adales
komentáře u knih
Cesta k charakteru
David Brooks
Nedočteno. Po třetině knihy jsem neměl sílu ani chuť pokračovat dále. Asi mě úplně minul koncept knihy. Úvod byl poměrně rozumný, ale následující popisy příběhů různých historických postav mi vůbec nic neřekly a nebyl jsem z nich schopen pochopit, proč mi je autor vypráví. Navíc mi vůbec neseděl styl vyprávění, plný krátkých vět. Vše je podtrženo z mého pohledu ne příliš zdařilým překladem - občas jsem měl pocit, že to snad bylo přeloženo v Google překladači (stavby vět spíše odpovídají anglickému jazyku než českému).
Babišovo Palermo II
Jaroslav Kmenta
V zásadě platí vše, co už jsem napsal o dílu prvním - opravdu je to místy utrpení to číst, protože to jenom v člověku utvrzuje a zvyšuje jeho naštvání. Oproti prvnímu díku se mi tento zdál trochu bohatší na informace a také trochu více osobněji laděný od pana Kmenty (viz. jeho peripetie s GIBS, apod.)
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Třetí kniha podobného duchu (od zahraničních zpravodajů), kterou jsem v poslední době četl. V porovnání s Jinou Británií od Jiřího Hoška a Za oponou války od Jakuba Szántó asi ale nejméně záživná. Tím netvrdím, že špatná, to rozhodně ne. Obě výše uvedené knihy jsou ale více čtivé, zejména Za oponou války jsem přečetl doslova jedním dechem. Je ovšem pravdou, že zážitky reportéra ze středního východu, kde není nouze o dramatické okamžiky, budou asi obecně čtivější, než zážitky ze Států, kde se toho "zas tak moc neděje". Pokud ale knihu Martina Řezníčka porovnám s knihou Jiná Británie od Jiřího Hoška, tak tam kde je Jiří Hošek velice konkrétní v popisu života v Británii, tam se Martin Řezníček spíše více zamýšlí a vede úvahy nad obecnými rovinami života v USA, politikou a více či méně známými osobnostmi. Občas jsem měl problémy se těmi to úvahami a myšlenkami prokousat. Jak říkám, není to špatná kniha, ale na můj vkus mohla být trochu přímější a konkrétnější.
Babišovo Palermo I
Jaroslav Kmenta
Popravdě ani nevím jak to hodnotit. Někdy si připadám, že knihy Jaroslava Kmenty čtu už jenom z čistého masochismu. Nesčetněkrát jsem se při čtení knihy přistihl, že jsem se sám sebe ptal, proč to vlastně čtu, když mě to ve výsledku akorát ještě více nas....
To ale není nic proti práci pana Kmenty, spíše mi vadí to, co se v knihách dozvídám. Pokud jde o knihu samotnou, tak není tak dobře strukturovaná jako např. Boss Babiš, která přece jenom byla více komplexním příběhem o vzestupu jednoho oligarchy. V knize Babišovo Palermo I jsou spíše uvedeny jednotlivé střípky, ilustrující působení Babiše ve vládě, které nejsou zase tak pevně provázané, spíše celkově ilustrují pozadí "politiky" a způsob jednání Babiše.
Jen je škoda, že knihu z velkou pravděpodobností nikdy nevezmou do ruky ti, jimž je možná primárně určena - voličům Babiše. Takhle to, bohužel, dopadne asi stejně jako u předchozích Kmentových knih - přečtou si je členové "bubliny", kteří už mají stejně názor na Babiše či Zemana jasný a kniha jim jen pomůže se v jejich názoru utvrdit.
Konec: Německo 1944-45
Ian Kershaw
Často, když jsem viděl nějaký dokument o druhé světové válce, jsem si říkal, jak je možné, že německý národ dovolil prakticky kompletní zničení své země, ačkoliv bylo dávno jasné, že válku nevyhraje. Jak je možné, že se nevzbouřil a nezbavil se vůdců, kteří jej hnali do neodvratitelné katastrofy. Proč, proboha, dál zbytečně umírali. Tato kniha mi na tyto otázky konečně poskytla odpověď. A to takovou, že mi nyní připadá chování Němců v posledním válečném roce pochopitelné a de-facto se dá říct, že se možná za dané situace možná ani jinak zachovat nemohli. Čtení to není nijak příjemné, protože je doslova protkáno smrtí a utrpením, kterým byl poslední válečný rok doslova prosycen. Pozoruhodná kniha.
Světlo, které pohaslo: Vyúčtování
Ivan Krastev
Jak je už zmíněno v anotaci knihy, je její obsah rozdělen do tří kapitol.
Kapitola první se zabývá děním v zemích "východní Evropy" zejména v návaznosti na revoluční rok 1989 a s ním spojená očekávání blahobytu a prosperity, která se měla tak nějak automaticky dostavit jako důsledek přechodu z totality na liberální demokracii. Autor se snaží vysvětlit proč se toto (možná nereálné) očekávání překlopilo v postupný nástup populismu a naštvanosti prakticky v celém regionu. Jde určitě o zajímavé postřehy, ačkoliv mi chvílemi přišlo, že země východní Evropy až moc často jakoby staví do role obětí, kteří prakticky ani nenesou vinu za aktuální vývoj ve svých zemích a to z toho důvodu, že na ně "západ" kladl velká očekávání a prakticky jim nedal možnost volby směr vývoje. Nejsem si jist, jestli s tímto názor úplně souhlasím.
Druhá kapitola je věnována vývoji v Rusku a to opět prakticky od roku 1989 do dnes. Opět je zde plno zajímavých postřehů a analogií a i zde jsem se nemohl zbavit dojmu, že tuto stať pojal autor ne jako suché konstatování faktů, ale spíše jako obhajobu a vysvětlování toho, čím se Rusko za posledních 20 let stalo.
Třetí kapitola je věnována Spojeným státům, ale na rozdíl od předchozích dvou kapitol zde není časový záběr vývoje takový velký – důraz je kladen zejména na období prezidentování Donalda Trumpa. A opět mi přišlo, že zde až příliš autor vysvětluje a obhajuje Trumpovo jednání a politiku.
Dá se tedy říct, že ve všech třech kapitolách vyjadřuje autor jisté pochybnosti nad vývojem liberální demokracie v jednotlivých koutech světa jako směru, který byl po událostech roku 1989 jaksi automaticky považován za jediný možný, prakticky bez jakékoliv alternativy (viz Fukuyamův „Konec dějin“).
Pokud jde o knihu samotnou, tak se občas hůře čte, zejména velmi častému používání odborných pojmů (různými „-ismy“ se to tam opravdu jenom hemží). Stalo se mi, že jsem musel nějakou větu či odstavec přečíst dvakrát či třikrát, abych se ujistil, že jsem ji dobře pochopil.
Celkově ale jde určitě říct, že se jedná o velmi zajímavou a podnětnou publikaci, plnou pro mě často do té doby neznámých myšlenek a souvislostí. Určitě se k ni ještě vrátím.
Morálka lidské mysli
Jonathan Haidt
Velice zajímavá a podnětná publikace, která mě donutila zrevidovat mé chápání toho na základě čeho se lidé rozhodují.
Až dosud jsem byl přesvědčen, že k tomu, abych se rozhodl, potřebuji nejdříve dostatečné množství informací a dat, na základě kterých se rozhodnu. Nyní se dozvídám, že už jsem ve většině případů dávno rozhodnutý a ta shromážděná data a informace slouží de-facto jenom k vysvětlení tohoto rozhodnutí.
Informace, uvedené v knize docela dost korelují s praktickým životem - dnes a denně se dostávám do diskuzí z lidmi , kteří mají na něco jiný názor a já je i po předložení veškerých možných fakt a důkazů nejsem schopen přesvědčit a nesprávnosti jejich pohledu. Podle autora knihy je mé úsilí de-facto zbytečné, neboť abych měl alespoň minimální šanci na úspěch, tak musím změnit či ovlivnit intuici daného člověka - čili slovy autora "mluvit ke slonovi".
Emoční inteligence
Daniel Goleman
"Empatie je základem morálky" je naprosto klíčové sdělení této knihy. Velice zajímavá kniha, stavějící mé dosavadní chápání pojmu "inteligence" tak trochu na hlavu.
Mnichovský komplex
Jan Tesař
Zajímavý a možná pro mnohé trochu kontroverzní pohled na události spojené s Mnichovskou dohodou. Kontroverzní z toho pohledu, že nabourává léty zažitý (a minulým režimem vnucovaný) pohled na tuto problematiku, stavící nás do rolí oběti spiknutí zlých imperialistů. Je pro mnohé obtížné si přiznat, že jsme na případný střet z Hitlerem nebyli připraveni politicky, vojensky ani materiálně. O tom, co se v Německu děje věděli politici v celé Evropě už začátkem 30.let, ale ani tolik času nám nestačilo k vybudování a dokončení tolik diskutovaného opevnění, zajištění případných ústupových tras (Slovensko?) a co je nejdůležitější k vybudování a upevnění silných spojeneckých vazeb (nejenom s Francií, na kterou jsme spoléhali, ale která dávala dostatečně najevo, že ji naše záležitosti zase tolik nepálí a že si bude hájit především své zájmy).
Možná ne stoprocentně přesná, ale každopádně velice podnětná publikace.
Uspořádání světa
Henry Kissinger
Výborná i když náročná kniha. Vyžaduje od čtenáře alespoň hrubé povědomí o nedávných dějinách (zejména od období konce třicetileté války) světa, nicméně není to podmínkou. Jsou vidět autorovy zkušenosti a nadhled pokud jde o mezinárodní vztahy, historii a politiku.
Jak umírá demokracie
Steven Levitsky
Přiznám se, že jsem od kniky čekal malinko více. Ne, že by nebyla zajímavá, zvlášť příklady z nedávné historie o tom jak se v některých státech bortilo demokratické uspořádání, jsou určitě zajímavé a vedou k zamyšlení. Nicméně nějak mi tam za sebe chyběl nějaký závěr, vyústění či jak to nazvat. A taky možná trochu zevrubnější analýza příčin proč nám ta demokracie umírá, případně nástin řešení. Chápu, že je kniha určena primárně americkém čtenářstvu a je jistou reakcí na zvolení Trumpa, nicméně trochu větší globální přesah by ji neuškodil.
Každopádně ale stojí za to si ji přečíst.
Václav Havel
Eda Kriseová
Posloucháno jako audiokniha s vynikajícím podáním Daniely Kolářové a Jana Kačera. Celkem čtivě napsaný životopis, který čtenáře provede životem Václava Havla a kde bude mít možnost se dozvědět poměrně dost detailů z života nejenom Václava Havla samotného, ale i jeho rodiny a vztahů v ní, jeho přátel (zajímavá role Pavla Landovského) a samozřejmě vztahu Václava Havla a jeho ženy Olgy v průběhu poměrně těžkých časů, které spolu zažívali.
Pro někoho, kdo chce dozvědět obecný přehled o životě Václava Havla lze knihu jenom doporučit. Jak se píše v záhlaví knihy, jedná se o jediný autorizovaný životopis a jako k takovém je třeba k němu přistupovat. Trochu tam totiž chybí kritický či oponentní pohled na Havlovy činy. Události jsou popisovány čistě z pohledu Václava Havla, či autorky samotné (Havlovy přítelkyně) a chybí tam oponentní či více kriticky a objektivně nahlížející pohled. Já osobně Václava Havla velmi uznávám a svým způsobem obdivuji, nicméně jako každý člověk měl určitě i on slabé stránky či chvíle, kdy se nezachoval dobře, kdy se mýlil, apod. A i takové informace jsou určitě zajímavé, protože vytváří plastický obraz daného člověka s jeho dobrými i stinnými stránkami. Tady mi připadá, že je důraz kladen spíše na jeho kladnou stránku, což je možná škoda.
Ale i tak bych knihu k přečtení velmi doporučil.
Za oponou války
Jakub Szántó
Velmi zajímavě a čtivě napsaná kniha, popisující zkušenosti a zážitky zahraničního reportéra (nejenom) v blízkovýchodní oblasti. Číst si detaily z každodenního života reportéra je určitě něco jiného než sledovat zprávy v televizi. Je to daleko intenzivnější a zajímavější a přináší to jiný pohled na události, které jinak normálně sledujeme ve zprávách.
Kam kráčíš, Ameriko? Krize americké identity
Samuel Phillips Huntington
Pro mě až ne tak zajímavá kniha, jako přechozí Huntingtonův počin Střet civilizací, nicméně pořád jde o zajímavý pohled na americké reálie. Zajímavá byla například autorova předpověď týkající se demografického vývoje v USA v dalších letech, zejména v souvislosti z nárůstem počtu obyvatel latinskoamerického původu a naopak úbytkem "tradičního" bělošského obyvatelstva a souvislostí, které to může mít. Myslím, že současnost dala autorovi v mnohém za pravdu.
Střet civilizací
Samuel Phillips Huntington
První kniha, týkající se politologie, světového řádu a mezinárodních vztahů, kterou jsem četl. Pamatuji si, že jsem musel některými pasážemi doslova prokousávat, protože mi chybělo povědomí a souvislosti o dané problematice. Nicméně za přečtení knihy jsem rád, nakopla mě, abych se o danou problematiku zajímal více - následovaly další knihy ať už od Huntingtona samotného (Kam kráčíš Ameriko?), ale i od ostatních zajímavých autorů (Fukuyama, Kissinger, Snyder, apod.)
Černobyl: Historie jaderné katastrofy
Serhii Plokhy
Knihu jsem si zakoupil po zhlédnutí seriálu na HBO, abych si pokud možno doplnil a upřesnil informace uvedené v seriálu. K tomuto účelu slouží kniha velice dobře. Je ale pravdou, že by mohla být stručnější a přehlednější. V některých místech jsem se ztrácel jak množství jmen tak v pochopení některých souvislostí.
Jiná Británie
Jiří Hošek
Příjemná kniha. Zajímavé informace z běžného života v Británii, které se normálně jinak těžko dozvíte. Občas zajímavé porovnání s životem v Čechách (školství, zdravotnictví, apod.).
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Výborná a podnětná kniha/esej. Přečteno již několikrát a stále se k ní vracím. Spoustu informací a souvislostí k zamyšlení. Doporučuji.
Bohatý táta, chudý táta - Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne
Robert T. Kiyosaki
Určitě zajímavé k přečtení, zvlášť pro někoho, kdo se potřebuje zorientovat v možnostech zvýšení svého jmění či způsobu obecného nakládání ze svými financemi. Nicméně univerzální návod na to jak zbohatnout zde nehledejte. Spoustu čtenářů si asi uvědomí, že právě běží svůj "krysí závod", někoho ta kniha možná inspiruje k tomu, aby to změnil a začal přemýšlet nad pojmy jako "aktivní a pasivní příjem", někdo další nad tím třeba jen mávne rukou, že ten krysí závod mu v zásadě vyhovuje a nemá ambice jej měnit.
Československo: Stát, který zklamal
Mary Heimann
Za mě výborná kniha. Trochu mě překvapuje její zdejší nízké hodnocení... ačkoliv... na druhou stranu možná ani tolik ne. Dá se trochu očekávat, že pokud někdo začne demytizovat a rozebírat náš oblíbený postoj, kde se my Češi vidíme jak malý stát, zmítaný dějinami, kterému každou chvíli někdo ubližuje, tak narazí. Souhlasím s tím, co už tu bylo někým řečeno, že je občas poměrně užitečné si přečíst pohled na náš národ od někoho "z venčí", kdo není tak zatažen do našich žabomyších válek a pocitů ublížeností a zkouší se na posledních 100 let našich dějin podívat trochu střízlivějším pohledem a jen tak mimochodem nadhodit myšlenku, jestli si za spoustu věci nemůžeme tak trochu sami.
Jak už jsem řekl, za mě velice podnětná a zajímavá kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím.
