• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Ach, ti rodiče! - Petra Suchánková

Jedná se o příběh mladé dívky Simony, která za dramatických okolností zjistí, že byla v dětství adoptovaná a rozhodne se vyhledat svoji biologickou rodinu. Co j... detail knihy

Nové komentáře u knih Petra Suchánková

Ach, ti rodiče!

„Četlo se dobře, knížka je krátká, má málo stran. Hrdinka budí sympatie, prožívá svou velkou lásku, což jí hodně pomůže v tom, co touží najít. Není to drama, žádné úporné a srdceryvné hledání biologické rodiny, jak by člověk možná čekal. Vše plyne hladce a velkou roli sehraje náhoda. Jde spíš o lovestory se spoustou zamilovaných dvojic. Ale zabrousí i do oblasti charity. Tam se tedy pár dramatických chvilek najde, při péči o staré lidi. To mi přijde ze života. Celkově je to čtení příjemné, nenáročné, pro mladé i dříve narozené. Vlastně hodně poučné pro nejstarší generaci. Popisuje nástrahy v podobě podvodníků na telefonu. Jak se bránit a nenaletět. Možná povinná četba pro 75+ generaci...Zajímavostí také je, že jednou z téměř hlavních postav je pes, fenka, což je sympatické.“... celý text
— Maraska190

---

Ach, ti rodiče!

„Knížku jsem přečetla jedním dechem. U některých příhod ze života klientů Charity jsem se neubránila smíchu, mám také zkušenosti a to mě často pobavilo. Hlavně jeden ten dědoušek. Jiné příhody jsou k zamyšlení. Hledání rodiny je spíš na pozadí, ale povede se. I když má hrdinka jiných starostí víc než dost a hlavně prožívá svou první velkou lásku. Rodinu najde jen tak mimochodem. Ale nejdůležitější věci v životě se většinou stávají neočekávaně, náhodou, jako blesk z nebe. Natroti tomu usilovné hledání je často zdlouhavé a bezvýsledné. A tak vlastně je i tohle realita se vším všudy. Šťastné konce miluju, a fandím mladým zamilovaným, takže za mě Ok. Četlo se mi hezky“... celý text
— Hana22138

---

Ach, ti rodiče!

„Viděla jsem název - trochu divné, přečetla anotaci - něco jiného, než jsem čekala, ale zní to zajímavě, obálka celkem ujde, v knihovně volná, proč ne? Sáhla jsem, půjčila jsem. Že jsem si radši nedala pár facek. Chuť knihu zapálit a prohodit oknem mě přepadla už po 15-ti stranách. Ale já knihy neodkládám. Dočetla jsem a teď nastal čas zúčtování. Anotace říká "Simona hledá svoji rodinu". Anotace lže, jako když tiskne. Simona nehledá. Simona na straně 10 říká, že pojede, ale hledat nebude - stejně nenajde. Na straně 30 hledá, na straně 40 už zase ne, na straně 60 se zmíní někomu jinému, který hledá za ni. Na straně 90 si ji najde náhoda, která odvede všechnu práci za ni. Na straně 150 za ni hledá její přítel. Jí se pouze pasivně děje. Celkové složení příběhu je následující: Simona "hledá" - 10 stran, Simona tráví čas se svou nalezenou rodinou - 30 stran, Simona má romantický vztah - 40 stran, Simona má nudný opakující se každodenní život 100 stran. A to není nadsázka. Vše jede v rytmu "v pondělí šla do práce, v úterý šla do práce... v neděli šla do parku a do kina, v pondělí šla do práce, v uterý šla do práce... v neděli šla na cvičák a na oběd, v pondělí... - to jenom tak pro ilustraci, už toho nechávám. O nějaké hloubce postav nemá smysl se vůbec bavit. Klišé vedle klišé, stereotyp vedle stereotypu. Nemastné, neslané, nekonsistentní, nelogické. Zdrobněliny na každém kroku. Muž 25 let je v rámci jednoho odstavce mladý muž, mladík, kluk, klučík a hošík. To vše více méně z pohledu Simony, které je 20. A to je jenom špička ledovce. Kontrolní otázka: máte-li doma retrívra tj. psa velikosti menšího telete, jehož jméno je Čip, jak mu budete říkat zdrobněle? Autorka zvolila variantu Čípek. Bez komentáře... Textové zpracování raději ani nebudu komentovat. Žák 6. třídy ZŠ dostal za úkol napsat slohovou práci o 180 stranách. To se jinak popsat nedá. Navíc v nakladatelství, když to přijímali, tak měli zrovna týdenní firemní večírek, na kterém se redaktor, korektor a editor hecli, že vydají knihu v rekordním čase, tak vybrali nejkratší dostupný text, řádně posilněni pěti lahvemi rumu ho "zpracovali", donutili relativně střízlivého grafika nakreslit obálku a poslali to na tiskárnu. Když pak konečně po tom megaflámu vystřízlivěli, bylo na zastavení tisku už pozdě a nejspíše si ani nepamatovali, že na něčem takovém pracovali. Toť moje teorie. Sečteno, podtrženo, tohle je za 0 pro všechny zúčastněné.“... celý text
— LilianTae

---

---

Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče

„Na tuto knihu jsem v knihovně narazila úplnou "náhodou" a zaujala mě svým názvem. Bylo to zajímavé čtení, spíše taková forma deníku. Autorka v knize popisuje obyčejný život jedné pěstounské rodiny. Nad životem za covidu se dnes už člověk musí jen pousmát, ale autorka knihu psala v době nejpřísnějšího lockdownu, kdy to sranda nebyla, takže je to autentické čtení. Kniha se četla rychle. Ke konci mě trochu s autorkou mrzelo, jak to dopadlo, že život nejde vždy podle plánu. A zajímalo by mě, jaká je situace nyní, zda už třeba mají další holčičku v pěstounské péči. Klobouk dolů, že si na to troufají ještě i kolem padesátky.“... celý text
— Atisa

---

Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče

„Tak jsem se dala do čtení a nemohla jsem se odtrhnout - až hrozba, že budu zítra v práci jak můra , mi pomohla se od knížky odtrhnout... Studovala jsem před pár lety sociální pedagogiku, znám tedy problematiku pěstounské péče teoreticky, spíš ze strany těch, kteří rozhodují, ale toto je velmi zajímavý pohled z rodiny, která pěstounstvím přímo žije, těšila a připravovala se na něho velmi poctivě... Kdyby bylo takových lidí více...“... celý text
— gabra03