• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Tomasz Kołodziejczak

Zajatec světla

„Víceméně stejně ponuré, ne-li temnější než díl první. Kvalita je však prvotřídní a autor laťku rozhodně udržel. V doslovu jsem se dočetl, že z tohoto univerza bylo plánováno napsat více, jenže za těch dvacet let se na světě nic dalšího neobjevilo.“... celý text
— Radous

---

Barvy praporů

„Pokud se nemýlím, jedná se o poslední z románů kategorie sci-fi, které vlastním. Je to sranda – přestože se považuji za fanouška žánru, mám jich asi tolik, kolik má průměrný člověk prstů na končetinách… a celkem to dělá tak 5% celé knihovny. Ale jako všechny mnou vlastněné scifárny, i tato kniha je klenot. Prostě stojí za to přečíst znovu. Za těch 20 let, co ji mám, jsem to zmáknul už kolikrát. Tentokrát se mi to podařilo za den. Je to pěkně drsná a ponurá věc. Není to úplně něco, co člověku zvedne náladu. Až se vám (obzvláště ke konci) svírají pěsti. Vynikající vykreslení dystopické společnosti a jejího nástupu. Stejně tak se mi líbily i filosofické úvahy, které tam autor zapracoval. Mimochodem, přestože jsem to už párkrát přelouskal, až teprve nyní jsem se odhodlal (respektive mě napadlo) se podívat, jestli náhodou není ještě nějaké pokračování (nedávno jsem podobné pozitivní překvapení zažil), protože to k tomu docela svádělo. No a nemýlil jsem se! Tak jsem na to zvědavej, jelikož v knihovně to nevedou. Budu se muset poohlédnout jinde.“... celý text
— Radous

---

Zajatec světla

„Pokračování série „Solární dominium“ je o poznání dějovější než úvodní díl; tolik se nevysvětluje, trochu ubylo filozofování a moralizování, analogie se situací ve východním bloku už z románu netrčí jak péro z ... třeba z divanu. Naopak přibylo prvků hard sci-fi a space opery, nabízí se více zajímavých a uvěřitelných vizí budoucích technologií. Příběh se nevěnuje pouze bývalému tanatorovi (vojáku, soudci a katu v jedné funkci) Danielu Bondareemu, prchajícímu před dlouhými spáry Dominia; zhruba stejný prostor dostala jeho přítelkyně Dina, zasahující do událostí na planetě Gladius. Tato slečna nemá svůj život pod kontrolou o mnoho víc než Daniel, oba jsou převážně jen zmítáni okolnostmi, osud je nijak nešetří. Nemohu se zbavit pocitu, že autor tentokrát neměl úplně jasnou ideu, zprostředkoval sice nějaké myšlenky a názory, přesto jako by místy nevěděl kudy kam. Finále neoznačím přímo slovem „zklamání“, nicméně bůh ve stroji zaúřadoval a vlastně spousta věcí zůstala nevyjasněná – zejména kolem tajemných Korgardů se nevysvětlilo skoro nic, akorát bylo nahozeno pár „možná“. Třeba si to spisovatel schovává pro další pokračování, pro mě to bohužel znamená opět dilema: 3* nebo 4*?“... celý text
— Metla

---

---

Barvy praporů

„Člověk při pohledu na obálku očekává čisté military SF, ale ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha složek románu. Najdeme v něm také příměs space opery, trochu hard SF, místy dobrodružství, něco filozofie, malinko romantiky… ale tím hlavním je politika. „Barvy praporů“ jsou v první řadě antitotalitní knihou – paralely s ne až tak dávnou minulostí východní Evropy jsou naprosto zjevné. Kdesi v daleké budoucnosti čelí obyvatelé svobodné vesmírné kolonie Gladius nejen teroru neznámé mimozemské civilizace, ale také rozpínavosti Solárního Dominia, většinového, mocného společenství lidí, co se do značné míry vzdali individuality připojením k Síti mozků. Tito potomci „našeho“ solárního systému se v touze po moci neštítí ničeho: většinu obyvatelstva kolonií si podmaní propagandou nebo zastrašováním, vzdorující zbytek jednoduše nechají v tichosti či demonstrativně zlikvidovat. Na tomto nepřátelském politickém pozadí se na Gladiu odehrává válka s Korgardy, což jsou tajemní cizinci ovládající lidstvu neznámé technologie. Veškerou akcí, intrikami, filozofováním i popisy událostí, různých společenství či (až kyberpunkových) technologií nás provádí voják speciálních jednotek Daniel Bondaree. Přestože je přímým účastníkem, působila na mě tato hlavní postava nezúčastněně, spíše jako pozorovatel: sice jsou nám detailně předloženy jeho názory a postoje, ale po stránce emocí a psychologie je kapitán Bondaree jaksi bez života. Tento fakt snižoval napětí v akčních scénách a také účast v těch emotivních. Z mého hlediska by zkrátka neškodilo, kdyby byl čtenář s hlavním hrdinou více citově provázaný. Teprve závěr, který se vyhnul typickým klišé, rozetnul mé dilema a posunul dojmy ke čtvrté hvězdičce. „Barvy praporů“ jsou inteligentně napsaný román s jasně definovaným poselstvím, že za svobodu je třeba bojovat. Snad každý si v knize najde to své, jen nečekejte relaxaci u akční sci-fi.“... celý text
— Metla