Předkové dnů přehled

11.04.2019

Paměť je nespolehlivá mrcha, ale v tomto případě je důvodem rozdílných dojmů mezi první a druhou četbou věk. Změnila jsem se za těch čtrnáct let, hledám v literatuře něco jiného, než pouze překotný děj a dobrodružství od první do poslední stránky.
Mladý Yamamanama marně pátrá po tajemství svého původu a při té příležitosti stále před někým prchá, je zajat, objevuje a rozvíjí v sobě schopnosti, s jejichž pomocí unikne, prchá, je zajat, díky svým schopnostem unikne, zííííív, prchá, je zajat, chrrrr, chrrrr...
McAuley dává čtenáři poznat nové rasy a prostředí Konfluence, nahlédneme do dávné historie, zjistíme něco více o Ochráncích, proč zuří válka s Kacíři, na vycpávkový díl se zkrátka odhalí docela dost. Atraktivní mix sci-fi a fantasy funguje uspokojivě, příběh pádí vpřed jako splašený a pořád se něco děje, zdánlivě tedy není proč se při četbě nudit. A přesto se mi to podezřele často stávalo.
Problém jsem měla především s postavami, nikdo ve mně nevyvolal dostatečné sympatie, osud všech vystupujících osob jsem měla u zadnice. Yama je prostě zmatený, čtenář s ním, a ostatní charaktery jsou nahozeny tak povrchně, že stěží stojí za zmínku. Příběhová linie mi přišla neukázněná, nakládání s realitou samoúčelné, neustálé honičky a bitky poněkud zadupávaly myšlenkové podhoubí.
Dokopat se k třetímu dílu bude potíž, vážně jsem ho měla dočíst jako čerstvá, akcechtivá Metlička, teď už si to asi tolik neužiju.