Suzanne O’Sullivan

Nové komentáře u knih Suzanne O’Sullivan

„Krásně lidsky napsané vědecko-lékařské pojednání o světě neurologie a proč vznikají různé záchvaty a nemoci. Je tam spousta příběhů a autorka umí dobře a jednoduše vysvětlit danou věc tak, aby to pochopil i normální člověk, který se ve zdravotnictví vůbec nepohybuje.“... celý text
— dzejkbeltygros

Je to všechno ve tvé hlavě

„Zajímavé čtení zvládnutelné i pro laiky.“
— Nionne

Je to všechno ve tvé hlavě

„Hodně zajímavá kniha, četla se mi jako detektivka. Teda, ne že bych detektivky četla, ale tak nějak si to představuju. Autorka postupně odhalovala příběhy pacientů s možnými příčinami jejich neurologických onemocnění, která měla emoční příčinu. Někdy to vypadalo jasně, někdy jen naznačila. Příběhy jsou prokládané historickým vývojem pohledu na různé poruchy, což pro mě bylo taky zajímavé. Ano, v knize to dost hýří odbornými pojmy, ale některé takové pasáže se myslím dají lehce přeskočit. O psychosomatických příčinách fyzických nemocí jsem snad nikdy nepochybovala, přesto mě tahle kniha mnohokrát přivedla k úžasu, co všechno je tělo schopné "vyrobit". A je smutné, že ještě pořád jsou lidi s takovými poruchami vnímáni jako hypochondři apod.“... celý text
— Varvara

Je to všechno ve tvé hlavě

„Pro člověka z oboru zajímavý pohled na mnohé symptomy , které se přes veškerá vyšetření nedokázala přiřadit k žádné ze známých chorob. V neurologii je takových spousta. Dle mého přínosné jak pro lékaře tak pro pacienty.“... celý text
— Evišťátko

Je to všechno ve tvé hlavě

„Kniha nenaplnila mé očekávání, přestože se jedná o kvalitní dílo, a to z několika důvodů: 1) Dle mého názoru je kniha určena odborné veřejnosti a ne laikům, ačkoliv se autorka snaží o čtivé vyprávění, uvedené dlouhým úvodem a snahou o definování odborných pojmů a vyjasnění rozdílů mezi nimi; jsem sice vysokoškolsky vzdělaná, jenže mým oborem není medicína a často jsem se v textu ztrácela. 2) Částečně mi nevyhovuje způsob vyprávění, kdy se prolínají příběhy konkrétních pacientů doktorky s historickým náhledem na psychosomatickou nemoc (konverzní poruchu, disociační poruchu, dříve hysterii, neurastenii...). Obojí pokračuje chronologicky, ale střídavě, což také znesnadňuje pochopení souvislostí. 3) V průběhu čtení na mě doléhala čím dál větší frustrace. Věřím na psychosomatiku, jsem typ člověka, který si stres ukládá do bolesti zad, ale tyto příběhy byly už "síla". Místo pomoci jsem dostala spíše varování, okořeněné obavami. A většina z příběhů končila "neukončeně". Bez výsledků, bez naděje, bez pozitivní zpětné vazby pro lékařku. Nechápu, kde bere dlouhodobě sílu s těmito lidmi pracovat, přesvědčovat je, podporovat, když - dle mého názoru - mnohdy ani takovou pomoc nechtějí a trvají si na hledání fyzické choroby. Laikovi, který hledá odpověď na to, jak si necpat stres do fyzické bolesti, určitě nedoporučuji. Nechala jsem se zlákat ne zcela přesným "trailerem" v katalogu nakladatele.“... celý text
— Květinka008

Přejít na knížky autora