Hvězdná svatyně
Paul James McAuley
Sága o Konfluenci série
< 3. díl
Lidé, kteří v daleké budoucnosti osídlili umělou planetu upravenými zvířecími rasami, jež obdařili inteligencí, zmizeli za horizontem událostí, stále jsou však na Konfluenci uctívámi jako Ochránci. Mladý Yamamanama se po dlouhém a obtížném putování, během něhož získává a zase ztrácí přátele, dozvídá, že je potomkem Stavitelů, mocné pokrevní linie, která podle příkazů Ochránců planetu zkonstruovala. Jeho narození je však dosud zahaleno tajemstvím, neboť všichni Stavitelé jsou již celé věky mrtví. Yamu se snaží ovlivnit záhadná Angela, která se vrátila s lodí Předků dnů z cesty dlouhé pět milionů let a zasela na Konfluenci kacířské myšlenky, kvůli nimž se nyní vede válka. Yama zoufale prchá před prefektem Corinem, padne však do léčky zrádného doktora Dismase, jemuž se podařilo Yamu zákeřným úskokem ovládnout a využívá jeho schopností proti vojsku teokratů. Yamu čeká boj na život a na smrt s lidmi i zdivočelými stroji, aby však mohl zachránit i Konfluenci, musí se vydat na strastiplnou cestu nejen do vesmíru, ale i proti proudu času.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2001 , Laser-books (Laser)Originální název:
Shrine of Stars, 1999
více info...
Přidat komentář
„Hvězdnou svatyni“ jsem se přinutila popadnout vyloženě proto, abych měla z krku jeden čtenářský rest, než zase stihnu zapomenout děj předchozích dvou částí. Bohužel určité obavy až nechuť byly na místě.
Yamamanama putuje rozmanitými světy, prostorem i časem, někdy je pouhou loutkou v rukou ostatních, jindy všemocným hybatelem děje. Jeho schopnosti jsou jaksi kolísavé; navzdory vyloženému zbožštění hlavního hrdiny není jisté, kdy problémy zvládne s prstem v nose, kdy ho nepřátelské mocnosti nakopou do kostrče, nebo kdy se mu dostane vnější pomoci ve stylu deus ex machina. Zrovna tak je těžko odhadnutelné Yamovo duševní rozpoložení: chvíli fracek plný pochybností, o pár stran později je náhle vyrovnaný a moudrý jako Budha... a tak pořád dokola. Jakkoliv mi tato postava k aortě nikdy nepřilnula, tápající mladík z prvních dvou dílů mi byl přece jen bližší.
Tvorové kolem hlavního hrdiny se střídají rychleji než klienti mimořádně atraktivní a laciné prostitutky, dlouhodobější stálicí je pouze věrný sluha Pandaras. Ani zde se tedy čtenář nedočká záchranného kruhu v podobě nějaké sympatické osoby, které by bylo možné držet palce.
Prd platná je McAuleyho imaginace v tvorbě prapodivných sci-fi prostředí, když mě pohádkovou mytologií zavánějící zápletka plná zkratek a její protagonisté nechali úplně lhostejnou. S Konfluencí se loučím poněkud rozladěná, každopádně mi z paměti nezmizí: zůstane tou knihou, při jejíž četbě si i má dcerka řekla "mám té nudy dost" a začala se v předstihu dobývat na svět. 55%
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2001 |  Fairyland |
| 2010 |  Tichá válka |
| 2000 | Syn řeky |
| 2011 | Zahrady slunce |
| 2000 |  Předkové dnů |
"Co se má stát, to se stane." Přesně tak vyznívá závěrečný díl ságy o Konfluenci, uměle sestrojeném světě, obývaném tisíci rasami. Jestliže předchozí kniha bublala nespočtem dramatických událostí, které se proháněly jejími stránkami z jednoho konce na druhý, tady se situace vyostřuje a neodkladně směřuje k velkému třesku, po němž se vrací všechno na začátek a nám se dostává vysvětlení, ne-li všech, tedy alespoň valné většiny záhad, kterých jsme byli od začátku svědky, a dá se říct, že i přímými účastníky. Troufám si totiž tvrdit, že Paul McAuley nás svým živým vyprávěcím stylem vzal na cestu do hlavního města Ys a posléze i po Velké řece až na Okraj světa opravdu s sebou. Jeho hrdinové jsou opravdoví, nejsou nepřemožitelní a dělají dokonce i chyby, ale tím spíše jim věříte, že to, za čím jdou, má smysl a cíl, ať už je dobrý nebo špatný. Proto také fandíte Yamovi, soucítíte s Pandarasem, nenávidíte doktora Dismase a prefekta Corina byste nejraději zabili v té chvíli, kdy se objeví na scéně. Na jedné straně slumy, svatyně a kasty, polointeligentní zvířecí společenstva, báje a legendy, na druhé vyspělá technika, samoopravující se kybernetické stroje, časoprostorové tunely. Mix, který v rukou Paula McAuley funguje a baví. Hvězdná svatyně je pak důstojným a inteligentním zakončením celého jeho snažení.