Písek
Hugh Howey
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440422/bmid_pisek-YnI-440422.jpg
4
333
333
Ztracený otec. Opuštěná rodina. Zapomenutý svět. Vítejte v Písku, dalším apokalyptickém thrilleru Hugha Howeyho, autora fenomenální bestsellerové trilogie Silo, Turnus a Prach. Než se do něj vnoříte, pořádně se nadechněte – může to být naposledy. Starý svět byl zasypán. Nový teď existuje jen na vršcích pohyblivých dun. V zemi skučícího větru a pekelného, všudypřítomného písku se čtveřice sourozenců pokouší dát znovu dohromady svou rodinu. Jejich otec pracoval jako písečný potápěč, jeden z těch, kdo z hlubin pouště přináší pozůstatky starého světa, které lidem pomáhají přežít. Ale otec zmizel. A svět, ve kterém své děti zanechal, nejspíš brzy zmizí taky…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
Sand, 2014
více info...
Přidat komentář
Opravdu bych si přál, abych mohl dát 3 a více hvězd. Jenže... Cca 70% knihy se někam nějakým způsobem ubírá, když v tom najednou Hugo spláchne většinu, do té doby slušně rozjetého, příběhu do písku! Taky upřímně nechápu, proč má kniha svého vlastního záporáka, když se v knize objeví asi 2x a už o něm do konce nic neslyšíme. No a korunu celé patálii nasazuje závěr, který je....nepodařený a neskutečně useknutý.
Silo jsem četl, proto mě zajímala i tato kniha. Ihned poznáte, že ji psal ten stejný autor. Nechci zde psát spojlery, tak aspoň všeobecně: Kniha se mi líbila, má spoustu zajímavých postav a děj, který plyne rychle a svižně od začátku do konce. Bohužel zůstává více otázek nezodpovězených, než těch, které ukojí čtenářovu zvědavost a bohužel velmi rychle přÍjde konec, který "jako by" zůstává otevřený.
Nevím, zda tím autor sleduje, že si nechává prostor pro další díly a byla by to opravdu velká škoda zahodit takové prostředí, dějové linky jednotlivých postav, které jsem si oblíbil...No ale stejně jako Silo musím říct, že ač se mi kniha hodně líbila, tak z nějakého důvodu ve mě nezanechá moc velkou stopu a za půl roku mi v hlavě neutkví žádná z postav. Zvláštní že třeba ze Zaklínače si pamatuji na některé trpaslíky, z Tetovaného na některé démony a na všechny hlavní postavy, ale na postavu ze Sila si nevzpomenu a obávám se, že zde to bude stejné.
Přesto si myslím, že kniha pobaví a mohu ji vřele doporučit, přestože konec je dost useknutý a zkrácený, jako by si autor řekl, že už to stačí a víc se mu psát nechce. Ale kdo ví, třeba se dočkáme pokračování, byla by velká škoda nevyužít potenciál, který tento nový svět má.
(SPOILER) Silo jsem miloval, tohle je ale spatny. Az nekdo bude tocit "beckovy" serial Mad Maxe, tak tady ma predlohu na jednu 40 minutovou epizodu. Autor vytvori spoustu celkem zajimavych udalost, ktere nabizi moznost zajimaveho vyvoje pribehu, ale uz je nikdy nerozvine. Obalka knizky rika ,,pravdu nemuzete zahrabat na vzdy" no, evidentne muzete, protoze jsme se poradne nic nedozvedeli. Co je na zapade za horama? Je za prasklinou jen jedno mesto a tabor otroku, nebo cely svet? Danvar - na zacatku knihy nejdulezitejsi vec, nakonec na ten jeden blbej mrakodrap vsichni zapomenou. Violet - uplne zbytecna (nevyuzita) postava. Kdyby ten jeden dopis prinesla vrana, vyslo by to nastejno. Ten pokus o srdceryvne louceni v predposledni kapitole byl taky spis trapnej. Skoda. Kdyby knizka nemela 290, ale 600 stran, mohla byt naprosto skvela, potencial tam na to byl.
Skvělé postapo se zbytečně useknutým koncem. Váhala jsem mezi čytřmi a pěti *, ale nakonec jsem lehce přidala. Úžasný nový svět, který by stál za další prozkoumávání. Komu se líbilo Silo, neváhejte!
Chvíli jsem musel přemýšlet, jak knížku hodnotit, protože o trilogii Sila jsem napsal, že ji řadím mezi jedno z nejlepších postapo a na tom se nic nemění. Takže na jednu stranu jsem byl Písku ochoten hodně odpustit, ale nakonec zůstanu u 4* a to zejména kvůli závěru, kdy mi podobně jako u Sila trošku chybělo větší dokreslení/přiblížení světa tam venku a toho, co se na posledních stránkách vlastně odehrálo, proč písek byl a nebyl... Jinak samotný příběh byl zajímavý, místy trošku haluzné setkání postav pro dobro děje, ale to prostředí, to byla prostě pecka. Svět zasypaný pískem, potápění se pro věci ze starého zatopeného světa. Super. Navíc musím dodat, díky tomu, že za jednu z mých top počítačových her považuju Spec Ops: The Line, které se odehrává v pískem zasypané Dubaji, tak knížka měla další plus za podobné téma.
Náhodou za mě velká spokojenost. Čekal jsem dle zdejších hodnocení poloprůšvih, ale dostal jsem něco, co se do mě opravdu trefilo. Že děj neuhání moderním "thrilerovým" megatempem s ohňostroji akcí na každé stránce je právě něco pro mě. Vůbec mi nedělalo problém se začíst a za pár večerů bylo hotovo. No a ten svět, ten byl vykreslený tak dokonale, až mám pocit, že ho autor musel vidět na vlastní oči. Postavy mi přirostly k srdci a nerad jsem se s nimi loučil... co chtít víc?
Ne vše se vysvětlí - beru to jako výzvu vlastní imaginaci. A pravda, ten konec mi přišel trochu uspěchaný...
5.5*, kniha na mě zapůsobila o dost více než celé slavné Silo.
Za mě parádní oddychovka, zajímavý námět, trýznivé nastínění života na planetě Zemi (asi?), aniž bychom zjistili, co se vlastně doopravdy děje. To miluju :D
Až na začátek, kde vás kniha rovnou hodí do děje (člověk nechápe, co tam autor píše - potápění se v písku, obleky, doba, atd., jako bychom to samozřejmě znali), docela příjemné počtení. Není tam "miliarda" postav, takže se nepletou jména :-)
U téhle knížky váhám. Na jednu stranu se mi líbila tísnivá atmosféra potápění v dunách písku, kdy jako polovičnímu klaustrofobikovi mi to nahánělo husí kůži, na stranu druhou příběhu chyběla větší hloubka, a mnohem promyšlenější námět, který se ale stále může více rozvinout v dalších dílech, pokud se tedy nějaké vůbec chystají. No na pokračování bych byla zvědavá, ale úplně nadšená z knížky prostě nejsem. Takže dávám slabší tři hvězdičky.
Taková postapokalyptická pohádka. Hugh Howey vytvořil fascinující svět, ale ten příběh je opravdu banální/nenápaditý a navíc je prošpikován až neuvěřitelnými náhodami. Ale co, životy některých našich spoluobčanů jsou mnohem neuvěřitelnější a přeci se staly :). Navíc překlad je skvělý a kniha se opravdu velmi dobře čte.
Jazyk, jakým Howey Písek napsal, je úžasný. Syrovost se mísí s jakousi poetickou zasněností a efektivně přenáší čtenáře do světa plného vedra, písku a únavy, kde se dny slévají v jeden, a každodenní pinožení se za několika doušky vody vytváří z života existenci bez budoucnosti, zakleslou v blednoucí nostalgii. Ten svět je z těch stránek cítit, vystupuje z nich, prožíváteho. Jenže to horko, písek, násilí, každodenní pinožení za vodou a zasněná nostalgie upozaďují děj, který plyne odnikud nikam a není jisté, co vlastně má vyprávět. V důsledku tomu knize chybí spád a čtivost, a spíš než dobrodružným post-apo příběhem je jakousi fiktivní reportáží z post-apo světa. A to mě zas tak moc nebralo.
Po precteni triologie silo jsem cekala o neco malo ctivejsi knihu, a po precteni prvnich par desitek stranek jsem navic cekala uplne jiny smer pribehu, nez kterym se nakonec vydal:) dojem mi trochu vadilo neustale se opakujici z ruznych stran rodinne drama. Kazdopadne stejne jako u sila - neotrely napad postapokalyptickeho sveta a ac jsem cekala jinou zapletku tak uplne samotny zaver byl dobry.
Nečetla jsem ještě autorovu předchozí trilogii, tak jsem ke čtení Písku přistupovala s čistým štítem. A vyprávění o světě, kde o svoji existenci bojujete na každém kroku s pískem, kde jsou v hlubinách pod dunami ukryté pozůstatky předchozích generací a kde jste pěšáci v čísi vyšší hře, mě vysloveně nadchlo. Pro mě to byla parádní dobrodružná jízda, pasáže o písečném potápění jsem hltala a s hlavními hrdiny jsem prožívala jejich (pro mě krátký) souboj s tímto živlem a se světem, kde se každý stará jen o sebe, velmi často na úkor druhých.
Ani mi tolik nevadilo, že se v podstatě nedozvíme o příčinách katastrofy. Ale jednu hvězdu strhávám za příliš otevřený konec, přičemž ani není poznat, jestli má autor v plánu v tomto příběhu pokračovat.
Knihu doporučuji fanouškům postapo, nápad je jedinečný.
Další skvělé autorovo dílo. Doufám, že přibudou i další díly a vysvětlí se všechny nejasnosti a otazníky.
Ze všech stran jsem slyšela, že Písek není jako trilogie Silo a je jen jejím slabým odvarem. Ale mě se líbilo. A moc. Opět jsem byla napjatá, jak to skončí a nemohla se odtrhnout.
Tento postapo svět vypadal hodně lákavě a ani mi nevadí, že tu chybí nějaké hlubší vysvětlení, cože se to s tím světem kdysi dávno vlastně stalo.
Co mi naopak vadí, je nemastný neslaný příběh, který sice potenciál má, ale je plný takových divných vycpávek, rádoby filozofických mini-úvah, opakujících se popisů a naprosto neuvěřitelných náhod.
Po dočtení mi tak zůstala jen divná pachuť, že s tak dobře navrženým světem a nástřelem příběhu se šlo vypořádat mnohem lépe, notabene když je Howey autorem Sila. Opravdu škoda.
Štítky knihy
pouště sci-fi postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Silo |
| 2015 | Turnus |
| 2016 | Prach |
| 2020 |  Písek |
| 2023 | Přes písek |
Takový skvělý námět a Hugh z něj podle mě nevytáhl zdaleka tolik, co mohl. Konec mi strašně připomínal konec Bacigalupiho Dívky na klíček.
Ano, je to čtivé, na začátku vás to vrhne do dun a seznamujte se jak chcete. Rodinné shledání mi tady byly na obtíž. Rád bych spíš, aby se ten hlavní trouba podíval hlouběji do toho mrakodrapu... kdyby tak měl baterku a nebyl tam nějaký vyšinutý maniak. Tam je podle mě to hlavní gró potápění v písku.