Nové komentáře u knih Niall Murtagh
Modrooký zaměstnanec japonské firmy
„Murtagh bohužel nemá schopnost psát zajímavě o sobě a svých zážitcích, i když nepochybně žil zajímavý život. Většinu knihy tak tvoří repetetivní popisy hovorů s japonskými kolegy a (dnes už vlastně historické) popisy pitomé firemní strategie a autistických firemních rituálů. To je zajímavé pár stránek, pak už jen nudné.“... celý text
— Elerrina
Modrooký zaměstnanec japonské firmy
„Pár let jsem s Japonci pracovala a některé situace jsou popsány velice přesně, některé samozřejmě s nadsázkou. Líbilo se mi mnohem víc než Strach a chvění, tam mi hrdinka přišla lehce vyšinutá.“... celý text
— gretl74
Modrooký zaměstnanec japonské firmy
„Kniha je svědectvím o osobní zkušenosti jednoho člověka s prací v konkrétní velké japonské korporaci. Čte se výborně, je pěkně napsaná se snalostí místních reálií a i celkem s dobrou vůlí a nadhledem.
Rozhodně bych ji nesrovnával s knihou Strach a chvění, což je beletrie - tedy nikoliv svědectví o skutečnosti, ale autorovo uměleké dílo líčící cíleně fiktivní utrpení.
Knihu rozhodně vřele doporučuji k přečtení. Snad jen s tou připomínkou, aby z ní lidé nedělali ukvapené závěry. Líčí opravdu pouze zkušenost jednoho člověka, jeho pohledem a navíc z poměrně specifickéh prostředí velké korporace. Řada věcí v knize líčená tak není zdaleka typická pro ostatní japonské společnosti, zejména ty menší, ale naopak řada je všcí podobná jiným velkým korporacím po světě.
Překlad by mohl být trochu lepší, ale v rámci toho, co je obvyklé v ČR mezi knihami s tématikou dálného východu je celkem kvalitní. Největší výtku bych tak měl paradoxně k překladu názvu a podtitulu. Přeložit název "The Blue-Eyed Salaryman: From World Traveller to Lifer at Mitsubishi" jako "Modrooký zaměstnanec japonské firmy - Váženým doživotním hostem Mitsubishi" je velmi zavádějící. Myslím, že salarymana v názvu mohli nechat - i v angličtině je to cizí slovo, které se použív pouze ve spojitosti s japonskem. Hlavní chyba je ale překlad podtitulu - český překlad znamená něco úplně jiného. Anglický název poukazuje na to, že ze světoběžníka se stal usedlý zaměstnanec s definitivou. Český muví o váženém hostu, což je zcela mimo, protože autor sám se naopak velmi vyhraňuje proti cizincům, kteří jsou v japonských firmách jen na ozdobu a nic nedělají a v celé knize lýčí, jak musel pracovat stejně, nebo víc, než Japonci. Ani o hostovi, ani o váženosti nemůže být ani řeč. A s tou doživotností to také není tak žhavé, jak se dočtete (vlastně jde jen o smlouvu na dobu neurčitou, jen v japonsku je zvyk tomu říkat jinak, protože dřív se to většinou vzhledem k nízké fluktuaci rovnalo doživotnímu zaměstnání. Ty časy jsou pryč a bylo by na místě nepřekládat to otrocky doslovně). Ten podtitul je zcela nesmyslný.
Druhou výtku mám k překladateli za to že kdykoliv je v knize zmíněn nějaký překlad něčeho mezi angličtinou a japonštinou, přeložil anglická slova do češtiny. Tím zcela zmizela podstata textu. Když například autor popisuje diskusi o překladu, zda je laserový paprsek "vykmitáván" "vyzařován" i "emitován", bylo by pro čtenáře rozhodně lepší, pokud by anglická slova ponechal alespoň v poznámce. Překladatel však anglické termíny (narozdíl od japonských) přeložil, takže si tenář vůbec nemůže udělat úsudek o tom, jak moc dobrý či podivný to byl překlad. Původní termíny mohl uvést překladatel alespoň do poznámky. Odstranil tak z knihy podstatu sdělení a nechal tam jen rozhoření autora nad nesprávností překladu.“... celý text
— Y2T
Modrooký zaměstnanec japonské firmy
„Autor nás seznamuje s firemní kulturou úplně odlišnou od naší a překypující absurditami, naštěstí s humorným nadhledem člověka, který už ve světě hodně viděl, a bez větších dramat. Která jsem trochu čekala, ale takhle to taky bylo hezké, oddechové čtení.“... celý text
— Alena_S
Modrooký zaměstnanec japonské firmy
„Během čtení jsem se nemohla ubránit srovnávání s knihou Strach a chvění od Amélie Nothombové. Na jedné straně žena znalá japonské kultury, kterou bezmezně obdivovala a milovala, se schopností domluvit se plynně japonsky už od začátku svého nástupu k firmě. Na druhé straně muž, který měl k japonské mentalitě tak daleko, jak se jen dalo, japonsky se na začátku domluvil hůře a při svém příjezdu toho o zemi a jejích obyvatelích příliš nevěděl. A přestota první neuspěla a ten druhý ano. Je to zvláštní...
V každém případě nám pan Murtagh poskytuje nádhernou možnost nahlédnout do způsobu fungovaní japonské společnosti a japonské tradiční firmy. Nutno podotknout, že Mitsubishi byla vždy považována za firmu velmi vstřícnou a zakládající si na své péči o zaměstnance. U jiných firem bývá otročina mnohem větší. Doporučuji přečíst každému, kdo by o takové práci snil.“... celý text
— tsal
