• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Simona Martínková-Racková

Papírová kočka

„Majda miluje kočky, ale doma žádnou nemá. V prosinci slaví 11. narozeniny i s bráškou - jsou dvojčata. Majda jako dárek dostane mimo jiné i krásný dort. Přečtěte a dozvíte jaký. Příběh je zasazen do předvánoční doby, ideální čtení během adventu. Milá knížka a uvnitř krásná ilustrace od Petra Kopla.“... celý text
— Renike

---

Papírová kočka

„Super změna po samých knihách o koních. Nádhera. “
— Lovehorses365

---

Papírová kočka

„Dobré a lehké počteníčko. Ze začátku mi nevyhovovali nespisovné výrazy, ale nakonec jsem byla nadšená! Vžila jsem se do děje a chci druhý díl. (PS: trochu mi neseděl fakt, že sibiřské kočky jsou hipoalergení)“... celý text
— Pružinka

---

---

Papírová kočka

„Kniha Papírová kočka mne nejdříve ze všeho upoutala svým přebalem, protože jsem jasně rozpoznala ilustrace Petra Kopla, kterého naprosto zbožňuju ze Čtyřlístku a jeho Morgavsa s Morganou jsou mým (ano, mým!) klenotem v knihovně. Když jsem se začala zajímat, o čem příběh bude, bylo mi jasné, že to bude příjemné čtení, hlavně tedy pro dívky od cca 9ti let. Více v recenzi v záložkách.“... celý text
— DariDerek

---

Sto nejlepších českých básní 2012

„100 je moc. Na výběrovou ročenku určitě, byť chápu problém ve formě výpadku arbitra, i tak je ten výběr široký a šlo by to rozhodně zkrouhnout. Takhle to spíš než "nejlepší" (což je vždy relativní) básně ukazuje podrobný průřez daným rokem. Což koneckonců taky není tak špatný nápad, ale pro lajka, který by se chtěl seznámit se současnou českou poezií, to úplně šťastné řešení není. I tak oceňuji závěrečný esej, v němž jsou i četná zdůvodnění, oceňuji škálu zdrojů (dost časopisů, internet), oceňuji řazení básní do oddílů. Je to ale prostě moc tlustý a sem a tam místo libového masa probleskne spíš flaksa. Zaujali Aids, Přidal, Srbová, Peková, Buddeus, Bouška a Špaček, jehož báseň sem přikládám. Jak strašně rychle stojí Zdálky je to vysoký bílý válec s černou čarou, vedenou kolem něj vodorovně uprostřed. Ale když přijdeš blíž, tak zjistíš, že se ten válec vlastně nesmírně rychle točí. A že černá čára jsou ve skutečnosti černé body, které se tou velikou rychlostí do čáry slévají. Je to zároveň statické a zároveň dynamické – a zároveň velmi nudné. Slévá se to jako řady všedních dní. Jako řady obličejů v nich. Obličeje, body, čáry, dny. Unaveně se dívám, jak to nesmírně nudně, strašně rychle stojí. (s. 39)“... celý text
— lubtich