Pavel Pojar
Misantrop · pseudonym
česká, 1965
Nové komentáře u knih Pavel Pojar
Plivanec na rozloučenou
„Část této knihy jsme poprvé četl v časopise Vokno na začátku 90. let. Žil jsem v zemljance, jsem stoupenec Thoreau. Kdybych ztratil paměť, ale ne názory, byl bych schopen se hádat, že jsou to zápisky z mého deníku. Mezitím jsem často chodil číst autorovi zápisky na jeho webové stránky. Po více než 35 letech se mi podařilo získat tuto knihu. Nemá cenu nic vysvětlovat, není to čtení pro všechny, nejsou to pohledy pro každého. Je to životní stav.“... celý text
— bidja by hlavac
Plivanec na rozloučenou
„Někde jsem četl, ze Misantrop je autorův pseudonym. Nemyslím si to. Misantrop je postava, kterou autor stvořil, a kterou podle úvodu sám ani nepokládá za příliš inteligentní. Misantrop je syntézou mnohdy protikladných vlastností – je divnou kombinací blba a intelektuála. Celá kniha jsou nahodilé myšlenky, většinou nesmyslné, ale někdy se objeví i něco velmi zajímavého, co se může objevit jen maskováno proudem nesmyslů – jinak by si to nikdo netroufl vyslovit. Navíc i nesmyslné názory mohou vést k zamyšlení. Stejně ale byla velká část knihy celkem nudná. Misantrop je samotář, je proti církvi, státu, davům, rodině… Kritizuje ostatní, mluvit má podle něj cenu jen o velkých věcech a jen, když plánujeme, jak je udělat. Nic z toho ale sám nedokáže, a tak má většinou jen velké plané řeči a chytlavé prázdné fráze (nicméně v tom, že většina lidí často mluví o zbytečnostech s ním souhlasím, a i s některými dalšími věcmi). Kniha vám nedá žádné podstatné informace, žádné návrhy, jen pár námětů k zamyšlení. Je to dekadentní dílo, ukazující úpadek. První část je deník Misantropa. Druhá část jsou jeho úvahy a úvahy o něm. Třetí část je pak básnická sbírka. Knihu mohu doporučit těm, kteří chtějí dávat do diskusí šokující citáty a básničky proti všemu, a bavit se tím, jak se na ně ostatní snaží reagovat. Na knize se mi nelíbí, že svým způsoben zesměšňuje lidi, kteří touží po velkých věcech, ale neví, jak je uskutečnit. Nakonec ještě uvedu několik citátů:
„Tak, jako se dřív budoval socialismus, tak se dnes lidé vrhají na podnikání a hromadění majetku. A to všechno je davová psychóza, s tím nemám nic společného.“
„Opravdu nestojím o styk s lidmi. Neustále tě otravují mluvením a vyžadují, abys také mluvil. Otravují tě kouřením, potem a prdy – a vůbec člověk se před nimi musí mít pořád na pozoru“
„lidé se množí úplně nesmyslně a doplácejí na to“
„život nemá žádný cíl, ten si jen vymýšlejí lidé, kteří by jinak nevěděli, jak vyplnit svůj život“
„budeš nenávidět lidi tak, jako sebe samého“
„člověk je krásný tvor, není-li člověkem“
„co je opravdu svobodné, to není dovoleno“
„lépe spát, než sloužit lidem“
Část básně s názvem Rukojmí:
Přišli jsme na svět jako rukojmí
Serem na to, co se smí a co se nesmí
Jsme rukojmí a chcem se osvobodit
Jsme rukojmí systému a chcem ho zničit
Máme jenom tři možnosti
Dělat dál tyhle blbosti
Zapomenout spolu s chlastem
Nebo sami pohnout prstem
Perou do nás tam i tamti
Všude samí policajti
Ti zmrdi se snad porvat chtěj
a ani o tom nevěděj“... celý text
— NGC6715
Plivanec na rozloučenou
„Nadčasové veledílo plné myšlenek a názorů, o kterých se nebojím říct, že jsou svou výstižností a trefností až geniální. Autor nekompromisně odhaluje zkaženost lidí a jejich pokřivených postojů ke světu.“... celý text
— Zikus
Plivanec na rozloučenou
„Kontroverzní kniha. S autorem nemusíte ve všem souhlasit, ale kdo někdy pocítil odpor k lidské debilitě, musí se přinejmenším u některých pasáží pobavit. Kniha je navzdory některým extrémním nenávistným výrokům prodchnuta také mnoha filosofickými myšlenkami, které čtenáře nutí se nad sebou a nad lidstvem a jeho morálkou zamyslet. Když jsem knihu četla, užívala jsem si pocit, že ve své alergii na absurditu a přemnoženost lidstva nejsem sama. A čím jsem starší, tím víc autorovi dávám za pravdu.“... celý text
— horkosladka
Plivanec na rozloučenou
„V knížce je několik pasáží který nelze přejít bez toho aniž by vám přejel mráz po zádech, jako když autor líčí jak by nejraději zavraždil svý rodiče, okusil lidský maso a krev, někoho unesl a umučil nebo když si představuje že by šel střílet děti do lunaparku. Ale i přes těchto několik svinstev musím přiznat, že těžko byste hledali knížku s větší koncentrací brilantních myšlenek aktuálních pro dnešní zoufalou dobu.
Není podle mě na místě autora považovat za bestii nebo psychopata, všichni víme že bez lidí by na Zemi bylo líp, život by byl bohatší, rozmanitější, svobodnější.. On akorát narozdíl od jiných dál v myšlenkách rozvíjí redukci lidstva v praxi. Co je správně? Být humánní a jen přihlížet zběsilému plundrování planety a nechat civilizaci vyhubit veškerou mimolidskou existenci? Nebo být tím čím je on - sociofob a nelida?“... celý text
— petr0486
Pavel Pojar - knihy
| 2005 |
 Plivanec na rozloučenou |
Žánry autora
Štítky z knih
Pojar je 6x v oblíbených.
Osobní web autora