Varvara
komentáře u knih

Pro ty, co jim není cizí kontaktní rodičovství, kniha asi v ničem revoluční nebude. Ano, autorka píše poněkud zarputile, holt (zřejmě) "avantgarda" (dle Octo Codes), ale vzhledem k popisovaným tématům mě to nepřekvapuje. Jen nevím, kde přišla na to, že člověk má výrazně kratší březost než příbuzní primáti, ale zase je to vcelku detail. PMS je v knize správně popisován jako poslední fáze menstruačního cyklu. Jinak mně by asi nestačilo např. k bezplenkovce přečíst pouze tuhle knihu, je to fakt spíš takový stručnější přehled různých součástí kontaktního rodičovství.


Není to jen Octo Codes aplikované na muže, takže má smysl si knihu přečíst, i když už jste četli ostatní Tániny knihy/absolvovali její programy. Vysvětluje tu trigramy každého typu, což v žádné předchozí knize není. Takže ano, kniha jde opravdu do větší hloubky, ale přesto bych k mužské OC typologii ještě nějaké otázky měla. Bohužel i přes dvě jazykové korektorky jsou v knize nějaké ty hrubky a fenotyp opravdu není (jen) "vliv prostředí". Ale na funkci to nemá vliv.


Pro mě zklamání - přímo o komunikaci s nenarozeným dítětem je toho v téhle útlé knížce hrozně málo. Zbytek je vyplněn informacemi, které se najdou skoro v každé "těhotenské" knize. Z toho některé informace jsou zastaralé (např. že se ženám nad 35 automaticky doporučuje odběr plod.vody - leda by to v Německu měli jinak, ale dost pochybuju), některé by zasloužily právě doplnit poznámkou, jak je to u nás (třeba porodní domy u nás nejsou běžné místo pro porod, ale to je nakonec detail).


Juliet mě moc baví! Jak svým pestrým a dobrodružným životem s velkou hloubkou, tak i způsobem psaní - dovedla mě, opět, zaujmout, a kniha se tak četla skoro sama. Druhá kniha autorky je rozšířením jejího příběhu - jak před, tak po epizodách z Lat. Ameriky sepsaných v knize Myslet srdcem. Obdivuju Julietinu upřímnost a otevřenost a samozřejmě i její neskutečný život, který by mnohým vydal na 10... A přitom je ještě tak mladá. Našla jsem si tam mnohé inspirace a podněty k zamyšlení, kniha je pro mě i jistým způsobem nakopávací. Ráda se k ní někdy vrátím, když to vyjde.


Pro mě trochu zbytečná kniha, pardon. Mám dojem, že autorka se prostě musela vypsat z toho, že se po porodu prvního dítěte nechala ovlivnit zdrav. personálem v porodnici a hlavně pak svými blízkými, jak o své dítě ne/má pečovat, načež objevila Ameriku - kontaktní rodičovství. A musí tak světu sdělit, že není dobré nechat dítě vyplakat (to fakt ještě někdo dnes dělá..?) a že existuje možnost společného spaní a náhrada kočárků šátky/nosítky. A že existuje ambulantní porod. A tak dál... Asi jsem pod vlivem své bubliny, ale tyhle věci jsem znala dlouho před tím, než jsem se sama stala matkou. Další věc, kvůli které zejména dávám tak nízké hodnocení, jsou autorčiny fabulace. Možná kdyby s knihou počkala, až bude mít víc než jedno dítě, "hovořila" by jinak. Ač jsem sama příznivkyní nošení, znám kolem sebe X případů, kdy dítě nosit nechtělo (třeba už druhé a další, takže špatným úvazem to asi nebylo) a bylo radši v kočárku. Nebo autorčina sebejistota ohledně příčiny SIDS? To je až trochu k pousmání. Přitom by stačilo podat to čistě jako názor. Spoustu osobních zkušeností s jedním dítětem vydává za všeobecné pravdy. Ale chápu, že málo informovaným prvorodičkám kniha může v něčem otevřít oči.


Kniha se četla skoro sama, každý příběh mě dovedl zaujmout. Akorát drsný slovník uvažování Marcely mi přišel přehnaný a na sílu, působila extrémně na*raně na celý svět. Ale sdělení knihy je jasné, sice nijak překvapivé a objevné, ovšem není na škodu si ho připomenout. A hlavně se mnohým ženám-matkám může díky čtení trochu ulevit, když můžou někomu přikyvovat a v některé z hrdinek se do jisté míry najít.
Ovšem kabelkové balení si teda představuju jinak ;-)


Knihu nechávám bez hodnocení, jelikož snový svět autora mě moc neoslovil, nedovedla jsem si ho dost dobře představit a hůř se mi při čtení těch pasáží držela pozornost. Ani mě vlastně nezajímalo, jak zápletka ve snovém světě dopadne. Pořád tam byly nějaké boje, hlavně se zvířaty, což bylo spíš smutné (když zvířata dostala na frak). Ale četla jsem dál, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne s Mikulášem. A dobře že jsem vydržela, protože pointa knize nakonec dala smysl a vše zapadlo.

Také myslím, že by se kniha dala napsat stručněji. Např. první cca půlka o výhodách bytí bez plenky pro mě nebyla nijak zvlášť užitečná, ale víc mě zajímala praxe. Ovšem autorka holt zvolila komplexní přístup, což určitě není špatně. Samotné návody zatím hodnotit nemůžu, ale inspirací, jak na to, autorka nabídla myslím dost.

Kniha je určitě zajímavá, jen se tam některé informace často opakovaly, tak si myslím, že by se dala i zredukovat. Jak tu už někdo zmínil, na nekojící matky autorka moc nepomýšlela. Čekala jsem i víc detailů ohledně praktického řešení společného spánku. Kniha se mi četla dobře, líbí se mi i její grafické zpracování a prokládání příběhy klientek.


Fascinující příběh ženy, která duchovně procitla a poté následovala Boží vedení. Je plná zázraků. Má potenciál změnit život otevřeným duším. Jediné, co mě mrzí, je, že není delší, resp. že její manžel nenapsal pokračování (pokud vím).


Kniha mě zaujala, jelikož téma je mi blízké. A četla se sama, příběhy jednotlivých žen mě zajímaly. Autorka zpovídané ženy opravdu dobře vybrala. Jejich důvody pro bezdětnost jsou různé, tedy z hlediska příčin je kniha opravdu pestrá. Většina těch žen také působí docela moudře, oduševněle, a tak pro mě má kniha i širší rozměr a není jen o ne-mateřství. Rozhovor s lesbami byl zase zajímavý svou veselou atmosférou (jen seznámení žen bylo za mě věnováno až moc prostoru). Zpočátku mi vadily některé otázky působící dost návodně. Ale pak Martina Vrbová v nějakém rozhovoru říkala, že nešlo ptát se jako moderátorka, jelikož se toho pak tolik nedozvěděla. Tak dobrá, no. Ilustrace jsou pěkné, ač v e-knize tolik nevyniknou. Dobrý počin!


Kniha lobbující za kojení a taky kontaktní rodičovství. Je vlastně škoda, že i v dnešní době není něco takového samozřejmé a pořád se najdou lidi, kteří udílejí matkám novorozenců a malých dětí nevyžádané "chytré" rady. A že i na odd. šestinedělí a u pediatrů stále přežívají různé mýty o kojení. Vlastně trochu zarážející je hned příběh první ženy, která si s kojením nevěděla rady, přitom je porodní asistentka. Sama za sebe tedy 100% nestojím za vším, co "hlásá" někdy poněkud fašistická Mamila, z jejíchž řad je i autorka knihy. Ale určitě knihu považuju za přínosnou, zvlášť pro ženy, které mají s kojením nějaké potíže anebo na jejich mateřské sebevědomí negativně dopadají právě ty nevyžádané rady, které jdou leckdy proti jejich instinktům.
Kniha, logicky, nepodpoří ženy, které se v kojení nenajdou a z různých důvodů dítě brzy odstaví nebo třeba vůbec nekojí.


Kniha pro všechny prvorodičky, zvlášť pokud mají strach z porodu nebo z šestinedělí a vůbec adaptace na roli matky. Oceňuju stručnost a zároveň celkem široký záběr témat. V knize jsou citace a odkazy na zdroje, tak zájemci si můžou dál rozšiřovat obzory. I muži, novopečení otcové, v knize najdou zajímavé informace, myslím. Přinejmenším aby lépe pochopili své partnerky v době hormonálních bouří, které můžou být náročné pro všechny. A také aby včas rozpoznali projevy poporodních depresí, laktační psychózy, ale i OCD aj. Kniha o mateřství bez lakování narůžovo.


Kniha, která ve mně stále doznívá... Četla jsem ji pomalu, vždy pár stránek před spaním. Je jako voda, která pomalu kape na skálu, až v ní vytvoří jamku. Takže s postupujícím čtením se mi kniha dostávala víc a víc pod kůži. Jedno přečtení mi nestačí. A nejsou v ní hrubky!


Styl humoru autorky mi úplně nesedl, s ilustracemi je to podobné. Deník to tak docela není, naopak se tu celkem skáče v čase. Ale to až tak nevadí, jelikož je to, jak už napsaly jiné čtenářky, obrázková kniha s pár stranami souvislejšího textu. Chápu, že si autorka v náročné mateřské roli "ulevuje" tímhle kreativním způsobem. Jistě může oslovit hodně dalších žen/rodičů. Já sice nemám zkušenost s takhle malým dítětem, přesto mě v knize nic nepřekvapilo.


Obohacujici cteni, ac mnohe je celkem zname. Chapu, ze je knizka urcena detem (od 8 let), ale i tak by mohla byt o neco obsahlejsi, detailnejsi. Ovsem prinasi podnety, ktere kazdy muze zkoumat vic do podrobnosti.


Četla jsem jako příběh výrazného člověka, který umí vycítit příležitost a chytit ji pevně za pačesy. Kniha je celkem čtivá, akorát určité pasáže z dětství mi přišly zbytečně podrobné. S odchodem do Prahy a pak dál kniha nabrala větší spád. Názvy kapitol jsou leckdy dost zavádějící (např. kpt. Spolužačky se stejně nejvíc věnovala, opět, babičkám), ale to je celkem kosmetická záležitost. Autor netrpí falešnou skromností, což je fajn, jelikož v naší zemi se tohle moc nenosí. Z receptů jsem (zatím?) žádný nezkusila. Jsou popsané dost stručně, což je vzhledem k hlavní náplni knihy pochopitelné.

Líbily se mi ty upravené pohádky, u těch jsem se leckdy hezky pobavila autorovou fantazií. Kniha se mi četla dobře, sáhla jsem po ní, abych se, konečně, seznámila se světem zaklínače. A dobré to bylo. Kniha mi pomáhala odvádět pozornost od večerních "ranních nevolností". Zhltla jsem pak ještě druhý díl. A to mi zatím stačilo.


(SPOILER) Knihu jsem četla, abych víc pochopila ženy podstupující IVF, jelikož pro mě je to jak z jiného vesmíru. Nutno tedy říct, že autorka rel.brzy přišla o vejcovody, proto se ani nestihla o dítě pokoušet přirozenou cestou. Je mrzuté, čím vším si v touze po dětech prošla. Je dobře, že šla s tématy neplodnosti, IVF a potraty ven, to je potřeba. Určitě i hovořit o tom, jak s takovými ženami ne/komunikovat. Přesto mám z knihy dojem, že mohla vzniknout s větším odstupem. Aby v ní byl i náhled, pochopení, proč právě ji (a jejího muže) potkaly takové zkoušky. Prostě jsem čekala větší hloubku v uchopení zmíněných témat. Je to na můj vkus psané nějak moc zkratkovitě. Jedna IVF střídá druhou a už v obsahu, který je na začátku, se čtenář dozví hlavní milníky autorčiny cesty. Holt doba je zrychlená , tak co se dlouze rozepisovat, že. A já jsem holt v soc.bublině, kde se potracené děti pohřbívají pod stromy, než by se splachovaly. Ale je asi potřeba vzít v potaz i autorčin mladý věk. Kniha je hezky graficky zpracovaná, je prokládaná zřejmě instagramovými texty (a instagramově perfektními fotkami...) autorky. Oceňuju kapitolu, jak to celé vnímal manžel autorky.


Opravdu důležitá kniha, nejen pro ty, kterých se téma osobně týká. Kdyby měla kniha kvalitní jazyk. korekturu, dám pět hvězd. Děkuju všem zapojeným ženám za odvahu sdílet své velmi intimní příběhy.
