• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Milan Tokár

Pokání a jiné filmové povídky

„Pokání - to je absolutní vrchol, a to jak v podobě scénáře, tak jako film. Dílo má mnoho rovin, ale asi nejdůležitější je téma pravdy a lži. Po vypuknutí války na Ukrajině se opět mnoho motivů díla stalo aktuálními. A asi nejvíc promlouvá dnes motiv kostela, protože ruská pravoslavná církev se v osobě metropolity připojila k Putinovi a jeho agresivní politice. Z kostela je tedy opět jen dort, který s chutí užírá Apolon. Plumbum - scénář o fízlovi, udavači a křivákovi, který udává lidi z podsvětí, aby pomáhal likvidovat zlo. Tohle je opravdu sázka na špatného koně. Návštěvník muzea - skvělá atmosféra, ale v závěru bezradnost. Apokalypsa je bez východiska, ale tohle se Lopušanskému vymklo. A přesto jsem to četl se zatajeným dechem, protože obrazy ekologické zkázy jsou děsivě prorocké.“... celý text
— sika444

---

Taký bol Vysockij

„Knížka, která neoslavuje ikonu,ale dává možnost vstřebávat výpovědi těch, kdo s Vysockým žili, tvořili a porovnávat si je s vlastní představou o tomto neuvěřitelném člověku. Jako bonus procvičení slovenštiny :-). Milovníkům Vysockého mohu doporučit.“... celý text
— trekina

---

Pokání a jiné filmové povídky

„psycho“
— JitrniPoutnik

---

---

Atlanti drží nebe

„Je těžké hodnotit básně, které jsou původně písněmi a pouhým přečtením mnohé z nich ztrácejí své kouzlo. Tento výběr je rozmanitý a i dost nevyrovnaný, básně jsou plné poetiky, baladiky, ale i jízlivosti a dvojsmyslů, které dobře chápeme my, pamětníci reálného socialismu. Můj oblíbenec Vladimír Vysockij: Já nemám rád, když hovor přerušili, když někdo něco napůl udělá. Já nemám rád, když do týla se střílí, a koneckonců ani do čela. Nesnáším šeptandu a dlouhé prsty, červíka pochyb, pocty vítěze, když někdo jezdí rukou proti srsti, když někdo skřípe o sklo železem.“... celý text
— EmiTu

---

Atlanti drží nebe

„Tato kniha byla svého času (vyšla před listopadem ´89!) vlaštovkou - texty a notové záznamy skvostů sovětských písničkářů, doma většinou zakázaných nebo jenom trpěných, ohlašovaly tání. Čtení bylo pro mne zjevením a ještě i dnes je to "o něčem". A když pak pár let na to vystoupil v Praze a Brně Bulat Okudžava, dalo se zpívat s ním.“... celý text
— Koka