Mariana Čengel Solčanská

Související novinky

Náměsíčník, Ztracená koruna a další knižní novinky (48. týden)
V posledním listopadovém týdnu se na knižním trhu objeví velké množství nových knih. Do článku jsme opět vybrali ty ... celý text

Populární knihy

/ všech 8 knih

Šťastné náhody

Milenec Adely Ostrolúckej

Generál M. R. Štefánik

Proces s mŕtvym

Nové komentáře u knih Mariana Čengel Solčanská

Generál M. R. Štefánik

„Vzpomínky Eduarda Beneše na své mládí a život s M. R. Štefánikem. Promlouvá s imaginární služkou Margueritou, Milanem Hodžou, Milanovým mechanikem Bourdonem, generálem Janinem, T. G. Masarykem a Jozefem Tisem. Memoár je umocněn krátkými větami. Žádné dlouhé chlácholivé věty či nepatřičná zavádějící až chaotická souvětí zpřetrhávající kontext. Věty krátké a úderné. Někdy o samotě stojící slova, která dokáží v člověku vyznít. Memoár tak, jak je napsán, se mi moc líbí. Může se jednat o vzpomínky útržkovité, ale do memoáru jako takového vstupuje mnoho lidí/osobností, takže není jen obroušen na objekt zájmu a vzpomínky působí celistvě. Na konci života Beneše cítím výčitky, pokoru a je zde i vysvětlování, snad obhajoba. Kde bych byl bez Milana? Milan se svojí houževnatostí, cílevědomostí a s ženami. Dluhy, ženy, vzdělání, jistý cíl. Domnívala jsem se, že M. R. Štefánik měl stejné hodnoty jako T. G. M. nebo E. Beneš, a to, že jednání Beneše ke Štefánikovi bylo korektní a mělo limity, a za života Štefánika glanc jakéhosi neuvědomělého přátelství, jsem mohla jen tušit. Domnívala jsem se, že i přes věkový rozdíl byli neochvějní přátelé, nebo kolegové, ale oni se za svého života spíše jen snášeli, tolerovali, a někdy ani to ne. Bylo to dáno odlišnými osobnostmi, vzděláním, způsobem života a za vznikajícího Československa uplatňováním odlišných strategií. Vztah k M. R. Štefánikovi nakonec E. Beneš označil takto - přátelství. Hodnoty měl Štefánik podobné, ale jinak uspořádané, možná nekonvenčně uspořádané a v praxi byly znát, ale jiným způsobem. Byl bohém a podle toho jednal. Každého zasáhl, hlavně ženy. Mohlo by se jevit, že jeho jednání nemělo řád. Svůj osobní život ponechával osudu, věcně byl velice cílevědomý a viděl jasně to, čemu věřil a za tím se ubíral. Někým nenáviděn, někým milován aneb buď nenáviděn, nebo milován. Tak jak žil ("z ruky do huby") nebyla překážka tomu, co chtěl - jeho snu. T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik. U Štefánika to bylo trochu jiné, jakoby se ke všemu nachomýtl a potom jako když ryba okusí návnadu, šel po ní. Ovšem s tím rozdílem, že on nebyl ten, kdo byl kořistí. Díky ženám získával kontakty a byl stále blíž a blíž. Předpovídal, že vypukne válka (1. sv.). Byl mnohokrát v zaměstnání odmítán, jeho nemoc (pylorická stenóza) postupovala čím dál častěji. Kapitán Štefánik. Poručík Štefánik. Armádní generál Štefánik. Vše svým vlastním úsilím (šarmem) přes překážky - ty on zdolával a rád. K diplomacii se dostával skrze milenky; možná to není jediná persona v historii Československa, která se k úspěchu dostala/dostávala těmito cestami. Přestože pro vyšší cíle používal nižší cíle, M. R. Štefánik dokázal to, čeho by jiní nebyli schopni, a totiž pro československou věc získat kruhy diplomatické a společenské. Knihu doporučuji. Je to vysoce čtivý memoár.“... celý text
— veronika4001

Generál M. R. Štefánik

„O M.R. Štefanikovi moc literatury není, první kniha , kterou jsem o něm četl a jeho životní cesta je opravdu pestrá. Něco na doplnění, třeba nález dřevorytu Gaugina na Tahity, kde pozoroval Halleyovu kometu, zmiňuje se o něm M. Stingl v knize Poslední ráj. Dřevoryty od M.R. Štefanika dostal grafik T. F. Šimon, aby je opravil, později je nabídl Moderní galerii v Praze, ta však na odkoupení neměla peníze. Vše o knize napsal uživatel laepus, plně souhlasím. Malá douška na závěr, jako malý kluk jsem obdivoval sbírku známek dědy ( děda ročník 1902) , když jsem se ptal kdo to je na známkách za vojáka , děda mi řekl to je generál Štefanik, zasloužil si o naší republiku, ale nechal ho Beneš s Masarykem zabít ,báli se ho, lidi ho měli nejradši, oni uměli jen politiku a intriky a Štefanik byl muž činu,tohle mi utkvělo v hlavě dodnes. Jeho smrt je stále nevyjasněná a zdrojem mnoha konspirativních teorií.“... celý text
— vvikingg

Zakliata jaskyňa

„Či je táto kniha retellingom, neviem. Aké znaky by mal obsahovať a podobne….Ale! Zakliata jaskyňa má hlavnú črtu, SOĽ, rovnakú ako nestarnúca klasická rozprávka Soľ nad zlato. Solčanská rozprávačský talent rozhodne má. Príbeh je písaný pútavo,dej je svižný, dialógy z čias kráľov zrozumiteľne mladším čitateľom a postavy? Tie sú,ako to v rozprávkach býva, dvojaké. Dobré- skromné, láskavé, pracovité…. Zlé- hamižné, zákerné, sebecké….Samozrejme,v príbehu vidíme aj prerod postáv, vďaka ktorým sa dejú veci nevídané. Buchwaldova (muž pracujúci v soľnej jaskyni) dcéra, spustí kliatbu tým, že je nespokojná s vianočným darčekom. Jej sebeckosť vyženie z kráľovstva takmer všetkých poddaných a ona zmizne. Dvaja mladí princovia sa hašteria o trón po smrti otca,no ako sa hovorí- kde sa dvaja bijú, tretí zvíťazí. V tomto prípade to bola ambiciózna macocha princov. Šikovne sa ich zbavila a menovala sa kráľovnou. Text knihy je rozdelený do kapitol a doplnený o snímky z nakrúcania filmu. Veľmi obdivujem obsadenie. Ešte pred pár rokmi bol Marko Igonda pasovaný do role sexsymbolu a dnes hrá starnúceho otca dvoch dospelých dcér a taktiež naša krásna ryšavka Táňa Pauhofová sa nesnaží byť za každú cenu večne mladá. Rola macochy s vráskami okolo očí a na čele bola jej. Síce som filmové spracovanie nevidela (kvôli materským povinnostiam),ale verím, že ľudia na nej odviedli kus precíznej práce a snáď sa počas vianočných sviatkov budeme môcť na ňu tešiť už tento rok.“... celý text
— Vknihách

Generál M. R. Štefánik

„Trochu zvláštně zvolená forma - umírajícího Beneše navštěvují duchové minulosti a probírají jeho životní nemesis, tedy vztah ke Štefánikovi a Štefánika samotného. Ta chyba není v té formě samotné, ale v jejím provedení - mnohdy se totiž čtenář ztrácí v tom, kdo je vlastně vypravěč, protože se to dost nečekaně mění a prolíná - prostě zbytečně složité. To, jestli tady nějakému Slovačisku v komentářích vadí, že kniha si mnohé věci domýšlí, bych doporučil trochu dávat pozor na knihy, když je člověk vezme do rukou - tohle je román; ještě jednou - román. Nečekal jsem historickou monografii, ale umělecky podaný životopis, který se mi buď líbí, anebo nelíbí. A to jsem dostal. Co se mi nelíbilo, to už jsem napsal. Stejně tak se mi (a to Beneše absolutně nemusím) nelíbil až příliš zdůrazňovaný a vyhrocený rozdíl mezi Benešem a Štefánikem - občas by neškodilo trochu hrany obrousit. Celou dobu jsem proto byl rozhodnutý pro tři hvězdy, nicméně dávám s klidným svědomím čtyři - závěr byl výborný - posledních zhruba 50 stran mělo opravdu náboj. Nemyslím tím Epilog a Doslov - ty byly naopak trapné a zcela zbytečné a akorát umenšily dojem ze silného závěru samotného příběhu. Každopádně kniha neklade žádné odpovědi (spíše otázky) a rozhodně Štefánika nijak nedehonestuje. Autorka jej bere jako člověka z masa a kostí. Natočit jeho životopis je podle mě nemožné - nikdo by totiž neuvěřil, že tohle všechno může zažít a zvládnout člověk, který nedosáhl ani čtyřiceti let. A vždycky mě zamrzí, že první republika byla ochuzena o člověka jeho formátu (plus např. také o Rašína). Kdoví jak by se dějiny 20., 30. či 40. let vyvíjely, kdyby v okolí Beneše stál někdo s koulema...“... celý text
— laepus

Šťastné náhody

„Výborná oddychovočka. Príjemné čítanie na letné dni i smutné zimné večery. Zaujímavé príbehy od známych slovenských autoriek. O D P O R Ú Č A M Ďalšie moje recenzie na knihy istagram: majusikboxxy ♡“... celý text
— Jurajovamaka

Přejít na knížky autora