-

Stacey Kade

Přidat do oblíbených Koupit knihy

S. A. Barnes, Stacey Klemstein · pseudonymy

americká

Nová kniha

Mrtvé ticho

Mrtvé ticho - Stacey Kade

V tomto hororovém sci-fi románu, v němž se hlavní hrdinka a její posádka nalodí na desítky let ztracenou luxusní výletní loď a najdou trosky noční můry, která j... detail knihy

Populární knihy

Mrtvé ticho
Mrtvé ticho
Čekání na zázrak
Čekání na zázrak
Setkání s duchem
Setkání s duchem
Zamilované duše
Zamilované duše

Nové komentáře u knih Stacey Kade

Mrtvé ticho Mrtvé ticho

„Bohužel nenaplněný potenciál. Horor odehrávající se na opuštěné vesmírné lodi? To zní slibně. I rozjezd vypadal solidně, autorce se dařilo budovat strašidelnou atmosféru, ale druhá polovina knihy a rozhřešení, co se vlastně dělo/děje, to pohřbilo. Jednak je Claire přiznaně nevěrohodný vypravěč, pak také autorka přimíchává do děje zbytečný prvek (nechci spoilerovat), který by lépe fungoval sám o sobě, ne namáčknutý do zbytku příběhu...A pro mě byly mínusové body i to, že autorka zasadila děj do vesmíru, ale občas se vyhýbala technickým věcem, které s tím souvisí, určité části rovnou příhodně přeskočila a postava se ocitá rovnou na místě. Nad rozklíčováním jde přimhouřit oko, ale nejedná se o nějaký bomba zvrat. Já tíhnu k hororům, které se odehrávají v uzavřeném prostoru ve vesmíru nebo pod hladinou, takže jsem si určité části užila, ale kvůli výše zmíněným důvodem to hodnotím jako průměr.“... celý text
— Shaxx

Mrtvé ticho Mrtvé ticho

„Horor z vesmírného prostředí jsem ještě nečetla. Zcela jednoznačně se s ním pojí prostorová omezenost a naléhavost, obojí související s kosmickou lodí. Hranice prostoru, bezútěšnost situace, role hlavních postav a operativnost je to, co se mělo v příběhu formovat, co mělo vyniknout. Líbí se mi autorčina slovní zásoba z kosmologie a kosmonautiky jako by ji používala běžně, protože zcela rutinně žije život ve vesmíru. Našli Auroru, která je opuštěná? Auroru, ztracenou luxusní vesmírnou loď o pěti set cestujících a sto padesáti členech posádky, plující nyní zde. Připomíná mi to jeden film, ve kterém se příběh odehrál na moři, kde v lodi plavaly mrtvoly lidí důsledkem halucinací a viru, který způsoboval, že se z nich stávaly zrůdy. Knižně to připomíná knihu "Pod hladinou" od Darcy Coates. Paradoxně "Mrtvé ticho" hodnotím hůře, i přesto, že hodnotně obsahově je o level výš než zmiňovaná Darcy, vzhledem k tomu, že autorka "Mrtvého ticha" umí lépe popisovat a využívá odborných termínů z kosmologie a kosmonautiky, což je oproti Darcy Coates přidaný kredit. ALE! Mezi "Nyní" a "Tehdy" není velký rozdíl, proto jsem měla problém s rozlišením a musela jsem listovat zpět, abych si připomněla, v jaké časové linii jsem. Postupně jsem si na to zvykala, a pak už jsem to jako překážku nevnímala, nicméně pro začátek je velice důležité správně uchopit "Nyní" a "Tehdy", aby v tom měl čtenář od počátku jasno. Obě veličiny musí být něčím odlišné (časově, prostorově, postavami apod.), aby si čtenář včas mezi nimi uvědomil rozdíl a v dalších kapitolách (při dalším čtení) ho vnímal. Text nemusel být tolik zhutnělý, mohl obsahovat více kapitol, mohl být více rozvláčnějsí, je "nacpáno" hodně informací do malého prostoru. Tím, že je příběh zhutnělý a není úplně rozlišeno mezi "Nyní" a "Tehdy", působí chaoticky. Vzpomínky VT na dětství a prožitá traumata bych oddělila tak, že bych jim dala vždy jednu kapitolu, aby bylo přehledně znát, čemu musela v dětství čelit a z čeho traumata plynou. Nebo bych je oddělila od ostatního textu hvězdičkou, případně samostatnými, notně oddělenými odstavci. Rozhodně bych je však stavěla samostatně. Zdá se mi, že se autorka nechtěla více rozmáchnout. Autorka má příběh v hlavě, je jednolitý a takhle jej podává i čtenáři, jinými slovy - základní údaje o tom, zda se hrdinové nachází ve své "mateřské" lodi nebo na lodi Aurora, autorka přehlíží jako zbytečné, pro čtenáře, pro orientaci v příběhu, ale podstatné a veledůležité. Autorku příběh doslova pohltil, a na to by si měl dávat pozor každý autor - nezapomenout na čtenáře (pro koho píšu?, píšu pro sebe?, píšu pro čtenáře?, případně, pro jakou skupinu čtenářů?, má to být monolog?)! Autorka například píše: ..."Po vší té práci a stresu, které jsme museli vynaložit"... Ale vy to tam nečtete! Po jaké práci? Po jakém stresu? Autorka tu práci a ten stres nedala na papír! V hlavě mohla mít krásný příběh, ale mám pocit, že my ho ve vší komplexnosti nečteme! Něco, co měla v hlavě, nedala na papír, a přitom to mohlo být zajímavé, protože to mohlo krásně doplnit ono hororové, které se tam vyskytuje jen v malých, mezerovitých dávkách. Stres z čeho? Z akcí? Jakých akcí? Vždyť se čtenář nedozvěděl, o co jde! Autorka zřejmě byla tak ponořená do psaní, že zapomněla na čtenáře! Nezbývá mi jinak, než ji ohodnotit třemi hvězdami, jako někteří čtenáři. Bohužel, potencialitu to mělo; chtělo to více informací a dát těmto informacím prostor, být rozvláčnější, více rozebrat, být pátravější, hloubavější a hladovější po akci.“... celý text
— veronika4001

Mrtvé ticho Mrtvé ticho

„Nevím proč, ale hrozně blbě se to četlo. Kolem půlky knížky jsem si na to ale zvyknul (možná i vyprávění začalo víc odsejpat) a pak už to bylo poměrně pěkný. Nicméně vracet se k tomu nebudu a asi to brzy půjde do světa. :-)“... celý text
— Radous79

Mrtvé ticho Mrtvé ticho

„Podle mě tato kniha do kategorie horror opravdu nepatří. Sci-fi není úplně moje nejoblíbenější čtení, ale tohle nebylo úplně špatné. Místy byl děj trošku rozvláčný, ale zase oceňuji netradiční příčinu zániku Aurory. Takže takový průměr“... celý text
— Duchoslp

Mrtvé ticho Mrtvé ticho

„Z počátku jsem si říkala, že je to fakt skvělá kniha, která vtáhla do děje ... vesmírný horor s duchy na výletní lodi ... ale od půlky děje, kdy se kapitánka lodi vrací s jinými lidmi k Auroře ... no už mě to tolik nebavilo ... tady jsem se už prostě v ději ztrácela... ale za super začátek si zaslouží 3“... celý text
— Ronnie68

Přejít na knížky autora