S. Jae-Jones

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká

Populární knihy

Píseň zimy
Píseň zimy
Píseň stínů
Píseň stínů

Nové komentáře u knih S. Jae-Jones

Píseň zimy Píseň zimy

„Obálka hezká, ale to je tak vše. Naprosto mě zklamala. Do nějaké půlky jsem ještě měla naději, ale pak už to nešlo a ani jsem to nedočetla. Vůbec mi to nedávalo smysl a ani postavy mi nebyly sympatické. Odvážím si říct, že mě dokonce otravovaly. Chovaly se divně a nesedly mi, nedávalo mi to smysl. A v komentáři od Annaeli2 naprosto souhlasím, že se autorka soustředila jen na hudbu a byly úplně mimo.“... celý text
— NatyČte

Píseň zimy Píseň zimy

„Za mě bohužel kniha totálně nesplnila očekávání. Šla jsem do ní s představou, že se jedná o tajemnou fantasy s napínavým dějem a nečekanými zvraty, jak mi bylo při doporučení kamarádkou řečeno. Místo toho jsem dostala zmatenou slátaninu, která mi vůbec nedávala smysl. Autorčiny popisy se buď soustředily na hudbu, anebo úplně chyběly - a to hlavně v částech, kde byly nejvíc potřeba. Většina scén byla bez jakéhokoli uvedení, jako kdyby snad Jae-Jones předpokládala, že jí čtenáři umí číst myšlenky. Postavy byly taky hrůza, takhle nesympatické charaktery jsem už dlouho pohromadě neviděla. Hlavní hrdinka však všechny rozhodně předčila. Dokonce ani opěvovaný Král duchů mě nijak nezaujal. Píseň zimy jsem tedy někde na 70 % odložila a dobře jsem udělala, protože mě po čtení tohohle výplodu přepadla obrovská čtecí krize. Neměla jsem na čtení chuť téměř půl roku. Za mě si tedy knížka jednoznačně nezaslouží ani jednu hvězdičku, nedokážu na ní kromě nádherné obálky najít snad nic pozitivního.“... celý text
— Annaeli2

Píseň stínů Píseň stínů

„Píseň stínů svou atmosférou navazuje na první díl, ale melancholické ladění se záhy mění na vyloženě ponuré a autorka zde skvěle balancuje na hranici šílenství hlavní hrdinky a fantasy reality. Elisabeth je komplikovaná, náladová, vyhýbá se nepříjemným rozhodnutím a často volí tu jednodušší cestu, i když není úplně správná. Tím čtenáři nastavuje poměrně nepříjemné zrcadlo, sama jsem se v ní poznávala častěji, než by se mi líbilo. Závěr knihy byl skvěle vymyšlený, všechny dílky skládačky do sebe zapadly, kruh se uzavřel. Co bylo třeba říct, bylo řečeno a nebylo zapotřebí už napsat ani řádek navíc. Jen člověk musí zpomalit a podívat se i mezi řádky. Celkově se mi příběh Elisabeth a Krále duchů velmi líbil a budu si ho dlouho pamatovat. Poznámka na závěr: u Písně zimy jsem ještě pochybovala, ale teď si myslím, že tohle nejsou tak docela knihy pro mladší čtenáře a jejich zařazení mezi fantasy pro děti a mládež není právě šťastné.“... celý text
— Anor505

Píseň zimy Píseň zimy

„Píseň zimy je zvláštní kniha, která nejspíš nesedne každému, nejsou v ní žádné epické bitvy ani dramatické zvraty. Tempo příběhu je pomalejší, autorka buduje lehce melancholickou až snovou atmosféru, za kterou je cítit neurčitá naléhavost. Vyprávění není přímočaré a spousta věcí je řečena jen mezi řádky. Přesto je příběh i jazyk, kterým je napsaný, velmi krásný a dojemný. Je to spíše komorní příběh o lásce, ztrátě a o důvěře. Pro mě měla kniha zvláštní kouzlo a neuvěřitelně jsem si ji užila.“... celý text
— Anor505

Píseň zimy Píseň zimy

„Mně se příběh líbil, neskáču z něj sice do stropu, ale líbil se mi. Možná proto, že jsem vzhledem k hodnocení neměla vysoká očekávání. Líbilo se mi zasazení děje do Bavorska včetně skvěle zvládnutých reálií. Příliš často se u amerických autorů nesetkávám s tím, že by dokázali proniknout do evropské kultury a dobře ji popsat, tady se to povedlo i s propojením do historie. Nebylo tam toho mnoho, ale to co bylo, dávalo smysl a fungovalo. Určitě na tom má velký podíl i překladatelka, překlad byl zvládnutý skvěle :-) Co se děje týče, byl hodně lyrický, možná proto se hůře čte a zdá se takový ucouraný. Ale na druhou stranu to přesně koresponduje se zapojením hudby jako významného prvku příběhu. Zpočátku se mi to líbilo, ale ke konci už té hudby bylo příliš a informace se začaly opakovat. Konec mě příliš nenadchl, asi jsem ho ani správně nepochopila. Každopádně mi to víc přišlo jako převyprávění Fantoma opery (který sám o sobě je vlastně taky převyprávěním Krásky a zvířete, takže se točíme v kruhu :-) ) Nevím, jestli je to náhoda, nebo se autorka také řadí mezi fanoušky tohoto muzikálu, ale ti, kdo viděli Fantoma opery asi tak miliardakrát, jako já, si možná všimnou, že na konci knihy říká Liesl totéž jako Christine v písni "The point of no return".“... celý text
— espesita

Přejít na knížky autora