Marianne de Pierres

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Krach Deluxe

Nylonový anděl

Černý kód

Nové komentáře u knih Marianne de Pierres

Nylonový anděl

„Tak to bylo něco......jedno slovo "slátanina"...... Hrdinka co přežije všechno :-)“
— gabice4

Nylonový anděl

„Děs, že jsem to asi 50 stran před konce zavřel. Autorka popisuje hlavní hrdinku tak rozpolceně a nesympaticky, že to pro mě byla asi nejhorší hlavní postava knihy co jsem četl. Děj a jednotlivé frakce zmatečné, těžko uchopitelné a předatavitelné. Zápletka? Ta tam vpodstatě není. Parish ve své kůži a snaze být drsná plně selhává a pro mě nebyl důvod knihu dočíst. Neobjevilo se totiž nic co by mě vtáhlo a já chtěl vědět jak to dopadne. Přitom považuju dystopie a postapo za vděčné téma kde nelze tak úplně šlápnout vedle...0/10 Doporučuji komentář uživatele: Metla“... celý text
— tomas5327

Nylonový anděl

„Autorka zavede čtenáře do nepříliš vzdálené budoucnosti Austrálie, na území Tertu, otrávené čímsi nespecifikovaným, do blíže neurčených politických podmínek, jakékoliv pozadí daného světa chybí. Postkatastrofická sci-fi, kde není ani zmínka o katastrofě. Prostředí chudinské čtvrti je podáno docela dobře, má atmosféru, orientaci navíc usnadňují mapy. A tím jsem patrně vyčerpala klady. Děj románu je v podstatě jednoduchý, ovšem podaný tak nepřehledným způsobem, že mě brzo přestalo zajímat kdo, co, jak, proč a s kým. Hlavní hrdinka se upsala špatnému pánovi a její snahy, jak uniknout ponižujícímu a surovému zacházení, jsou přinejmenším obtížně pochopitelné. Vztahy mezi jednotlivými gangy a kartely jsou nahozeny povrchně, skupinám různých obyvatel schází bližší upřesnění, co jsou vlastně zač, kde se vzali, jejich historie, vazby... Popravdě mi celou dobu unikala nějaká vnitřní logika tohoto světa. Chování postav a jejich motivace postrádají hlubší smysl, marně jsem se je snažila dešifrovat. Sama hlavní hrdinka je problém: ošklivá osobní strážkyně s výškou basketbalistky, většina mužů ji z nějakého důvodu chce mít v posteli, ona je chce a nechce, pořád někam utíká, schovává se, je zrazována, tváří se drsně - přitom jedná jako Matka Tereza a co pár stránek je jí šoufl z násilí. Neustále u sebe musí mít nějaké zbraně, ovšem když už je skutečně použije proti člověku, obvykle se potom poblije, omdlí, nebo k tomu má blízko. Samozřejmě se z ní v průběhu jejího zmateného putování stává ochránkyně slabých, mírotvůrkyně a zachránkyně města, všichni ji zbožňují a kdo ne, ten si to vyžere. Spisovatelka nevynechala červenou knihovnu, voodoo šamany, duševní cizopasné upíry, nevyhnula se těžkým logickým kiksům a zásahům bohů ze stroje. Hřebíčkem do rakve pak je použitý jazyk, takovej pražskej, rádoby dynamickej a drsňáckej. Být mladistvá, možná bych neměla potřebu všemu rozumět a přijala román bez otázek, s nadšením... a možná ne. Jisté je, že s Parrish Plessis jsem se potkala poprvé a naposledy. S výjimkou zmíněné špinavé atmosféry chudinské čtvrti a několika málo slušných nápadů (např. vliv a fungování médií) mi série nemá co nabídnout.“... celý text
— Metla

Nylonový anděl

„Za mě osobně naprostá ztráta času. Nemá to děj, hrdinka je nesympatická... Vše je takové chaotické, těžko uvěřitelné...“
— LadyCotton

Nylonový anděl

„Nejvýraznější slabinou Nylonového anděla je absence zápletky. Je tu sice spousta na sebe navazujících sekvencí, naneštěstí organizovaný chaos má za následek, že už v polovině románu netušíte, kudy že to teče řeka. Přitom začátek je křišťálově jasný, hrdinka jen chce zabít svého násilnického šéfa. Fajn, nemám problém, kdyby se toho Marianne de Pierres dokázala držet. Jenže místo jednoduchého ric pic mrtvola se hlavní postava nepřímo zamotává do chudinské revolty, tahanic mezi zločineckými gangy a kupodivu i nechtěného svatořečení. No a když si k tomu připočtete její nevyrovnanou charakteristiku, je o nudu postaráno. Drsňačka Parrish Plessis totiž buď hořekuje nad tím, jak je ošklivá, přitom ji chce do postele každej, nebo se jako ostřílený bodyguard ověšuje všemi možnými zbraněmi, aby pak měla deprese ze všech mrtvol, co vyrobí. Realita jak vyšitá. Závěr pak něco uzavře, něco si nechá na příště a o něčem se raději ani nezmiňuje. Pročež nechuť k otevření dalšího dílu je poměrně výrazná.“... celý text
— trudoš

Přejít na knížky autora