• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Richard Ford

Kanada

„Zvláštní, jak se u této knihy rozcházejí recenze, už na samotném přebalu jsou do nebe vychvalující kritiky, i díky nim jsem si knihu vypůjčila. Ale. Jsem tak ve třetině a začínám mít pocit, že pokračovat dál je ztráta času. Autor píše docela příjemným jazykem, ale prostě je toho textu moc. Zahlcuje stránky spoustou zbytečných a nezajímavých detailů každého dne, má potřebu neustále x krát dokola opakovat všechno, co o postavách napíše, i to, co se s nimi stane v budoucnu, všechno se tak nějak hrozně pomalu vleče a pořád se nic neděje. Ne, nevadí mi knihy, kde plyne příběh pomalu, ale tohle prostě nemá to NĚCO, co by mě přesvědčilo, abych četla dál. A hlavní hrdina - tomu má být 15 ?? Nevím nevím, na puberťáka mi tedy přijde tak trochu zabržděný :-) Hodnotit hvězdičkami nebudu, snad kdybych někdy v budoucnu dočetla do konce.“... celý text
— Iwy

---

Kanada

„Mám rozporuplný pocity. Napsaný to bylo stylem, kterej mě baví, mělo by se mi to líbit. Po prvních kapitolách jsem byla nadšená, ale pak…neustálý opakování, část v Kanadě v jeden moment navzdory předcházejícímu zdlouhavýmu vyprávění uplně nelogicky a neuvěřitelně zrychlená. Nechápu, proč je ta knížka rozvržená tímhle způsobem, a nechápu moc ani poselství. Hodně souhlasím s komentářem od bosorky, tam je to pěkně konkrétně rozepsáno.“... celý text
— poulet

---

Kanada

„Přesně něco takového mi dlouho chybělo...v době, kdy na vás z regálů útočí tituly ověnčené různými cenami, doporučujícími recenzemi, podpořené milionovými prodeji, se mi do rukou dostala TATO KNIHA....v Levných knihách ležel skvost...slevněná (49 Kč), s nevkusnou obálkou, u nás neznámý autor....v tento moment jsem si ale vzpomněl na jeden rozhovor se spisovatelem Vieweghem, který tohoto spisovatele (Richarda Forda) zmínil....a protože se zmínil velmi kladně i o jiných mých oblíbencích (Philip Roth a ještě někoho jiného :-)), tak jsem si toto jméno kupodivu zapamatoval....a dobře jsem udělal! Nemá smysl popisovat krásný obraz a zdůvodňovat proč se líbí. Ale podívat se a následně se už jen kochat....“... celý text
— Christo

---

---

Kanada

„Možná trochu moc rozvláčné, ale chápu to, jako pečlivá příprava na závěrečnou třetí část, která je za mě jednoznačně nejlepší, a to i díky tomu spojení jednotlivých dějových linek i některých protagonistů. Tahle část mohla být klidně delší. Forda řadím vedle Paula Austera a Jonathana Franzena k podobnému typu vypravěčů, kteří s pečlivostí hodináře pozvolna budují své znepokojivé příběhy ze současné nebo téměř současné Ameriky, aniž by se snižovali k laciným trikům a wov efektům. Chápu, že pro mnohé to může být nuda, ještě když Vás hned zpočátku autor naláká na loupež a nějaké ty vraždy a přitom se popis loupeže i vražd odehrává ve stejném duchu jako popis dění v šachovém kroužku. Ale to je možná to, čím se Ford vymyká, takže to je vlastně fajn. Doporučuji.“... celý text
— puml

---

Kanada

„S knížkou Kanada jsem měla docela problém. Připadalo mi to tak, že autor měl skvělý nápad, ale už ho prostě neuměl dotáhnout do nějaké pořádné podoby. Jak kdyby právě vylezl z kurzu tvůrčího psaní a měl najeté dané postupy, v tu ránu ho něco osvítilo, tak moc nepřemýšlel, zavřel se na pár týdnů do temného pokoje a datloval. Ač vím, že to tak rozhodně nebylo, prostě mě nepřesvědčil. Celá knížka je šíleně utahaná, klidně bych krátila o polovinu, pak by mohla mít spád. Autor všechno neustále dokola opakuje, jak kdyby byl ve škole a vtloukal neposedným žákům do hlavy nové učivo. V knížce to ovšem bylo spíš na závadu. Zvlášť první část, kdy už víme, co se stane, protože tady se na žádná tajemná rozkrývání nehraje, a jen čekáme, kdy už to konečně bude. Chvilkami mě příběh něčím zaujal, ale byla to okouzlení na můj vkus jen velmi krátkodobá (a krátkodechá). To samé pak pobyt hlavního hrdiny v Kanadě, semtam zajímavé, ale spíš se to vleklo, čekala jsem nějakou větší pecku, nehledě k tomu, že autor prostě nenechá žádná tajemství na údernou pointu, vše servíruje zbytečně předčasně. Druhý chod je na stole ve chvíli, kdy jsme ponořili lžíci do polévky a okusili první sousto. Pak jsme polévku nuceni hltat, ale stejně se k druhému jídlu dostaneme ve chvíli, kdy už je vychladlé. Hlavní hrdina, to byla kapitola sama o sobě. Byl až bolestně naivní, to bylo něco neskutečného. Ono už to, co mu vetknul jeho otec stvořitel do vínku - šachista a včelař, au! Celkově mi přišel celý příběh nějak prazvláštně vykonstruovaný, naivní, neskutečný. Nakonec o závěrečných 3 hvězdičkách rozhodly poslední dvě kapitoly, které konečně dávaly nějaký valnější smysl a z mého hlediska převyšovaly vše předešlé. Myslím si však, že výrazné, ale opravdu výrazné zkrácení by knížku posunulo někam úplně jinam.“... celý text
— bosorka