Písek
Hugh Howey
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440422/bmid_pisek-YnI-440422.jpg
4
335
335
Ztracený otec. Opuštěná rodina. Zapomenutý svět. Vítejte v Písku, dalším apokalyptickém thrilleru Hugha Howeyho, autora fenomenální bestsellerové trilogie Silo, Turnus a Prach. Než se do něj vnoříte, pořádně se nadechněte – může to být naposledy. Starý svět byl zasypán. Nový teď existuje jen na vršcích pohyblivých dun. V zemi skučícího větru a pekelného, všudypřítomného písku se čtveřice sourozenců pokouší dát znovu dohromady svou rodinu. Jejich otec pracoval jako písečný potápěč, jeden z těch, kdo z hlubin pouště přináší pozůstatky starého světa, které lidem pomáhají přežít. Ale otec zmizel. A svět, ve kterém své děti zanechal, nejspíš brzy zmizí taky…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
Sand, 2014
více info...
Přidat komentář
Bolo to na mňa ztrochu zmiatočné, ale prežila som to, predýchala som to ohromné množstvo postáv a situácií, a teším sa na druhú časť.
První knižní setkání s autorem, byť Silo seriálově sleduji a už se dost těším na druhou sérii. Autor evidentně umí rozjet zajímavá postapokalyptická prostředí. A pak je jen otázka času, jak to posune dál. Zde mi to písečné prostředí přišlo poměrně zajímavé, ale hlavní postavy mě nedonutili k tomu, abych další stránky četl s chutí a nadšením. Navíc i ten děj je poměrně konstrbatý, i tak ale věřím, že v dalším díle by se to mohlo stabilizovat.
Skoro jsem se nechala odradit od čtení ne příliš vysokým hodnocením, ale jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Série Silo od autora byla naprostá bomba, a tak mě zajímal další jeho počin. Určitě to není taková pecka jako silo a trvalo mi se začíst, ale po pár kapitolách se to rozjelo a bylo těžké od knihy odejít.
Chtěl jsem další Silo, ale dostal jsem Písek. Čte se to dobře, ale už to není ono. Tak snad Přes Písek vše vylepší a už nebudu chtít další Silo.
Přečteno na jeden zátah, i když přeskakujeme mezi postavami tak se jedná o jeden uzavřený příběh. a vlastně docela komorní. On i ten svět tak působí, jak jedna oáza v zemi nikoho, dvě městečka uprostřed písku, bez minulosti a asi i bez budoucnosti. A i přesto je zde trocha optimismu.
Svět je to zajímavý, já mám tyhle nápady rád. Technologie jsou jedinečné, relikty minulosti kterým nikdo nerozumí. Ani se vlastně nedovíme, co se v dávné minulosti stalo. Protože tady se žije okamžikem. Současně ani na všechny otázky nedostaneme odpovědi, což je v knížkách skoro osvěžující. Víme jen to, co hrdinové.
Akční finále už je pak očekávané, vše k němu směřuje. A vítězství musí být zasloužené.
Jestli si někdo nedovede představit potápění v písku a trvá na dodržování fyzikálních zákonů, měl by se zaměřit na jiný žánr :-) Je to perfektně vymyšlené a já to před sebou vidím jako film. Úplně cítím vůni vlhkého písku, ten tlak, chlad a absolutní ticho půl kiláku pod zemí. Písek mezi zuby, písek v oblečení, písek všude. Jako když se člověk snaží vyklepat deku na pláži a jen si sedne, písek je zpátky. Skvěle popsaný život obyvatel a způsoby, jak v nehostinných podmínkách přežívají. Slovo "písek" se mi zalíbilo. Písek, písek, písek... tak krásně se to sype z pusy. Kam se hrabe originální sand. Těžko se tomu slovu vyhnout, když se kolem něj točí absolutně všechno a mně to vůbec nevadilo. Ano, konec je rychlý. A proto tu máme druhý díl, který jsem si okamžitě po přečtení musela koupit. Je to srážka dvou světů – písečného a toho "lepšího", ze kterého se nikdo nevrací. Napínavé, člověk nikdy neví, kdo přežije a kdo ne. V prvním díle Harryho Pottera taky nečekáte vysvětlení, jak to všechno začalo a zároveň definitivní rozuzlení celého příběhu. Něco se prostě do jednoho svazku nacpat nedá a to je případ Písku. Naopak, doufám, že budou další.
Od autora Sila jsem čekal víc, ale příběh mě bavil, postavy byly zajímavé, neurazilo.
Jak by tady bylo krásně... kdyby tomu šlo věřit. Napsané je to skvěle, vždyť jde o autora Sila, ale oproti formě ten obsah... prakticky není. Celé písečné potápění mi prostě nesedí - když víte, že čtete scifi/fantasy příběh, a stejně si říkáte, "tohle přece nejde!", je něco špatně.
Ale druhý díl snad ledacos vysvětlí, tak nechci odradit sebe ani nikoho dalšího - teda pokud nejste hodně klaustrofobičtí nebo alergičtí na neustálé (!) opakování slova "písek".
(Ale vážně, ani v krátkém filmu Studoval jsem FLE, kde je "písek" taky pointou, to neřeknou tak často.)
Autor Sila vymyslel nové postapo o světě, kde se dá potápět a plavat v písku, jenže moje představivost mne neustále tlačila na pláž plnou písku o dovolené. Rozesmálo mne, jak dokázali rozpohybovat písek a z hloubky několika desítek metrů vytáhnout sebe a dva plné kufry oblečení. O pár kapitol dál už to byla z hloubky přes čtyři sta metrů velká a těžká postel... Fyzikální zákony zaplakaly a já také. Chyběl mi v příběhu uvěřitelný začátek, co se stalo se světem, zůstalo víc otázek než odpovědí, další díly beze mne.
Písek od autora od kterého jsem četl Silo, je dobré dílko, které se mi ale zdálo takové rozjížděcí. (panebože, kdo vymyslel, že všechno musí mít tři díly). Je to jedna z knih, kde musíte přijmout svět tak jak jej vymyslel autor, přestože reálně je to vymyšlené a proti fyzice. Ale to asi není ten problém. Ten je v tom, že jde o začátek, který snad bude mít nějaké pokračování.
Silo se mi líbilo, ačkoliv nejsem fanda postapo nebo dystopií. A proto jsem šla i do Písku. Čtení celkem hezky odsýpalo (to je u Písku celkem trefný výraz), dělení kapitol mi nevadilo. Ale ocenila bych více vysvětlení - třeba proč je svět pod pískem, kdo jsou Páni? Hodně otázek, méně odpovědí. A otevřený konec k tomu. No, zkusím ještě druhý díl a jestli se příběh uspokojivě neuzavře, budu otrávená.
Po třech letech čteno podruhé - pasuje do čv 23 - a užil jsem si to ještě víc než prvně. Oproti prvnímu čtení jsem si vychutnával náznaky, které se prvně ztrácely v hltání děje. Po dočtení však nemusím hádat co ten závěr znamená. Jdu totiž hned na druhý díl.
Kapitoly celé knihy jsou psané jako samostatné povídky bez závěru. V těch prvních to je tak, že sotva se někým a něčím seznámím, autor udělá střih a začne znova s další podstavou. Má to ten efekt, že za tohle autora proklínám, jsem zmatená a zároveň je to čtivé, protože chci vědět, jak to skončí. Od poloviny se ty roztříštěné příběhy začnou spojovat. Naštěstí. Pozadí událostí plave v písku a nejsem si jistá, jestli mi náhodou něco důležitého nezmizelo pod dunou. Doufala jsem, že závěr bude mistrovsky ukončený. Přání se mi nesplnilo, protože konec je otevřený stejně jako konce všech kapitol. Mám chuť sehnat si druhý díl, ale taky se obávám, že i tam bude otevřený konec. Chci se nechat za ponožku? Ani ne. Nápad s potápěním se v písku je skvělý.
O hvězdu míň za otevřený konec.
Já jsem tedy stejně spokojený jako se Silem, tedy velmi! Podobně jako úvodní kapitola Sila, i zde je přítomen moment, který se mnou hodně otřásl a je vlastně také umístěn na konec úvodní části. Hugh Howey má rozhodně talent na podobné momenty, které napíše takovým způsobem, že mě akorát padne čelist. Celkový nápad knihy i zpracování je moc fajn. Líbí se mi, že je to jen krátký výcuc z celého vymyšleného světa. Nemám ale pocit, že by mi bylo něco zásadního zamlčeno. Právě v Silu bylo toho vysvětlování (zejména v Turnusu a Prachu) až moc a ono pak mnohem víc vyplyne, že je to vlastně nesmysl. O počátcích katastrofy v Písku máme jen mlhavou představu, ale o to je pak výsledný dojem lepší. Jinak je to čtivá dobrodružná kniha, všechny charaktery jsou vykresleny barvitě a jsou mi sympatické. V celé knize není hluchá kapitola. Bylo mi líto, že konec přišel tak brzy, hrozně bych chtěl pokračovat dál, ale dobrého pomálu, jak se říká. To, že dychtím vědět víc, se dá určitě brát dvojím způsobem. V tomto případě to ale beru jako známku velmi dobré knihy, která není natahovaná. Nechápu kritiku pomalosti děje, ale holt neznám tolik moderní trendy. Mně přišel děj vyprávěný jak z rychlíku. Kritiku zaslouží překlad, jehož redigování zřejmě proběhlo pouze formálně a v tomto směru se jedná o odfláknutou práci. To ovšem není vina originálu.
Kdybych to nečetl po Silu, tak bych možná hodnotil výše. Ale takhle...bylo tam příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí. Na postavách mi zas až tak nezáleželo. Prostě divnej příběh o divnejch lidech v divným světě. Ale tak proč ne?
Podivná rodina v podivné době, kde fiction převládá nad science. Děj se sune nejdřív trochu povídkově a opakovaně pomalu vpřed a stejně pomalu zase vzad, hlavní záhada se vyjevuje velmi pozvolna a není nijak objevná. Nemám komu fandit, chybí spád a pořádné napětí, děj se smutně vleče. Obálka lákavá.
60 % (zatím 240 hodnotících, průměr 71 %).
Mám z tehle knihy rozporuplné pocity. Hned na začátku je poznat rukopis autora, kterého jsem si oblíbila v sérii Silo. Jenže mi neskutečně dlouho trvalo než jsem se začetla a vůbec se nějak dostala do děje. Pak byla část, která mi konečně dávala smysl a neskutečně mě bavila. No a na konec ten konec konec, který mi přivedl jen další otázky, k těm už položeným.
Proč je všude písek? Jak funguje to potápění? Co se bude dít dál?
Možná bych byla ráda za další díl a možná ne.
Svět skučícího větru, všudypřítomného písku a podivného, nikdy nekončícího, dunění je obrazem, do něhož Hugh Howey vyslal své mladé hrdiny, aby se poprali jak s nástrahami přírody, tak s lidskou chamtivostí a věrolomností. Písečný potápěč je v tomto světě to nejprestižnější povolání, přestože je nebezpečné a případů, kdy odvážlivce už nikdy nikdo neviděl živého, je až příliš mnoho. Vyzvedávání artefaktů zmizelých generací je bohužel až příliš lukrativní, než aby šlo lákání odolat. Kulisy, které zde Howey vytvořil, jsou na jednu stranu řádně depresivní, ale v kombinaci s dokonale strukturovanou zápletkou jsou také ohromující, pompézní a vznešené. Vyprávění má dril a člověk se při čtení písečných dobrodružství sourozenců Victorie, Palmera, Connera a Roba ani chvíli nenudí. Je to napínavé a vzrušující, je to nápadité a uhrančivé, je to láskyplné a podmanivé, prostě skvěle napsaný, působivý příběh. Nevěřil jsem, že by Howey dokázal zopakovat úspěch svého Sila, ale Písek je stejně dobrý, ne-li ještě lepší.
Od autora jsem přečetla předešlé knihy, tak jsem si říkala, že Písek by nemusel být špatný. Ale bohužel. Jsem ráda, že se mi to podařilo přečíst, protože to bylo docela zklamání.
Což o to, nápad je to dobrý, ale zpracování moc ne - působilo to na mně plytce v podstatě jsem si tam nikoho neoblíbila tak moc aby mu fakt fandila a celé to na mně působilo jako hodně tlustá slohová práce ze střední školy. Zmatek, nelogičnost, spousta věcí není vůbec vysvětlená a divný konec. Možná, že dost by mohlo být objasněno v další dílu, ale nejsem si jistá, že byl jej dokázal dobře pojmout.
Písek
Začátek knihy mne chytl. Zápletka o dvou potápěčích, kteří se místo do vody potápí do písku, aby nalezly poklady dávno ztraceného světa, po apokalypse zasypaného dunami a vrstvami písku byla nejen originální, ale v první kapitole i napínavá. Po objevení dávno ztraceného, zasypaného města a problému, jak se s nedostatečnými zásobami vzduchu vydat na cestu zpět na povrch, to byly okamžiky, od kterých jsem se nemohl odtrhnout.
Poté ale na nějakou dobu hrdinu, s kterým příběh začal, opustíme a kniha začala sledovat osudy dalších postav, které mi už přišly trochu nemastné, neslané. Takhle se to střídalo až do konce knihy, která nechává otevřený závěr.
Můj dojem je, že sem tam jsem si to užíval, sem tam se nudil. Ale celkově to špatné nebylo.