Marie Bardiaux-Vaiente

Nové komentáře u knih Marie Bardiaux-Vaiente

Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi

„Jako doplněk k dějinám je to výborný, ale nic víc, jinak jako komiks je to průměr, postavy jsou schematické a strnulé, Eichman je prostě jen Eichman a vtípek na Arendtovou a Heideggera mi přišel poněkud ošuntělý, stejně jako fešáčtí a ležérně postávající agenti Mosadu a závěrečné "padesátky" a vyplesklý ksift. Asi čekám od komiksu něco jiného a podobný problém jsem měl i s Bombou a kultovním Mausem. Mám trochu s těmi rádoby historickými komiksy problém a to tou určitou didaktičností a urputnou snahou "něco předat". - Jeden z mála historických komiksů který mi přišel originální, a který i z toho komiksového média dokázal něco dostat, bylo Wannsee.“... celý text
— puml

Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi

„Jeruzalém, 11.4. 1961. Začíná proces s Adolfem Eichmannem..... Eichmann je postaven před soud a obviněn ze čtyř zločinů: ze zločinů proti židovskému národu, ze zločinu proti lidskosti, z válečného zločinu a z členství ve zločineckých organizacích. Tento proces je nám zprostředkován třemi novináři: Šimonem Abecassisem (šéfredaktorem The Jeruzalem Post), Hannah Arendtovou (významnou myslitelkou a korespondentkou pro The New Yorker) a Jeanne Amelotovou (francouzskou novinářkou z L´Express). Všichni si jsou vědomi, jak významné události jsou přítomni. Nejen pro mladý izraelský stát, ale pro celostvětové vypořádání se se Šoa. Proces se zabývá Eichmannovou rolí ve stranické hierarchii, jeho pravomocemi v ní a vůbec možnostmi býti činným ve věci „Konečného řešení židovské otázky“. Nakolik byl osobně aktivním, či naopak pouze vykonával rozkazy a byl tupě poslušen svým nadřízeným. Velký prostor je zde také věnován Eichmannově potrestání. Pro mnoho lidí byl přijatelný jen a pouze trest smrti. Ten však byl v Izraeli, až na dvě možnosti připouštějícími výjimku, v r. 1954 zrušen. Židé, jako národ, odmítají trest smrti už ze své podstaty. Bůh život dal, proto o něm nikdo jiný rozhodovat nesmí.... Další zde nastolenou otázkou je, KDO vlastně je Eichmann. Na jedné straně „ztělesněné zlo“, přitom na straně druhé zcela obyčejný člověk, vzorný otec rodiny, co jen poslušně sloužil totalitnímu systému. A, jak podotkla Arendtová: „ Právě ta jeho normálnost je děsivá...“ Kdy se tedy z člověka může stát takové monstrum? Jak lze odolávat ideologii? Lze rezignovat na svědomí? Je trest smrti v takovém případě žádoucí? Správný? Výchovný? I přes tyto rozpory a naléhavé otázky byl nakonec Adolf Eichmann 1.6.1962 popraven. Byl to poslední případ hrdelního trestu, který byl v Izraeli vykonán. Ti, kdo četli Maus a životní příběh Arta Spiegelmana, Wannsee či Deník Anny Frankové, vědí, že komiksově se dají velice zdařile zpracovat i taková témata. Proto doporučuji všem, kteří se nezaleknou nastolených otázek, stále aktuálních a palčivých i v dnešní době.“... celý text
— pista53

Přejít na knížky autora