• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Soesbee Ree

Moře nářků

„Cobiah Marineer byl u toho, když z hlubin moře povstalo ztracené království Orr s jeho nemrtvými obyvateli. Zkáza, která se silou tsunami vylila do světa lidí, byla strašlivá a devastující. Cobiah dokázal přežít, vybudovat si postavení, najít lásku… nikdy ale nezapomněl. Po letech úsilí je připraven rozdrtit válečné loďstvo Orru. Ree Soesbee napsala další příběh ze série Guild Wars a stejně jako v případě svého předchůdce Roberta Kinga se na nic neohlíží ani se nesnaží navázat na jakoukoli z již existujících linií, nebo rozvíjet příběh některého z hrdinů. Začínáme v Lion´s Ark, odkud se společně s mladičkým Cobiahem Marineerem vydáváme na moře. To pak hraje po zbytek knihy úlohu základního elementu, z něhož pochází vše důležité od naděje po pohromu. Autorka si dává záležet, aby příliš nezabředla do zdlouhavých popisů, nebo se příliš točila na místě. Zápletka je prostá a jednoduchá, přesto dostatečně chytlavá a dimenzovaná na emoce i napětí. Dramatických momentů je povícero a jsou dobře zapracovány do struktury románu. Na rozdíl od svých předchůdců má Ree Soesbee jasno v tom, kam směřuje, proto se od ní dočkáme i plnohodnotného závěru.“... celý text
— ludek.n

---

Moře nářků

„Přečteno v originále. Nečekal jsem od knihy žádný supr nadupaný high fantasy, a taky jsem žádný nedostal. Zatěžko mi ale shrnout, o čem kniha vlastně je. Když řeknu, že je to taková snapshot kronika Cobiah Marrinera, opomenu v knize dost podstatný náhled do počátků pirátského Lion’s Archu. Kdybych ji ovšem shrnul jako knihu o (znovu)založení Lion’s Archu, musel bych minimálně dodat, že je to „očima“ Cobiah Marrinera. Jenže ono není. Jako u spousty fantasy se tady potýkám s problémem psaní ve třetí osobě, přestože autorka očividně až trochu moc přilnula ke svému protagonistovi. Já bych dal přednost lepšímu zpracování rámcového příběhu, ale čemu bych dal přednost já, je asi irelevantní. Co ovšem irelevantní není, je celková narativní nesoustředěnost. Není to totiž jen Coby vs. LA – vstupují do toho ještě vzestup Orru a politické techtle mechtle s Krytou. Asi není divu, že kniha nese nic moc neříkající název Moře Nářků a snaží se pod něj nacpat všechny tyhle roviny příběhu. Krom života Cobyho však není ani jedné z nich učiněno zadost, protože takové události by klidně vystačily na celou knižní sérii, ne na jeden paperback. V důsledku toho se všechny klíčové události odehrávají v řádu několika málo dní, což rozděluje knihu do nepřirozených aktů a produkuje křečovité zvraty. Některé z nich asi dokážou trošku zasáhnout u srdce, některé z nich jsou ale nekonečně předvídatelné a naivní. Když se ale od toho všeho oprostím a soustředím se na hlavního hrdinu, taky to není žádná sláva. Ačkoliv se mi nápad impulzivního námořníka, kterýmu vždycky všechno nějak vyjde, celkem líbí, Cobiah je tak trošku Mary Sue, a minimálně jeho romantická zápletka mě vytáčela. Absolutně nechápu, co na něm vyrovnaná Isaye viděla – ne snad nutně proto, že si myslím, že jsou nekompatibilní, ale protože autorka nikde nevěnovala prostor nějaké přirozené chemii mezi oběma postavami. Stejně jako spousta dalších věcí je tedy vývoj jejich vztahu nevyřčenou věcí, o které si máme myslet, že se stala někdy, když jsme se zrovna nemohli dívat. Takže ačkoliv je kniha čtivá, její námět by vydal na mnohem zajímavěji napsanou fikci.“... celý text
— Weiler

---

Moře nářků

„Jednoznačně nejlepší díl. Příběh je zajímavý, docela napínavý, postavy nejsou ploché a lze je pochopit i se s nimi ztotožnit. Co mi na celé sérii nejvíc vadí, je způsob překladu. Knih které Niklová přeložila, jsem už přečetla dost a vím, že ona umí. Takže chyba bude asi jinde v éteru. To, že se nepřekládají charrská a nornská jména je paráda, vzhledem k tomu, že nehraji hru ustoupím i v případě zeměpisných názvů ( i když moc nechápu, co je špatného na Lvím Oblouku, Maguumské džungli, Dwayně Milosrdné nebo na jménech lodí atd....). Ovšem u věty - "U zartaceného Claw of the Khan-Ur!". Už mi tak trochu došla trpělivost. Já jsem asi prostě moc "čecha" na to, abych to jen tak přešla. Šlo by to snad vymazlit lépe ne?“... celý text
— Janičta

---

---

Moře nářků

„Za mě asi nejlepší kniha ze série Guild wars a to hlavně kvůli stylu psaní autorky. Tady lze konečně říct, že knihu nenapsal jen člověk, který pracuje na hře, ale člověk, kterému psaní něco říká. Popisy jsou dobré, příběh je dobrý, není to na rozdíl od dvou předchozích knih tak uspěchané. Konečně jsou tu také více rozvedené jednotlivé profese ze hry a taky lépe popsaná kouzla. Celkově je to prostě o dost lepší kus práce než dva předchozí díly. Akorát musím říct, že Orr mi po přečtení přijde ještě nechutnější než ze hry :-D Předchozí dva díly jsem hodnotila jako hráč z úcty ke tvůrcům hry a jako fanda třemi hvězdičkami, takže tady musím dát čtyři. Kdo hru nehraje a má nějaké to fantasy už načteno, tak by měl asi o jeden bodík hodnocení snížit.“... celý text
— Ellbereth

---

Moře nářků

„Napínavý a čtivý příběh. Připomíná mi to filmové trháky a fantazie mi při četbě krásně pracovala. V některých chvílích text skřípal, ale tipuji to na chybu překladu. Druhý díl se mi (i přestože byl o fous "jednodušší") líbil o trošku víc, ale i tak za mě Moře nářků s klidem dosahuje na 5*.“... celý text
— Dvoja