Paul James McAuley

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Paul James McAuley

Pasqualův anděl

„Uff, tak úplně nevím, co na to říct. Bylo to zajímavé? Bylo. Ale taky hodně překombinované a vždycky jsem zklamaná, když se z hezké záhadné vraždy stane spiknutí. Teda ne, že bych v tomto případě nebyla varovaná, ale bylo toho trochu moc, všichni proti všem a občas jsem se trochu ztrácela v tom kdo zrovna s kým.“... celý text
— Ignis

Zahrady slunce

„Válka mezi Pozemšťany a rozpínavými Vesmířany skončila, ale vítězové se ze svého úspěchu neradují dlouho. Vnitřní konflikty mezi spojenci, politické rozbroje a konečně i hluboká propast mezi vládnoucími rody a obyčejnými lidmi nevyhnutelně spějí ke střetu, který by mohl celé vítězství otočit vzhůru nohama. Paul J. McAuley navazuje na předchozí Tichou válku stejně megalomanským románem, který nicméně podědil většinu nectností první knihy. Je to obrovská tapisérie nejrůznějších lidských osudů, splétaná z několika samostatných osnov, přičemž každá z nich si žije svým vlastním životem, nezávisle na ostatních. Dohromady pak vykreslující obraz budoucího, až po hranice Sluneční soustavy osídleného, vesmíru, v němž se lidstvo snaží řešit a vyřešit své existenční, politické, ekonomické i duchovní a morální problémy. Je to natolik grandiózní kolos, že je občas velmi těžké udržet s ním krok a zůstat na příjmu. Tím spíše, že je napsán tvrdě, chladně a technicky nesmlouvavě. Máloco tu rozbouří vlny emocí, nebo zvedne čtenářům tepovou frekvenci. Jako by autora ani nezajímaly osudy jeho hrdinů, jede si dál svým těžkotonážním tempem, neohlíží se napravo ani nalevo, nedává pocítit strach, zlost, úzkost ani veselí či radost. Po dočtení jsem se ptal sám sebe, zda jsou Zahrady slunce vůbec čtením o lidech a pro lidi...“... celý text
— ludek.n

Hvězdná svatyně

„"Co se má stát, to se stane." Přesně tak vyznívá závěrečný díl ságy o Konfluenci, uměle sestrojeném světě, obývaném tisíci rasami. Jestliže předchozí kniha bublala nespočtem dramatických událostí, které se proháněly jejími stránkami z jednoho konce na druhý, tady se situace vyostřuje a neodkladně směřuje k velkému třesku, po němž se vrací všechno na začátek a nám se dostává vysvětlení, ne-li všech, tedy alespoň valné většiny záhad, kterých jsme byli od začátku svědky, a dá se říct, že i přímými účastníky. Troufám si totiž tvrdit, že Paul McAuley nás svým živým vyprávěcím stylem vzal na cestu do hlavního města Ys a posléze i po Velké řece až na Okraj světa opravdu s sebou. Jeho hrdinové jsou opravdoví, nejsou nepřemožitelní a dělají dokonce i chyby, ale tím spíše jim věříte, že to, za čím jdou, má smysl a cíl, ať už je dobrý nebo špatný. Proto také fandíte Yamovi, soucítíte s Pandarasem, nenávidíte doktora Dismase a prefekta Corina byste nejraději zabili v té chvíli, kdy se objeví na scéně. Na jedné straně slumy, svatyně a kasty, polointeligentní zvířecí společenstva, báje a legendy, na druhé vyspělá technika, samoopravující se kybernetické stroje, časoprostorové tunely. Mix, který v rukou Paula McAuley funguje a baví. Hvězdná svatyně je pak důstojným a inteligentním zakončením celého jeho snažení.“... celý text
— ludek.n

Předkové dnů

„Syn řeky Yamamanama pokračuje v hledání své pokrevní linie, do kterého se pustil v předchozím díle. Na rozdíl od něj jsou Předkové dnů méně zatíženi kosmologickými teoriemi o vzniku světa Konfluence a Ochráncích, takže děj je daleko dramatičtější a dynamičtější s řadou opravdu strhujících momentů. Tím, že se neohlíží tolik zpátky, není také potřeba být tolik ve střehu nad kdejakou myšlenkou a čtenář si může hladce plynoucí vyprávění daleko lépe vychutnat. Přestože je to vlastně pořád jen o cestě odněkud někam, v tomto případě z Ysu z Paláce lidské paměti až kamsi na kraj světa, děje se toho tady spousta a není to už jen politická přetahovaná mezi jednotlivými Cechy. Tentokrát jde do tuhého a Yama spolu s přáteli musí čelit otevřenému nepřátelství. Často stojí nad propastí a musejí bojovat o holý život a o to, aby mohli pokračovat ve svém poslání. Jaké to poslání je, se samozřejmě ani v této knize nedozvíme, ale vlastně to až tolik nevadí. Předkové dnů totiž nabídli natolik kvalitní čtenářský zážitek, že pobídka k přečtení závěrečného dílu je více než lákavá.“... celý text
— ludek.n

Syn řeky

„Umělá planeta, řízená stroji a obydlená deseti tisíci zvířecími rasami, pozvednutými záhadnými Ochránci na lidskou úroveň. A v tomto světě se narodil Yamamanama, Syn řeky, který se nepodobá nikomu z ostatních a přitom vládne mimořádnými schopnostmi. V prvním díle trilogie Konfluence sledujeme první krůčky mladého Yamy za nelezením svého původu a osudu. Paul J. McAuley se rozmáchl pěkně doširoka a vytvořil svět se spoustou tajemných nápověd. Nic vám tu nenaservíruje pěkně po lopatě, ale nechá vás tápat a prodírat se houštinami jeho podivuhodného, feudálně-kybernetického, světa. K tomu řada legend o Ochráncích a Předcích dnů, válka kdesi ve středu světa a ambice nejrůznějších skupin i jednotlivců, z nichž každý chce něco jiného pro sebe i pro svět. Trochu to připomíná chaos, který je nicméně řízen a usměrňován zkušenou autorovou rukou do pevných kontur, jež přece jen dávají smysl. Pokud však očekáváte zodpovězení alespoň některých otázek z široké palety, které se v příběhu objevily, budete zklamáni. Kniha končí ostrým střihem a nezbývá než sáhnout po dalším dílu.“... celý text
— ludek.n

Přejít na knížky autora