petr0486 komentáře u knih
Někdy v šestnácti jsem viděl film a vůbec jsem nechápal o čem vlastně měl být. Teď po čtyrech letech jsem se dostal ke knížce a teprve z ní jsem pochopil ten ekoanarchistický podtext, který je skvělý! 5*
Příšerná knížka, vědeckým jazykem napsaná a tudíž pro obyčejného člověka nečitelná.. už po pár stránkách mi bylo jasný že tohle nenapsal anarchista ale nějaký univerzitní vědátor co si potrpí na tituly, což se mi taky teď potvrdilo - PhDr. Václav Tomek, CSc., pracovník AV ČR.
V knížce je několik pasáží který nelze přejít bez toho aniž by vám přejel mráz po zádech, jako když autor líčí jak by nejraději zavraždil svý rodiče, okusil lidský maso a krev, někoho unesl a umučil nebo když si představuje že by šel střílet děti do lunaparku. Ale i přes těchto několik svinstev musím přiznat, že těžko byste hledali knížku s větší koncentrací brilantních myšlenek aktuálních pro dnešní zoufalou dobu.
Není podle mě na místě autora považovat za bestii nebo psychopata, všichni víme že bez lidí by na Zemi bylo líp, život by byl bohatší, rozmanitější, svobodnější.. On akorát narozdíl od jiných dál v myšlenkách rozvíjí redukci lidstva v praxi. Co je správně? Být humánní a jen přihlížet zběsilému plundrování planety a nechat civilizaci vyhubit veškerou mimolidskou existenci? Nebo být tím čím je on - sociofob a nelida?
Geniální esej od člověka který se dostal až k jádru. S uvědoměním co on měl je těžký si nevybrat sebevraždu, a o to víc ho obdivuju za cestu kterou on zvolil.
Kniha mormonova je údajným historickým záznamem podávající alternativní verzi osídlení Ameriky. Podle KM Bůh dovedl do ameriky první výpravu Izraelitů už v době Bábelu kdy přísahal že lidi rozptýlí po celé zemi. Další následovala asi 600let před Kristem v prním roce krále Sedechiáše (Cidkijáše) a touto výpravou se kniha zaobírá primárně. Následuje ještě jedna výprava po odvedení Sedechijáše do zajetí v Babylonu.
Knížka žalostně postrádala zápletku, akci, hloubku.. Míň hvezdiček nedávám jenom kvůli tomu že tam zazní slovo anarchie kvůli kterýmu jsem vlastně knížku četl.
Uzká brožura podávající stručné seznámení s historií anarchismu. Mně posloužila hlavně jako osnova od který jsem se mohl odrazit ve studiu dál, víc jsem od 60ti stránkové knížky neočekával.
Čtivé a poutavé povídky, originální situace a atmosféra.
Druhá a čtvrtá povídka u mě za 5*, ostatní 3,5/4*.
+ Výborný pomocník pro začínajícího semenáře.
- Forma mohla být propracovanější.
Unikátní knížka (původně napsaná pro jediného čtenáře a to císaře Karla V.) odhalující nejsmutnější a nejbrutálnější úsek lidských dějin - nemilosrdné vyhlazování původního obyvatelstva střední a jižní Ameriky.
Autor se sám účastnil výprav dobyvatelů jako misionář a píše o událostech, kterým byl očitým svědkem.
Věděl jsem, že conquista byly jatka, ale ani v nejhorších snech by mě nenapadlo že se dobyvatelé chovali až tak bestiálně a chladnokrevně, jako je posáno v knize..
Kniha doopravdy jen pro otrlé povahy.
Nadčasová knížka s nesmrtelným poselstvím. Thoreau si dobře uvědomoval, že jediná možnost na nápravu vlády je přestat s ní spolupracovat - přestat platit daně. S tím absolutně souhlasím, ale nevěřím, že si to někdy uvědomí dostatečné množství lidí, který by oželelo všechen ten nadbytek (a začalo by fungovat soběstačně), aby změna ke svobodnější a udržitelnější společnosti byla možná.
Povedené seznámení s buddhismem, kdybych ale měl hodnotit samotnou nauku místo autorova podání, s hvězdičkami bych se mírnil.
Buddhismus je plný abstraktních pojmů a hádanek intelektem nepobratelných, které mě dovádí k zoufalství.
Navíc je tahle nauka v našem současném světě absolutně nepraktikovatelná a jestli tady na západě o sobě někdo tvrdí že je buddhista tak to u mě budí úsměv, nevěřím že je tu někdo, kdo by byl ochotný "vzdát se světa" a všeho hezkého co mu život přináší po vzoru Buddhy a jiných hledajích na východě.
Nedělá na mě dobrý dojem ani to že k prvnímu písemnému zaznamenání Buddhovy nauky došlo až asi půl tisíciletí po jeho smrti..
Už je to rok zpět co jsem knížku četl, ale pamatuji si, že jsem Fričovi jen tiše záviděl to štěstí, které měl asi jako jeden z posledních, a to vidět a zažít indiány "neposkvrněné" civilizací - v jejich přirozeném prostědí s jejich původním stylem života..
Je pro mě neuvěřitelné kolik naivních čtenářů téhle falzifikátorce skočilo na špek.
Tato kniha vydaná v roce 1990 vzbudila u OPRAVDOVÝCH australských aboridžinců vlnu rozhořčení za to, že pí Morganová vydělává peníze za dezinterpretaci jejich kultury pro vlastní reklamu a zisk. Vyjádřili svůj hněv nad tím, že autorčino falešné poselství je naivním euroamerickým trhem přijímáno jako fakt a byli nesmírně znepokojeni tím, jaké dlohodobé následky to pro jejich kulturu bude mít.
V roce 1996 skupina Aboriginských starších, vážně znepokojených důsledkem knihy, dostala grant na cestu do USA a ke konfrontaci autorky, s cílem znemožnit hollywoodizaci jejího díla. Autorka VEŘEJNĚ PŘIZNALA, že její kniha je FALZIFIKÁT, ale tomuto faktu se dostalo v USA jen malé publicity.
Sečteno podtrženo, autorka si si šest let mastila kapsu lhaním o svých zážitcích z divočiny, samotnými aboridžinci byla donucena přiznat, že její kniha je výmysl, a přesto měla tu drzost dva roky po tomto odhalení napsat další výmysl, tedy Poselství z věčnosti, protože se to (pro ni) naštěstí nerozkřiklo a mohla vydělávat vesele dál...
*V komentáři cituji pár vět přímo z ang. wikipedie
Je pro mě neuvěřitelné kolik naivních čtenářů téhle falzifikátorce skočilo na špek.
Už první kniha vydaná v roce 1990 vzbudila u OPRAVDOVÝCH australských aboridžinců vlnu rozhořčení za to, že pí Morganová vydělává peníze za dezinterpretaci jejich kultury pro vlastní reklamu a zisk. Vyjádřili svůj hněv nad tím, že autorčino falešné poselství je naivním euroamerickým trhem přijímáno jako fakt a byli nesmírně znepokojeni tím, jaké dlohodobé následky to pro jejich kulturu bude mít.
V roce 1996 skupina Aboriginských starších, vážně znepokojených důsledkem knihy, dostala grant na cestu do USA a ke konfrontaci autorky, s cílem znemožnit hollywoodizaci jejího díla. Autorka VEŘEJNĚ PŘIZNALA, že její kniha je FALZIFIKÁT, ale tomuto faktu se dostalo v USA jen malé publicity!!
Sečteno podtrženo, autorka si si šest let mastila kapsu lhaním o svých zážitcích z divočiny, samotnými aboridžinci byla donucena přiznat, že její první kniha je výmysl, a přesto měla tu drzost dva roky po tomto odhalení napsat další výmysl, tedy Poselství z věčnosti, protože se to (pro ni) naštěstí nerozkřiklo a mohla vydělávat vesele dál...
*V komentáři cituji pár vět přímo z ang. wikipedie
No, PRVOTŘÍDNÍ bestseller je možná silné slovo.. Prosté poselství ´cukr je jed´ autor (možná zbytečně) roztáhl na 300 stran, od tématu CUKR se často odchyluje k nepodstatným věcem.
Efektivní pro mě bylo, že jsem dostal dva dny před tím než jsem knihu začal číst balíček sladkostí, který jsem během dne snědl, a na druhý den jak se hladina glukózy v krvi zase snížila se dostavila ona "cukrová deprse" popsaná na str. 57-58. Cítil jsem se příšerně, byl jsem nesmírně unavený, malátný, protivný, sebemenší pohyb či přemýšlení pro mě bylo utrpením.. To že to bylo zaviněné cukrem mi došlo až během čtení knihy.. jako náctiletý jsem takové stavy mýval v jednom kuse.. Po přečtení knihy jsem se cítil příšerně podvedený, podvedený splečností a potravinářským průmyslem!
Nevěřil bych jaký vliv má cukr na psychiku a mozek, problémy se soustředením a neschopností pamatovat si jsou taktéž zaviněné cukrem.
Kniha účel splnila a odteď se budu rafinovanému cukru vyhýbat jak čert kříži!
Poměrně ostrá (ovšem oprávněná) kritika na 16 světských, nenáboženských, intelektuálů.
Posledních 7 osobností pro mě byly neznámé a nezajímavé. V některých částech autor zacházel příliš do hloubky k nezáživným detailům které pro mě byli nečitelné a při pohledu na některé stránky jsem už věděl že bude lepší je přeskočit.. Naopak bych vyzdvihl to, že Johnson si kritiku "nevycucal z prstu", ale hodnotí objektivně a nezaujatě na základě doložených pramenů (deníky, dopisy, životopisy..)
,,Pane, máte velké bolesti?"
Bledé rty se pokoušejí o úsměv. ,,Dobráku, nedělej si starosti. To přejde a my se vrátíme domů," šeptá nemocný. V jeho modrých očích je takový výraz, že si ho sluha nedovede vysvětlit. Jak by také mohl porozumět pokoji, který svět dát nemůže, a radosti, která uprostřed trýznivého utrpení naplňuje srdce jásotem? Tělesně bolesti jsou hrozné, ale Heřman je šťasten a pohřížen v radost a pokoj Kristův.