• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Miki Sakamoto

Cesta třešňových květů

„Ze začátku mě kniha moc nezaujala,bylo tam až moc té japonské historie, ale poté jsem se začetla a příběh příjemně plynul. Moc pěkný příběh.“
— Petule5

---

Cesta třešňových květů

„Super kniha, zajímavá“
— marcela3562

---

Cesta třešňových květů

„Japonsko mě zajímá, takže jsem se zaujetím četla příběh Nao a její rodiny na pozadí japonských dějin. Přivítala jsem podrobnější informace o japonských zvycích, rodinných i společenských, jejich mentalitě. Kniha sice není klasickým románem, nemá silnou dramatickou linku, přesto nebo právě proto je poutavá svou upřímnou snahou zachytit mizející svět japonských tradic.“... celý text
— IvaKo

---

---

Cesta třešňových květů

„Od téhle knihy jsem čekala opět trochu víc. Začátek byl slibný, ale poté, co jsem se dostala do druhé poloviny knihy už mě prostě opravdu přestávala bavit. Dočetla jsem ji, protože nemám ve zvyku nedočíst knihu. Čte se lehce, ale pro mě bohužel neobsahovala "to" něco navíc. Tuto knihu bych doporučila spíše těm, kteří se nebojí ság a historických románů. Na utvoření představy o tam, jak to v jaké době vypadalo je fajn. Oceňuji také poznámky k jednotlivým událostem v knize popsaných.“... celý text
— SickoWampyre

---

Cesta třešňových květů

„Začetla jsem se vzhledem k hodnocením ostatních trochu s obavami, ale nebyly na místě. Knížka se četla lehce, příběh Nao mě velmi zaujal a nedočkavě jsem hltala stránky...o Japonsku a jeho tradicích jsem již měla jakési povědomí a knížka mi pomohla si více rozšířit obzory. Historie byla doplněna v "dějěpisných" odstavcích či stránkách na konci některých kapitol. Vzhledem k tomu, že se jednalo o příběh jednoho života, byla možná autorka až velmi stručná. Zejména ke konci knížky, v období druhé světové války a po ní byl děj docela urychlen a trochu jsem ztratila niť mezi rodinnými příslušník (ale možná to byyla chyba v přeekladu - někde se mluvilo o dítěti její sestry, která vlastně žádné vlastní dítě dále uvedené neměla, dále jedna kapitola začínala že přijede Aí - porodní bába, vzhledem k těhotenství matky, a přitom již v předešlé kapitole jsme se dozvěděli, že sourozenec se narodil mrtvý...) Jinak jsem byla překvapená mnohodětností japonských rodin, zejména těch bohatších. Zaujala mně tradiční výchova, čajový obřad, kaligrafie, vše jako způsob meditace...důraz na kulturu...nedivím se, že jim zbytek světa, Evropa, Amerika - připadal barbarsky... popisy válečných útrap a zejména shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a její následky, které byly více-méně naznačené, autorka do detailu nerozebírala všechno utrpení, mi i tak vehnali slzy do očí... ano, jiné je číst to neosobně v historii, a jiné z pohledu rodiny, s kterou už žijete třetí generaci... za mě ANO, knížka se mi moc líbila...nějaké malé nedostatky to mělo, ale i tak, poctivých 90% anebo 5- :)“... celý text
— haki34