Nové komentáře u knih Stephen Holmes
Světlo, které pohaslo: Vyúčtování
„Hlavní myšlenka autorů Krasteva a Holmese je, že příčinou současného vzmachu neliberálních demokracií, zejména ve střední a východní Evropě, je proces napodobování, do kterého byly tyto země uvrženy po pádu Sovětského svazu a Východu. Státům východní Evropy bylo slíbeno dohnání Západu, pokud přijmou jeho ideologii - liberální demokracii (částečně spojenou s kulturní amerikanizací či westernizací). Proces globalizace či fukuyamovský konec dějin v liberální demokracii měl přinést blahobyt a respekt, podle autorů však došlo k obelhání postkomunistických zemí.
Proces napodobování totiž vytváří situaci, kdy napodobovatelé jsou napodobovanými pozváni mezi sebe, ale nikdy ne na stejnou úroveň. Říkají: "S námi jste svobodní, s námi můžete cestovat, s námi se vám otevřel svět, s námi zbohatnete." Nicméně v daných zemích došlo k divoké privatizaci, jejímž důsledkem je vysoká nerovnost, přetrvává korupce, nižší životní úroveň a otevření hranic vedlo také k negativnímu exodu obyvatel ("proč čekat až budeme mít Západ doma, když ho máme na dosah už teď?"). To po desetiletích vedlo k averzi k Západu (EU, NATO, USA), posílení nativismu a nacionalismu (vlastní cesta, hrdá minulost, "zvládneme to po svém") a k nedůvěře k cizímu (xenofobie, protimigrační nálady). To vše pomohlo stvořit novou krajní pravici, pravicové populisty apod. (Orbán, Fico, Babiš, Okamura, Kaczynski).
Samostatnou kapitolu má Rusko, které své napodobování Západu po pádu SSSR jen předstíralo, a to ještě k tomu jen chvíli. Důvodem je, že Rusko nebylo dříve napodobitelem, ale naopak napodobovaným (SSSR v době studené války). Rusům tedy nebylo po chuti napodobovat Západ, sami se chápali jako velmoc. Rusko za Putina tak otočilo a zatímco si zachovalo iluze západní demokracie (např. volby), využilo toho, aby nastavovalo Západu zrcadlo ("vy že jste demokrati hájící lidská práva, a co vaše působení v Iráku nebo Afgánistánu?"). Rusko tak chce obraz morální nadřazenosti liberální demokracie rozbít vlastními praktickými rozpory.
V další kapitole autoři zkoumají vzestup Donalda Trumpa v USA a růst podpory pro alt-right hnutí. Trumpovu politiku chápou jako mix populismu, ve kterém hraje roli silný vůdce, který netvoří voliče, ale své fanoušky, kteří se projevují spíše loajalitou, než požadováním pravdy; a izolacionismu (USA už nebudou světový policajt, a nemají morální kredit kázat světu, díky čemuž si může Trump dělat, co chce). Izolaci USA navíc chápe coby její ochranu. USA už nebudou zdarma poskytovat své výdobytky, všichni za ně musí nově platit. USA už nebudou podporovat globální dominanci západní liberální demokracie a hospodářského úspěchu zemí po zavedení kapitalismu. Protože tím si jen USA vytvořily konkurenční trhy, na což doplatil trh domácí (např. automobilový), včetně domácích dělníků. USA už také nebudou podporovat multikulturalismus a lidská práva ve světě, aby mohli zavřít hranice u sebe doma a vyhnat migranty.
Poslední kapitola se věnuje Číně. Ta podle autorů nesleduje stejné cíle jako USA nebo Rusko. Číně jde hlavně o navázání obchodů a získání respektu coby obrovské velmoci. Nesnaží se již (oproti době studené války) vyvážet ideologii. Nečeká, že někdo zavede komunismus čínského typu. Chce vytvářet dobrý obraz o Číně a zavázat si státy obchodně. A takto se jí to daří například v Africe.“... celý text
— memphisz
Světlo, které pohaslo: Vyúčtování
„Jak je už zmíněno v anotaci knihy, je její obsah rozdělen do tří kapitol.
Kapitola první se zabývá děním v zemích "východní Evropy" zejména v návaznosti na revoluční rok 1989 a s ním spojená očekávání blahobytu a prosperity, která se měla tak nějak automaticky dostavit jako důsledek přechodu z totality na liberální demokracii. Autor se snaží vysvětlit proč se toto (možná nereálné) očekávání překlopilo v postupný nástup populismu a naštvanosti prakticky v celém regionu. Jde určitě o zajímavé postřehy, ačkoliv mi chvílemi přišlo, že země východní Evropy až moc často jakoby staví do role obětí, kteří prakticky ani nenesou vinu za aktuální vývoj ve svých zemích a to z toho důvodu, že na ně "západ" kladl velká očekávání a prakticky jim nedal možnost volby směr vývoje. Nejsem si jist, jestli s tímto názor úplně souhlasím.
Druhá kapitola je věnována vývoji v Rusku a to opět prakticky od roku 1989 do dnes. Opět je zde plno zajímavých postřehů a analogií a i zde jsem se nemohl zbavit dojmu, že tuto stať pojal autor ne jako suché konstatování faktů, ale spíše jako obhajobu a vysvětlování toho, čím se Rusko za posledních 20 let stalo.
Třetí kapitola je věnována Spojeným státům, ale na rozdíl od předchozích dvou kapitol zde není časový záběr vývoje takový velký – důraz je kladen zejména na období prezidentování Donalda Trumpa. A opět mi přišlo, že zde až příliš autor vysvětluje a obhajuje Trumpovo jednání a politiku.
Dá se tedy říct, že ve všech třech kapitolách vyjadřuje autor jisté pochybnosti nad vývojem liberální demokracie v jednotlivých koutech světa jako směru, který byl po událostech roku 1989 jaksi automaticky považován za jediný možný, prakticky bez jakékoliv alternativy (viz Fukuyamův „Konec dějin“).
Pokud jde o knihu samotnou, tak se občas hůře čte, zejména velmi častému používání odborných pojmů (různými „-ismy“ se to tam opravdu jenom hemží). Stalo se mi, že jsem musel nějakou větu či odstavec přečíst dvakrát či třikrát, abych se ujistil, že jsem ji dobře pochopil.
Celkově ale jde určitě říct, že se jedná o velmi zajímavou a podnětnou publikaci, plnou pro mě často do té doby neznámých myšlenek a souvislostí. Určitě se k ni ještě vrátím.“... celý text
— adales
