Otakar Ostrčil
česká, 1879 - 1935
Populární knihy
Nové komentáře u knih Otakar Ostrčil
Korespondence Leoše Janáčka s Otakarem Ostrčilem
„Další kousek z mozaiky života Otakara Ostrčila, potažmo z historie Národního divadla, kde Ostrčil pracoval. // K formální stránce uvádím, že jednotlivé písemnosti jsou chronologicky seřazeny, očíslovány a doplněny poznámkovým aparátem, takže čtenář přehled neztratí. K obsahové, že řeč bude o Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy, jejíž premiéra se v ND uskutečnila dne 23.4.1920; dále o Kátě Kabanové, Lišce Bystroušce,... a samozřejmě též o Její pastorkyni.
Ta se stala kulisou k nedorozumění mezi oběma pisateli, pročež i tón dopisů je jiný. Janáček je roztrpčen z kroků manželky Karla Kovařovice (1862-1920), žádá Ostrčila o pomoc, Ostrčil odmítá, a spor týkající se zaplacení neobjednaných retuší pokračuje…. // Jsem ráda, že jsem knihu našla. Cenné čtení.
Některé další osoby, jejichž jména se v dopisech objevují:
- Gustav Schmoranz (1858-1930)
- Josef Bohuslav Foerster (1859-1951)
- Otakar Šourek (1883-1956)
- Mirko Štork (1880-1953)
- Jan Löwenbach (1880-1972)
- Vladimír Helfert (1886-1975)
- Karel Výmola (1864-1935)
-------------------------------
CITÁT:
Slunko luhačovické už si hodně přistává: ať hřeje až tam budeme!“... celý text
— milamarus
Otakar Ostrčil - Otakar Jeremiáš ve svých dopisech
„Kvituji nápad editorky rozdělit dopisy do tří menších celků a před každý přidat příslušnou část životopisných údajů obou pisatelů. To bylo správné rozhodnutí. // Cením si také zakomponování několika recenzí, jejichž autory jsou: Zdeněk Nejedlý (1878-1962), Karel Boleslav Jirák (1891-1972) a Ladislav Vycpálek (1882-1969). // Knihu doporučuji.
----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Někdy se mi zdá, že jsem vytvořil dílo veliké, které ani sám nedovedu chápat, uvádí mne v nadzemské nadšení, jindy opět jsem s ním úplně nespokojen (a to častěji!). Tehdy jeví se mi slabé ve výrazu a ani zdaleka nevyjadřuje těch otřesů duše, které v šťastných chvílích cítím při uvědomění toho, co dílem svým chci vyjádřit. To mi způsobuje bolest jakési vlastní bezmoci, která stupňuje se ještě slabostí tělesnou-nervovou, nedovolující mi rozvinouti rozsáhlou a intensivní činnost duševní, ku které se jasně cítím duševně schopný a vytrvalý, a která by mi dala tu opravdovou radost života. V těchto chvílích slabosti si nedůvěřuji a potřebuji upřímného slova soudu. Od Vás čekám toho slova!“... celý text
— milamarus
Korespondence Otakara Ostrčila s Vilémem Zítkem
„Když ne mezi autory, tak alespoň tady, v prvním komentáři, by mělo zaznít jméno Artuš Rektorys (1877-1971). To on knihu vydal, opatřil přílohami, fotografiemi, a abych nezapomněla, napsal k ní úvodní slovo a též medailon o Vilému Zítkovi. // Chválím ho za průběžný poznámkový aparát, který mi orientaci v dopisech dost usnadnil. Zároveň však chci napsat, že ačkoliv je to po prvním čtení stále takové, no řekněme tajemné, chápu, že to ani nemohlo být jiné a absolutně dořečené. Koukněte na rok vydání. Díky tedy alespoň za náznaky, za rozporuplnost. Zde na jedné straně reprezentované očividným Zítkovým zájmem, nadšením a pílí, na druhé straně těžkostmi s jeho honoráři, závistí kolegů, podrazy a problémy s režimem. S oběma režimy.
Nicméně, postřehy o italské opeře, tamních osobnostech (za všechny uvádím dirigenta A. Toscaniniho), způsobu práce a poměrech – to je bezesporu cenné svědectví, které může sečtělejší čtenář hbitě porovnat s poměry na domácí hroudě… // Já se prozatím ponořím pouze do archivu Národního divadla, protože jde-li o Otakara Ostrčila, znám jen to jméno, a to ještě jen díky tomu, že několikrát do týdne procházím pod pamětní deskou ve Zborovské ulici.
Ke stávajícím štítkům přidávám ještě štítky operní pěvci a italská opera, dávám maximální počet hvězd a jdu. // Ať se vám kniha líbí!
------------------------------------------------
ÚRYVEK:
„Budu Vám psáti docela otevřeně: Hlavní věc je spokojenost, ona vnitřní spokojenost myslím, která plyne z možnosti a zdaru práce. Tu máte také zajisté na mysli, a našel-li jste ji v poslední době u nás, bylo by myslím zbytečným risikem, hledati ji jinde. Tím nechci ovšem Vaši záležitost tak docela krátce skoncovati. Záleží na okolnostech a těch různých vztazích, o nichž se zmiňujete. Náš vzájemný poměr zůstane doufám nezkalen, a nevíte ani, jak mne těší Vaše důvěra, se kterou se tak docela otevřeně na mne obracíte. Poměr ke kolegům sám vystihujete správně, tím se nemusíme dále zabývati. Každý má konečně to, co si sám dobude, a to dobývání se musí dít na jevišti po pečlivé a svědomité přípravné práci. (…) Zcela upřímně a po lidsku: byl bych sám rád, kdybyste si získal v cizině jména. Byl by tu prospěch nás všech: čím více světových jmen v národě, tím větší jeho vážnost.““... celý text
— milamarus
Otakar Ostrčil - knihy
1948 | Korespondence Leoše Janáčka s Otakarem Ostrčilem |
1951 | Korespondence Otakara Ostrčila s Vilémem Zítkem |
1959 | Otakar Ostrčil - Otakar Jeremiáš ve svých dopisech |
Žánry autora
Literatura faktu Literatura česká Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Štítky z knih
korespondence divadlo Národní divadlo v Praze Leoš Janáček, 1854-1928 operní pěvci dirigenti, dirigování italská opera korespondence umělců
Ostrčil je 0x v oblíbených.