• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Shin Towada

Minulost (light novel)

„Všem fanouškům Tokijského Ghúlu nemůžu dosti doporučit! Velmi příjemné čtení. Mně se nejvíc líbila poslední povídka.“
— Frantralala

---

Dny

„Hodně příjemné čtení! Zábavné příběhy, které vás lehce přitáhnou do děje. Pokud jste četli/viděli první sérii Tokijského Ghúlu, tak by se vám podle mě tahle kniha mohla líbit!“... celý text
— Frantralala

---

Minulost (light novel)

„Po čtení TG:re v mé poličce čekala ještě sbírka povídek, resp. light novela TG: Minulost. Oproti sbírkam s názvem Prázdnota a Dny kvalitativně nezaostává, nicméně ani zvlášť nevyčnívá. Opět je zde soubor krátkých, přesto zajímavých jednohubek, které sice příběh hlavní dějové linie TG nijak neposouvají, je nutno však říct, že povídky z Minulosti dobře fungují jako prequel některých z postav světa TG. Jestli jste fanda TG a tyhle povídky chcete číst s vědomím, že jsou to "jenom" doplňkové příběhy, smělě do toho, neodejdete nespokojeni. V podstatě jsou všechny povídky výborné, moc mně nebavila jenom "Kráska a slaboch", i když jí nechybí zajímavé rozuzlení.“... celý text
— DarthSoren

---

---

Prázdnota (light novel)

„Tak tohle mě velmi mile překvapilo. Rád bych rozebral jednotlivé povídky, pokud se však chcete vyhnout detailům (byť se nejedná o spoilery) nebo nechcete číst delší text, uvádím souhrné a stručné hodnocení na konci komentáře. První povídka s názvem Horký opar propojuje podstatou pachatele dva odlišné prvky a víceméně i světy - ÚPG a policii. Tyhle dva odlišné úhly pohledu na jednu věc je i premisou hlavní manga série (a je to to, co na ni zbožňuju), a skvěle to funguje i tady. Hlavní dvojice vyšetřovatelů je dynamická, obě postavy dostanou slušný character development a celá povídka má i hezké poselství. Fiktivní svět to navíc dobře rozšiřuje, jelikož policie je v manze naprosto upozaděna a můžeme tak vidět, jaké jsou rozdíly mezi ní a již zmiňovaným ÚPG. Druhá povídka s názvem Výšivka je svoji strukturou velmi podobná té první, to ji ale nikterak neubírá na kvalitě. Opět dostáváme odlišný pohled na věc (tentokrát ze strany ghúla), ještě hezčí dynamiku postav a i jejich character development. Fiktivní svět se nám tentokrát rozrůstá o další tvůrce masek pro ghúly, takže to už nepůsobí, že Uta provozuje tenhle byznys jako jediný v celém Tokiu. Jedinou malou vadou na kráse je zde předvídatelnost, což je ale u podobných dojáků lehkým zvykem. Ve třetí povídce Fotografie (příznačně pojmenované stejně, jako v prvním díle) se nám vrací stará známá a pro sérii těchto light novel nejvíce ikonická Čiehori. To, co fungovalo v první Fotografii, tedy velice nepředvídatelný a zvláštní vztah mezi Čie a Cukijamou, funguje i zde. Z událostí v této povídce pak navíc čerpá děj samotné mangy. Čtvrtá povídka Pouto je poté oproti Fotografii ještě podstatnější, jelikož v manze vyplňuje určitou dějovou mezeru, která tam jinak vysvětlena není (nejedná se o nic podstatného, jelikož já do přečtení této povídky ani nevěděl, že tam je... ale jak si ji člověk všimne, tak už je bijící do očí). Respektive manga koexistuje s light novelami a bere je jako kánon, nikoliv jako pouhý filler, takže navazuje/vychází z jejich děje a počítá s tím, že je čtenář s těmito událostmi obeznámen - což se nejvíce projevuje právě u této povídky. Více než jako povídku s klasickou dějovou strukturou jsem ji vnímal jako vysvětlení, co vedlo k onomu bodu, ve kterém dále pokračuje manga, je to tak spíše takový prostředník. Charakter Hinami je však (jako u všech postav v knize) vůči manze uchopen věrně, a zpracován kvalitně a uvěřitelně, takže jsem si čtení užil i tak. Poslední povídka je už pak úsměvná krátká jednohubka, která celou light novelu hezky uzavírá. Oproti prvnímu dílu jsou zde pro mě jak kvalitnější a zapamatovatelnější příběhy (které mě bavily všechny, každý fungoval v něčem jiném a každý měl něco do sebe), tak i lepší ilustrace. Šin Towada mezi povídkami skvěle a efektivně střídá různé žánry a náměty, díky čemuž je celá kniha skutečně pestrá, jeho postavy fungují a navíc se mu povedlo všechny příběhy hezky provázat (oproti jedničce tak Prázdnota působí mnohem ucelenějším dojmem). A co se rozhodně musí vyzdvihnout, tak 100x lepší překlad a korektura, než tomu bylo v prvním díle... ani tady se to neobešlo bez občasných chyb, ale oproti jedničce, která v tomhle ohledu byla katastrofická, je dvojka vážně na jiné úrovni. Suma sumárum, nejedná se o mistrovské psaní s geniálními zápletkami, ale to ani nebylo záměrem. Záměrem bylo napsat odlehčené příběhy, které často dokáží zahřát u srdce a které více či méně doplňují hlavní děj v manze, a to Prázdnota splňuje perfektně. Knihu jsem si vážně užil a jsem s tím celkově dost spokojený, až mi to i zlepšilo můj pohled na light novely obecně. Jedná se o nenáročné, příjemné a rychlé čtení, ke kterému se někdy moc rád vrátím a co nejdřív půjdu i do dalšího dílu. Lepší 4*.“... celý text
— Sagikkun

---

Prázdnota (light novel)

„"Omluv se všem koblihám na světě." V pořadí druhá light novela ze světa TG za tou první v ničem moc nezaostává. Tahle knížka povídek určitě nebyla horší než koblihy od Misato. Opět je nám nabídnut mix několika příběhů, kde jsou do hlavních rolí obsazeny vedlejší, nebo vedlejší-vedlejší postavy, které se třeba v hlavní lince jenom mihnou. I tak se ale setkáme třeba s Čiehori, Hinami, Utou, Cukijamou nebo Amonem Kótaró, čili s postavama, které dobře známe jak z mangy, tak i z anime. A zde uvedené krátké příběhy se nyní i vzájemně proplétají a navazují na sebe. Dokonce díky některým postavám navazují i na předchodzí light novelu - Dny. Samozřejmě nějaké příběhové hloubky se zde nedočkáte, ale Prázdnota (i Dny a Minulost) hezky doplňují hlavní příběhovou linku o pár zajímavých událostí a osudů postav na pozadí. Nechybí akce, emoce, humor... Příjemné oddechové čtení. P.S.: Opět se ale chybovalo v gramatice i korektuře - třeba Seidó Takizawa je zde jednou správně Takizawa a pak Takazawa.“... celý text
— DarthSoren