Populární knihy
Nové komentáře u knih Sarah Dyer
Okupované území
„Riadne chundelatý komiks! Dodatočný prílepok k hlavnej trilógii. Hlavný dej sa skončil v minulých dieloch, Okupované území je prequel venovaný úplne inej udalosti, aj dobe. Dostávame sa do roku 1947, konkrétne na územie Japonska, kde nás čaká miestami až hororový stret s istými mytologickými stvoreniami, ktoré akoby vypadli z mangy Džundžiho Itóa. No a do toho báječný „ošuntelý pejsek“ Smíšek, ktorý je síce klišé plniace čisto funkciu pomerne jednoduchého spôsobu, ako čitateľa dojať a rozosmiať, ale zas aj toto treba vedieť správne napísať tak, aby to fungovalo. A tu to funguje. Kresba je krásna a formát sympatický, lacetka, rozmery, tvrdá väzba s prebalom, bonusy.“... celý text
— Ivan Kučera
Okupované území
„Tohle... tohle přece nemůže být konec, ne? Nepochopte mě špatně, i tenhle díl se mi líbil, ale je to totální filler. V Burdenu už jsme nebyli dva díly a Japonsko a jeho monstra už je přeci jen docela okoukané. Jestli dobře hledám, neexistuje pokračování ani v angličtině, ale tak snad se někdy dočkáme.“... celý text
— Atlantis
Okupované území
„Další roztomilé ÚPVO. S psíky. Ťapku na to, že se tento komiks musí líbit všem.“
— risha03
Sousedská hlídka
„3,5* Já vlastně ani neví, proč cítím lehké zklamání. Asi jsem po prvním díle čekal, že rozjedeme víc epičtější jízdu, kde se jednotlivé epizodky budou na pozadí spojovat a vytvářet velký příběh, ale my jsem tam, kde jsme byli u jedničky - u těch zmíněných epizodek. Pořád platí skvělá kresba, pořád se bavím, ale chtělo by to ještě nějak okořenit.“... celý text
— Atlantis
Sousedská hlídka
„"To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé..."
Vítejte zpět v Burden Hillu! Divném místě k životu, kde kdyby několik pejsků a kočiček spolu nehospodařilo, možná by to vůbec místo k životu nebylo. Dějí se tu totiž moc divné věci. Něco tu číhá a nejde zrovna o příjemné a vítané stvoření. Pokud jste si partičku těchto domácích mazlíčků zamilovali už v první knize, tak jako já, zajisté se nemůžete dočkat. A zklamaní nebudete. Hned první příběh otevírá červený návštěvník s upilovanými rohy, doutníkem, pořádným kvérem a oteklou pravou přední packou. Sice jsem to nevěděl, ale teď, po přečtení kapitoly "Oběť" jsem zjistil, že jsem si vždycky chtěl přečíst Mopsovu hlášku na Hellboye. A vy chcete taky, třebaže to také možná ještě nevíte.
"Křístek má hlad" je taková podivnost u které se náramně pobavíte díky skvělému překladu. "Pohádka na dobrou noc" se hodí, pokud si usmyslíte trošičku usměrnit svá štěňátka a to už se dostáváme k výbornému "Mučení jehňátek" - jasně, zvířátka, psové a kočičci jsou k sežrání. Ale dětem to číst nedávejte. Poslední stránka téhle kapitoly, to je jeden z vrcholů knihy. Ne, tyhle ovečky nechcete počítat před spaním!
"Lovci a sběrači" s jen o fousek zvládnutým úkolem a opět skvělým mopsem dokazuje, že opravdu nejde o samostatné povídky, ale kapitoly velkého příběhu s partou hlavních a spoustou vedlejších, ale také důležitých postav. A příběh začíná gradovat Damiáninou nápravou hříchů minulosti v "Kdo jinému démona volá". Tady už je dávno a definitivně jisté, že kočky nehrají jen druhé housle. Dvě závěrečné kapitoly "Cizinci mezi námi" 1 a 2 jsou akčním a napínavým závěrem knihy, rozhodně však ne celého skvěle kresleného, napsaného a vyváženého příběhu - je jasné že ten bude pokračovat. Následuje tradičně obsáhlý bonusový materiál s netradičně totálně úžasně famózně nádherně bombasticky skvěle perfektní hellboyovskou obálkou. Je to ta tmavá s malým čtverečkem a písmenem M.“... celý text
— Zlord Antiježíš
