• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Susan McCarthy

Když sloni pláčou

„Ještě před přečtením obsahu nabádá titul knihy k napsání recenze typu „Když pláčou recenzenti“. Už design obálky uvádí čtenáře v pochybnost, zda je kniha opravdu „určena laikům i profesionálům“. Přesto se mi podařilo setkání s tímto textem přežít, a dokonce si myslím, že by si Massonovu knihu měli přečíst (nejen) biologové. Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“... celý text
— TGC

---

Když sloni pláčou

„Velmi zajimava knizka, kterou si dovedu predstavit jako zajimavou literaturu do hodin biologie. Je az prekvapujici, jak bohaty je emocionalni zivot nasich zvířecích souputniku...“... celý text
— Sandalkar

---

Když sloni pláčou

„Podle mě kniha, kterou by si měl přečíst každý a to hlavně ti, co se označují za milovníky zvířat. Místy mě až mrazí, když vím, že celý (nejen) vědecký svět ví o emocích a citech zvířat a zavírají před nimi oči a skrývají informace. Zvířata cítí bolest, lásku, přátelství, smutek i zklamání - jsou to živé cítící a vnímavé bytosti jako my. Kniha Když sloni pláčou obsahuje zajímavé vědecké poznatky, výzkumy a informace z historie.“... celý text
— Lucie42

---

---

Když sloni pláčou

„Zajímavá kniha o emocích zvířat, která obsahuje poutavé mini příběhy.“
— Jája92

---

Když sloni pláčou

„Knížku nám doporučovala vyučující na antrozoologii (animal studies) a už na hodině mě zaujala. Trvalo ale další dva roky, než jsem na ni náhodou narazila v antikvariátu. Příjemně mi zpestřila zkouškové. Opravdu jsem uvítala, že jsem si občas mohla od decenálního recesu, frikční nezaměstnanosti a selských obcí odskočit k pižmoňům klouzajícím se po ledě. Autor už v úvodu varuje, že jeho suma pozorovaných příkladů zvířecího chování nebude zvlášť překvapivá pro laiky; jejím účelem je prolomit tabu v přírodních vědách, které dosud představovaly emoce zvířat. Jistě že ojedinělá anekdota sama o sobě nedokládá žádnou pozitivní tezi, ale přinejmenším některé příliš kategorické teze falzifikuje: například že velcí kopytníci si ve stádě nikdy nepomáhají. A kromě toho je prostě zábavná. Vždycky jsem pokládala člověka za druh zvířete, jelikož je přece primátem, a primát je nepochybně jedním z řádů v říši zvířat. Proto mě knížka tím, že vymezila, v čem jsme si s ostatními zvířaty podobní, paradoxně vedla k jasnějšímu uvědomění, v čem jsme odlišní. I sloni a šimpanzi malují, jistě, ale nedovedou realisticky zachytit předmět, natož vyzdobit Sixtinu. Šimpanzi a gorily mluví znakovou řečí, ale nevyprávějí příběhy, natož aby tradovali Písně o Nibeluzních (možná na rozdíl od velryb). Ani v nejmenším nechci snižovat ostatní tvory, ale konečně plně chápu, jak úžasná a nebývalá bytost je člověk, respektive jak daleko v něm zašla evoluce. Jeffrey Masson není nijak geniální vědec - oproti Darwinovi, Julianu Huxleymu, Konradu Lorenzovi nebo Karlu von Frisch. Neoslňuje interpretacemi, a přesto odvedl záslužný kus práce: pokusil se pohnout přírodovědným diskursem ve prospěch realističtějšího a etičtějšího vztahu ke zvířatům. Kromě toho projevuje velký smysl pro humor. (Jen lituji překladu, jehož autor nerozlišuje mezi "lidoopy" a "opicemi", stejně tak mezi "havrany" a "vranami" a kočku rybářskou přejmenoval na "kočku rybařící".) Skutečný problém vidím v tom, že Masson, zdá se, příliš nechápe evoluční teorii. Pokud zvíře (včetně člověka) projevuje v určité situaci chování, které je škodlivé jeho genům, neznamená to, že se těmto genům vzpírá. Může jít prostě o nevhodnou aplikaci evoluční strategie, která jinak má vést k přežití; tak třeba soucit někdy může jedince vystavit nebezpečí, ale v ostatních případech zvyšuje náš sociální kredit, a tím i šanci se rozmnožit. Určitě si "Slony" za několik let přečtu znovu, kvůli osvěžení toho množství zajímavých anekdot. A některé informace byly opravdu pozoruhodné, třeba o pentachromatickém vidění některých ptáků, o specifické emoci australských domorodců nebo o zamilovanosti, o které postižený celá léta vůbec neví. A notně mě překvapila citace z Ortegy y Gasseta. Je to ode mě lehce perverzní myšlenka, ale jak by se asi tvářil, kdybychom místo slova "zvířata" dosadili "komunisté" a pak mu text přečetli před smrtí? PS. Většina doslovů mi přišla jako bláboly (zejména ten Erazima Koháka), ale text dr. Honzáka byl skvělý.“... celý text
— JulianaH.