Nové komentáře u knih Robert W. Walker
Vražedný instinkt
„Naprostá pecka. Tuhle knížku prostě neodložíte :-)“
— Monas123
Inštinkt
„Snaha odviezť sa na chrbte popularity Mlčania jahniat z toho kričí ako opitá šlapka na Champs Elyseés. A opisovanie či aspoň poškulovanie je v celom románe tak desně prítomné, až sa to človeku nechce dočítať. Mäsiarčina, magor loví holky. Ale nespoznáte ho, pretože odborne nepripravený autor v osobnostnej psychológii tápe, takže len hrubá šablóna. Dočítal som to...bohužel. Záver neprekvapí, je hlúpy a nevierohodný. Škoda, že z toho námetu neurobil dobrú detektívku dobrý autor.“... celý text
— Chingiz
Vražedný instinkt
„Velmi dobře čtivá kniha, děkuji .“
— zoubek69
Vražedný instinkt
„Fakt je ten, že pokud vám začne hrabat v karbovni, je to vždycky průser. A je úplně jedno, jestli máte mezi nohama žížalu nebo Jidášovo ucho. Nevím, jestli je to nějaká provokačka od režisérů a spisovatelů, ale většina hrabošů mele citáty z bible a poslouchá vážnou muziku. Možná je to tím, že při tvrdé muzice tu brutalitu ze sebe vyblbnete, ale u té intelektuánštiny se ve vás uzavře, pak stejně musí ven a je zle.
SPOILER!
Týpek v téhle knížce uvazuje povětšinou mladý holky za nohy a věší je. Tu polohu znám, neboť jsem byl na mnoha zabíjačkách. Rozdíl je jenom v tom, že prasátko má nožky roztažené. I to odkrvení proběhne. Podobnost s Mlčením jehňátek vás trkne hned po několika stránkách. Při každém dialogu doktorky Jessiky Coranové se mi v hlavě ukázala Jodie Fosterová. Mělo to ale malou trhlinku, neboť ta by se rozhodně nesnažila dostat Ottovi Boutinovi do kalhot. Pak se to zase blížilo víc k Bětce Báthoryový, takže tak trochu medley (jak se říká u nás na Moravě a okolí). Vyplývá z toho další podobnost, tentokráte z tvořivou činností některých našich otitulovaných politiků při lepení diplomek.
Závěr ještě všechno víc pohnojil. Nejchytřejší z chytrých doktorka Coranová se najednou chová jako totální dement a ichtyl. Ten konec se opravdu nepovedl.“... celý text
— Česneksmedem
Vražedný instinkt
„Na začátku četní jsem si říkal, super to bude takový levoboček Mlčení jehňátek. Nadšení ale někde v polovině knihy rychle vyprchalo. Vrah se na spoustě stran vůbec nevyskytoval a jeho bleskurychlé odhalení v závěru, mi přišlo až do očí bijící. Jakoby se autor už postavy chtěl rychle zbavit a celou knihu narychlo ukončit. Škoda, když jsem s knihou začínal, uvažoval jsem i o třech hvězdách...“... celý text
— CharlesWard
