Klub rváčů 2
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313249/bmid_klub-rvacu-2-rNc-313249.jpg
3
144
144
Klub rváčů série
< 2. díl
Je deset let po událostech z kultovního Klubu rváčů. Tyler Durden je mrtvý. Zůstal jen vypravěč původní knihy, který se uzdravil, oženil s Marlou, má syna, bezvýznamnou práci, a polyká prášky aby to takhle zůstalo. Jenže Marla má jiné představy o perfektním manželství a úžasném sexu. A tak začne prášky nahrazovat neškodným placebem. A Tyler Durden se začne opět probouzet k životu. Sám Chuck Palahniuk, autor kultovní knihy, sedl a napsal druhý díl – a to pouze v komiksové podobě! Ta mu umožňuje ještě víc pracovat s žánrem. Zvlášť, když má k ruce cenami ověnčeného kreslíře Camerona Stewarta. Je to pokračování, ve které jste se ani neodvážili doufat – a vezme vás ještě dál, než byste si přáli.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2016 , CrewOriginální název:
Fight Club 2: The Tranquility Gambit, 2016
více info...
Přidat komentář
Nulové očakávania nijak nepomohli. To, že dvojka bude ďaleko zaostávať za geniálnym Klubom rváčů, mi bolo jasné od začiatku. Komiksový formát mi tiež trochu napovedal, že to môže súvisieť s nedostatkom nápadov pre pokračovanie, ale zároveň som sa tešil, že možno práve toto odlišné žánrové poňatie by mohlo pomôcť knihe k svojbytnosti a nestať sa iba nostalgickým parazitom. Nepomohlo.
Pre mňa chaotické, silené a zbytočné pokračovanie kultového románu.
*Čitateľská výzva 2017 - darovaná kniha
První polovina komiksu je super, pořád jsem při čtení povědomě šátral po peru, abych podepsal přihlášku do Klubu. V půlce se ale vše zlomí, celý děj se rozpadne a je z toho jedna velká hloupá nabubřelá bublina, kterou nestojí za to číst. Kdyby byl po polovině knihy jediný list, na kterém by bylo napsáno:"Konec si domyslete sami. A teď přestaňte číst a vyražte do města žít svůj vlastní život rváčů!" považoval bych toto dílo za nepřekonatelné. Takto lze dát jen palec dolů.
První polovina knihy 5 hvězd, druhá polovina 0 hvězd.
Kniha, která je pro mě symbolem (snad jen částečného) vyhoření Palahniukova tvůrčího talentu. Ano, je to sice komiks, takže srovnání s románem asi není na místě, ale přece jen. V knize se objevuje mnoho témat z jeho předešlých knih, která se ale nijak nerozšiřují a nestávají se tak zajímavějšími, spíše jen symbolem onoho vyhoření. Na druhou stranu některé pasáže jsou velmi povedené, škoda, ze je autor zabije těmi doslova tragickými, do nichž umístil sebe...! Kresby a zpracování jsou ale na velmi vysoké úrovni.
Nemůžu tvrdit, že bych to 100% pochopil. Nejspíš si to budu muset přečíst znovu. Tak pětkrát. Ale i tak vím, že jsem při čtení byl naprosto nadšený. Sice to úplně boří předchozí díl, ale o tom to snad celé má být, ne? Autor musel znovu vzít všechno, co si čtenář myslí, že ví, a odpálit to směsí kyseliny sírové se zmraženou pomerančovou šťávou. Vzhledem k formě to ani nemusíte brát jako přímé pokračování, celé to z fleku může být nějaká alternativa, halucinace hlavního hrdiny, cokoliv. Já to celé beru jako naprosto jinou knihu s příjemnými odkazy na tu původní.
Nevím, jestli se mi už někdy stalo, že bych litovala přečtení knihy. V tomto případě bych byla radši nevěděla, že vůbec existuje. Protože, nejen že mi nic nepřidala k původnímu dílu, ale možná z něho i ukrojila. Škoda. Je mi to líto. Jedna hvězda pouze z úcty k výtvarníkovi.
Před čtením jsem si znovu dal původní Klub rváčů a tak nějak mam pocit, že je to nejlepší kniha jakou jsem kdy četl. Že dvojka nebude podobných kvalit se dalo čekat, už jen kvůli dost uvadající kvalitě posledních Palahniukových děl. Který mě ale přesto přijdou hrozně zábavný, takže jsem se těšil i tak.
Líbí se mi jak si hraje s formou, Pygmej se sice nedal skoro číst, Tvé krásné já je zas parodie na popkulturu, udělat dvojku jako komix teda dává smysl. Bohužel se tím ztrácí nejsilnější Palahniukova zbraň, což je to, že umí kurevsky dobře psát. Trochu jeho humoru do bublin a pěkně nakreslených obrázků sice přeteče ale je toho málo. To nejhroší je ale samotnej děj, kterej nedává smysl... prolomení čtvrtý zdi mi nevadí, ale ne na tý úrovni, že se mi ze svý knihy autor sám směje do obličeje. Uplně zbytečná kniha ve výsledku, škoda.
Těšil jsem se, hodně. Co se mi dostalo do rukou je ale zmatené a přeplácané. První díl se pořád tak nějak přidržoval reality a tak dokázal rezonovat jako kultovní klasika. Sequel naproti tomu chce být typická dvojka - všeho dvakrát tolik - a to je průser. Kresba je úžasná, ale jinak bude lepší už (dramatická pauza na důraz) nemluvit o Klubu rváčů.
Překombinované a upachtěně chtěné... Na Klub rváčů 2 jsem se docela těšil, nalákalo mě, že autor naváže na původní knihu a ukáže, jak to je s jejími hrdiny po deseti letech, což také částečně plní. To, co neklape, je očividná snaha být co možná nejšílenější, využít co nejvíc nápadů z prvního dílu a povýšit celou schizofrenii na druhou zakomponováním vlastní osoby do děje. To by mi, ani tak nevadilo, kdyby to bylo učiněno smysluplně a chytře. Což bohužel není. A nejhorší je, že se nejedná o adaptaci již napsaného románu, ale od začátku bylo zamýšleno jako scénář pro komiks ... pak je to až trestuhodně nevyužitý potenciál.
20 let od vydání jedný z nejlepších knížek přichází Palahniuk s timdle hovnem. Příběh tak strašně vycucanej z prstu, vykrádání sama sebe plus se ten debil ještě do toho komiksu sám nechal nakreslit. Takže se občas stane, že nějaká postava z příběhu zavolá Palahniukovi a ptá se jak bude příběh pokračovat. Zdeněk Troška se hladí radostí.
Krom smutnýho příběhu je Fight club 2 ještě ke všemu komiks. Určitě bylo děsný dilema rozhodnout se, jestli vizuální podoba má mít něco společnýho s geniálním filmem nebo ne, ale finální rozhodnutí je srovnatelný s oblečením českých sportovců na olympiádě v Riu. Tyler Durden vypadá jak totální píčus a mě je z toho celýho smutno.
Ano, dalo se to čekat, trochu sem to čekal, ale tohle předčilo všechno. Jedna hvězdička v hodnocení je zavádějící, tohle je čistá 0 a já chci zpátky svejch 20 €. Vykuř si prdel Palahniuku.
Moc jsem toho od pokračování Klubu rváčů nečekal, ale dostalo se mi ještě méně. Potěšila mě sice vzpomínka na první díl a nezapomenutelné hlášky, jenže ne dost na to, abych tohle dílo mohla hodnotit kladně. Palahniuk má asi nějaký komplex, protože ztvárnit se ve své knize, tak jak to udělal on, je podle mě dost přes míru.
Zápletka dost pokulhávala a jako pokračování prvního dílu to prostě nedokážu brát. Komiks tedy beru spíše jako vzpomínání na knihu.
Zajímavé nic. Jasně, forma je nápaditá, ale hlavní myšlenka tak nějak chybí. Po nějaké době už prakticky nevím, o čem to bylo. Pamatuji si akorát celkem nesmyslné vstupy autora do děje.
Nechytám se, fakt ne. Klub rváčů 2 jsem četl hned po původní knize. Zatímco ta je ukotvená v realitě, tohle je už naprostý myšmaš, který jen chce šokovat a neustále předkládá šílenější a šílenější vize. Už nedokážete rozeznat co je sen, vzpomínka, realita, bourání čtvrté stěny a s každou další stránkou se děj víc a víc rozmělňuje. Nezaujalo, těžko říct, jestli to je příběhem, zmatenou formou nebo Palahniukem, který mi nic neříká ani po přečtení první knihy...
Tak naposledy jsem byl takto zklamaný, když jsem po usilovné snaze došel ke zjištění, že si nedokážu olíznout vlastní loket. A ten pocit bezmocnosti a deziluze, která vyplívá z toho, že toto je skutečně dílem Chucka Palahniuka a ne nějakým debilním výtvorem fanouška. Přitom námět byl docela slibný, kdo mohl tušit, že se to stane parodií sebe sama. Do nesourodého a myšlenkově zmateného děje jsou naroubovány všemožné odkazy na první díl a rúzné "vtípky" jimž se podřizuje vše. Občas jsem měl pocit, že jsem snad musel přeskočit stránku nebo že došlo k tiskové chybě a chybí mi okénka. Navzdory tomu, že děj povětšinou nedává smysl, si autor nevystačí jen s rekvizitami z prvního dílu, ale pro rozvíjení děje se tu vyskytují i takové píčoviny, jako že hlavní postava zajde za autorem (ano, ten debil se nechal ztvárnit ve svém komiksu a to v míře více než malé) a zeptá se ho na radu ohledně toho jak má pokračovat zápletka. Nedá se tu mluvit o nějakém pokračování jedničky, tohle je nanejvýš nepovedená fanouškovsky-vzpomínková záležitost, která je pro lidi, kterým vstoupil do srdce první díl, asi tak zábavná jako sledovat vlastní rodiče při sexu.
(ta jedna hvězda je za docela hezkou obálku)
Já jsem se knihou bavil, jsou zde naprosto jedinečné nápady, skvělý smysl pro humor, jen to směřování mě tak nějak zklamalo a finále nenaplnilo. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/11/1302-klub-rvacu-2-70.html
Mně se to líbilo, jen mi tam chybělo trošku šoku a překvapení, co jsem u Chucka zvyklá. Kresby jsou bombový.. Jen bych to nebrala jako druhej díl, ale spíš takovou "soukromou" oslavu Chucka po deseti letech.
Jak hodnotit toto dílo? Po dočtení cítím zmatenost, zmatenost nad tím, proč Palahniuk poslal Klub rváčů do prdele? Pravda, stárnu a čím jsem starší, mám rád jednodušší díla, která pobaví. Palahniuk je autor, který se nečte lehce. Je svůj, má své nápady a svůj svět. Ale ne vše se musí tolerovat a ne vše by mělo být dovoleno. Pokračování Klubu rváčů je pouhá prázdnota vyhasínajícího autora, který ač po slibném začátku, dojebal snad úplně vše. A ano, přiznám se, nepochopil jsem a ani moc nevěřím, že je zde co chápat. Kresba povedená, ale ty efekty zabraňující čtení částí textu, to byl nápad na Eisnera. Ale i kdyby byl tento komiks psaný kurentem, je to fuk. Abych jen nehanil, jednotlivé obálky sešitů + přebal parádní, Marla stále kočka a to je vše........
I přes název nejde o plnohodnotné pokračování výborné knihy. Komiks se rozjíždí slibně, setkáváme se se starými tvářemi, vydáváme se na stará místa, vzpomínáme na staré akce a slýcháme stará pravidla. Což vše funguje do momentu, možná paradoxně, kdy se chce komiks vydat vlastní cestou, tedy zhruba do poloviny. Armáda dětí s Hutchinson-Gilfordovým syndromem, vstupování Palahniuka do děje a podivně zhroucený konec jsou ve skrze nefungující, nebo špatně rozpracované, nápady. Komiks tak je spíše jakousi jednohubkou pro fanoušky knihy, které zajímalo, jak to vypadá s jejich hrdiny po deseti letech. Nic víc Klub rváčů 2 nenabízí.
Klub Rváčů je moje srdcovka, takže jsem se na pokračování velmi těšil. Začalo to zajímavě ale čím víc jsem četl, tím horší to bylo. Knihu bych přirovnal k 3 hodinovému filmu, sestříhanému do hodiny a půl. Děj je strašně zmatený, nesourodý a neucelený. Neměl jsem však pocit, že někde mezi těma scénama je hluboký chytrý děj. Je to totiž sračka, která svou smrdutost dokazuje s každou další stránkou. Absolutní vykrádačka předchozího dílu, kde všeho je víc ale ve výsledku horší. Několikrát jsem nechápal, co se děje a hlavně, proč se to děje. Můžete taky očekávat stupidní momenty jako armádu postižených lidí s wernerovo syndromem skákajících z letadla volným pádem s nožem mezi zuby a Ákáčkem na zádech. U původního Klub Rváčů jsme měli pocit, že by něco takového šlo zorganizovat. Tento sequel je ale viditelně hloupý.
Připravte se na to, jak Palahniuk zničí vlastní lore Klubu Rváčů. Připravte se na zmrtvých vstání několika postav z jedničky. Připravte se na boření čtvrté zdi, které jenom víc mate.
Rád bych pochválil kresbu, která sice je dobrá, ale nějak se nehodí ke Klubu Rváčů. Nehodí se k tomu ani paletou barev. Snad jediná věc kterou můžu s čistým svědomím pochválit je přebal.
Já utratil 7 kil a jediné, co se mi líbí, je přebal.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Grafické zpracování oceňuji, ale jinak pro mě kniha byla dost zklamáním.