• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Život včel - Maurice Maeterlinck

Tato nadčasová práce Maurice Maeterlincka, laureáta Nobelovy ceny za literaturu, přináší hluboký a poetický pohled na fascinující svět včel. Autor v knize pouta... detail knihy

Nové komentáře u knih Maurice Maeterlinck

Život včiel

„Za tento rok zatiaľ to najlepšie čo som čítal. Určite odporúčam všetkým, ktorí boli aspoň raz v živote prirovnaní k včielkam alebo trúdom. Autor tým, že určité črty úľu premieta na spoločnosť, dokonale objasní (mimo mnohého iného zaujímavého) určite aj tieto prirovnania. Knihu nepovažujem ani tak za odborný výklad (o čo sa v konečnom dôsledku kniha ani nepokúša), ale skôr vystihnutie podstatných a kúzelných čŕt života úľa a hlavne jeho obyvateľov. Láska autora k týmto drobným živočíchom je doslova nákazlivá a citu ktorý k nim prechováva sa ani nečudujem. Stačilo by, keby sme aspoň sčasti disponovali podobným odhodlaním ako včely a veľa vecí by možno vyzeralo inak.“... celý text
— JankoStirbey

---

Francouzský symbolismus

„Pro nedělní chvilku poezie jsem vybrala verše mně neznámého Alberta Samaina .... O něžných verších sním, jež chvění nitra zvíří verších, jež o duši zavadí jak chmýří , o plavých verších, v nichž se vláčný smysl lije jako když pod vodou vlá hříva Ofélie, o verších z večera podzimu, uhranutí chvil v ženském obřadu mollových slabik smrti, o něžných verších sním umírajících jako růže .... / úryvek ze sbírky V zahradě infantčině /“... celý text
— intelektuálka

---

Modrý pták

„Tohle je dost zvláštní divadelní hra. Na první pohled působí dost nenápadně, ale ta pointa je dost silná. Hledání štěstí, které je ústředním motivem zápletky, mi připadá dost aktuální, ač tato hra vznikla již před desítkami let. Určitě to má co dát i současnému čtenáři (resp. divákovi v divadle). Přesto na mne kniha nedokázala zapůsobit tak silně, jak jsem doufala. Ale možná je to jen slabost mé představivosti a možná by mi víc sedělo a víc na mne zapůsobilo, kdybych tu hru viděla na skutečném jevišti. Takhle v tištěném provedení jsem se do příběhu neuměla tolik ponořit a nechat se tolik pohltit dějem a tím "poselstvím", co se autor snaží předat. Nicméně musím říct, že jevištní provedení by mne skutečně zajímalo. Hra je v určitém ohledu docela fantaskní a metaforická, tak by mne zajímalo, jak by se s tím někdo popasoval i po stránce scénografie (scéna, kostýmy, rekvizity, atd.). Vydání, které jsem měla, bylo s fotografiemi z představení souboru Divadla Husa na provázku, takže to u nás někdo očividně již uváděl. Tak to budu muset průběžně hlídat, jestli to nebude někdo někdy uvádět i v dohledné době v mém okolí. Protože tohle by podle mne za shlédnutí stálo. Nicméně, celkově hodnotím 3 hvězdami. Pointa samotná se mi líbila, zároveň mne čtení přimělo přemýšlet nad tím, jak by takováto hra mohla být předváděna na jevišti, což se mi ještě u žádné hry nestalo (všude jinde jsem si to uměla představit dost dobře). Ale něco mi tam chybělo, abych si z toho tištěného textu odnesla nějaký silnější zážitek.“... celý text
— sgjoli

---

---

Francouzský symbolismus

„Od Rimbauda k symbolistům! Od jasného vidění k póze... "Rimbaudova slova jako kartáče čistila komín mého mozku, takže jsem záhy pod nánosem sazí myšlenek uzřel čiré obrazy věcí, z nichž je složeno skladiště mého vědomí." To napsal Vítězslav Nezval o Rimbaudovi, z kterého vyšli i ostatní symbolisté (tedy především z něho, i když můžeme jmenovat i další předchůdce směru: Verlaina, Baudelaira...). Po přečtení úvodu ke knize se dostanete in medias res a pochopíte dobu, kdy se básníci uchylovali od drsné reality ke snu a stavěli si umělé světy. Možná se vám bude zdát, že to básníci dělali vždy, ale předvedeme si na malých ukázkách, že jejich snahy byly dost odlišné od Rimbaudových výbojů, a jak známo, legraci si z nich dělal už ten starý olezlý bídák Verlaine... Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse. Také můj svrchníček už byl jen vidinou. Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou. A přitom snil jsem jen o samé velké lásce. (Rimbaud - Má bohéma - Fantazie) Z věčného blankytu třpyt ironie drtí, lhostejně krásné jak květiny, básníka, jenž svému géniu bezmocně klne v suti neplodných Bolestí pouště a utíká. (Mallarmé - Blankyt) Ó ty pohledy ubohé a unavené! A vaše a mé! A ty, které už nejsou, a ty, jež přicházejí! A ty, jež nikdy nepřijdou a přece existují! (Maeterlinck - Pohledy) Zdeleka, zdaleka, neví se odkud, z prázdna, jakýsi muž přišel s lyrou a zíral očima jasným,a jak oči blázna a zpíval a zpíval na krátkých strunách lyry lásku žen, touhou marnou a sirou zpíval svou lyrou. (Mockel - Muž s lyrou) Bože, to připomíná dnešní invazi lkavých songů a la Mám chuť řvát jak na lesy, že mám pro tebe postel s nebesy... nebo Zachraňte aspoň kapradí... (bléé!). V knize najdete i lepší kousky a zejména pochopíte další část vývoje básnictví, pakliže vás právě tohle zajímá. A je tu mnoho zajímavých citací z dobových dokumentů a potřebné jsou také medailonky autorů. Rozhodně se o této knize dá říci víc, než že její formát přečuhuje z knihovny!“... celý text
— Pablo70

---

Pelléas a Melisanda

„Maeterlinck vytvořil horor na nejmenším počtu stránek v dějinách... Divadelní horor. Melisanda, kompletní bláznivá žena nalezená v lese stárnoucím bláznivým lovcem laní. Chtěl ulovit laň a místo ní ulovil Melisandu... Dívku, která nikdy nezavírá oči, stejně jako mrtví. Která hází do vody vše, čeho se potřebuje zbavit, aby se očistila. Voda pod hradem, která to špatné uchovává v sobě. Kompletně bláznivá divadelní hra...“... celý text
— bookemma