Alena_S
komentáře u knih
Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
Když si myslíte, že není nic horšího, než žít v socialistickém Polsku, zjistíte, že jste gay v socialistickém Polsku... Určitě silné, bez ohledu na orientaci, částečně prý autentické vyprávění, no bolí to člověka i za něj :-(
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa
Krásné, krátké, milý odpočinek pro duši.
Zprůměrováno, první půlka knihy za pět hvězdiček, druhá za tři: Časem už mě unavilo, kolikrát se hrdinka projevila na způsob "Chtěla jsem říct/udělat... Ale neřekla, neudělala."
Sice už si začíná věřit, ale musíme si počkat, jestli u nás vyjde druhý díl, kde se snad všechno spraví a uzavře.
Na kuchyňské frontě
Jennifer Ryan
Krásná kniha, volně inspirovaná pořadem vysílaným za války, dokonce včetně receptů. Konec je možná až podezřele sladký (ministerstvo výživy varuje), ale já tyhle found-family příběhy prostě můžu.
Supi v hotelu Continental a další zápisky ředitele zoo
Miroslav Bobek
Hodnotím radši spíš krásné fotky a zajímavosti (zvláštní dík za "českého kolibříka", konečně vím, kdo nám to v létě lítá po zahradě). Text mě trochu mrzí, pana ředitele jako by nutili "něco" napsat a udělat z toho honem kapitolu, čímž se vytratilo hodně potenciálu pro úderné i poučné historky.
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Za mě kniha nemá chybu. Krásná formou, krásná obsahem, dodává chvílemi útěchu, jindy odvahu. Obojího není nikdy dost, takže doporučuji všem. Pámbíček má v téhle paní výbornou mluvčí. ;-)
(A omlouvám se, jestli slovo mluvčí tu vyzní negativně.)
Blog krkonošského hoteliéra
Karel Polívka
Formu bohužel moc nechápu. Jako by někdo vzal náhodně zapsané postřehy, že je převede do srozumitelné podoby, jenže přišla uzávěrka, a do toho se ještě vysypaly a přeházely stránky, takže blog je navíc napřeskáčku. Veškerá "zpráva o stavu krkonošského hoteliéra" se tím rozptýlí do svěžího horského vzduchu. A je to škoda, potenciál tam byl, ale musí se to do příště učesat. :-)
Co zbude z růží, když je slavík zradí
Chvádže Šamsuddín Muhammad Háfíz
Lyrika tu je, ano, ale doporučuji dávkovat po kouskách a mimo suchý únor.
Aby se vám nestalo to, co mně - omluvte, prosím, mou nekulturnost - že ve třetině knížečky nevím, jestli čtu poezii nebo poslouchám kapelu Harlej.
Poppy Day
Amanda Prowse
A mě to bavilo, sakra. I když tuším, že když by někdo opravdu zkoušel to, co ona, posunulo by to knihu rychle do žánru "krev a střeva". Občas to prostě chce pohádku.
Akorát jsem si pod vlivem překladu dlouho byla na cca 300% jistá, že autorka je nějaká paní Prouzová z českých Kotěhůlek a píše pod pseudonymem. Pozor, spoiler: A vono ne. :-)
Věci, které mi nedají spát
Mia Kankimäki
Knihu asi doporučuju začít (nebo navázat) přečtením 1-2 stran, načež se rozhodnete, jestli na ni zrovna máte náladu, nebo někdy příště. Podle toho vám čtení bude buď hezky plynout, nebo tavit mozek. Píše to slečna, která nezastírá, že je stará panna a řeší, co se sebou (omlouvám se, pokud přijdu na nějaký hezčí opis, komentář přikrášlím), a vydává se po stopách obdivované dávné básnířky z japonského císařského dvora.
Varování: Kniha ve vás bude budit chuť sepisovat seznamy, i když vás to třeba nikdy dřív nenapadlo.
Ona tam nějaká inspirace je, ne že ne.
Sedm věží
Sara Baume
Na tuhle knížku se vybavte trpělivostí a tou správnou náladou, protože vás bude varovat dopředu: Tady se nic dít nebude... A mně to tak ani nepřišlo. Navíc uzadelismus hlavních postav byl i takový nakažlivý a plný pohody, až jsem se musela napomínat, že ten jejich pozvolný sestup do špíny a chlupů si mám ošklivit, ne užívat, a už vůbec ne litovat, že to dál nepokračuje! :)
Hodila by se k tomu píseň Netáhlo: "Je to sice trochu nakažlivý, ale nemusíš se bát. Že budeš mít všechno v paži, je to jediný, co se může stát." :)
Písek
Hugh Howey
Jak by tady bylo krásně... kdyby tomu šlo věřit. Napsané je to skvěle, vždyť jde o autora Sila, ale oproti formě ten obsah... prakticky není. Celé písečné potápění mi prostě nesedí - když víte, že čtete scifi/fantasy příběh, a stejně si říkáte, "tohle přece nejde!", je něco špatně.
Ale druhý díl snad ledacos vysvětlí, tak nechci odradit sebe ani nikoho dalšího - teda pokud nejste hodně klaustrofobičtí nebo alergičtí na neustálé (!) opakování slova "písek".
(Ale vážně, ani v krátkém filmu Studoval jsem FLE, kde je "písek" taky pointou, to neřeknou tak často.)
Autistky: O ženách na spektru
Clara Törnvall
Není to divné? - Přečíst si knihu na toto téma a své dojmy shrnout do věty: "Má recht." :-)
Spoustu z těch postřehů totiž občas vidí každý: Třeba že dnešní svět je samý kravál a multitasking (a asap! ale s úsměvem!). A už nevím, co nás naučilo očekávat, že ostatní vědí, na to myslíme, a zařídí se podle toho. Potřebujete chvíli klidu? Předložte omluvenku od lékaře...
Pokoj v barvách štěstí 1
Hakuri
Tohle je příběh s pomalým rozjezdem. Takže u prvního dílu si možná řeknete jako já, no to jsou ale plky... Až časem se vyjeví, že možná má cenu počkat si, kam to celé povede, a vlastně i odkud, přece jen je tam spousta parádně praštěných lidí (pardon - jsem cca v půlce a zatím jsou praštění všichni). :-)
Rusovláska u cesty
Anne Tyler
Tak má to své světlé stránky. Ta rodinná večeře například (falešní hasiči lol).
Ale něco chybělo. Nejen, že mi Ove nasadil laťku moc vysoko. Horší bylo, že paní autorka vychází z dob, kdy čtyřicátník = dědeček - a je z toho postava, které je cca 40, ale chová se jako prototyp seniora, jen s chytrým telefonem v ruce. Navíc je to balvan, který by rád, kdyby se lidé v jeho okolí chovali jako počítače - buď mi dej jasnou chybovou hlášku, nebo ode mě nic nečekej.
Dewey: Kocour z knihovny, který okouzlil celý svět
Vicki Myron
Chlupatý správce malé knihovny přišel ke své funkci už jako kotě, které se vlezlo zahřát do bedny na vrácené knížky. (A nebo ho tam někdo narval, k čemuž se prý přihlásilo asi 11 různých lidí, když se proslavil.)
Jen tohle při čtení musíte zkousnout: 1) Dewey, to není příběh jen jednoho kocoura, ale městečka Spencer v Iowě. A jeho knihovny. A lidí kolem ní, až je těch informací víc než dost. Aby vám to uběhlo, než si zvyknete, můžete si zahrát picí hru a loknout si vždycky u sousloví „byl výjimečný“, to byl druhý nešvar.
Časem se to ale zlepší a na jeho příbězích poznáte, že kocour byl fakt něco, nejen sympaťák, ale hlavně tělem i duší profesionální knihovník a terapeut, a je vlastně velká škoda, že už se s ním neseznámíme, a proč vlastně ještě nejsme v Iowě?? :-)
A nejpozději, když „přestane fungovat topení“, nezůstane oko suché.
Kočičí slovník: Ilustrovaný průvodce řečí vaší kočky
Lili Chin
Kočky v obrazech, a (ne)skutečně roztomilé :-3
Při pohledu do těch ksichtíků vidíte, že autorka miciny a jejich výrazivo zná, a navíc naučí všímat si i kontextu.
Reborn
Alex Scarrow
Mnooo... <- A to je asi můj celkový dojem z knihy.
Dám tři hvězdy za čtivost, pořád to odsýpá a pořád je to napínák. Ale zatímco u jedničky jsem se fakt příjemně bála, tohle už je prostě fantasmagorie, sorry. Dám šanci třetímu dílu a snad to zase začne dávat smysl.
Na sever za ženichem a nevěstou
Tomasz Nogol
Další veselé příběhy rodinky se zálibou v chladných severských končinách. Doporučím spíš pro mladší čtenáře, když je chcete zlanařit na knihy o cestování, aby to byla spíš sranda, než učebnice zeměpisu. Prvnímu dílu jsem to ještě odpustila a užila si ho, tady už je na mě toho rodičovského humoru fakt moc. Už jenom chybělo koupání Matýska v šípkovým čaji.
Láska ve střihu cosplaye. 1
Šin'iči Fukuda
Oukej, zatím je to takové neurazí, nenadchne, ale nečekala jsem, že se tak nasměju u lechtivé story o tom, jak kluk bere spolužačce míry na šaty (a to je vlastně zatím celé). Je to veselé a pozitivní, a kresba krásná. Až mám dojem, že si autorka ty scény představovala už nějakou dobu před mangou, proto si dala tak záležet. :-)
Výkřik do ticha
Amo Jones
Ta knížka bolela. Bolela hodně a dobře.
Tak dobře, že jsem ochotná odpustit paní autorce to, že je čuně, i to, že nechala Járu Cimrmana sestavit všechny ty rodinné/rodové/plodové vazby (jinak si ten spletenec neumím vysvětlit).
Bavila mě Lilith i ten jejich trojlístek. (Ach, sladké vzpomínky na dobu, kdy Anita Blake měla jen dva chlapy a ještě se to "dalo".) Vlastně mám po přečtení pocit, že mě kniha zmlátila do žeber.
Co už drhne moc, je Patientia. Začínám chápat, že ji nejde jen tak zrušit globálně, ale že by těch x zlých a ultraprachatých supermanů, co už tam krouží, nebylo schopných ji aspoň zahnat kus od vlastního rajónu? No, určitě se pro to v dalších knihách najde nějaké krutopřísné vysvětlení. Amo a Jára to vymyslí. :D