• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Maryla Adamcová

Krycí jméno Hortenzie

„Miluju brakovou literaturu. Čisté dobrodružství, přímočaré charaktery, papundeklové kulisy jako na opeře. Zároveň ale požaduju slušnou úroveň literárního mistrovství, abych si čtení opravdu užila. Maryla Adamcová mi dala vše ve své space opeře. Obálka je moc povedená a nenechá nikoho na pochybách, co najde uvnitř. Hned od první stránky jsem se královsky bavila. Z textu trčí inspirace Hvězdnými válkami, kterou kvituji s povděkem. Celé je to psáno s lehkostí, nadhledem, a hlavně s velkou dávkou vtipu. Vodka tabljetnaja mě dostala do kolen. Bravo! Dialogy představovaly asi nejsilnější složku díla. Co se týče postav, nejsou vyloženě ploché, ovšem hluboké prokreslení charakterů nelze očekávat. Ani by mi to nechybělo, bohužel se mi však na konci Ufonauti společně se všemi Ankabany už začali plést. Major Smith má určitě potenciál na nezapomenutelného hrdinu, vlastně skoro všichni členové posádky. Tady ale narážím na příliš strohý styl zápisu. Abych do zábavného Smithova vesmíru pronikla, potřebovala bych přece jenom víc „omáčky“ – popisů, emocí, pečlivějšího prokreslení situací. Ale jak říkám, i tohle odpovídá žánru a nestěžuju si. Co ale považuju za opravdovou závadu a snižuji kvůli tomu hodnocení o jednu hvězdu, je lehkost a nekomplikovanost misí, které Ufonauti řeší. Všechny problémy odmávnou levou zadní a… A já zjišťuju, že se vlastně trošičku nudím. Přitom obě zápletky byly vymyšlené dobře a zvlášť na asteroidu jsem byla napnutá, co se odehrává na pozadí podivných událostí. Ovšem veškerá moje (někdy značně divoká) podezření vyšuměla do ztracena a řešení opět proběhlo pohodově a bez obtíží. Škoda. Ale jinak vřele doporučuji, zábavné počtení a únik do vesmíru, kde mají bystří a stateční muži všechno na háku.“... celý text
— SBH

---

Hra tety Hortenzie

„Ano, vesmír je malý. To je dávno známé. Přinejmenším každému, kdo četl tuhle knížku. Skoro bych mohla jen citovat recenzentku Bess.h, která to moc pěkně shrnula. I v druhém díle se setkáváme s majorem Smithem, který není tak docela major Smith a v podstatě je tak trochu mrtvý, což mu ale nebrání, aby jako obvykle potíže řešil a způsoboval. Po přečtení jsem měla pocit, že chybí třetí díl. Příliš mnoho otázek zůstalo neozodpovězených. Stále nevíme, co se stalo Johnnymu Doe. Co je dál s Oldou. Osobně jsem nepochopila ani to, kdo nebo co je vlastně přesně teta Hortenzie, o strýčkovi Jeronýmovi ani nemluvím. Opět je tu velmi málo popisů a příběhů jednotlivých osob, což je vážně převeliká chyba. Možná je to jen moje tupost, ale poslední věta celé knihy mě naprosto zmátla a vůbec jsem ji nepochopila. Prozrazovat ji ale nebudu :-) Ale jak už tu zaznělo, je to scifi, kde se vystřelí jen párkrát a bez fatálních následků, kde se postavy nezmítají ve vypjatých vášních, kde se nevraždí lidé ani monstra, kde je zkrátka všechno tak nějak víceméně na pohodu. Pro ortodoxní scifi fanoušky tahle kniha není. Což je pro mě dobře, protože mě scifi moc nebere. Ale tohle se mi líbilo. Chci třetí díl!“... celý text
— TetaMadla

---

Krycí jméno Hortenzie

„Tuhle "scifárnu" jsem začala číst jen kvůli svému závazku, že přečtu všechno, co nabízíme v podpůrném e-shopu Krásná slova. Hodnocení tady nebyla příliš hystericky nadšená (abych to řekla taktně), nevěděla jsem tedy, co mám čekat. Ale nemůžu si pomoct, mně se to líbilo. Svět, kde nejsou monstra, jen lidé všeho druhu, vesmír, kde se na vzdálených planetách mluví slezsky, kde se postavy jmenují Česnek a Švindl (podezírám autorku, že různých odkazů a tajenek je tam víc, jen jsem je nedokázala odhalit) a kde se dokonce ví i o Hliníkovi, co se odstěhoval do Humpolce.... takový svět prostě nelze nemilovat. Major Smith je přesně ten týpek, jakého popisuje anotace: potíže buď řeší - nebo je způsobuje. Oboje s lehkostí a nonšalancí. Osobně si ho představuji jako kombinaci sympatičtější verze Draco Malfoye a mladého vydání Jiřího Kodeta. Tím se ale dostávám k velké slabině, a sice k popisům. Ty tu totiž prakticky chybějí. Nevíme prakticky, jak kdo vypadá, jak je projektována kosmická loď, jak si máme představit různá ta udělátka, o nichž se v knize mluví... To je velká škoda, protože autorka očividně psát umí a větší podrobnost by dodala její knize šťávu a barvu. Další výtku mám k některým jazykovým nešvarům (kolikrát je použito "až tak", velký zlozvyk naší doby!) a bohužel i k chybám, které v knize zůstaly. Naopak pochválit bych chtěla neuvěřitelné množství přímé řeči, na které je vlastně celý děj postaven. Jako autorka to dovedu ocenit. Jedno musím přiznat: jakmile jsem tento díl dočetla, okamžitě jsem sáhla po druhém. Major Smith, který vlastně vůbec není major Smith, vás prostě okouzlí, ať chcete či nechcete.“... celý text
— TetaMadla

---

---

Krycí jméno Hortenzie

„Děkuji za toto scifi, ke kterému jsem se dostala kvůli letošní čtenářské výzvě. Zajímavý příběh i vývoj děje, někdy to kazily chyby gramatické i stylistické. Chvílemi mě příběh přestával bavit, ale stejně jsem chtěla vědět, jak to bude pokračovat. Druhý díl mi přišel svižnější.“... celý text
— LuckyZ

---

Hra tety Hortenzie

„Jak už řekl Lustig (postava z pohádky Lotrando a Zubejda): „Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.“ V tom to případě vesmír je malý a o náhody tu není noze ve stejné míře, jako je ve vesmíru sluncí, asteroidů a kolonizovaných planetek. A tak se podruhé setkávám s majorem Smithem a na rovinu můžu říct, pořád mě tenhle týpek, co klame zjevem, baví. Ve druhém pokračování naší party z UFA máme tentokrát jednu menší misi, která trochu nabourá pořádky na UFU, ale to by nebyl major Smith, aby toho nevyužil i ve druhé, větší misi. Větší mise se tentokrát odehrává na vesmírné stanici, kde mi lehce přišlo, že major Smith hraje druhé housle, že si jen tak přiletěl (zřejmě vypil Felix Felicis) a pak čekal až mu souhra náhod připraví půdu pro velkolepí nástup. Ale to je jen menší výtka. Asi jsem si až moc přála podobnou akci jako byla na Waterlandu v první knize (možná ještě velkolepješí a promakanější). Tak snad příště? Protože doufám, že nějaký příště bude. Pořád tady máme spoustu otevřených oken a já se do nich chci podívat. Příkladem: kdo je Johny Doe? Pro koho pracuje Begonie? Co bude s Oldou? A kdo je, ksakru, strýček Jeroným? Tohle chci vědět a možná ještě víc, protože se mi líbí tenhle svět, kde není zbytečná brutalita, vraždění, příliš smutné líčení bezpráví. To všechno vidím jen když zapnu večerní zprávy. Proto je fajn od toho utéct a proč ne do širokého vesmíru a jeho okolí. Je sice pravda že tahle, ani předešlá knížka, není pro zaryté fanoušky žánru Sci-fi, ale pro mě, jako člověka který z Sci-fi žral nanejvýš Hvězdnou bránu, Star Trek viděl max jednu dvě epizody, a u Star Wars nikdy neviděl celé epizody 4, 5 ani 6, je to to pravé. K tomu si připočtěte příjemné tempo, které člověka tak nějak uklidní. Závěrem shrnutí: hodnotím čtyřmi zaslouženými hvězdami, pro ten uklidňující pocit, co ve mě knížka zanechala. První knížku jsem přečetla třikrát, schválně kolikrát přečtu tuhle, než vyjde třetí díl... à propos: docela by mě zajímal příběh, kde by majoru Smithovi nevyšel plán B, C, X ani 12, a byl by odkázaný na schopnosti svojí posádky, od který by byl oddělený. Možná by mohl mít (alespoň pro útěchu) u sebe Dashu Vlcek. Kdo ví, jak to s nimi bude dál ...?“... celý text
— Bess.h