Barvy praporů přehled

24.09.2018

Člověk při pohledu na obálku očekává čisté military SF, ale ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha složek románu. Najdeme v něm také příměs space opery, trochu hard SF, místy dobrodružství, něco filozofie, malinko romantiky… ale tím hlavním je politika. „Barvy praporů“ jsou v první řadě antitotalitní knihou – paralely s ne až tak dávnou minulostí východní Evropy jsou naprosto zjevné.
Kdesi v daleké budoucnosti čelí obyvatelé svobodné vesmírné kolonie Gladius nejen teroru neznámé mimozemské civilizace, ale také rozpínavosti Solárního Dominia, většinového, mocného společenství lidí, co se do značné míry vzdali individuality připojením k Síti mozků. Tito potomci „našeho“ solárního systému se v touze po moci neštítí ničeho: většinu obyvatelstva kolonií si podmaní propagandou nebo zastrašováním, vzdorující zbytek jednoduše nechají v tichosti či demonstrativně zlikvidovat. Na tomto nepřátelském politickém pozadí se na Gladiu odehrává válka s Korgardy, což jsou tajemní cizinci ovládající lidstvu neznámé technologie. Veškerou akcí, intrikami, filozofováním i popisy událostí, různých společenství či (až kyberpunkových) technologií nás provádí voják speciálních jednotek Daniel Bondaree. Přestože je přímým účastníkem, působila na mě tato hlavní postava nezúčastněně, spíše jako pozorovatel: sice jsou nám detailně předloženy jeho názory a postoje, ale po stránce emocí a psychologie je kapitán Bondaree jaksi bez života. Tento fakt snižoval napětí v akčních scénách a také účast v těch emotivních. Z mého hlediska by zkrátka neškodilo, kdyby byl čtenář s hlavním hrdinou více citově provázaný.
Teprve závěr, který se vyhnul typickým klišé, rozetnul mé dilema a posunul dojmy ke čtvrté hvězdičce. „Barvy praporů“ jsou inteligentně napsaný román s jasně definovaným poselstvím, že za svobodu je třeba bojovat. Snad každý si v knize najde to své, jen nečekejte relaxaci u akční sci-fi.