• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Tobias Smollett

Dobrodružství Rodericka Randoma

„Výborné čtení. Hrdina románu Roderick Random stejně jako autor pochází z bohaté skotské rodiny, studuje lékařství, protlouká se Londýnem a pracuje jako námořní chirurg. Je pravým synem své doby. Zažívá vzestupy a pády. Touží po bohatství, tráví čas pitkami a hazardní hrou, vyhledává sexuální dobrodružství a pro maličkost je ochoten vyvolat souboj. Také je ale velkorysý, umí se bláznivě zamilovat a pomáhá lidem v nouzi. Ostatně vše už je napsáno v komentáři níže.“... celý text
— braunerova

---

Výprava Humfrida Clinkera

„Už je tak nějak smutným našim územ, že si český čtenář může přečíst pouze část děl zahraničních autorů. Nejinak je tomu u jednoho nosatého skotského rodáka, který navrch patří mezi vyhlášené autory 18. století. Tobiase Smolleta tak může našinec poznat skrzevá pouze dva jeho romány v antikvariátních kusech vydaných. Jedná se o autorovu prvotinu Dobrodružství Rodericka Randoma a poslední knihu Výprava Humfrida Clinkera, kterou vydal tři měsíce před smrtí. Mimoto, obě knihy nemohou být svou náladou odlišnější. Až se zdají jako psané odlišnými autory - což je v jistém smyslu skutečně pravda. Abych se vyhnul lákavému srovnání, přejdu rovnou k Humfridovi. Ačkoliv jeho jméno tituluje knihu, v samotném románě hraje vedlejší až zcela přehlédnutelnou roli. Jak to bývá v nejednom případě románů 18. a 19. věku celkem častým jevem . Z čeho toto jakési pravidlo plyne, netuším. Vím však, že rodinný výlet páně Brambla po ostrově britském byl rozkošný, příjemný, zábavný a na události i pozorování velice bohatý. Román je psán formou dopisů hnedle několika osob. Díky tomu bylo zpočátku poněkud náročnější orientovat se, než jsem se začetl. S každou další stránkou jsem se počal nořit do jemných nuancí jednotlivých pisatelů, přičemž Matěj Bramble a jeho synovec Jerry byli vynikajícími průvodci po Anglii, Skotsku a Walesu osmnáctého století. Popisy a pozorování týchž věcí z pohledu příjemně mrzoutského Matěje a mládím veselejšího Jerryho detailně předkládají místopis tehdejších mravů a živosti měst i krajů, ať už se jednalo o Bath, koupání v moři, Dumfries, Edinburgh nebo York či anglický venkov. Společenské aktivity, spousta anekdot z toho plynoucích, ale i popisů současného stavu politicko-ekonomického v rámci vyšších tříd. Nádherný románový místopis okořeněný přívětivým humorem tak typickým pro humoristy tehdejší literatury. Často jsem se pozastavil nad tím, jak osamělý jezdec Smollett připomíná Sterna, Swifta nebo Fieldinga. Ještě více, když jsem si všímal toho, že byl nepřímým učitelem Dickensovým. Mnoho těch příhod, které se děje Bramblovým, připomene podobné osudy Pickwickovy. Když Smollett dovede Bramblovi do svého rodného Skotska, tóny dopisů se zase změní. Dokonce natolik, že tou dobrosrdečnou vlasteneckou atmosférou připomíná svého následníka - Waltera Scotta. Je mnoho příčin a postaviček, proč se tahle kniha právem čítá mezi vrchol pitareskního románu. Kromě oněch dvou hlav rodu Bramblů jsou ty i dámy vážené i vážné. Přičemž teta Tabita a její služebná Winifred stojí v čele onoho malého zástupu. I pro jejich značnou gramatickou nevytříbenost, která nutně musela dát zabrat samotnému Smollettovi a nepochybně zapříčinila nejednu horkou chvíli překladateli Davidovi. Který si s potíží poradil jako s Goliášem. Jistou potíž může mít při čtení moderní čtenář. Pro množství dopisů v knize obsažených a občasnou "upovídanost" není Výprava Humfrida Clinkera ryze odpočinkovou četbou jako byla kdysi. Je to ovšem doklad kvalit autorových a otevře-li čtenář jakýkoli dopis náhodně, věřím, že se může velmi dobře pobavit. Ocenit jsem musel i samotnou češtinu počátku 20. století, která mi poskytla nejedné krásné slovo. Jako třeba "dopravovadla", chápej dopravní prostředky, nebo "Lidomorna", chápej město. Stejně tak jako jsem ocenil znovu stoupající touhu psát po věčnosti ručně dopisy. Toto přání v současnosti těžko se mi vyplní; přesto nadále je v tom věky přetrvávající kouzlo.“... celý text
— Kozel

---

Dobrodružství Rodericka Randoma

„Tobias Smollett byl Dickensem často jmenován jako jeden z autorů, kteří měli výrazný vliv na jeho vlastní práci (při nejmenším v prvních letech). Po přečtení Smollettovy knihy, s jehož dílem jsem se seznámil v premiéře, je evidentní, proč ho Charlie tak často jmenoval. Ovšem musím podotknout, že jsem byl hrubě nepřipravený na obsah Dobrodružství Rodericka Randoma, v nichž Smollett dělá na všechny (tím myslím na všechny) dlouhý nos, který je významným znakem i na jeho portrétech. Cokoliv mě napadá z 18. století v rámci pikareskních či sarkastických románů, oplývá optimismem. Ať je to mnohdy přehánějící Defoe, naprosto bravurní úsměvavý Fielding, originální Sterne nebo pohádkový Swift. Všichni ve svých příbězích nabízí optimismus, lidskost, takový jakýsi nadhled, který se prolíná jejich knihami. Ovšem Tobias Smollett? Kdepak. Ani náhodou. Tobias si ve své knize ostře vyřídil účty se svojí dobou (možná taktéž sám se sebou). Je velmi drsný až brutální, naprosto nekompromisní a upřímný až k bezohlednosti, cynický až k bezcitnosti. A přitom je zároveň docela vtipný, s perfektním zrakem i citem pro kritiku své doby, aniž by se dal obvinit z nesoudnosti či přílišného přehánění. V sedmadvaceti letech napsal román, který odhaluje tehdejší společnost v nevídané nahotě. I díky tomu, že vyprávění stojí na autorových bohatých (a ne zrovna příjemných) životních zkušenostech, které rozprostřel po celém díle brilantním způsobem. A tak při veškerých kontrastech a protikladech, ukazuje 18. století velmi reálně, realisticky a až naturalisticky v podobě, jaká je v dnešní době v podstatě neznámá a zastřená. Jako je zastřeno dílo tohoto autora. Což je veliká škoda. Jistě, román je pro současné poněkud netrpělivé čtenáře možná příliš dlouhý a děje se v něm opravdu mnoho pro pečlivé sledování. Stojí za to projít si životními strastmi Rodericka Randoma. Samotná ústřední postava je těžko uchopitelná. Rozhodně se nedá považovat za ryze hrdinskou, s níž člověk soucítí. Jeho povaha je značně prchlivá i horkokrevná, mnohdy pomstychtivá. Pravda, že je často formovaná událostmi, které se později odrážejí na dalším jednání, a tak může čtenář sledovat Roderickovu cestu životem i vývoj osobnosti. Mnohem milejší je čtenáři osobnost Strapa. Úslužného přítele, který svou oddanost projevuje až na dřeň, kdy se nechá Roderickem někdy až týrat a obětuje cokoliv pro svůj idol. Strašpytel držící se svého pána s věrností psa. Hrdina, který je ochoten za guineu boxovat do chvíle, než má k souboji dojít. Milá postavička. V příběhu projdeme celým koloritem společnosti. Od malých zlodějíčků a šejdířů z výčepu až po velké pochlebníky a podvodníky v drahých šatech. Od doupat hazardní neřesti, přes nevěstince až k chlípným mnichům. Skvostné jsou příhody z cestování dostavníkem. Londýn je místem, které je krásné pro žití jen tomu, kdo na to má (tenhle internetový komentář se pro knihu hodí). Všude podvodníci, špína, krutost, nástrahy pro nezkušené. Rodericka to sice posílí, ale za cenu, že se časem aktivně účastní všeho zla, byť jen pro vlastní přežití. Úplatní lokajové, ještě úplatnější pánové, honba za věnem, společenské intriky, pomluvy, plané sliby, využívání, zneužívání. A schopnost v tom žít. Kdo z nás by přežil? Naprostým vrcholem jsou pak ty akční scény. Zapomeňte na Stevensův pohádkový Poklad na ostrově, Smollett život na lodi představuje jako čiré peklo, kterým sám prošel. V bitvách lítají končetiny i vnitřnosti, loď zapáchá nemocí, kde se daří červům. Následně draze vykoupené dobývání Cartageny. Na břehu to pak není o moc lepší. Roderickův souboj s kapitánem je tak do detailu popsán, že mi bylo téměř zle. Ve francouzské pozemní armádě se lidskosti taky nedočkáme, natož při bitvě u Dettingenu. A tak to jde po celou knihu. Strázně střídají ještě větší strázně. Až ke konci se osud promění, začne Roderickovi přát a dovede ho až do šťastného závěru v náručí milované Narcissy. Ale to až poté, co si jeho prostřednictvím Smollett smlsne na kompletně celém panoramatu světa 18. století. Drsný a přesto pikareskní čtenářský zážitek. Brutální kniha.“... celý text
— Kozel

---