale i to, že se autor sám vepsal do děje, málokdy to funguje.
Palahniuk správně pochopil, že se stal parodií sebe sama, která se hroutí ze svých zvyšujících se nároků uspokojit očekávání fanoušků. Takže se do toho pořádně opřel a stvořil groteskní lunapark vtipně variující své omšelé spisovatelské nástroje. Zřejmě snaha o osvobození - místo anarchistického poselství pro romantické nihilisty je tady muž z Acapulca. Palec nahoru.
Jednička nebyla pro každého, ale toto je opravdu už jen pro vybrané pacienty :-) Já se to ani neodvažuju hodnotit. Možná, že velká rána do hlavy, seance v nějaké podpůrné skupině, nebo předávkování blíže neurčenou drogou, by mi rozházelo myšlenky na potřebnou vlnu. Pak bych možná pochopil, kde si dělá autor z čtenáře srandu, kde je co čí haluz a co z toho se jako stalo :-) Jedničku jsem dával a byla to bomba, ale tohle je fakt už úlet mimo. Nebylo to špatné, kresba super, nuda rozhodně ne, ale co tím chtěl autor říct pro mě zůstává otázkou. Možná, že není smyslem knihy to chápat, bláznova mysl smysl nedává a už od jedničky je nad slunce jasné, že normální není.
Mám rád meta příběhy, ale tady si Palahniuk ujel snad až trochu moc, aby mu čtenář věřil, že si z něj nedělá úplnou čurinu. Obálky od Davida Macka jako vždy famózní, škoda, že neměl na svědomí i kresbu.
Uff.. úchvatné kresby, takže zpracování komiksu skvělé. Nápady taky dobré, vlastně jsem to přečetla v jednom zátahu, ale.. moc jsem to nepochopila prostě (a vidím, že nejsem sama).
CHUCKU, TY VOLE! Ze začátku se všechno zdálo v poho. Vypadalo to, že Chuck našel způsob, jak to smysluplně dát dohromady a napsat dílo hodné jeho génia (jakože ne něco, co by se vyrovnalo Fight Clubu, ale stejně... víte jak to je, ty druhé díly se málokdy vyrovnají prvním dílům). Ale byly tam náznaky, že všechno OK nebude. Dozvěděli jsme se jméno Vypravěče, furt tam byly jenom scény z toho, jak Marla souloží s Tylerem a navíc tam nebylo moc pracováno s tím, jak skončila první knížka (na film vám seru). Podle očekávání to nakonec fakt dopadlo divně (nebo vlastně nevím, taky jsem to moc nepochopila). Tak a teď jdu obhajovat, proč jsem dala 4 hvězdičky: A) kresby, to je síla. B) sem tam místy nějaké to překvapení. C) takový ten boj proti tomu, co se z Vypravěče zase stalo. D) celkem vtipné zapojení Chucka jako postavy. E) vytěžili z toho tématu co nejvíc ( co se týče kreseb), páč ztvárnit v komixu rozdvojenou osobnost je podle mě fakt dost těžké.
prvú knihu fight club a celkovo Palahniuka milujem ale toto ma veľmi sklamalo. Dočítal som to len preto že mi bolo ľúto nedočítať niečo za čo som vyhodil toľko penazí.
Bohužel se musím přidat k negativním komentářům. Klub rváčů měl skončit jediným Klubem rváčů. Ačkoliv je v komiksu výborná myšlenka, nedokáže to převážit zbytek. Celé to prostě, já nevím, nesedí? Nedokážu upřímně moc říct, proč mě to tak zklamalo, ale prostě na mě něco zevnitř křičí, že to je špatně. I přes mé negativní hodnocení ale doporučuji přečíst. Věřím, že na takové věci si má člověk udělat názor sám.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
Jsem člověk, jehož opatlané, zmuchlané a zlámané vydání Klubu rváčů vypovídá dost o tom, kolikrát jsem knihu četla. Takže je jasné, že po prvním přečtení bude dvojka zaostávat. Četla jsem o tom, jak je kniha špatná a hodnocení tady mě taky mrzí. Taky jsem četla o tom, jak je drahá, tak jsem si počkala, až bude v knihovně. A řeknu jenom tohle, až bude čas a peníze, knihu si dokoupim.
Takže, kresba dokonalá. Opravdu mě bavila. Jenom mě mrzelo, že ty doplňky nad kresbou (pilule a růže), bránily ve čtení textu (jestli mi něco uniklo a mělo to hlubší význam, který jsem nepochopila, je důvod k znovu přečtení). Jako v tom muzeu jsem to pochopila, to dávalo smysl, ale v ostatních případech ne.
Příběh mě chytil a když jsem pochopila co a jak a došla mi pointa, byla jsem ještě nadšenější. Přiznám se, z konce jsem byla trochu zmatená (to linčování Chucka a co se mu stalo a hlavně koho rukou...jeden důvod mě napadl, ale to je i na mě moc odvážná teorie s nulovou pravděpodobností skutečnosti), ale od toho je druhé čtení. Jinak jsem byla spokojená. Moc, moc, moc.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Chápu, že postavit pokračování kultovní knihy jako komiks plný zcizovacích prvků a entropie musí být pro mnoho čtenářů nepříjemné překvapení. Na rozdíl od obrázkových “pseudoadaptací” klasických literárních děl tohle je opravdový grafický román se všemi klady a zápory, které to pro čtenáře znamená.