Natalia Alexejevna Naročnickaja

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1948

Populární knihy

Rusko a jeho miesto vo svete
Rusko a jeho miesto vo svete
Partitúra druhej svetovej vojny
Partitúra druhej svetovej vojny

Nové komentáře u knih Natalia Alexejevna Naročnickaja

Rusko a jeho místo ve světě - Za co a s kým jsme bojovali Rusko a jeho místo ve světě - Za co a s kým jsme bojovali

„Tato kniha sice neobsahuje vůbec žádné odborné a nestranné informace o ruské historii, nicméně její přínos je v tom, že ukazuje na stav současné ruské historické politiky. Pokud se rádi týráte autory ruských učebnic, jako je Filippov či velikášskými projevy ruských politiků a vidíte v nich hlubší diskurzivní smysl, bude mít smysl do knihy nahlédnout. Jak jinak porozumět ruskému mocenskému komplexu než skrze ty, kteří se měřítkem ruské historické vědy mohou považovat za odborníky?“... celý text
— Graem

Rusko a jeho miesto vo svete Rusko a jeho miesto vo svete

„Chaoticky napísaná knižka ktorej hlavný prínos je cca v tom že nám dáva poznať ako premýšľajú súčasní ruskí národniari (resp.ultrapatrioti,šovinisti,dosadte si sem čo len chcete- chápeme sa).Pre mňa to bolo prvá knižka kde som ako malý čítal o rozlišovaní medzi Stalinom a Leninom v takom duchu ako že Lenin má byť ten omnoho horší (a áno veľa ruských národniarov a aj Putin to tak tvrdia)a bolo to prvá knižka kde som čítal že ,,Lenin bol západný človek"(čo je z istého úhla pohľadu skutočne pravda).Všetko ruské je v nej pravdaže dobré ,všetko zlé je motivované cudzími rozviedkami a pohania podľa nej vraj obetujú ľudí bohom,protiargumenty knižka vôbec nevyvracia ,ale iba konštatuje,že sa mýlia ..tvrdenia pobalťanov a ukrajincov že ich rusi utláčali a oberali o dejiny proste iba označí za nepravdy a propagandu a bodka(bez dôkazu).a samozrejme že (presne ako putin a väčšina jeho režimistov a sčasti aj starikov)fandí v občianskej bielym ale v druhej svetovej už podporí Stalina lebo ,,bol náš "(čo technicky vzaté ani nebol).Ako náhľad do mysle kopy Rusov je to zaújmavé ale nechápem koho to presvedčí.Autorkina schíza je jasná už z obálky podla ktorej ide o političku ktorá odmietala intervenciu Západu v Juhoslávii a zároveň ospravedlňovala ruskú intervenciu v čečensku(akoby tie dve veci mohli ísť dokopy byť za a aj proti agresii)..“... celý text
— LordByron

Partitura druhé světové války Partitura druhé světové války

„Kdybych měl tomuto komentáři dát název, pak nejlepší by byl „Čtěte rychle, než to zakážou. Čtěte a nebudete překvapeni!“ Na konci února 2022 je v Evropě válka. Tak jsem sáhl, mezi sledováním informací z fronty, po knize, kterou jsem koupil a četl před 12 lety, v roce 2010. Zajímám se trochu o dějiny, zvláště ty z doby před druhou světovou válkou a samozřejmě i dějiny této války. Po létech vymývání mozků, školními roky počínaje, sovětskou a komunistickou „historií“, jsem po roce 1989 koupil mnoho knih na toto téma, knih, které teprve tehdy mohly vyjít v češtině (ale mám i některé v němčině a angličtině). Když byla oznámena kniha ruských historiků Partitura druhé světové války, navíc jako dílo, které přináší nové, dosud neznámé či zamlčované dokumenty k historii předcházející vzniku 2. světové války, „aktuální výklad událostí“ z pera „nejznámějších ruských historiků a odborníků na mezinárodní politiku“, tak jsem neváhal a koupil. I když jsem věděl z anotace, že ty „neznámé“ dokumenty pochází ze sovětských archivů (nyní ovšem v ruské správě) a také velmi dobře vím to, co nejlépe vystihuje parafráze výroku anglického diplomata v Petrohradě „ruská historická věda je jedna velká lež“. Řekl to sice o ruské politice v době před rokem 1914, ale myslím, že to přesně vystihuje i ten dějepis, a to i o více než 100 let později. Když bych měl knihu krátce popsat, pak jde o dílo „kolektivu“ předních ruských historiků v počtu 12, samý doktor a kandidát věd (v krátkých medailoncích na konci je o nich stručná informace). Předmluvu napsal sám pan Lavrov, ministr zahraničí a dnes už usvědčený válečný zločinec a vrah (to jsem tenkrát ovšem nevěděl). Pokud jde o to popsat, o co se kniha doložením „neznámých“ dokumentů z Archivu Ruské federace snaží je přesvědčit čtenáře, že angloameričtí zločinní podporovatelé a vyzbrojovatelé Hitlera se před rokem 1939 pokoušeli obklíčit a zahnat do kouta nebohý Sovětský svaz a dnes některé jeho tehdejší, zcela oprávněné kroky k zajištění vlastní bezpečnosti a míru drze vydávají za jakousi spolupráci SSSR – nacistické Německo a zneužívají k tomu tzv. pakt Molotov-Ribbentrop. Že vám to připomíná, ale do písmene, starou známou „historickou vědu“ sovětských (stalinistických) „historiků“? To by nebylo to nejhorší, ono to totiž připomíná rétoriku, kterou slyší svět právě dnes, v únoru 2022, z nejvyšších míst v Moskvě. Nebudu zde rozebírat „dokumenty“, ty „nové“, „neznámé“, v počtu 35 dokumentů, otištěných na asi 40 stranách knihy. O ruských „dokumentech“ a jejich pravosti už vím dost (namátkou dokumenty o sestřelení různých civilních letadel až po dokumenty o skladištích zbraní kontrarevolucionářů v někdejším Československu v roce 1968 …). Také nemám, nehistorik, žádnou možnost se, studiem někde v archivech, přesvědčovat o pravosti těchto „novinek“. Stačí si ale přečíst jednotlivé statě těch „předních“ ruských historiků, napsané na základě těchto dokumentů. Zde si dovolím pár citátů z textu. Už v úvodu soudruh Lavrov píše (str.8), že „ponaučení z těch dob (je, že)…. ignorování morálních imperativů v politice … jenom rozžhavuje choutky agresora“ (zlatá slova dnes). Na str. 204 se třeba dozvíme, že „akce ze 17. září 1939“ (rozuměj vpád do zad zoufale se bránícímu Polsku, tehdejšími „bratry (hitlerovců) ve zbrani“ - „neměla vojenský, nýbrž humanitární charakter“ (!!!). Bylo zachráněno tolik a tolik Židů. O tom, kolik (snad až 30 000) Poláků bylo následně zavražděno v Katyni (zneužívané ovšem dnes Západem, jak je připomenuto mnohde jinde) se v práci historika nepíše. Ani o „výměnách“ vězňů z nacistických koncentráků (uprchlíci z SSSR) a gulagů (uprchlíci z Hitlerova Německa) mezi gestapem a NKVD. O okupaci si pobaltské republiky říkaly (viz stať „Protisovětský flirt autoritářského Lotyšska …“, strana 216 a n.) samy a ostatně, podle mezinárodního (rozuměj ruského) práva, o žádnou okupaci nešlo. Nejvýživnější je jakýsi ideový závěr celé knihy z pera zřejmě nejpřednějšího historika, jakéhosi M. V. Demurina, „Sovětsko-německé dokumenty ze srpna až září 1939 v kontextu současné politiky“. Zcela nestoudně zde stojí (str. 302): „Jestli se Západu v letech 1930-1940 nepodařilo nic vytěžit z podpory protisovětského režimu v pohraničí SSSR, pak stejný polský režim a stejní obyvatelé Pobaltí se o to pokouší znovu …“ A str. 310: „V této situaci, kdy v Lotyšsku, Litvě a Estonsku, na Ukrajině, v Gruzii, Moldávii a v některých dalších zemích bylo znevažování ruských dějin a národního cítění Rusů … povýšeno na úroveň státní politiky… pouze pranýřující prohlášení nestačí. Je nezbytné vypracovat komplex opatření …“ A „opatření“ už pracují. Zatím „jen“ na Ukrajině. V těchto dnech se omluvili (či vymluvili) naši čelní politici: prezident Zeman se omluvil, že nevěřil, exprezident Klaus to označil za „překvapivé“. Kdyby četli Partituru, tak mohli věřit od roku 2010, kdy vyšla česky (rusky o rok dříve) a nepřekvapilo by je to v roce 2022, jako to nepřekvapilo mne. Mnozí často připomínají, že když jiný zločinec, Hitler, napsal svůj Mein Kampf, jeho čtenáři nevěřili, že to myslí vážně. Po nějakých 80 létech jiní se nenamáhali číst Putina (tedy přesněji: Putin bezpochyby není intelektuálně schopen ani nějakou Moju borbu sepsat, ale má na to bandu ruských historiků a odborníků). Jak to všechno hodnotit? Jako práce historická – odpad. Statě: slabomyslný blábol jako za Stalina, dokumenty (alespoň pro mne) nevěrohodné (nelze se přesvědčit, zda se něco „neztratilo v překladu“, například). Tedy jasně odpad. Ale vzato z hlediska poučení pro dnešek, co někde někdo možná i na nás chystá, jaký komplex opatření a proč – velice dobré si přečíst (a nebýt tudíž „překvapen“). Takže – za průměr: za 3.“... celý text
— Arminus

Partitúra druhej svetovej vojny Partitúra druhej svetovej vojny

„Kniha odborne a vecne informuje o situácii ktorá bola v Európe v predvečer 2.svetovej vojny. Zameraná je hlavne na diplomatické vzťahy, príčiny a dôsledky politických jednaní západu voči ZSSR a úloha západu kedy svojou nečinnosťou spôsobil útok na Poľsko, rozpad Československa a samotný útok Tretej ríše na Veľkú Britániu a Francúzsko. Súčasťou knihy sú originálne depeše a diplomatická pošta medzi USA, VB, Francúzskom,Japonskom, ZSSR, ČSR atď...ktoré pochádzajú priamo z archívov jednotlivých štátov.“... celý text
— zahadum

Přejít na knížky autora