Nové komentáře u knih Mark T. Mustian
Paměť větru
„Hatirlamak - to je turecké slovo .... vzpomenout si ....
O to se snaží v této knize starý veterán Ahmed, do jehož snů se promítá arménská genocida ....
A také vzpomínka na jednu dívku - do níž se zamiloval - Araxii...
Autor zde zobrazuje hrůzy pochodu smrti z vesničky pod Kavkazem až do syrského Aleppa - příběh o zapomínání i vzpomínání - o lásce, pochopení a odpuštění ....
..... kdo nás rozděluje ? Alláh či Bůh ? Válka či deportace ? Z toho se rodí odloučení .....
Smutný a krutý příběh , se kterým nás autor s arménskými kořeny seznámil ....“... celý text
— intelektuálka
Paměť větru
„Téma genocidy a toho, co je schopen způsobit člověk člověku, máme všichni načteno hlavně prostřednictvím knih o holocaustu, druhé, případně první světové válce, k tomu jsme sem tam četli/viděli film o genocidách v Africe... Osobně jsem ale nikdy nenarazila na dílo o genocidě Arménů - tedy ne, že bych bývala aktivně hledala, spíš chci říct, že to není téma tak často se nabízející v regálech knihkupectví. Ovšem jedna návštěva Levných knih mi přihrála do cesty asi za dvacku knížku Paměť větru - a jsem za to moc ráda.
Kniha je psána stylem prolínání se dvou časových pásem - dávné minulosti, tedy mládí hlavní postavy, kdy byl účastníkem genocidy, a současnosti, kdy už coby víc než devadesátiletý vzpomíná. Respektive se mu chtě nechtě vrací vzpomínky ve snech, ačkoliv jeho mysl je už dávno vytěsnila a on se tak rozpomíná a prožívá si to všechno jakoby znovu...
Zajímavý kontrast mezi chladnou atmosférou "tady a teď", takovou bezcitnou, vše podpořeno nemocničním prostředím, kde se značná část těchto pasáží odehrává, a pasážemi navracejícími minulost, které jsou naopak velmi emotivní, plné podrobných popisků vůní, zápachů, zvuků... Až máte pocit, že to dávno odnesené časem, byť to bylo děsivé a špatné, byl skutečný život. A to nynější, v teple pokoje, někdy nemocničního, s hrnkem čaje a dekou přes nohy, vlastně není až tak tím, co by si člověk zvolil, protože to není žití.
Právě kontrast mezi životností pasáží z minulosti a jistá neosobnost aktuálních momentů někdy způsobovala, že jsem chtěla současnost rychle "přelítnout", abych už zase byla s hlavním "hrdinou" ve snu, kdy se vrací do minulosti. Někdo by pasáže ze současnosti možná považoval za nudnější, slabší, i já měla někdy takové pocity, ale čím blíž je člověk konci knihy, respektive čím se vzdaluje jejímu začátku, přijímá to střídání jako potřebné k vyznění příběhu tak, jak vyznít měl. Právě to dělá nakonec knihu jedinečnou.
* Čas se prosmykne jako vítr, devadesát let, a na konci je zmatek, stejně jako na začátku. A co prostředek - dlouhý a jednotvárný prostředek? Práce, zaopatřování. Formování. Tolik se promarní.
* Největší krutost je lhostejnost.
* Pokaždé, když si na něco vzpomeneme, nepatrně pozměníme věc, na niž vzpomínáme.“... celý text
— Kachora
Paměť větru
„O spojení nacisté-Židé slýcháme v kinematografii i v literatuře často. Téma arménské deportace je téměř nedotčené, já se například, o těchto zvěrstvech v těchto zemích dozvěděla teprve během čtení této knihy, a přesto je tak podobné tomu, o čem slýcháme. Autor si zde nebere servítky, nebojí se během Ahmedových snů zajít do detailů a prolnout je s realitou a tím se postarat o to, aby vás při četbě zamrazilo. Trochu mě zamrzel závěr, který mi v poměru se zbytkem knihy připadal odbytý. Nicméně za přečtení tato kniha určitě stojí.“... celý text
— ttpnkov
Paměť větru
„Napínavý příběh, zajímavé prolínání neuvěřitelně drsných vzpomínek s realitou. A přesto, že byl Ahmed Khane v mládí krutý, s Emmettem Connem soucítím.“... celý text
— sikope
Paměť větru
„Poměrně kvalitní, zajímavé čtení, jen mě zklamal závěr, na který jsem se těšila, jak z něj autor vybruslí. No, krasojízda se nekonala.“
— Alma-Nacida
