Stanislav Struhar

Nová kniha

Knihou Čistota ticha přináší Stanislav Struhar další sbírku křehkých a průzračných próz, kterými zaujal i čtenáře za hranicemi Rakouska. Tichou poezií a svému s... detail knihy

Populární knihy

/ všech 15 knih

Nové komentáře u knih Stanislav Struhar

Čistota ticha

„Čtyři poetické povídky zářící impresionismem. Něžné, zalidněné lidičkami, kteří se ocitli na malé křižovatce svých životů. Autorův jazyk se vrací k prapůvodu lidské řeči, tedy ke smyslu a významu. Ocitáme se v uličkách a důležitých místech Vídně. Vídeňské reálie jsou tu popsány tak úžasně, že se mi hned vybavovaly před očima a vzpomínal jsem na pocity, které jsem cítil při první návštěvě v devadesátkách. Autor nám Vídeň představuje v současné době, kdy tu žijí nejen starousedlíci, ale i přistěhovalci, kteří tu získali azyl. Charakteristiky hlavních postav se postupně upřesňují nejen dějově, ale hlavně vztahově a přímými řečmi. A ti malí obyvatelé jsou nakonec pro vídeňský běžný život hodně podstatní. Tahle útlá knížečka mě k sobě hodně přitáhla. Překladatelce děkuji nejen za výborně odvedenou práci při překladu, ale také za doslov, ve kterém jsem zjistil pro mě překvapivé informace o autorovi.“... celý text
— Iki1

Rukopis

„Tak, jak mě kniha Hledání štěstí nadchla, tak mě Rukopis zklamal. V mnohém se podobá Hledání štěstí (vypravěč se snaží publikovat v Rakousku a nedaří se mu to, problémy emigrantů apod.), ale přesto je jiná. Vypravěč je tentokrát černoch pocházející z Pobřeží slonoviny a v tom byl u mě kámen úrazu - pod vypravěčem jsem cítil Čecha (autora) a vůbec mě nepřesvědčil, že to tak není. V závěrečné části se vypravěčem stává mladá rakouská dívka a v tomto případě Struharovi už věřím, že to vypráví tato žena a ne on sám. Pokud se nepletu, jde o autorovu prvotinu a možná proto cítím, že je slabší. 60-65%, 17. 2. 2024.“... celý text
— mgeisselreiter

Hledání štěstí

„Moc pěkné počtení o lásce, o vztazích, které nikdy nejsou bez problémů, o životě "cizince v cizí zemi". Bylo mi to všechno takové blízké, prostě taková moje srdcovka. Ne často dávám 5* jako nyní, 12. 2. 2024.“... celý text
— mgeisselreiter

Stará zahrada

„Vem mě za ruku a převeď přes zahradu ve které nesmím tancovat se zavřenýma očima když jsem cizí“
— hyperionka

Hledání štěstí

„Knihu jsem si vyhlédl čistě díky jejímu zařazení ve vkusné nakladatelské edici Symposium. Autor je předlistopadový emigrant do Rakouska (domestikací vypadlo z jeho příjmení původní "ř") a novela, přeložená z němčiny Nikolou Zejkanovou, se vypráví z pozice jeho alter ega, žijícího ve Vídni a protloukajícího se v literárních, nakladatelských a knihkupeckých kruzích. Autorské jsou bezpochyby i postoje odcizení od rodné země a jazyka, spojené s touhou začlenit se a být uznán jako rakouský autor. Přiměřeně poetická a mírně banální "vztahovka" je ozvláštněna tím, že navzdory první osobě vyprávění a nestandardnímu jednání hlavní postavy nejsou osvětlovány její motivace a psychologické pochody. Ve čtenáři to může vyvolávat průběžnou pochybnost o žánru. Zamlčuje tu hrdina svůj stud a pochyby v touze po obyčejné lidské blízkosti, nebo děj sledujeme z pozice sociopata? Směřuje snad ke kriminálnímu rozuzlení? Nejistá identita emigranta, který navíc nemůže najít práci ve svém oboru, je tematizována v kulisách knižního provozu, které z dnešního pohledu působí zvláštně starosvětsky. Krátce po roce 2000 tu ještě práci buď máte, anebo ne, a pokud ji máte, tak do ní docházíte a normálně vás živí. Po dvaceti letech jsme v situaci, kdy není zvykem být "nezaměstnaný", zato vztahy mezi prací, pracovištěm a penězi se zdají být mnohem méně přímočaré.“... celý text
— pomala_kniha

Přejít na knížky autora