Michael Curtis Ford

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Deset tisíc

Poslední z Králů

Nové komentáře u knih Michael Curtis Ford

Deset tisíc

„Za mňa pekné čítanie na oddych.“
— HugodePayens

Poslední z Králů

„Já nevím... Vůbec to není špatná knížka, ale stejně jako u Deseti tisíc mi ve Fordově vyprávění chybí určitá složka poutavosti. Tedy u Posledního z králů mnohem víc. Nestává se mi často, aby se mi u knihy rozbíhaly myšlenky jinam. Není to nezajímavá kniha, naopak je nabytá událostmi, bitvami... Jenže je toho asi až moc - když také titul tohoto rozsahu má popsat 50 let vlády jednoho krále, musí to autor vzít sakra zkrátka. Začátek jsem četla se zaujetím, druhá třetina knihy už šla hodně ztuha a děj mě opět zaujal až v posledních dvou částech vyprávění. No, ale závěr docela chytil za srdce a vykompenzoval předchozí dojmy.“... celý text
— GepardLady

Deset tisíc

„Je to hezká knížka, jen mě to, na rozdíl od Cameronova Tyrana, kterého jsem četla předtím, nedokázalo tak vtáhnout do sebe. Zřejmě je to tou formou (stylem vyprávění), protože jinak je to jistě kvalitnější dílo. Připadalo mi však, že je tam nějak málo hlavního hrdiny, protože vypravěč se postupem času začne více zaobírat sám sebou a Asterií. V závěru mi chyběla přiměřená gradace, která by víc podtrhla vyústění příběhu.“... celý text
— GepardLady

Deset tisíc

„Skvělý a historicky přesný román o životě Xenofónta. Autor čerpá z jeho díla, především z knihy Anabáze, ale příběh vypráví moderním jazykem válečného veterána: "Počáteční náraz plamene byl tak náhlý, že první oběti ležely na jedné hromadě. Někteří zůstali stát a opírali se o pahorek těl druhů, nemajíce kam padnout. Tak tvořili i ve smrti falangu. Příběh vypráví Themistogenés ze Syrakús, Xenofóntův panoš. Vysvětluje i Xenofóntův obdiv k silným vládcům, kvůli kterému odešel z Athén a sloužil raději spartskému králi : "V tomto světě je třeba mužů, kteří dokážou vytěsnit strach ze svých bezprostředních činů a jejich následků, pohlédnout za mrzkost všednodenního utrpení, válčení a bídy, páchat nízké skutky pro větší dobro. Prostřednictvím takových mužů postupuje civilizace a podřadní jsou odstraňováni. Je třeba takových surových, nepřemýšlejících mužů, naše nejvznešenější instituce by bez nich nikdy nemohly vzniknout." Slova, ze kterých mrazí. Na Xenofóntovu omluvu je ale třeba uvést, že jeho králové nevedli vyhlazovací války a nevraždili civilisty.“... celý text
— braunerova

Poslední z Králů

„Pokud se chcete prodírat přehlídkou úspěchů, vítězných bitev a vojenských tažení, pak vězte, že v této knize paradoxně naleznete pravý opak - ano, Mithridates štval Řím (a obráceně), ale tato kniha ukazuje, že to bylo za cenu velmi trpkých porážek, a to na hlavu, kdy král v neúspěšných bojích přicházel donekonečna, opětovně a definitivně, o celou svou armádu, a občas také dezercí o své nejbližší spolupracovníky, pokrevní i nepokrevní příbuzné. Nevzdával se, jeho záměr byl (pro něj samotného) stále jasný, často ale musel couvat, prchat, využívat nejrůznější triky a trpět, přičemž různorodému utrpení vystavoval nejen sebe a své nejbližší okolí, ale celá města i národ.“... celý text
— soukroma

Přejít na knížky autora