Susan McCarthy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká

Populární knihy

Když sloni pláčou
Když sloni pláčou
Kytarové akordy
Kytarové akordy

Nové komentáře u knih Susan McCarthy

Když sloni pláčou Když sloni pláčou

„Ještě před přečtením obsahu nabádá titul knihy k napsání recenze typu „Když pláčou recenzenti“. Už design obálky uvádí čtenáře v pochybnost, zda je kniha opravdu „určena laikům i profesionálům“. Přesto se mi podařilo setkání s tímto textem přežít, a dokonce si myslím, že by si Massonovu knihu měli přečíst (nejen) biologové. Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“... celý text
— TGC

Když sloni pláčou Když sloni pláčou

„Velmi zajimava knizka, kterou si dovedu predstavit jako zajimavou literaturu do hodin biologie. Je az prekvapujici, jak bohaty je emocionalni zivot nasich zvířecích souputniku...“... celý text
— Sandalkar

Když sloni pláčou Když sloni pláčou

„Podle mě kniha, kterou by si měl přečíst každý a to hlavně ti, co se označují za milovníky zvířat. Místy mě až mrazí, když vím, že celý (nejen) vědecký svět ví o emocích a citech zvířat a zavírají před nimi oči a skrývají informace. Zvířata cítí bolest, lásku, přátelství, smutek i zklamání - jsou to živé cítící a vnímavé bytosti jako my. Kniha Když sloni pláčou obsahuje zajímavé vědecké poznatky, výzkumy a informace z historie.“... celý text
— Lucie42

Když sloni pláčou Když sloni pláčou

„Zajímavá kniha o emocích zvířat, která obsahuje poutavé mini příběhy.“
— Jája92

Když sloni pláčou Když sloni pláčou

„Knížku nám doporučovala vyučující na antrozoologii (animal studies) a už na hodině mě zaujala. Trvalo ale další dva roky, než jsem na ni náhodou narazila v antikvariátu. Příjemně mi zpestřila zkouškové. Opravdu jsem uvítala, že jsem si občas mohla od decenálního recesu, frikční nezaměstnanosti a selských obcí odskočit k pižmoňům klouzajícím se po ledě. Autor už v úvodu varuje, že jeho suma pozorovaných příkladů zvířecího chování nebude zvlášť překvapivá pro laiky; jejím účelem je prolomit tabu v přírodních vědách, které dosud představovaly emoce zvířat. Jistě že ojedinělá anekdota sama o sobě nedokládá žádnou pozitivní tezi, ale přinejmenším některé příliš kategorické teze falzifikuje: například že velcí kopytníci si ve stádě nikdy nepomáhají. A kromě toho je prostě zábavná. Vždycky jsem pokládala člověka za druh zvířete, jelikož je přece primátem, a primát je nepochybně jedním z řádů v říši zvířat. Proto mě knížka tím, že vymezila, v čem jsme si s ostatními zvířaty podobní, paradoxně vedla k jasnějšímu uvědomění, v čem jsme odlišní. I sloni a šimpanzi malují, jistě, ale nedovedou realisticky zachytit předmět, natož vyzdobit Sixtinu. Šimpanzi a gorily mluví znakovou řečí, ale nevyprávějí příběhy, natož aby tradovali Písně o Nibeluzních (možná na rozdíl od velryb). Ani v nejmenším nechci snižovat ostatní tvory, ale konečně plně chápu, jak úžasná a nebývalá bytost je člověk, respektive jak daleko v něm zašla evoluce. Jeffrey Masson není nijak geniální vědec - oproti Darwinovi, Julianu Huxleymu, Konradu Lorenzovi nebo Karlu von Frisch. Neoslňuje interpretacemi, a přesto odvedl záslužný kus práce: pokusil se pohnout přírodovědným diskursem ve prospěch realističtějšího a etičtějšího vztahu ke zvířatům. Kromě toho projevuje velký smysl pro humor. (Jen lituji překladu, jehož autor nerozlišuje mezi "lidoopy" a "opicemi", stejně tak mezi "havrany" a "vranami" a kočku rybářskou přejmenoval na "kočku rybařící".) Skutečný problém vidím v tom, že Masson, zdá se, příliš nechápe evoluční teorii. Pokud zvíře (včetně člověka) projevuje v určité situaci chování, které je škodlivé jeho genům, neznamená to, že se těmto genům vzpírá. Může jít prostě o nevhodnou aplikaci evoluční strategie, která jinak má vést k přežití; tak třeba soucit někdy může jedince vystavit nebezpečí, ale v ostatních případech zvyšuje náš sociální kredit, a tím i šanci se rozmnožit. Určitě si "Slony" za několik let přečtu znovu, kvůli osvěžení toho množství zajímavých anekdot. A některé informace byly opravdu pozoruhodné, třeba o pentachromatickém vidění některých ptáků, o specifické emoci australských domorodců nebo o zamilovanosti, o které postižený celá léta vůbec neví. A notně mě překvapila citace z Ortegy y Gasseta. Je to ode mě lehce perverzní myšlenka, ale jak by se asi tvářil, kdybychom místo slova "zvířata" dosadili "komunisté" a pak mu text přečetli před smrtí? PS. Většina doslovů mi přišla jako bláboly (zejména ten Erazima Koháka), ale text dr. Honzáka byl skvělý.“... celý text
— JulianaH.

Přejít na knížky autora