Nové komentáře u knih Noreena Hertz
Plíživý převrat
„První polovina knihy přináší přesvědčivá data o tom, co většina z nás jen podvědomě tuší, tj. že velké peníze znamenají i velkou politickou moc a zároveň velké úsilí, aby tyto 2 atributy pouze dále rostly (i kdyby to mělo znamenat pracovní, psychickou či dokonce fyzickou likvidací žijícího mementa nepravostí - novináře, aktivisty či obyčejného nespokojeného občana). Na knize je pozoruhodné, že již před čtvrt stoletím dokázala autorka předjímat trendy v masovém globálním oblbování lidstva pomocí politického marketingu a starých i nových typů masmédií - internet v tomto směru šel poslední dobou opravdu vpřed, protože pomocí běžně dostupného software a vyhledávačů už zřídka vyhledáte jiné než mainstreamový=ke korporacím a jimi ovládaným vládnoucím politikům vstřícné informace/narativy. Na druhé polovině knihy je pozoruhodná perspektiva masmediálně vyzdvihovaných charitativních počinů korporací jako primárně marketingových akcí, které mohou navíc sekundárně způsobit likvidaci posledních zbytků základních služeb státu poskytovaných občanům na základě společenské smlouvy (ústava, listina lidských práva a svobod) a neúměrně dále zvýšit moc korporací až na úroveň korporátního fašismu Třetí říše.
Díky knize jsem se také dozvěděl o věštecké aktivitě mého filmového hrdiny Paula Newmana, který již v roce 1996 rozjel antikampaň proti přijetí nárazníkových států (Česko,...)do NATO, protože měl za to, že to povede k izolaci Ruska od Evropy a eskalaci napětí - po 30 letech vidíme finále tohoto procesu, který (jako již po několikáté) mj. na dlouho poškodí životní úroveň v celém regionu a povede k dalšímu demografickému úpadku Slovanů. O důvěryhodnosti masmédií (včetně státní "vyvážené" televize placené z daní občanů) svědčí i to, že již tenkrát (6 let po převratu) jsme o této iniciativě podporované mj. plošnou reklamní kampaní v USA, nebyli vůbec informováni.
Problém "kritiků" typu Raven je jednostranný úhel pohledu(pouze úhel pohledu mě a mé sociální skupiny), dříve se jim říkalo buržousti (prostě princip když já se mám relativně dobře, musí se tak mít všichni..a když to tak není, tak je to jejich chyba/vina). Dále je to snaha vytěsnit nepříjemnou skutečnost, kterou tito lidé byť podvědomě cítí a snížit tak (byť dočasně) míru stresu. Autorka mch. tento fenomén autocenzury v knize také rozebírá.
Pokud chcete čtivý úvodní krok do problematiky a zároveň vám přijde podnětné připomenout si kontext některých (pozapomenutých) kauz konce minulého stoleti, určitě nebudete zklamáni. Pokračujte pak autory jako Noam Chomsky či nedavno zesnulý David Graeber.“... celý text
— Kartsy
Plíživý převrat
„Kniha není zdaleka tak špatná, jak píše TheRaven v přechozím příspěvku. Nějaké chyby zde jsou (a v které knize ne?), ale tvoří jen minimum knihy (ale zato celý předchozí komentář – mimochodem to, že ve znalostní soutěži uspěje bohatý člověk skutečně lze považovat za nespravedlnost, protože bohatí lidé mají lepší přístup k informacím a více času věnovat se nesmyslům jako jsou podobné testy – není to tedy úplně fér hra). Je nutné vzít v úvahu, že je to populárně naučná literatura se snahou publikovat vlastní názor a nikoliv učebnice. Je psaná tak, aby to lidi zaujalo – jenže pokud mají jiné názory, chápu, že je to spíše vydráždí. Přesto podle mě mnoho věcí popisuje správně a zajímavě. Její kritika korporací a MMF a další jevů dnešního kapitalismu (ale oni to kapitalismus už nenazývají ani ortodoxní zastánci kapitalismu, je otázkou, kdo to tedy chce) je v podstatě správná, byť je zprostředkována spíše příběhy než nějakou teorií. Popis vlády Margaret Thatcherové je také celkem racionální a mnoho dalšího také. Mimoto je to psané celkem čtivě – alespoň mě celkem bavila. Vzhledem k evidentnímu podhodnocení u předchozího komentáře já knize v hodnocení něco málo přidám.“... celý text
— NGC6715
Plíživý převrat
„1) Co jsem si poznamenal po prvních cca 60 stránkách: ______ Je mi zatěžko uvěřit, že autorka Plíživého převratu se dlouhodobě zabývá ekonomií (či jakoukoli jinou vědou), a to dokonce aktivně, nikoli pouze jako teoretický pracovník na nějaké zapadlé univerzitě. Její kniha samozřejmě může trefně vystihovat některé problematické aspekty kapitalismu a současných tržních ekonomik, ale takové myšlenky se od začátku docela ztrácejí ve spoustě nesmyslů a pokřivených předpokladů. Statistika je vhodná metoda pro ilustraci různých skutečností, autorka však statistické údaje využívá očividně zcela nesprávným způsobem a pro svá tvrzení hledá podporu pouze v takových datech, která se jí hodí do krámu (např. uvedením změny určité proměnné v rámci vyhraněné skupiny lidí bez ohledu na skupiny další, popřípadě bez zmínky jiných faktorů, které by za pozorovanou skutečností mohly stát). Pokud se jí naopak žádný statistický údaj nehodí, použije absolutních hodnot („srovnání let 1950 a 1990 ukazuje, že více (dosaď číslo) lidí má málo peněz!“; no to mě nepřekvapuje vzhledem k tomu, že za dané období se lidská populace zdvojnásobila, a to díky jejímu růstu v těch nejchudších zemích, což už autorka neuvádí). A podobných údajů hází klidně až deset na každou stránku a stále se snaží uvedená data bez jakéhokoli smyslu porovnávat. Mimoto je vtipná například její ukázka toho, jak kapitalismus dokáže semlít každého bez ohledu na jeho původ a příkladem budiž člověk z vysoce postavené rodiny, který veškeré jmění ztratil kvůli své závislosti na alkoholu (kde tady udělal chybu ten volný trh?). Ještě veselejší je demonstrace toho, že bohatí bohatnou a chudí chudnou, protože víte, kdo se stal prvním výhercem milionové částky v britské verzi hry „Chcete být milionářem?“?; člověk, který již milionářem byl!!, jaká to do nebe volající nespravedlnost! (dobře, to jsou ty největší špeky).
2) A jak to bylo dál: ______ Pokračoval jsem ve čtení. Problém se zneužívanou statistikou pokračoval, občas jsem ale začal mít i pocit, že bych s autorkou mohl v některých věcech souhlasit, i když vzhledem k počátečnímu podlomení důvěryhodnosti textu musí být čtenář stále na pozoru. Není totiž vůbec jasné, které z té spousty informací o různých skandálech a o tom, jak nadnárodní korporace ovlivňují politická rozhodování, jsou nakonec reálné, a které jen domnělé. Skrze to, jak lidé začali svými názory působit na veřejnou činnost korporací, které následně začaly v některých ohledech suplovat bezzubý stát, se v textu konečně dostáváme k tomu, že tímto procesem ztrácí demokracie svůj smysl a je třeba s tím něco dělat. I když dočasně zákazník vyhrává, je to vítězství vedoucí do pekla, protože ty zlé korporace stejně vše dělají jen pro zisk (zde mi nebylo jasné, co je na tom špatného či kontroverzního).
3) Co z toho?: ______ Výsledek je tedy asi takový, že je třeba býti aktivistou, tedy aktivním občanem, který se zajímá o to, co kupuje a od koho, čímž může ovlivnit svět. Každopádně je nutné demonstrovat a pořádně!. No já nevím, je tohle v pořádku? Nestáváme se pak zase otroky propagandy různých aktivistických organizací (nebo autorky této knihy), které zase jen prosazují své zájmy a názory, často založené na (po)chybných předpokladech? (viz bezhlavé odmítání geneticky modifikovaných potravin či jaderné energie) Navíc fakt, že někteří lidé se pak stanou profesionálními aktivisty v boji za cokoli, z nich opět jen dělá tupou zbraň jedné korporace proti jiné, protože blbec, který bojuje proto, aby bojoval, je ideálním prostředkem ke zničení konkurence. Ale nepochybuji, že autorka je v současné době opravdu úspěšnou aktivistkou. Z její knihy je nejlépe patrné, že se při probíraní každého tématu snaží čtenáře nejprve ubít dlouhým tematickým výčtem často šokujících informací (kdo, kde, kdy a proč) a na závěr si už jen v několika řádcích potvrdí svůj pohled, přičemž znavený čtenář jen pokývá hlavou.
4) Závěrem: ______ Pocity z knihy jsou rozporuplné, v něčem s autorkou souhlasím, v mnohém nikoli, ale největší problém je asi v tom, že celá kniha na mě působila nedůvěryhodně, asi jako demonstrace ekologických aktivistů. Zcela nemožné pak pro mě je ztotožnit se s jejími závěry. Potíž knihy samozřejmě může být i to, že byla napsána již před patnácti lety, navíc s ohledem na amerického a britského čtenáře. Mnoho probíraných témat je tak již neaktuálních, případně jsou víceméně bezvýznamné pro čtenáře českého.“... celý text
— TheRaven
