Sjeng Scheijen | Databáze knih

Nové komentáře u knih Sjeng Scheijen

Avantgardisté: Ruská revoluce v umění 1917—1935 Avantgardisté: Ruská revoluce v umění 1917—1935

Škoda, že těch palců nemám třeba 10. To je naprosto dechberoucí kniha, kterou člověk (i přes její tloušťku) přečte opravdu se zaujetím téměř hedním dechem. Autor má nespornou výhodu, že není Rus, ale Nizozemec, který ale prolezl všechny možné ruské archivy, nahlédl do nejrůznějších pramenů, korespondencí, deníků, oficialit apod., a vylíčil neuchopitelné a nelapitelné osudy ruské avantgardy v době, kdy se rozdil, ustavoval a definoval nový zázrak, Sovětský svaz. Hlavní předností knihy je, že autor dal té vší změti informací nějaký řád. Ten je fakticky chronologický, ale také opírá se o politický vývoj - jak bolševici uchopovali moc, jak si s ní nejdříve nevěděli moc rady, a jak po smrti Lenina se toho Stalinovýma rukama uchopili velmi pevně. Tahle amorfní proměnnost politických dějin Ruska zároveň dodává dynamiku té stejně amorfní avantgardě. Autor ukazuje, že východisko měli avantgardisté a bolševici jakoby společné - však boření starých pořádků, nové vize (ať už futuristické, konstruktivistické, suprematické a další) jsou přirozené jak výsostným umělcům, tak naivně-revolučním politikům. To vyvrcholí tím, že bytostní umělci, jistě administrativně ne příliš schopní, jsou zvoleni a pověřeni vysokými organizačními funkcemi (řízení muzeí, zřizování uměleckých škol apod.). Ale pak se začnou rozcházet. Umělci totitž lpí na individuálním projevu, i sdruženi do různých "škol" zůstávají sví a jsou to fakticky intelektuálové plni různých teorií světa. A to politici přestanou v určitou chvíli potřebovat. Tuto dynamiku autor právě krásně vylíčil, člověku se až svírá hrdlo, jak se to všechno proměňovalo. Většina těchto umělců, které obdivovala Evropa (což byl pro ně v SSSR jen hřebíček do rakve a potvrzení jejich nepatřičnosti), skončila buď v lágru, gulagu a nebo rovnou zastřelením do zátylku. Hlavní postavou je Kazimir Malevič, který je suverén, egomaniak, trochu jde "přes mrtvoly", a který se považuje se svým Černým čtvercem za krále avantgardy. Ale je i Vladimir Tatlin, který mu vážně konkuruje, který však postupně propagne ve stihomam, že právě Malevič po něm jde a chce mu ukrást všechny jeho nápady. Mezi tím vším samozřejmě Kandinskij, Chagall, Rodčenko, Jakulov, Punin, Lisickij, Filonov, Šterenberg, Gabo, Rozanovová, Boguslavská, Popovová, Exterová, Dymšicová-Tolstá, dále Chlebnikov, Charms, Majakovskij, Mejerchold, samozřejmě Gorkij. Je to neuvěřitelná změť osobností, která se neustále dostává do vzájemných vztahů a díky tomu je to vyprávění velmi plastické. Každý je svůj. Nad tím vším kralují dohližitelé umění Alexandre Benois a Anatolij Lunačarskij a nejodpornějším antihrdinou je Malevičův švagr Jevgenij Kacman. Je to opravdu bravurní studie na téma individuality a kolektivismu, umění a politiky, role umělce v politickém systému a způsobech, jak ničit vlastní inteligenci. Autor má výhodu, že Rusko roku 1915 je opravdu úplně jiný vesmír než Sovětský svaz roku 1938 a tak všechny postavy mají svůj vývoj, osahávají si meze možného a jsou drceni nejprve nuceným komformismem, ale pak i politickým a násilným tlakem. Působivé je například líčení zavření a mučení Maleviče. Zkrátka dlouho jsem se k této bichli odhodlával a jsem nadšen. Doporučuju! Zůstává hořko-bolný pocit zmaru, přestože je člověk celou dobu blízko géniů.... celý text
Apo73


Avantgardisté: Ruská revoluce v umění 1917—1935 Avantgardisté: Ruská revoluce v umění 1917—1935

Ruská avantgarda ve výtvarném umění, poezii, literatuře či divadle před sto lety, to je pojem, za nímž se skrývá bohatá a nesmírně zajímavá, dramatická historie a osudy umělců, kteří chtěli změnit umění i celou společnost; umění změnili, ale společnost za ně měnili jiní a ovlivňovali i jejich tvorbu a životy. Ruská avantgarda se totiž protnula s převratnými událostmi revolučního roku 1917 a následné občanské války a budováním Sovětského svazu a totalitního státu. Všechno se měnilo od základů, takže i staré buržoazní a tradiční umění bylo zavrženo a mělo být nahrazeno uměním moderním a progresivním. Zpočátku tak v čele revoluce stanuli vedle bolševiků také avantgardní umělci. Jejich umělecká svobodomyslnost však po pár letech začala komunistické ideologii vadit a bylo potřeba jejich umění podřídit jednotnému stylu socialistického realismu. Kdo se nepřizpůsobil, byl terorizován nejrůznějšími způsoby včetně vězení a trestů vyhnanství či dokonce smrti, v lepším případě označen za formalistu bez možnosti dál pracovat. Tak by se dal stručně shrnout příběh, který v obsáhlé knize Avantgardisté. Ruská revoluce v umění 1917-1935 vypráví nizozemský slavista a historik umění Sjeng Scheijen. Ústředními postavami jsou malíř a teoretik umění Kazimir Malevič (1879-1935), průkopník geometrického abstraktního umění a zakladatel avantgardního hnutí suprematismu, a malíř, sochař, architekt, scénograf a průmyslový výtvarník Vladimir Tatlin (1885-1953), jeden ze zakladatelů ruského (sovětského) konstruktivismu. Důležitou roli hráli v revolučních časech také slavní malíři Marc Chagall a Vasilij Kandinskij, ale ti na rozdíl od Maleviče a Tatlina Rusko posléze opustili, Kandinskij v roce 1921 a Chagall v roce 1923. A pochopitelně mnozí další, ať už to byli avantgardní malíři kolem Maleviče a Tatlina nebo básník Vladimir Majakovskij či představitelé nové komunistické moci jako třeba lidový komisař pro vzdělávání Anatolij Lunačarskij. Svou roli sehráli samozřejmě i sovětští vůdci Lenin a především Stalin, za jehož teroru ve třicátých letech byla ruská avantgarda tvrdě potlačena. A pak různí průměrní a podprůměrní umělečtí slouhové nového režimu, závistivci a udavači. Autor knihy podrobně sleduje působení a soupeření zejména Maleviče a Tatlina, dvou protikladných umělců, jimž nechyběla ctižádost a sklon k výstřednostem; Tatlin například jednou prohlásil, že umění se neobejde bez podivnosti a vedle proslulého a nikdy nerealizovaného projektu Věže třetí internacionály toužil naučit člověka létat a konstruoval létající velocipedy zvané letatlin. Malevič zase proslul vůlí překonat předmětný svět, jako třeba ve slavném obraze Černý čtverec z roku 1915. Scheijenova výborně napsaná kniha je bohatou a skvělou kombinací kolektivní biografie, uměnovědného pojednání a historické kroniky bolševické revoluce a rudého teroru, v níž nechybí dramatické ani tragické okamžiky. Knihu doprovází i obrazové přílohy.... celý text
milan.valden